Dnes slavíme svátek svatých archandělů: Michaela, Gabriela a Rafaela.
Michael („Kdo je jako Bůh?“) vede nebeská vojska do boje proti Satanovi a jeho služebníkům. Je především patronem Církve a vojáků.
Gabriel („Bůh je mocný“) je poslem a hlasem Božím. Je patron poslů, diplomatů, pošťáků, hlasatelů a vůbec všech lidí pracujících v médiích.
Rafael („Bůh uzdravuje“) je ukazatel Boží Lásky, opora v čistotě a správné volbě. Patron lékařů a lékárníků, pomocník v boji s pokušením. (Pokračování textu…)
Stát založený na krvi zabitého bratra, bratrovraždě. Stát založený na krvi podvakráte vyhnaného biskupa zabitého pohanskými Slovany. Stát založený na smrti staré ženy, která nechtěla povolit starým modlám.
Kolik krve naše země musela vypít?
A dnes se divíme, že jsme národ prokletých. Národ bez víry, národ bez naděje a nejčastěji i národ bez lásky. Bez lásky k těm nejmenším, bezbranným, ubohým nekřtěňátkům. (Pokračování textu…)
Povídala tuhle jedna babička: „Pane faráři, všechno je to hezké, jak to rodičům říkáte. Ale já už čekám, kdy začnete mluvit o poslušnosti. Vychovat děti poslušné, to je nejdůležitější.“ – A slyšela odpověď: „Vychovávat děti poslušné je nutno, ale zůstat jen při tom, to by bylo málo. To by z nich vyrostly buď pasivní buchty, nebo vzdorovití paličáci. Nechtějme mít děti jen poslušné, chtějme víc: vychovat děti ukázněné. Takové, které dovedou jednat správně i tehdy, když jim není nic nařízeno nebo zakázáno, když jsou z dohledu dospělých.“
Ukázněnost – sebevláda. S tím se také musí začínat hned od narození. Jak? Tím, že stále stejným opakováním vedeme dítě k základním dobrým návykům. Co je to návyk? Když určitou věc děláš stále stejně, naučíš se to tak, že už pak na to nemusíš ani myslet. Jde to samo. Návyk je např. chůze. Nemusíš na to myslet, kterou nohu teď zvednout a posunout dopředu. Jde to samo, i když přemýšlíš o něčem jiném. Většina toho, co po celý život děláme, jsou návyky. Jsou-li ty návyky dobré, je snadné být dobrým, ale co sis navykl v dětství špatně, to musíš celý život hlídat: „Pozor, abych zas neudělal tuhle chybu!“ – A jak na to přestaneš myslet, špatný návyk zas zafunguje a chybu uděláš. (Pokračování textu…)
Výbor na obranu rodičovských práv (VORP) se obrátil otevřeným dopisem na senátora Marcela Chládka, stínového ministra školství ČSSD, v němž se ohrazuje proti tomu, že dotyčný zveřejňuje o VORPu rozličné nepravdivé informace a osočení. Kompletní text dopisu, který reaguje mimo jiné na tento text, naleznete níže.
Nechť senátor Chládek bere tento příspěvek jako dárek od našeho časopisu ku příležitosti „světového dne antikoncepce„, který jakožto vášnivý stoupenec sexuální výchovy „uzlovského typu“ jistě svědomitě slaví. My se k těmto oslavám ovšem nepřipojíme, protože narozdíl od pana Chládka víme, že užívání antikoncepce je nemravné a těžce hříšné.
Uplynulý týden přinesl mimo jiné velké vítězství hnutí pro-life v Lichtenštejnsku, kde byl v referendu poražen návrh zákona dekriminalizujícího potraty, a návštěvu Benedikta XVI. v rodném Německu.
