Aciprensa , 9. ledna 2017; LifeSiteNews, 6. ledna 2017
Planned Parenthood Action Fund, politická frakce mezinárodní propotratové organizace Planned Parethood, tvrdí v e-mailu zaslaném svým příznivcům, že složením přísahy nových členů Kongresu USA 3. ledna 2017 nastaly organizaci Planned Parethood nejnebezpečnější chvíle za její více než stoletou historii.
„Dnes skládá přísahu nový Kongres, což znamená, že vstupujeme do nejnebezpečnějších okamžiků v dějinách Planned Parenthood, a to už něco znamená, vezmeme-li v úvahu obrovské výzvy, jimž naše organizace za posledních sto let čelila,“ uvádí se v e-mailu.
Mezi nově zvolenými členy Sněmovny reprezentantů, kde má většinu Republikánská strana, jsou i čelní představitelé hnutí pro život včetně znovuzvoleného předsedy Sněmovny reprezentantů Paula Ryana. Již 5. ledna Ryan prohlásil, že zastaví financování Planned Parenthood. Příslušný návrh byl v Kongresu USA schválen již na počátku roku 2016, prezident Barack Obama ho však vetoval. Nově zvolený prezident Donald Trump, který se 20. ledna ujme úřadu, ve volební kampani slíbil, že financování nadnárodní propotratové organizace z peněz amerických daňových poplatníků ukončí. (Pokračování textu…)
Šán Tasír je synem Salmána Tasíra, paňdžábského guvernéra, jehož zavraždil jeho osobní strážce za to, že veřejně hájil Asii Bibi proti pákistánským zákonům o rouhání. Nedávno se zachoval stejně jako jeho otec.
Zdálo se, že tato hanebná vražda umlčí jakoukoli veřejnou podporu Asie Bibi i kritiku zákona. Šán však nejenže nemlčel, nýbrž popřál Asii Bibi k Vánocům videem, v němž nadto pákistánský zákon proti rouhání kritizuje. Zanedlouho se i on stal cílem radikálů.
Všechno začalo na Boží hod. Šán natočil video, v němž popřál k Vánocům všem křesťanům v Pákistánu a obzvlášť Asii Bibi, a sdílel ho na sociálních sítích. Rovněž v něm zkritizoval zvrácené používání zákonů o rouhání (které označil za nelidské) k umlčování náboženských menšin a vyjádřil solidaritu s Asií Bibi a Nabílem Masíhem, dalším mladým křesťanem uvězněným ze stejných důvodů. (Pokračování textu…)
Vítám Vás u dalšího rozhlédnutí. Bohužel, chřipková epidemie tomu chtěla, že i toto bude bez ještě bez zpráv a odkazů. Tento týden otevřel svátek Svaté rodiny.
Modleme se za Církev a všechny její děti, aby pevny ve víře přežily tento strašný pontifikát, modleme se za papeže Františka. Modleme se za pravověrné kardinály, aby se nenechali zviklat výsměchem a urážkami od papeže a jeho patolízalů a dál hájili Kristovo učení. Modleme se za pravověrné kněze, biskupy i kardinály, aby přes všechno pronásledování a urážení vytrvali na správné cestě a aby jejich počet dál rostl. (Pokračování textu…)
Dómská farnost sv. Štěpána ve Vídni vydává svůj časopis zvaný Pfarrblätter (Farské listy). Tam jistá „profesorka“ biblistiky Regina Polak ve vánočním vydání napsala doslova: „Představa Vtělení Boha do lůna Marie je heretická. Bůh se nikdy nemůže vtělit a vzít na sebe lidskou podobu. Bůh jako Ježíš-Dítě je pověra, která pochází z helénistických antických mystérií.“ Tato nehoráznost, za niž by se nemusel stydět žádný ateistický agitátor komunistické éry, může klidně vyjít v oficiálním farním, dokonce katedrálním časopise, aniž to vzbudilo příslušnou reakci zodpovědných osob v Církvi.
