„Soudce Antonin Scalia byl muž Boží, patriot a neochvějný obhájce psané Ústavy a vlády práva.“ –Gregg Abbott¹
V noci z 12. na 13. února 2016 zemřel ve spánku světoznámý katolický právník Antonin Scalia (1936-2016), který od září 1986 až do své náhlé smrti zastával úřad soudce Nejvyššího soudu Spojených států amerických.
Náhlý odchod zbožného katolíka, vůdce a mluvčího konzervativního křídla Nejvyššího soudu a nebojácného obhájce katolických a konzervativních hodnot na soudu i mimo něj, je těžkou ranou a obrovskou ztrátou nejen pro jeho rodinu a přátele, ale též pro všechny konzervativce a pravověrné katolíky. (Pokračování textu…)
Nevím, zda jste zaznamenali to šokující a nanejvýš odpuzující video, na němž je zaznamenána diskuse starosty saského městečka Bad Schlema s občany na téma migranti. O co jde?
Jeden z občanů, postarší civilizovaný pán, položil starostovi dotaz ohledně toho, že jeho malá vnučka (pod deset let) je (stejně jako další děvčata) cestou do školy sexuálně obtěžována uprchlíky a žadateli o azyl z místních ubytoven, a vyjádřil obavy, zda se to nebude ještě stupňovat, když v létě dívky ještě trochu uberou oblečení. A co že se s tím bude dělat… Starostova odpověď, vlastně spíše rada, byla velmi stručná: Děvčata nemají migranty provokovat a do školy mají chodit jinudy.
Tato šokující sprostota a nehoráznost se pochopitelně nelíbila ani tazateli, ani zbytku lidí v sále. Bohužel to byli přecivilizovaní Němci, takže většina ani nereagovala nijak hrubě a pouze zvýšenými hlasy protestovala (samotný tazatel se mezi pár praktickými námitkami nezmohl na nic ráznějšího, než na rozhořčený výkřik ve smyslu „Hochu, jdi domů, kdo Tebe zvolil?“)… Hlasitý nesouhlas sálu nakonec rozzuřil starostu natolik, že dokonce hrozil lidem policií, pokud se nezklidní a nezmlknou. (Pokračování textu…)
TORONTO, 21. ledna 2016 (LifeSiteNews) – Soudkyně provincie Ontario Mavin Wongová odsoudila k nepodmíněnému trestu obhájkyni života a vězeňkyni svědomí Lindu Gibbonsovou za porušení občanskoprávního opatření z roku 1999, podle něhož jsou v okruhu 500 stop od Morgentalerovy potratové kliniky v Torontu zakázány aktivity hnutí pro život. V souladu se zněním tohoto opatření soudkyně Gibbonsovou rovněž odsoudila za „obtěžování“.
Gibbonsová byla zatčena 2. září loňského roku, když se procházela před Morgentalerovým potratovým zařízením, které se nachází v kancelářském komplexu na adrese 727 Hillsdale Avenue v torontské čtvrti Leaside. Nosila tabuli s obrázkem miminka a nápisem: „Proč, maminko, když tolik chci rozdávat lásku?“, v ruce měla malé plastové modely dítěte před narozením a letáky hnutí pro život.
Státní zástupce Daniel Brandeis povolal na stanoviště svědků dvě pracovnice potratového zařízení, které prohlásily, že pokojné svědectví Gibbonsové spojené s přecházením po chodníku kliniku „obtěžovalo“. Jedna pracovnice uvedla, že měla pocit, že přítomnost Gibbonsové „narušovala“ její soukromí. (Pokračování textu…)
„Chraňte své ženy a ne naši demokracii!“ – tak zní vzkaz, který vyvěsili polští volejbaloví fanoušci na zápase Německo-Polsko. Teď už by mohli napsat „své ženy a svoji demokracii“, protože těžce ohroženo je jednoznačně obojí…
Nelze než souhlasit, že Němci by se měli věnovat více ochraně pořádku a demokracie ve vlastní zemi, než údajnému převratu v Polsku. (Odkdy se střídání stran u moci podle výsledků řádných voleb říká převrat, opravdu netuším, ale němečtí a beneluxští politici by to jistě nějak dokázali vysvětlit – stejně jako polští eurohujerští liberálové, kteří prostě neunesli fakt, že byli drtivě poraženi, a teď si chodí ke svým západním eurokámošům fňukat na rameno, jak ti hnusní euroskeptičtí konzervativci zabírají všechny ty lukrativní a vlivné posty, co si dřív obsadili sami. Krásně to ve svém otevřeném dopise rudému Schulzovi vystihl biskup Mering.)