V nadcházejícím týdnu nás čekají dva veliké svátky: svátek sv. Václava (28. září), českého knížete a mučedníka (sekularizovaná ČR jej slaví jako státní svátek pod krycím názvem „Den české státnosti“ a člověk si někdy není jist, jestli neoslavuje spíše Václavovo odstranění) a svátek svatých archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela (29. září). Neměli bychom ale zapomenout ani na památky dvou velkých učitelů Církve: sv. Jeronýma (30. září) a sv. Terezie z Lisieux (1. října). (Pokračování textu…)
Zlomyslní lidé najdou špínu a skvrnu na všem; nikdo není uchráněn před jejich výčitkami, i kdyby žil sebesvatěji. Závistník rozlévá jed svým jazykem všude. Dokonce i nejdokonalejší skutky a ctnosti bližních podrobuje kritice a opovržlivým hodnocením. Připomíná tak jedovaté zvíře, které z nejpěknějších květů sbírá jed a byliny sloužící k léčení proměňuje ve svém organismu na smrtonosný jed. Jak říká svatý Řehoř Veliký, závidí svým bližním i jejich nejšlechetnější přednosti. Jako kdyby dělali výčitky samému Bohu, že někomu jinému nedal svá dobrodiní. Proč Židé tak urputně vystupovali proti Kristu, svému nejvyššímu dobrodinci, proč ho chtěli shodit ze skály a ukamenovat? (srov. Lk 4,29, Jn 8,59; 10,31; 7,1; 11,53). Což ne proto, že jeho svatý život působil těm nafoukancům a zločincům těžké výčitky? Zázraky Spasitele strhávaly nespočetné zástupy a židovští starší se cítili v té situaci ponížení a opovržení. Z toho vyvěrá všechna nepřátelskost vůči Kristu, všechen vztek, který se v nich hromadil a nepřestal být jejich vražedným trýznitelem. Proto v návalu zuřivosti křičeli: „Nač ještě déle čekat? Je třeba se ho co nejdříve zbavit, nebo za ním půjde celý svět, oslněný jeho zázraky. Ať umře, nemáme jiné řešení, ani jiný způsob“ (srov. Jn 11,47-48). Jak strašná neřest je závist! Dobrota Ježíše Krista, lesk Jeho ctností nutně musely naplňovat srdce Židů štěstím a radostí. Ale oni se nechali sžírat závistí; byli proto smutní a pronásledovali Spasitele. Nějací milosrdní lidé přinesli k Ježíši na lůžku nešťastného ochrnulého (Mt 9,2). Spasitel světa ho uzdravil řka: „Synu věř, odpouštějí se ti hříchy. Vstaň, vezmi své lůžko a choď.“ Farizeové místo toho, aby přijali toto znamení s vděčností, místo toho, aby chválili a opěvovali dobrotu a moc Ježíše, byli naplněni zlostí a nazývali Spasitele rouhačem. (Pokračování textu…)
Je jednou z nejhloupějších a nejnebezpečnějších myšlenek představa, že lze přehlížet zásadní morální nedostatečnosti u schopných lidí, neboť se to vyplatí. Alespoň někdy. Klasicky slýchávám tento argument od křesťanů, kteří volili TOP 09, zejména pokud přijde řeč na pány Kalouska nebo Hegera. (Pokračování textu…)
Svátky zemřelých nás vedou na hřbitov ke hrobům a vyvolávají v nás i našich dětech otázky, na které není snadné odpovídat.
Pětiletý chlapec se ptá na hřbitově: „Mami, kdo je to tu pochovaný?“ – Maminka odpovídá: „Zde leží malé dítě. Vidíš, hrob je docela malý.“ – „Ale mami, tys přece říkala, že když umře malé dítě, smí být u Pána Boha. Tak kam přijde doopravdy? Do nebe nebo do země?“ – Tazatel je důsledný, maminka hledá odpověď. Když řekne: „Do země přijde tělo a do nebe duše,“ – pak bude jistě další otázka znít: „A kdo je to ten duše?“ Dětem nejde o detaily ani o filosofii, dětem jde o celou osobu: kde je to děťátko? A maminka vidí, že nelze odpovědět jednou větou. Vždyť děťátko, osoba, není ani v zemi, ani to není nějaký lidský „duch“ – strašidýlko bez těla. Představa dvou samostatných složek člověka – boží duše a hříšného těla, – to je představa pohanská, předkřesťanská (Platon).