„Quo usque tandem…?“„Jak dlouho ještě budeš Catilino pokoušet naši trpělivost?“ Klasická otázka Ciceronova z jeho řeči proti vzbouřenci Catilinovi se tak musí nutně stát otázkou nejen tradičních, ale vůbec všech konzervativních katolíků, jimž jsou drahé alespoň nejzákladnější principy zjevené pravdy Kristovy. Drzost neomodernistů uvnitř Katolické církve, pro něž se postupně vžívá u nás označení „Koncilní humanistická sekta“ (KHS), se již neomezuje pouze na kaceřování zastánců tradiční mše sv. a odpůrců bezbřehého ekumenismu a dialogu, ale rozšiřuje se postupně na všechny, kteří věří tomu, co bylo v Církvi ve smyslu definice sv. Vincence z Lerina věřeno „vždy, všude a ode všech“. Jedna z nejzákladnějších pravd naší víry, již vyznáváme při mši sv. v Credu, pravda o Vtělení, kterou hlásali apoštolé, velcí učitelé křesťanského starověku i středověku a již definovaly církevní koncily a potvrdili papežové, se náhle v časopise jedné katedrální farnosti, vycházejícím s církevním schválením, stává „herezí“ a „antickou pověrou“. (Pokračování textu…)
Ano, zlobím, spolu s mnoha dalšími, kteří s rostoucí bolestí a zmatkem sledují, co se s naší Církví děje zevnitř, mnohem tragičtěji než zvenku. Tato zlost však není trpkým, zoufalým vztekem; je to spíš horlivý, nepotlačitelný hněv, který mi horce kypí pod kůží. Snad jde o menší, nedokonalou verzi toho, o čem ráda přemýšlím jako o „hněvu sv. Michaela“, svatém hněvu, který se kdysi vzedmul v nebi ve vášnivém výkřiku nad roztržkou ohavnosti a zahájil kosmickou bitvu, která pokračuje stále. Kdo jako Bůh?
Musíme uznat, že, slovy autora katolických bestsellerů Michaela D. O’Briena v jeho prvním románu Father Elijah [1], „Církev krvácí z mnoha ran“. Ti z nás, kdo lnou ke katolické víře a uchovávají si ji v její nejtradičnější, zbožné a neochvějně pravověrné podobě, i když napadané a podkopávané – stručně řečeno ti z nás, kdo chováme v úctě tradiční Mši sv. a tuto úctu se snažíme prožívat i ve své každodennosti – zjišťujeme, že je bohužel snazší vidět rány, z nichž prýští tmavá krev, než zahlédnout byť malý kousíček živé, zdravé kůže vyzařující světlo a pravdu. (Pokračování textu…)
Sdružení pro právní obranu domácího vzdělávání HSLDA podalo žalobu na město New York za „systematické šikanování“ rodin, které své děti vyučují doma. HSLDA uvádí, že městská administrativa, která se domácím vzděláváním zabývá, je zastaralá a zbytečně zatěžuje doma vyučující rodiny, školské úřady i sociální pracovníky. Žaloba se snaží tyto problémy pojmenovat a přimět orgány města, aby dodržovaly státní předpisy, které domácí vzdělávání upravují.
„Jedna rodina za druhou se ocitá v právním limbu, protože centrální úřad prostě nemůže nebo nechce dodržovat časové lhůty v předpisech,“ uvedl James Mason, ředitel HSLDA pro občanskoprávní spory. „Nejedna doma vzdělávající rodina mě informovala, že měla potíže se službou pro ochranu dětí (CPS), protože úřad včas nevyřídil dokumentaci, která s domácí školou souvisí.“
Celá věc vyvrcholila případem Tanyi Acevedové, doma vyučující matky z New Yorku, která své dítě odhlásila z veřejné školy a začala ho vyučovat doma. Ačkoliv do písmene splnila všechny požadavky, měsíc po zahájení domácího vyučování ji jednou v sedm večer navštívili sociální pracovníci, protože systém jejího syna vykazoval jako záškoláka. (Pokračování textu…)
Vítám vás u prvního rozhlédnutí roku 2017 a přeji Vám, aby byl plný Božího požehnání. Pro tentokráte ještě bude bez zpráv a odkazů. Tento týden otevírají oslavy Oktávu Narození Páně .