Obavy německých politiků o polskou demokracii vypadají při pohledu na tristní trosky, v něž se změnil v posledních dnech obraz jejich vlastní „demokracie“ a „právního státu“, opravdu mimořádně směšně. Když se na oslavách nového roku ve čtvrtém největším německém městě (přes milion obyvatel) objeví tisícovka imigrantů, co masově napadají, okrádají, sexuálně obtěžují a znásilňují německé ženy (poslední zprávy mluví už o 370 ženách, co jen v Kolíně podaly trestní oznámení, z toho tři pro znásilnění), německá policie to není schopná zvládnout. Zadržené v těchto chvílích maximálně perlustruje a pak pustí (protože i kdyby je chtěla zadržet, nemá je kam dát). Není schopná ani zabránit jejich návratu k řádění. (Pokračování textu…)
TORONTO, 4. ledna 2016 (LifeSiteNews) – Proces s obhájkyní života a vězeňkyní svědomí Mary Wagnerovou se bude konat 10. a 16. března 2016 v budově Staré radnice v Torontu. Wagnerová je obviněna ze dvou porušení podmínky a způsobení škody ve výši 5000 dolarů.
Jednačtyřicetiletá Wagnerová byla zatčena 12. prosince v Ženském centru Bloor West Village, které se nachází ve 4. patře kancelářské budovy na adrese 2425 Bloor Street West, když se pokoušela odrazovat ženy od potratu.
Podle luteránského pastora Toma Steerse, který byl přítomen, když byla Wagnerová 24. prosince předvedena před soud, bude státní zástupce žádat devítiměsíční nepodmíněný trest a další dobu probace. Při hlavním líčení, které má trvat jeden a půl dne, má v úmyslu předvolat čtyři až pět svědků. Steers řekl portálu LifeSiteNews.com, že mezi svědky budou dvě ženy, které byly na ten den objednány na potrat, a probační úředníci Wagnerové. Dále uvedl, že Wagnerová při slyšení před soudem na Štědrý den potvrdila, že se bude zastupovat sama, a že i když „by s radostí přijala propuštění na kauci“, nepodepíše podmínky kauce, které by od ní požadovaly, aby nevstupovala do zařízení provádějících potrat. (Pokračování textu…)
Stále podrobnější zprávy o silvestrovském dění v Německu, zejména pak v Kolíně nad Rýnem, ukazují nejen katastrofální důsledky nezvládnuté masové imigrace, ale i neuvěřitelnou a bezbřehou aroganci a zradu německých politiků, která je dalším obrovským zločinem páchaným na občanech (a především občankách) Německa…
Že se masové sexuální násilí, dlouhodobě páchané imigranty na uprchlických ubytovnách uvnitř imigrantské komunity, časem přelije do ulic a zasáhne i samotné Němky, bylo předem jasné. Koneckonců zkušenosti ze severských zemí jsou jednoznačné. Byla to prostě jen otázka času. Jestli jsou zodpovědní němečtí politici tak hloupí a zatvrzelí, že si to nepřipustili, nebo tak cyničtí, že to považovali za přijatelné, případně kteří jsou kteří, si netroufám odhadovat (každopádně obojí možnost by je měla doživotně diskvalifikovat ze všech zodpovědných funkcí). Mnohem děsivější je fakt, jak se němečtí politici, úředníci i policisté k tomuto problému postavili, když se stal nepřehlédnutelným a nepopiratelným… (Pokračování textu…)
Jak již asi všichni čtenáři vědí, Turecko sestřelilo ruský bitevník při údajném porušení turecké hranice. Osádka se sice katapultovala, ale byla vzápětí povražděna „umírněnými“ turkmenskými povstalci podporovanými Tureckem a USA, kteří svůj čin řádně oslavili s řevem Alláh Akbar! Rusko ovšem narušení hranice popírá a tvrdí, že letoun se nad tureckým územím vůbec neobjevil.