Tohle vše maminka asi ví, ale jak to povědět dětem, aby v nich nevznikly zmatené představy, to neví.
Pojďme si proto poslechnout, jak vysvětlovala otázky života a smrti svým dětem katolická spisovatelka Felicita (Blažena) Betzová. (Pokračování textu…)
Blasfemická socha „Zvěstování Panny Marie“, která od roku 2007 hyzdila obec Bohdaneč u Zbraslavic, někdy mezi 17. a 18. zářím zmizela. Kdo ji odřízl a odstranil, není dosud známo, policie pátrá a majitel vypsal odměnu půl milionu (více podrobností ZDE)… (Pokračování textu…)
Dnes si připomínáme 375. výročí úmrtí Františka kardinála z Ditrichštejna (1570-1636), biskupa olomouckého, předního rádce čtyř habsburských panovníků a hlavního architekta rekatolizace Moravy. Pro své suverénní postavení na Moravě byl dokonce nazýván králem z Kroměříže, či králem moravským…
Není asi překvapením, že česká veřejnost, zpracovaná komunistickým a postkomunistickým školstvím, nedokáže dostatečně ocenit tuto velkou a fantastickou osobnost. V obecném povědomí je vnímán (pakliže vůbec uvízl v paměti) jako „ten zlý“, protože rekatolizátor samozřejmě ani nemůže být jiný. (Pokračování textu…)
Vítám čtenáře u dalšího Rozhlédnutí. Anglojazyčným pro-life světem hýbe dění okolo otce Pavoneho, prezidenta organizace Priests for Life, kterého jeho biskup povolal zpět do diecéze. Papež jmenoval nového nuncia pro ČR.
V nastávajícím týdnu nás čeká především svátek svatého evangelisty Matouše (21. 9.) Z ostatních památek bych připomněl svaté mučedníky Eustacha (20. 9.) a Mořice (22. 9.) a sv. Pia z Pietrelciny (23. 9.) (Pokračování textu…)
Bože, děkuji ti, že nejsem jako jiní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.(Lk 18,11)
Takto obyčejně mluvívají lidé falešně zbožní – pyšní, zamilovaní v sobě, takoví, kteří stále kritizují postupování druhých. Podobně se ozývají lidé bohatí, kteří s opovržením pohlížejí na chudé, jako kdyby chudí měli jinou přirozenost. Můžeme dokonce říci, že je to všeobecné mínění. Protože i v nižších společenských skupinách potkáváme prokletý hřích pýchy a vidíme, jak se každý chce vynášet nad druhého, jak se přeceňuje a má o sobě to nejlepší smýšlení. Pýcha je též pramenem všech pádů a příčinou rozmanitých neštěstí ve světě. Také často dochází k tomu, že se lidé ve své zaslepenosti chlubí tím, co by měli se studem skrývat. Jedni se pyšní tím, že se jim zdá, že mají větší schopnosti, jiní se pyšní svým majetkem nebo penězi a nepamatují na to, že od toho, který více přijal, se tím víc před Bohem čeká. Opravdu, všichni musíme se sv. Augustinem říci: „Bože můj, dej, abych poznal, čím jsem, a budu se stydět pohrdat sebou samým.“ Budu vám dnes vyprávět o tom: 1) jak pýcha zaslepuje člověka a činí ho odporným v očích Božích i lidských; 2) jak se můžeme tohoto hříchu dopustit; 3) jaké prostředky máme užívat k tomu, abychom se v tomto hříchu polepšili. (Pokračování textu…)
Na tohtoročné Svetové dni mládeže v Madride prišlo mnoho mladých ľudí a spoločenstiev. Nechýbalo medzi nimi ani Juventutem, celosvetové hnutie mladých katolíkov, ktorí vyznávajú tradičnú spiritualitu cirkvi spojenú s tzv. mimoriadnou formou rímskej liturgie. Z česko-slovenskej pobočky Juventutem sme mali možnosť zúčastniť sa len dvaja a to na prvej časti stretnutia v rámci príprav v miestnych diecézach. Po dlhej a náročnej ceste sme dorazili do Amorebiety, kde bolo zabezpečené ubytovanie v karmelitánskom diecéznom centre pre duchovnú obnovu. Amorebieta sa nachádza asi 20 km od baskickej metropoly Bilbao. Je to menšie mesto obklopené krásnou krajinou. Diecézne centrum