Nejvýznamnější dny, svátky a památky tohoto týdne: Nejsvětější Jméno Ježíš (po 2.), sv. Telesforus a sv. Jan Nepomucký Neumann (čt 5.) a Zjevení Páně (též Tři králové, pá 6.)
Další týden otevře svátek Svaté rodiny.
Modleme se za Církev a všechny její děti, aby pevny ve víře přežily tento strašný pontifikát, modleme se za papeže Františka. Modleme se za pravověrné kardinály, aby se nenechali zviklat výsměchem a urážkami od papeže a jeho patolízalů a dál hájili Kristovo učení. Modleme se za pravověrné kněze, biskupy i kardinály, aby přes všechno pronásledování a urážení vytrvali na správné cestě a aby jejich počet dál rostl. (Pokračování textu…)
Záplavy emailů, esemesek a poštovních přání k Novému roku mají jedno společné – u věřících i nevěřících: štěstí, zdraví, pohodu, úspěch, věřící k tomu přidají ještě „Boží požehnání“. Nic proti tomu, sám také jsem tuto či podobnou formuli vícekrát použil. Jenže stačí to?
Tato přání jsou zaměřena výhradně k dobru pozemského života, které se vytratí dřív, než si stačíme uvědomit. Jak píše Jan Čep – každý bál jednou skončí, hudba umlkne, světla zhasnou, květiny ve váze uvadnou. Pomíjející dobro pozemského života má jistě svou hodnotu – ale pouze za jednoho předpokladu. Sv. Thomas More, když ho manželka před popravou prosila o podpis formule o supremaci krále nad anglickou církví a legitimitě cizoložství s Annou Boleynovou, odpověděl lapidárně: „Co mi to prospěje pro věčnost?“ Všechna pozemská dobra, veškerá ta drobná „pokakaná štěstíčka“ z Shawova Pygmalionu mají hodnotu pouze tehdy, když nám poslouží k věčnému životu. Když ne, tak je nepřeji ani sobě, ani vám. (Pokračování textu…)
Následující úryvek z papyru, který byl nedávno objeven ve Vatikánské knihovně, je podle všeho původní verzí textu, který nám byl předán v podobě prvních několika veršů 10. kapitoly Markova evangelia.
10 I vstal František a šel odtamtud do končin italských a za Tiberu. Opět k němu přicházely zástupy a on je zase učil, jak měl ve zvyku. 2 Tu přišli někteří kardinálové a zeptali se ho, smí-li se muž se ženou rozvést. Chtěli ho tím přivést do úzkých. 3 Odpověděl jim: „Co vám přikázal Jan Pavel?“ 4 Řekli: „Jan Pavel nedovoloval muži se s manželkou rozvést, ani přistupovat ke svatému přijímání, pokud tak učinil.“ 5 František jim řekl: „To proto, že nebyl tak milosrdný jako já, vám napsal tento příkaz! 6 Na začátku při stvoření však ‚Bůh učinil člověka jako muže a ženu; 7 proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce. Pokud však experiment nevyjde, může to vždycky zkusit znovu. To je jen přirozené. Neboť není dobré, aby byl muž (nebo žena) sám.’“ 8 V domě se kardinálové Františka znovu na tu věc ptali. I řekl jim: „Nemám v úmyslu to už nijak vysvětlovat. 9 A jestli na mě budete dál tlačit, nadělám si z vašich červených kardinálských klobouků vánoční ozdoby!“
Toto je průběžně aktualizovaný seznam vzdělávacích, tradičně katolických a pro-life akcí, které mají proběhnout v ČR a na Slovensku během ledna 2017. Zahrnuje i výslovná upozornění na svátky I. třídy (mimo prostých dnů v případném oktávu) + svátky zvláště významné u nás či pro nás.
Není v mých silách vytvořit tento seznam sám, proto prosím o pomoc. Pokud máte či později získáte informace o nějaké další akci, o níž si myslíte, že by sem patřila, můžete na ni upozornit zde pod příspěvkem v diskusi nebo mailem ([email protected]), rád seznam doplním.