Skutečnost je taková, že zatím zveřejněné turecké materiály (které ovšem mohly být Turky upraveny) sice ukazují narušení hranice, ovšem jen velmi lehké (několikasekundový přelet nad hraničním výběžkem), přičemž letoun byl s největší pravděpodobností sestřelen už nad syrským územím (už protože je technicky nemožné, aby ho pozemní baterie stihla sestřelit ještě nad Tureckem – pokud tedy nepálila už dlouho před tím, než tam Rusové vletěli). Nehledě k tomu, že turecké letouny asi rovněž narušily hranice, když během akce pronikly nad Sýrii, kde (na rozdíl od ruských letadel, které mají svolení Sýrie) nemají co dělat… Takže ať už to bylo jakkoliv, Turecko nepochybně samo hrubě porušilo mezinárodní právo a jeho jednání lze s naprostým klidem označit za nelegitimní válečný akt. (Pokračování textu…)
Zhruba před měsícem jsem na stránkách webového magazínu Neviditelný pes zaznamenal názorovou přestřelku Alexandra Tomského s profesorem Tomášem Halíkem. Tomský v ní reagoval na jednu z Halíkových filipik o „dobrodiní“ masové imigrace a trefně odhalil sofistický charakter její argumentace. Natolik trefně, že měl Halík potřebu v následné reakci Tomskému podkuřovat udělováním titulů „gentlemanský kritik“, „oponent na úrovni“ a podobně, aby tak obratně neutralizoval dopad Tomského kritiky, celou diskusi „přátelsky“ zahrál do autu a ještě měl poslední slovo. Tomský naštěstí dokázal Halíkovu šmajchlování odolat a odpověděl opět razantní kritikou. (Inu signatář Manifestu D.O.S.T., to máte marné.)
Ale proč o tom teď píšu? Připomnělo mi to datum sedmnáctého listopadu. Tomáš Halík se o něm totiž v té diskusi s Tomským zmiňuje a dojemně líčí, jak zvonil klíči. V témže textu ovšem jen o několik řádků níže píše (vlastně vyhrožuje) všem konzervativcům, aby si prý zvykli na to, že „svět už nebude jako dřív“! Dobrá, jenže většina těch lidí, kteří v listopadu 1989 řečeno s Halíkem „zvonili klíči“, si přála právě jenom to, aby svět byl zase n o r m á l n í, tak jako dřív. Aby k snídani byly křupavé rohlíky z pekárny pana XY, domy byly udržované (a obydlené), aby sedláci sedlačili, křesťani se modlili, universitní profesoři se těšili oprávněné úctě a policisté chytali zloděje a nemlátili lidi po hlavě kvůli názorům. Halík evidentně zvonil z jiného důvodu, zvonil pro „krásný nový svět“, který definitivně dorazí i to málo, co z naší kultury a civilizace ještě zbylo. (Pokračování textu…)
Zprávy o nadmíru úspěšných teroristických útocích v Paříži jsou už samy o sobě dost děsivé, ale mám pro čtenáře ještě horší zprávu: podobných útoků, jako byly ty v Paříži či na letadlo s ruskými cestujícími, bude teď mnohem víc…
Skutečnost je prostá – Islámský stát (a nejen on, taky an-Nusrá a další islamistické skupiny) konečně začal (i díky Rusku) dostávat pořádně „na prdel“. A to má dva vcelku snadno předvídatelné důsledky:
Snahu Islámského státu a jeho příznivců napadnout státy zodpovědné za jeho úpadek. Nejen kvůli pomstě, ale též za účelem ochlazení nadšení nepřítele pro blízkovýchodní angažmá a podrytí pozic těch, kteří to angažmá vyvolali a podporují.
