P. André-Marie Meynard OP: Duchovní život, Matice cyrilometodějská, Olomouc 2004.

Když dnes člověk vidí na pultě knihu s názvem „Duchovní život“, může očekávat cokoliv. A to i v knihkupectvích, která se prezentují jako „katolická“. Je proto třeba s vděkem přijmout každou publikaci, která pojednává skutečně o duchovním životě, jak jej chápe Církev. Kniha P. André-Marie Meynarda OP taková je. Napovídá tomu i podtitul knihy, kterého se může laik poněkud zaleknout: Stručná suma teologie asketické a mystické podle ducha a zásad svatého Tomáše Akvinského.

Za tímto podtitulem se skrývá prostě Meynardova snaha systematického a zároveň co nejsrozumitelnějšího výkladu Tomášova učení. Meynard velmi šťastným způsobem poukazuje na aktuálnost myšlenek svatého Tomáše Akvinského a vhodně doplňuje jeho učení citáty karmelitánských mystiků, svaté Terezie z Avily a svatého Jana z Kříže. Tím se velmi blíží velké postavě českého meziválečného myšlení, P. Silvestru M. Braitovi, kterému se též úspěšně podařilo spojit přísnou tomistickou teologii s horoucí a srdečnou mystikou karmelitánských světců.

Meynardova kniha se zabývá problémy, s kterými se katolík setkává denně, může proto sloužit jako velmi dobrý doplněk katechismu; obsahuje zejména pro praktický duchovní život cenné kapitoly o modlitbě, zpovědi a častém svatém přijímání.

Meynardova kniha nevychází česky poprvé. Jedná se již o páté vydání, třeba však zdůraznit, že vydání čtvrté vyšlo roku 1927 u Ladislava Kuncíře; překladatel Fra Pavel K. Mráček, jáhen OP, zvolil poněkud problematickou metodu: upravil totiž toto starší vydání pro potřeby současného uživatele češtiny. Sám si uvědomuje, že je to řešení nepříliš šťastné; avšak ospravedlňuje se tím, že se snažil přimět mnoho „povolanějších“ k novému překladu, byl však všude odmítnut. V předmluvě píše: „Bohužel jsem narazil na nepochopení s argumentací, že toto klasické dílo neodpovídá na soudobé těžkosti v duchovním životě a nezdůvodňuje dostatečně pro dnešního kritického čtenáře svá tvrzení.“ Mám obavu, že těmi „těžkostmi v duchovním životě“ je míněna dnešní naprostá ignorace tradiční a závazné nauky Církve, a „kritickým čtenářem“ je prostě dnešní skeptický, vlastním intelektem zpitý pseudokřesťan . Tomu se Meynardova kniha vskutku líbit nebude; je totiž pravověrná, což stvrzuje i imprimatur z roku 1923, které si vydavatelé právem do knihy přetiskli.

Meynard si v předmluvě posteskl: „Není nedostatek spisů o duchovním životě, spíše lze říci, že je jich nadbytek.“ V dnešní době to platí ještě mnohem více. Proto Pán Bůh zaplať překladateli a Matici cyrilometodějské, že se přes veškeré překážky a nástrahy odhodlali toto dílo o skutečném vnitřním životě křesťana znovu zpřístupnit dnešnímu čtenáři.