sa nachádza na okraji mesta v tichom prírodnom prostredí, čo bolo ideálne na duchovnú prípravu. Stretlo sa tu vyše dvesto mladých ľudí vo veku približne od 16 do 35 rokov rôznych národností. Najpočetnejšiu skupinu tvorili Francúzi. My Slováci sme spolu s Angličanmi, Holanďanmi, Američanmi, Nigérijčanmi a ďalšími boli zaradení do anglicky hovoriacej skupiny. O program tohto stretnutia a jeho úspešný priebeh sa okrem organizátorov starali aj kňazi a seminaristi z Bratstva sv. Petra (FSSP), Inštitútu Dobrého Pastiera či z rehoľného spoločenstva Kanonici od Matky Božej. (Pokračování textu…)
Kříž stojí, i když svět je v pohybu… Možnosti překladu slovesa volvitur jsou nepřeberné. Dá se použít i výrazu „i když svět jančí“. Toto heslo mnichů kartuziánů si vždycky připomínám, když vidím na našich polních cestách, lukách nebo i v zahradách soukromých domů krucifix.
Kříž, symbol naší spásy a víry, stojí pevně navzdory všem finančním i nefinančním krizím, změnám vlád a hrozbám prasečí i neprasečí chřipky. Kříž je znamením toho, co je pevné a neměnné, věčné pravdy. Kdo by ji chtěl zničit, se zlou se potáže. Když sledujeme osudy lidí, kteří v rouhačském obrazoboreckém nadšení po r. 1918 se podíleli na likvidaci křížů jako domnělých pozůstatků „temna“, zjistíme, že mnoho jich dopadlo špatně. Dokumentuje to mj. sborník Ve jménu demokracie z r. 1922. Muž, který házel po kříži kameny, aby rozbil korpus Krista, přišel v továrně, kde pracoval, o ruku – právě o tu ruku, jež metala po krucifixu šutry. Někteří lidé, kteří demonstrativně pálili kříže na nádvořích škol, měli později co dělat s požárem, který jim zničil značnou část majetku. Kříže hořely také v Lidicích na dvoře Horákova statku, jak dosvědčili pamětníci. Zhruba o dvacet let později přesně na tom místě provedli esesáci strašlivý masakr lidických mužů. Bůh není mstivý, ale zakazuje, aby byl urážen a posmíván. Tresty, které postihly ikonoklasty a rouhače, jim měly připomenout jejich strašlivý hřích, a tak je zachránit pro věčnost. (Pokračování textu…)
Už víme, že nestačí mluvit s dětmi o Bohu, že je třeba zároveň učit děti, jak mají mluvit s Bohem – modlit se. Ale musí se vědět, jak na to, nebo už v předškolním věku dětem modlitbu znechutíme. Přidržování k příliš dlouhé modlitbě, nesrozumitelnost, násilné donucování, to jsme si minule uvedli jako hlavní chyby.
První modlitbou je děkování a radost z Božích darů. Později se připojí i prosby. Děti se večer rády modlí na způsob litanií nebo přímluv v kostele. Maminka i děti vzpomínají, co kdo pěkného v tom dnu zažil. Všichni odpovídají: „Děkujeme ti, Pane Bože.“ Potom se přidají i prosby a všichni odpovídají jako v kostele: „Prosíme tě, vyslyš nás.“ Může se tu objevit i projev lítosti malého násilníka, který se pral se sestřičkou. (Pokračování textu…)
Křesťanství a jeho morálka mají jednu zásadu, kterou jeho okolí těžko přijímá, pokud je vůbec schopné ji pochopit. Vlastně ji mají zásadní problém přijmout i pochopit i všemožní sváteční a napůl „křesťané“. Ta zásada říká, že vedle morálně indiferentních skutků existují i skutky obejktivně dobré a objektivně zlé. A že NIKDY není možné konat zlo za účelem dobra. Že sebelepší úmysl nemůže omluvit objektivně zlé jednání. (Pokračování textu…)
V nadcházejícím týdnu nás čekají především svátek Povýšení svatého Kříže (14. září) a památky sv. Jana Zlatoústého (13. září), Panny Marie Bolestné (15. září) a svaté Ludmily (16. září). Jelikož sv. Ludmila, babička a vychovatelka sv. Václava, je patronkou vychovatelů, je 16. září rovněž dnem církevního školství.