Snahu bojovníků a příznivců IS zavčas zmizet a uchytit se jinde. A Evropa je ideálním cílem jak pro tisíce až desetitisíce původem evropských bojovníků IS, tak i pro ty neevropské. Vlna migrantů je pro ně ideálním úkrytem a jen skutečný blázen si může myslet, že se z nich v Evropě náhle stanou „hodní hoši“, co by mouše neublížili. Nebo že je snadno pochytáme – ta hrstička migrantů-teroristů, co se zatím podařilo zadržet, představuje nepochybně jen velmi malý zlomek skutečného počtu těch, co už dorazili.
„Vážení rodičové, vážení voliči, jste pro mne jen idioti…“ Ač tuto větu ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) během svého nedělního vystoupení na Primě samozřejmě vůbec nevyslovila, přesto jí nepochybně zvonila někde hluboko v hlavě. Jinak se to, co tam předvedla, ani vykládat nedá…
Seděl jsem u televize, nevěřícně poslouchal její vpravdě šílenou obhajobu zavedení povinné předškolní docházky a ptal jsem se sám sebe, jestli se mi to nezdá. Už dlouho jsem nezažil, aby politik tak ostentativně dával najevo své absolutní pohrdání voliči, aby ze sebe sypal takové nehorázné kraviny a nepřímo tím všem sděloval, že má lidi tak totálně na háku, že necítí potřebu se alespoň pokusit najít nějakou alespoň trochu smysluplnou argumentaci pro své konání… (Pokračování textu…)
Výbor na obranu rodičovských práv (VORP) se obrací na všechny občany a zejména rodiče s prosbou, aby psali zákonodárcům a sdělili jim svůj názor na návrh zákona, který má u nás zavést povinný rok školky.
Krom toho, že ho považuje za hrubý zásah do práv rodičů, který nejen ukládá povinnost roční návštěvy školky, ale zásadně též omezuje svobodu rodičů si školku vybrat, upozorňuje též na to, že výrazně znevýhodňuje lesní školky, které nedávno tak halasně zachraňovali vládní lidovci. VORP rovněž kritizuje fakt, že návrh zavádí jednotné přijímací zkoušky na střední školy.
Osobně musím souhlasit s tím, že zákon především hrubě zasahuje do práv rodičů a zásadně znevýhodňuje soukromé, církevní a lesní školky, což je něco zcela nepřijatelného. Jednotné přijímačky na střední školy rovněž nejsou optimální. Proto doporučuji VORP podpořit a poslancům psát. Seznamy poslanců a jejich adresy naleznete na stránkách Sněmovny, hodně pozornosti bych věnoval poslancům z patřičného výboru a vládním poslancům a politikům (ANO 2011, ČSSD a KDU-ČSL).
Zde je text výzvy a návrh dopisu, který samozřejmě můžete dle svého gusta pozměnit:
Zde je pokračování rozhovoru s Lucií Cekotovou. První část, která se točí okolo tzv. „knihy pěti kardinálů“ naleznete ZDE.
Nyní bych přešel k druhému tématu tohoto rozhovoru – Vy, krom toho, že jste překladatelkou a hájíte manželství a rodinu překladem této knihy, jste také členkou Výboru na obranu rodičovských práv, dokonce snad členkou jeho vedení, pokud se nemýlím, což je zase jiná forma obrany rodiny. Jak jste se k VORPu a práci v něm dostala?