Dlouhodobější seznam akcí a seznam pravidelně sloužených tradičních liturgií v ČR naleznete nastránce Aktualit na Katopedii. Další bohulibé a užitečné vzdělávací akce naleznete např. na stránkách CENAPu, Ligy pár páru či Hnutí Pro život ČR.
Zde je průběžně doplňovaný seznam tradičních bohoslužeb sloužených tento rok o Zjevení Páně (tj. 6. ledna 2017) na území ČR a Slovenska. Jako vždy prosím o pomoc s jeho naplněním.
Vytvářím tento seznam z vlastní iniciativy jako službu pro čtenáře, kteří by si přáli oslavit tento svátek tradiční liturgií. Není v mých silách pořídit tento seznam sám, proto neváhejte pomoci a pokud víte o nějaké neuvedené liturgii, všimnete si nějaké chyby či vás napadá nějaká doplňující informace k uvedené bohoslužbě, prosím, upozorněte na ni v diskusi pod článkem, rád to do seznamu doplním.
Seznam bohoslužeb v ČR detailně dělím dle diecézí. Ty však jsou použity jako územně popisný prvek, nikoliv institucionální, takže jsou tam pod nimi uvedeny i bohoslužby organizované a sloužené na jejich území i mimo diecézní a oficiální struktury (tj. např. veřejnosti přístupné bohoslužby řeholních komunit či tradičních institutů). (Pokračování textu…)
28. prosince zemřel ve věku 94 let prelát Jan Szymborski, který se v roce 1996 jako první kněz v Polsku začal na výzvu primase Glempa starat o tradiční komunitu věřících ve varšavské arcidiecézi a vysluhovat pro ně pravidelně tradiční liturgii. Kdo ví, co v té době prožívali stejně orientovaní věřící a kněží například v arcidiecézi pražské, dokonale chápe ono „make difference“.
Zpočátku existenci skupiny vnímal jako pastýřskou výzvu. Myslel si, že má co do činění s lidmi, kteří byli zraněni způsoby, jakými je nový ritus nezřídka celebrován, a je potřeba je jen „zahojit“ dostatečným přísunem latiny a gregoriánského chorálu. Paradoxně to byl on, kdo jako mladý kněz měl experimentálně testovat nový ritus a teď měl na starost „experiment tradice“.(Pokračování textu…)
Na svátek Neposkvrněného Početí poskytl kardinál Burke portálu Catholic World Report rozhovor, jenž zní dosti odvážně. Novinář, který kladl otázky, vzpomněl kardinálův výrok z roku 2004, že se „neustále dostává do potíží“ v souvislosti s odmítnutím svatého přijímání propotratovému prezidentskému kandidátu Johnovi Kerrymu, a zeptal se ho, jestli to dosud platí. Kardinál Burke odpověděl: „Domnívám se, že ano, ale věřím, že jsou to dobré potíže.“
Redaktor šel poté přímo k jádru věci:
CWR:Kdy naposledy někdo napomínal papeže?
Kardinál Burke: Nejsem v tomto směru odborníkem, ale pokud vím, týkalo se to Jana XXII., který byl opravován kvůli mylnému učení o blaženém patření.
CWR: A kdo to provedl?
Kardinál Burke: Účastnil se toho jeden biskup a několik dominikánů…
CWR:Existuje opora pro napomínání papeže v Písmu?
Kardinál Burke: Klasickým příkladem z Písma je sv. Pavel, který napomínal sv. Petra (v Gal 2,11 a násl.) za snahy zavádět v raně křesťanské Církvi židovské předpisy. Sv. Pavel přímo vytkl Petrovi, že od křesťanů z pohanství vyžaduje věci, které pro křesťanskou víru nejsou podstatné. Petr s tím ve skutečnosti souhlasil, ale když byl ve společnosti křesťanů ze židovství, předstíral opačný postoj a Pavel ho za to napomenul, jak říká, do očí.