Duše a hvězdy vyhlásily další ročník ankety Zlatý brk, nominační kolo potrvá do 15. října. Zároveň upozorňuji na víkendové setkání ve Znojmě-Hradišti, tematicky věnované pronásledování křesťanů.
Královské město Krakov je městem světců. Během jeho tisícileté historie zde mnozí známí a také u nás uctívaní světci žili (např. sv. Stanislav, sv. Jan Kentský), ostatky jiných zde byly přeneseny a dodnes jsou zde uctívány (sv. Florián). Také Krakov moderní doby, Krakov minulého století, se světci může chlubit. Krátce zde pobýval (1920-1922) sv. Maxmilián Maria Kolbe, polský minoritský kněz, zakladatel Rytířstva Neposkvrněné, který právě zde vydal první číslo Rytíře Neposkvrněné. Od roku 1884 zde až do své smrti v roce 1916 působil sv. Albert Chmielowski. V krakovských Lagiewnikach krátce žila a nakonec zemřela dnes již celosvětově známá a uctívaná polská mystička sv. Faustina Kowalská. Na přelomu 19. a 20. st. však v Krakově žila i jiná, u nás prakticky neznámá polská světice a mystička, bl. Anděla Salawa. Letos v srpnu uplynulo 20 let od jejího blahořečení, které vykonal papež Jan Pavel II. při mši sv. na krakovském náměstí 13. srpna 1991. A včera tomu bylo přesně 130 let, co se narodila.
Život bl. Anděly Salawy je potvrzením teze o. Garrigou-Lagrange OP, že každý křesťan bez ohledu na podmínky života a svůj životní stav je přinejmenším vzdáleně povolán k mystickému životu. Na moci křtu sv. a jiných svátostí jsme povolání k duchovnímu životu, který má procházet etapou očišťování (via purgativa), osvěcování (via illuminativa) a sjednocování (via unitiva) až k mystickému sjednocení, které je přípravou na vstup do nebeské slávy. (Pokračování textu…)
A je to tu zas. Jakoby naše školy neměly dost co dělat s kvalitním vzděláváním našich dětí. Ony se mnohé nechají snadno přesvědčit, jak je dobré na děti výchovně působit a to třeba velkoplošnou obrazovkou, která nejde ani vypnout.
Podepíšou jistou smlouvu a soukromá přeochotná firma jim za nemalou úplatu nainstaluje ten zázrak techniky na veřejné místo, kterému se naše děti vyhnout nemohou. A tak jim tam během vyučování běží tzv. školní informační kanál (ŠIK) a na něm se donekonečna omílají spoty tzv. primární prevence. Což o to, možná jsou tam i dobré věci, nikdo ve školách nechce šikanu, všichni chceme, aby děti znaly čísla záchranné služby, aby nepodléhaly drogám, aby byly ohleduplné na silnici atd atd. Jiná otázka ovšem je, jestli je tohle dokáže naučit obrazovka! A jestli je obsah vhodný pro celou základní školu, kde chodí prvňáci a deváťáci a každý má o dost jiné starosti. Také kvalita a obsah některých spotů je opět značně problematický a kontroverzní, třeba prevence HIV je víceméně zase jen reklama na kondomy. A skutečná neskrývaná reklama tvoří až 20% tohoto vysílání, nad kterým škola podepsáním smlouvy v podstatě ztratí kontrolu! (Pokračování textu…)