Jsem jeho spoluzakladatelkou a od ledna tohoto roku opět i členkou předsednictva. Výbor na obranu rodičovských práv vznikl v dávných dobách, na sklonku roku 1995, nebo na úplném začátku roku 1996, kdy se v České republice poprvé objevila snaha o zavedení jednotné, shora naoktrojované sexuální výchovy povinné pro všechny žáky základních škol a k našemu nesmírnému překvapení a zděšení byl jedním z jejích spoluautorů MUDr. Antonín Brzek, který tehdy byl tuším místopředsedou české zemské organizace KDU-ČSL. Byl to tedy úder, který přišel ze strany, odkud bychom ho nečekali. Sešla se nás tehdy skupina katolických rodičů, která cítila potřebu snažit se to nějak zvrátit, a proto založila Výbor na obranu rodičovských práv. Bylo to v době krátce porevoluční a název měl evokovat Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, který se zabýval obhajobou stíhaných disidentů v konečné fázi totalitního režimu. Začali jsme se cílevědomě snažit, aby Brzkova koncepce neprošla, což se podařilo.
Pokud si vzpomínám, tak kdysi jsem četl vyjádření některého z předních členů VORPu, nevím už kterého, že Josef Lux nejdříve tu Brzkovu koncepci sexuální výchovy podporoval, ale později od toho ustoupil a tvrdil, že to bylo tím, že původně nevěděl, co v ní přesně je, že kdyby to věděl od počátku, nepodporoval by ji nikdy. Viděli jste to taky tak, totiž že to lidovci podporovali z nevědomosti, nebo byli mezi nimi kromě Brzka i jiní, co tu koncepci skutečně podporovali z ideových důvodů?
Nevím, jestli to Josef Lux nevěděl, to si netroufnu tvrdit. Je možné, že o věci jako takové nic nevěděl a nechal si od lidí, kteří ji podporovali, vysvětlit, že to je dobrá věc. Následně, když se seznámil s postojem lidí z opačné strany názorového spektra, prostě změnil názor.
V KDU-ČSL byla celá řada lidí, kteří to prosazovali z ideových důvodů. Mezi lidovci je i dnes skupina lidí, kteří chtějí mít tzv. prst na tepu doby, a proto hledají takováto témata, která se potom snaží prosazovat, protože mají dojem, že lid si to žádá, že křesťanství jako takové už není „in“ a jako volební program jim nestačí. Jsou přesvědčeni, že když se budou ke křesťanským hodnotám hlásit příliš principiálně, ztratí voliče. Proto se čas od času vyskytne někdo, kdo v nějaké takové oblasti, ať už jde o potraty, sexuální výchovu nebo jiné podobné záležitosti, začne prosazovat něco, o čem se domnívá, že to přinese nové voliče. Brzek určitě nebyl sám, ale řekla bych, že byla řada lidovců (i ve vedení), kteří o tom nevěděli, nebo jim to bylo vysvětleno tak, že to prostě bez detailní znalosti věci vzali za své. Domnívám se, že postoj KDU-ČSL v této věci zdaleka nebyl jednoznačný… (Pokračování textu…)
V piatok 22. mája 2015 sa v Írsku konalo referendum, ktoré v krajine podporilo sobáše homosexuálov. Zo 60,5 % zúčastnených voličov, za hlasovalo 62% t. j. asi 1,2 milióna obyvateľov a 38% bolo proti. Referenda sa v tejto krajine, kde sa asi 84% obyvateľov pokladá za katolíkov, zúčastnil vysoký počet voličov a bolo podporované všetkými politickými stranami, médiami a rozličnými iniciatívami.
Írsko, ktoré sa pokladá za jednu z krajín s najvyšším percentom katolíkov, kde donedávna ešte nemali vôbec legalizované problémy sekularizovaných krajín, si ako prvé demokraticky odhlasovalo nekresťanský spôsob života spoločnosti. Nikdy som v tejto krajine nebol, preto nie som kompetentný vyjadrovať sa k príčinám a dôvodom, ktoré obyvateľov Írska priviedli k tomuto nešťastnému kroku. Ale pýtam sa, čo robila Írska Cirkev a jej predstavitelia, že väčšina obyvateľov, teda aj katolíkov, prišla vo svojom vnútri k takémuto rozhodnutiu?
