Category Archives: Recenze a (ne)doporučení
VORP: Otevřený dopis redakci Katolického týdeníku
Níže přetiskujeme otevřený dopis redakci Katolického týdeníku, kterým Výbor na obranu práv rodičů reaguje na skandální a nepravdy obsahující články Jiřího Zajíce:
KT 36/2010, str. 5, Jiří Zajíc: Nikoliv rodiče, ale nevhodné časopisy, kamarádi a internet
KT 39/2010, str. 9, Jiří Zajíc: Reakce na úryvek z dopisu Lucie Cekotové (dopis ani Zajícova reakce se patrně na internetu nedají dohledat)
Za Duše a hvězdy konstatuji, že se s obsahem dopisu VORPu naprosto ztotožňujeme a že jsme zklamáni tím, že Katolický týdeník článek „Nikoliv rodiče, ale nevhodné časopisy, kamarádi a internet“ vůbec publikoval.
Ignác Pospíšil, šéfredaktor
Naše cesta do katolické Církve
Dnes si představíme bestseller Naše cesta do katolické Církve, knihu velice zajímavou a poučnou. Její autoři, Scott a Kimberly Hahnovi, v ní popisují nevšední příběh své konverze od silně antikatolického presbyteriánství ke katolicismu.
Dost bylo antidiskriminace
28. 4. 2010 proběhlo v Praze protestní shromáždění občanské iniciativy D.O.S.T. „Dost bylo antidiskriminace“. Na Malostranském náměstí úvodem promluvil předseda Akce D.O.S.T. Ladislav Bátora, který poukázal na hrůznost situace v současném světě, kdy jsou veskrze pozitivní hodnoty, jako je láska k vlasti a národu, nebo pouhé nazývání svého národa jeho jménem, interpretovány jako neonacismus nebo fašismus. V současné době, která se tváří jako velmi tolerantní a skýtající svobodu všem, ve skutečnosti probíhá cenzura ve věcech jazyka, vyjadřování, přiznávání se k lásce vůči vlastní zemi nebo hájení tradičních hodnot rodiny a svazku mezi lidmi. Situace nebezpečně připomíná totalitní režim, kdy za obyčejné slovo hrozil postih vězením, neřku-li ztrátou života. Všechno podléhá požadavkům tzv. politické korektnosti, která není ničím jiným, než terorem novodobé totality.
Dobré dílo
Duch Boží si vskutku vane, kam chce. A nám se to nechce zdát, nemůžeme tomu uvěřit, hlavy si můžeme ukroutit, jak se to mohlo stát, že náhle, beze vší výstrahy a zejména bez našeho dovolení zavanul až do Hollywoodu, do novodobé Sodomy. Právě toto město hříchu bylo vybráno Boží Prozřetelností, aby zde vzniklo dílo, které nemá ve světové filmové tvorbě obdobu – film o umučení našeho Spasitele. Dosud žádný film nedokázal v tak krátké době zburcovat a uvést v úžas tak veliké množství lidí, Také však značné množství diváků přivedl k roztrpčení a k pohoršení.
Démant a slza
Roku 2007 vydalo Karmelitánské nakladatelství opět výběr z anglické duchovní poesie Démant a slza.[1] Autorem překladů je Mons. Josef Hrdlička, světící biskup olomoucký a titulární biskup thunudrumský.
Juventutem – z lásky k tradiční Mši svaté
Mše svatá v mimořádné formě římského ritu, mnohdy nazývána „tradiční“ Mše svatá. Ta je tím viditelným znamením, které spojuje tradičně smýšlející katolíky na celém světě. A z lásky k ní vzniklo hnutí Juventutem.
Přijímání na ruku
Podobně jako v mnoha jiných krajinách, také v Argentině požádala místní biskupská konference Apoštolský stolec o dovolení podávat věřícím sv. přijímání na ruku. Rozhodnutí padlo na zasedání argentinské biskupské konference 26. dubna 1996. Poté byl neprodleně zaslán do Říma dopis s žádostí o dovolení a 19. června téhož roku přišla z Říma pozitivní odpověď. Nicméně další vývoj již nebyl zcela identický s jinými krajinami. Jeden z argentinských biskupů, Juan Rodolfo Laise, biskup ze San Luís, se rozhodl, že ve své diecézi dovolení dané Kongregací pro bohoslužbu a svátosti nebude aplikovat.
Meynardův „Duchovní život“
P. André-Marie Meynard OP: Duchovní život, Matice cyrilometodějská, Olomouc 2004.
Když dnes člověk vidí na pultě knihu s názvem „Duchovní život“, může očekávat cokoliv. A to i v knihkupectvích, která se prezentují jako „katolická“.
Hyeny na Zlínsku
Dnes bych chtěl upozornit na dva velkolepé exempláře literatury faktu, knihy Jaroslava Pospíšila Hyeny a Hyeny v akci. Četbu těchto knih by si v každém případě měli dopřát Zlíňané, neboť především právě dějiny jejich kraje knihy popisují, nicméně vzhledem ke své unikátnosti by neměly chybět v knihovničce nikoho, kdo se zajímá o totality v českých zemích.
Prapor svatého Patricka
O hollywoodské kinematografii můžeme často slyšet poněkud zjednodušující tvrzení, že je „prostě nekoukatelná“. To je v mnoha případech, spíše takřka ve všech, pravda, nicméně i v hromadě hlušiny se dá najít nějaké to zrnko kvalitního kovu. Film v českém názvu nazvaný „Prapor sv. Patricka“ se mezi ty vzácné kousky počítat dá, minimálně pro své téma, když ne pro své filmové zpracování.