CWR: Proč se domníváte, že je 8. kapitola Amoris laetitiatak nejednoznačná?(Pokračování textu…)
TORONTO, 23. prosince 2016 (LifeSiteNews) — Pro-life vězeňkyně svědomí Mary Wagnerová zůstane i o Vánocích ve vězení. Zatčena byla 12. prosince za pokus o záchranu nenarozených dětí a jejich matek před násilím potratu na potratové klinice v Bloor West Village. Je obviněna z porušení podmínky a způsobení škody. Zbožná katolička Wagnerová odmítla podmínku kauce, podle níž se měla zdržet návštěv potratových zařízení, a proto zůstane až do procesu a vynesení rozsudku ve vazbě.
U zatčení Wagnerové byla sestra Immolatia z Bratrstva chudých Ježíše Krista, které bylo před patnácti lety založeno v Portugalsku a zabývá se péčí o bezdomovce a vězně. „Na vyjádření smutku nad jejím zatčením odpovídám, že radikální láska, kterou Mary žije, osobní oběti a strádání jsou nutné,“ napsala o událostech onoho dne sestra Immolatia. „Když vstoupila na potratovou kliniku, rozdávala kytičky červených a bílých růží s bílými kvítky, jimž se v angličtině lidově říká ‚dětský dech‘ [1], k nimž byla připevněna zázračná medailka, a kartičky s informacemi, kde mohou těhotné ženy hledat pomoc.“ (Pokračování textu…)
„Nenávidím bezbožný dav a straním se ho…“ Tato slova moudrého Sokrata mi napadají, když v adventním čase narážím v našem Brně ve všední dny i v neděli na spěchající zástupy s šíleným výrazem ve tváři: Jen abychom stihli všechno nakoupit, jen aby nebylo těch dárků málo, aby se nikdo necítil odstrčen… Kupují i nad své finanční možnosti, zadlužují se, nestačí splácet, pak přijde exekutor….
Kdepak jít na roráty, zasednout k modlitbě a duchovně se připravit na slavnost narození Ježíše Krista. Mnozí lidé už ani pořádně neví, kdo to byl, mají jen jakési povědomí Ježíška, o němž snad ještě jako děti věřili, že nosí dárky. A pokud se bude naše země držet nynějšího kursu Evropské unie, tak se za nějakou dobu nebude smět o něm ani ceknout, neboť by to mohlo „urážet“ muslimy, ateisty a nevím koho ještě. U našich sousedů na Západě už je to realitou, ve Francii, v Belgii a jinde nesmějí být na náměstích instalovány jesličky, a když, tak bez Ježíška. Pohané v antice slavili v tuto dobu svátek slunovratu, jenže pro naši civilizaci Advent a Vánoce se staly pouhým blíže nedefinovaným konzumním rituálem utrácení peněz za rozumné věci i hlouposti. (Pokračování textu…)
František se s úlevou uložil na své skládací lehátko v Domě sv. Marty. Byl to rušný den: jedna generální audience a pět rozhovorů s novináři. Tolik spontánnosti člověka vyčerpá. Nechal svou obvyklou ovomaltinu chladnout na nočním stolku a zadřímal. Když se probudil, byla v pokoji tma a malým okénkem nepronikalo dovnitř žádné světlo. Přesto k jeho velikému údivu zvonily všechny římské zvony a budily ho ze spánku. V nohách postele se z přítmí kabonila přízračná postava. Když si Františkovy oči zvykly na temnotu, uviděl, že je fantasticky oděná v kalhotách do zvonu a botách na platformách. Kolem krku jí visely šňůry korálků a ve vlasech měla květiny. „Jsi ten duch, kterého jsem měl čekat?“ zeptal se František a nervózně přitom svíral okraj pomačkaného spacáku. „Jsem Duch Druhého vatikánského koncilu,“ pravil duch a přátelsky mu pokynul rukou. „Toho velkého koncilu, který svolal papež Jan XXIII.?“ otázal se František. Byl sice Argentinec, ale rozhodně nechtěl vypadal jako venkovský balík. „Ne tak úplně,“ odvětil duch smutně. „Já jsem jen to, co z něj vzešlo. Ukážu ti, co tím myslím.“
V tom okamžiku duch Františka uchopil za ruku. Stěny malé cely se jakoby kouzlem rozestoupily a František se ocitl v šedém, duchaprázdném kostele s abstraktními okny z křiklavě pomalovaného skla a obětním stolem ve tvaru obří fazole. Kněz oblečený do ornátu z recyklovaného materiálu začínal sloužit mši. „Milí přátelé,“ pravil, „jsem rád, že jste dnes ráno přišli, abyste se připojili k našemu rodinnému jídlu.“ Jakmile pronesl tato slova, spustila skupina složená ze dvou kytar, elektronických kláves a změti bubnů jakousi rytmickou modlitební píseň, jejíž slova byla zároveň hloupá a ohlušující.