Je známe, že o Pravde nemožno hlasovať. Ale ako môže fungovať spoločnosť, ktorá spochybní vlastné základy, na ktorých je stáročia budovaná? Načo je taká Cirkev, aký má zmysel, ktorá prestáva byť soľou, ktorá nevedie k večnému šťastiu? Kde môžu byť kresťanské hodnoty ponúkané ako model pre život, keď to nejde v Írsku, a zdá sa, že ani na Slovensku? Zostáva nádej, že snáď ešte kresťania v Poľsku a na Malte dokážu udať smer života spoločnosti. (Pokračování textu…)
Když sleduji všechny ty diskuse o tom, zda přijímat uprchlíky z Afriky a Blízkého východu, kolik a jaké, občas se nestačím divit, co všechno z lidí vypadne. Můj názor je jasný – měli bychom přijímat uprchlíky, v prvé řadě ty křesťanské! A troufám si dokonce tvrdit, že je to v současné situaci naše jednoznačná povinnost. Proč? No, dovolím si to rozvést…
A) Proč přijímat uprchlíky?
A1) Protože na to máme.
Je to tak. Jsme na tom tak dobře, že si můžeme dovolit pomáhat. A – tady není žádných pochyb – kdo může pomáhat, ten pomáhat musí. Tím více, že:
A2) Západ je zodpovědný za neštěstí, které ty lidi potkalo.
Ano, JE! To USA a část EU rozbordelily Irák tak, že se stal líhništěm terorismu a ideálním podhoubím Islámského státu. Stejně totéž platí u Lybie. A i Sýrie, kde by – nebýt systematické podpory protibašárovského terorismu ze strany USA a části EU – žádné občanské války a Islámského státu rovněž nebylo. Rád bych připomněl, že ČR nejenže neodsoudila žádnou z těchto nedomyšlených agresí a nezodpovědností, ale dokonce některé z nich hlasitě a explicitně podporovala. (Pokračování textu…)
První kolo polských prezidentských voleb překvapivě vyhrál kandidát opoziční strany Právo a spravedlnost, europoslanec Andrzej Duda (cca 35 % hlasů), těsně následovaný úřadujícím prezidentem a kandidátem vládní Občanské platformy Bronisławem Komorowským (cca 33 % hlasů). Za nimi už s výrazným odstupem zůstává poslední kandidát s významným podílem hlasů, zpěvák Paweł Kukiz (cca 21 % hlasů). (Pokračování textu…)
Všeobecné volby ve Spojeném království skončily nečekaným drtivým vítězstvím pseudokonzervativců Davida Camerona, kteří získali asi 37 % hlasů a ve Sněmovně budou mít absolutní většinu křesel (podle průběžných výsledků minimálně 330 z 650). Druhými velkými vítězi voleb jsou skotští nacionalisté, kteří naprosto ovládli kdysi labouristické Skotsko, kde získali asi 50 % hlasů a 56 z 59 křesel (tj. o padesát více než dosud).
Pak jsou tu ovšem poražení. V prvé řadě jde o liberály, kteří spoluvládnutí s Konzervativní stranou zaplatili většinou voličů a drtivou většinou křesel. Ve druhé o labouristy, kteří namísto předpovídaného plichtového výsledku zůstali daleko za Konzervativní stranou a byli doslova vymeteni ze Skotska. (Pokračování textu…)
Jsem nanejvýš znechucen návrhem novely branného zákona, který včera prošel vládou. Nejenže zavádí spoustu zásadně nepraktických a zbytečných opatření (některé zásadní námitky zmiňuje poslankyně za ODS Jana Černochová – vizte ZDE), ale především přichází s jednou nebetyčnou zhůvěřilostí: odvody se mají týkat i žen.
A to je velmi zlé. V civilizovaných společnostech se za normální situace povinné odvody žen týkat nemají, jedinou přijatelnou výjimkou jsou svobodné bezdětné ženy pracující ve zdravotnictví. Samozřejmě, pokud ta která žena chce pomoci při obraně státu, může se přihlásit jako dobrovolnice. To je ale něco jiného. (Další věc je, že ženy nepatří do bojových jednotek.) (Pokračování textu…)
Evropský parlament ve Štrasburgu odhlasoval v úterý 10. března r. 2015 rezoluci o rovnoprávném postavení mužů a žen. Diskuse se týkala dvou zpráv, které obsahovaly mj. i paragraf Právo na potrat. Hlasování proběhlo odpoledne a pro zmíněná „práva“ se vyslovilo 441 poslanců, 205 hlasovalo proti a 52 se zdrželo.
Jako důležité opatření proti „nespravedlnosti“ uvedla zpráva belgického socialisty Marca Tabarelly realizaci „práva žen disponovat svým tělem“. Tato formulace se setkala v diskusi od pondělka se souhlasem i s odporem. Druhá zpráva italského socialisty Piera Antonia Panzeriho zdůrazňovala právo na bezpečný a legální potrat.
Evropský zastřešující Svaz katolických sdružení pro rodinu (Fédération des Associations Catholiques Familiales en Europe/FAFCE) varoval poslance před schválením rezoluce. Zdůraznil, že dokument se zabývá citlivými otázkami, které jsou v kompetenci 28 členských států a tam musí i zůstat. Odsouhlasením zprávy se ignoruje princip subsidiarity, jak uvedl dotyčný svaz pro rodinu. Proti zprávě bylo shromážděno 60 000 podpisů. (Pokračování textu…)
RC Monitor požaduje, aby Česká republika poskytla azyl křesťanským rodinám s malými dětmi, které prchají před tzv. Islámským státem a nemají naději na návrat domů. Zároveň vyzývá české katolíky, aby (ať už jako jednotlivci, nebo jako celá farní společenství) nabídli premiéru Sobotkovi pomoc s péčí o tyto uprchlíky a s jejich integrací do české společnosti.
Nabídněte premiérovi české vlády svoji pomoc s integrací křesťanské rodiny s malými dětmi do naší společnosti: s osvojením si jazyka, kulturních zvyklostí nebo třeba i pomoc s nalezením zaměstnání – vše dle vašich možností. Zároveň ho poproste, aby česká vláda umožnila přijetí těchto pronásledovaných křesťanských rodin s malými dětmi.
Domluvte se a nabídněte totéž jménem vaší farnosti nebo sboru.(Pokračování textu…)
Loni byla po 23 měsících vězení propuštěna na svobodu praktikující katolička Mary Wagnerová, statečná obhájkyně nenarozeného života, která se dostala do vězení jen za to, že navštěvovala potratové kliniky, kde se buď před nimi, nebo v jejich ambulancích modlila růženec, rozdávala ženám jdoucím na potrat bílé růže a přesvědčovala je, aby své dítě nezabíjely. Soud to kvalifikoval jako „narušení práva svobodného podnikání“, protože paní Wagnerová odrazovala klientky klinik od potratu a tím ohrožovala zisky těchto na vraždách vydělávajících firem.
Mary Wagnerová po svém propuštění přijela na návštěvu Polska, kde byla nadšeně přijata tamními prolife organizacemi i některými církevními hodnostáři. Přednášela na řadě míst, mimo jiné i v Radiu Maryja a v televizi Trwam. Jenže po návratu do Kanady těsně před vánočními svátky byla znovu zatčena – a to z toho samého důvodu jako předtím: Navštěvovala potratové kliniky, modlila se, rozdávala ženám růže a rozmlouvala jim úmysl dát své dítě pod srdcem zabít. Její matka Jane Wagnerová napsala nyní list jejím polským přátelům, který je ale ve skutečnosti adresován široké veřejnosti. Zde je jeho redakčně zkrácený překlad: (Pokračování textu…)
.jpg)