František zjistil, že se třese hrůzou a zhnusením se spacákem přetaženým přes hlavu. Už to nedokázal snést.
* *
Uběhl nějaký čas. Tentokrát nezněly zvony, ale oknem pokoje vklouzla dovnitř zasmušilá postava v dobře střiženém obleku s kolárkem. Zastavila se těsně u postele.
„Jsem Duch ekumenismu,“ pravila. František se dychtivě posadil. „Viděl jsem minulost, a když o tom uvažuji, moc se mi nelíbila. Co mi ukážeš z budoucnosti?“ „Můžu ti ukázat jen to, co už vím,“ odvětil duch.
Místnost se náhle rozšířila do velkého přednáškového sálu plného lidí všeho druhu. Byly tam anglikánské biskupky z Kanady, homosexuální luteránští duchovní z Německa se svými partnery, černí evangelikálové promlouvající jazyky, metodistická taneční skupina z Malajsie, i televizní evangelizátoři s manželkami, které vypadaly jako Dolly Parton,[1] zkrátka, byli tam teologové i neteologové v nejrůznějších podobách.
Duch ekumenismu pravil: „Tohle je Katolická církev tak, jak bude vypadat.“ František byl potěšen. „Tolik různých lidí spojených ve víře Církve!“ „Jen pomalu,“ řekl duch. „V téhle církvi není žádné učení. Spiritualita vypudila dogma. Lidé věří, čemu chtějí, a tomu, co považují za správné.“ „Ale to je protestantismus!“ vykřikl František a couvl s přirozeným odporem. „Přesně tak,“ řekl Duch ekumenismu a vyklouzl oknem ven.
* *
Ještě než se rozednilo, dostavil se další návštěvník. Byl od hlavy k patám oděn v červené, měl na sobě rudou mozetu a ve tváři široký úsměv, a tak bylo ihned zřejmé, o koho jde.
„Jen se neschovávej!“ zvolal Duch milosrdenství a stáhl z třesoucího se Františka spacák. „Odpustím ti, ať si to zasloužíš nebo ne.“ Františka, který měl odjakživa pronikavý smysl pro hřích, to tak úplně nepřesvědčilo. „Znamená to, že teď si můžu dělat, co chci?“ zeptal se. „Naprosto,“ odpověděl kardinál. „Bien sûr, il te pardonnera; c’est son métier. [2] Všechno to je záležitost Herz, jak píšu ve své knize.“ „Mého srdce, nebo Jeho?“ otázal se František.. „Tvého samozřejmě,“ odtušil Duch milosrdenství. „Ale neznamená to, že je pak všechno subjektivní a svým způsobem bezvýznamné a nepodstatné?“ řekl na to František, který tak brzy po ránu nebyl nejbystřejší. „Pochopil jsi to správně,“ odpověděl Duch milosrdenství. „Ale už musím jít. Čeká mě moje druhá manželka.“
V tom okamžiku se nad Domem sv. Marty opět rozezněly zvony a František se konečně probudil do jasného světla nového dne. I když byl jistě starší a moudřejší, naplnil ho podivně hřejivý pocit.
Nedá se nic dělat. Musí jít popřát Benediktovi šťastné Vánoce.
Moderátor Raymond Arroyo: Kardinál Burke je bývalým prefektem Apoštolské signatury, vatikánského nejvyššího soudu, a jedním z předních světových kanonistů. Nedávno vyšla v angličtině jeho nová kniha Hope for the World: To Unite All Things in Christ. [1] V následujícím rozhovoru se zamýšlí nad ostrou odezvou, kterou vyvolal list, jímž on a tři další kardinálové žádají papeže Františka o vyjasnění některých bodů v apoštolské exhortaci Amoris laetitia. Zejména se ho otázali, zda mohou být rozvedení a znovusezdaní připuštěni je svatému přijímání, aniž by byl jejich předchozí svazek prohlášen za neplatný. Čtyři kardinálové list nejprve poslali papeži soukromě, ale když nedostali žádnou odpověď, zveřejnili ho. To vyvolalo povyk zastánců papeže Františka. Například papežův důvěrník P. Antonio Spadaro nazval list čtyř kardinálů „známkou zlé vůle“. Arcibiskup Mark Coleridge z australského Brisbane řekl časopisu America, že tito kardinálové usilují o „falešnou jasnost“, neboť se nezabývají realitou katolíků žijících v neregulérních svazcích. Začátkem tohoto týdne jsem o tom s kardinálem Burkem hovořil na poutním místě Panny Marie Guadalupské v La Crosse ve Wisconsinu. Rozmlouvali jsme o důvodech, které ho vedly k vydání dubií, jak se tyto otázky oficiálně nezývají, a co on a jejich ostatní autoři mají v plánu dělat, pokud se papež František jejich obavami nebude zabývat. Tento exkluzivní a velmi otevřený rozhovor s kardinálem Raymondem Burkem vám dnes přinášíme.
Vaše Eminence, velice vám děkujeme, že jste přišel mezi nás. Rád bych začal tzv. dubii – jde o sérii otázek, které jste položili Svatému otci s prosbou o vyjasnění. Připadá mi, že jejich ústředním bodem je otázka, zda Amoris laetitia a sám papež nyní připouštějí, aby rozvedení a znovusezdaní katolíci, kteří žijí v neregulérních svazcích a jsou sexuálně aktivní, přistupovali ke svatému přijímání. Známý italský filosof Rocco Buttiglione říká, že ano.[2] Pak je tu kardinál Schönborn, který, jak se zdá, naznačuje totéž. V čem je tedy problém?(Pokračování textu…)
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, pro tentokráte s čtrnáctidenním kalendáriem a bez zpráv a odkazů. Tento týden otevřela čtvrtá neděle adventní. Příští týden otevře Narození Páně, jinak též Hod Boží vánoční.
Modleme se za Církev a všechny její děti, aby pevny ve víře přežily tento strašný pontifikát, modleme se za papeže Františka. Modleme se za pravověrné kardinály, aby se nenechali zviklat výsměchem a urážkami od papeže a jeho patolízalů a dál hájili Kristovo učení. Modleme se za pravověrné kněze, biskupy i kardinály, aby přes všechno pronásledování a urážení vytrvali na správné cestě a aby jejich počet dál rostl. (Pokračování textu…)
7. prosince 2016 (CatholicCulture) – Autorita papeže v Katolické církvi je značná. I papežská pravomoc – a zejména papežská neomylnost – však má své meze. Papež mluví autoritativně, když vykládá „poklad víry“, tj. v jednotě s biskupským sborem vysvětluje, čemu Církev vždy a všude věřila. Každý, kdo chápe povahu pravomoci Petrova nástupce, by měl uznat, že i když papež mluví o otázkách víry a mravů, jsou věci, které říkat nemůže. Například:
Papež nemůže tvrdit, že 2+2=5, ani nemůže zrušit zákony logiky. Jestliže tedy pronese dva vzájemně si odporující výroky, nemohou být oba pravdivé. A protože všichni papežové mají stejnou učitelskou autoritu, když jeden papež protiřečí druhému, je něco špatně. Jestliže tedy Amoris laetitia odporuje Veritatis splendor a Casti connubii – dřívějším papežským encyklikám, které mají vyšší učitelskou autoritu – nemohou být věřící nuceni tento rozpor jen tak spolknout. (Pokračování textu…)
_810_500_55_s_c1.jpg)
