O svátku Nejsvětějšího Jména Ježíš (neděle 4. ledna) bude v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie ve vyšebrodském klášteře sloužena slavná Mše svatá (podle misálu z roku 1962), kterou hudebně doprovodí literáti z Netolic pod vedením Mgr. Jiřího Churáčka.
Ordinarium: J. Churáček: Missa Hodie Christus natus est
Písně: Adam Michna z Otradovic: Zvání všeho stvoření k slavnosti Nejsvětějšího Jména JEŽÍŠ Vánoční hospoda O narození Pána Krista Pozdravení Děťátka Ježíše Nebeský slavíček, k slávě Boží sladce prozpěvující divné Boží narození Item jiná o Narození Pána Krista
Po Mši svaté: F. X. Brixi: Reges de Saba
K oslavě Nejsvětějšího Jména Ježíš srdečně zvou netoličtí literáti a vyšebrodští mniši.
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, je neděle mezi oktávem vánočním, na niž letos taktéž připadají Mláďátka.
Nejvýznamnější svátky a památky nadcházejícího týdne: sv. Tomáš Becket (29), sv. Silvestr I. (31), Oktáv Narození Páně či Obřezání Páně (1).
Příští týden zahájí neděle, na kterou připadá svátek Nejsvětějšího Jména Ježíš.
Z akcí připomínám silvestrovské setkání v Dlouhé Loučce (31) a setkání rodin s dětmi v Horním Újezdě (4). Postupně doplňovaný seznam tradičních bohoslužeb o 1. lednu 2015 naleznete ZDE.
Modleme se tento týden především za naše bratry a sestry všude po světě, kteří pro kruté pronásledování či velkou bídu nemohou Vánoce řádně oslavit. (Pokračování textu…)
Zde je průběžně doplňovaný seznam tradičních bohoslužeb sloužených o Oktávu Narození Páně, resp. o svátku Obřezání Páně (tj. 1. ledna) 2015 na území ČR (a případně i na Slovensku). Není v mých silách pořídit tento seznam sám, proto neváhejte pomoci a pokud víte o nějaké neuvedené liturgii, všimnete si nějaké chyby či vás napadá nějaká doplňující informace k uvedené bohoslužbě, prosím, upozorněte na ni v diskusi pod článkem, rád ji do seznamu doplním.
Seznam bohoslužeb v ČR detailně dělím dle diecézí. Ty však jsou použity jako územně popisný prvek, nikoliv institucionální, takže jsou tam pod nimi uvedeny i bohoslužby organizované a sloužené na jejich území i mimo diecézní a oficiální struktury (tj. veřejnosti přístupné bohoslužby řeholních komunit a bohoslužby FSSPX). Pořadí Mší svatých (resp. liturgií) v rámci jedné kategorie určuje v prvé řadě čas jejich začátku.
24. prosinec je v občanském kalendáři i lidové mluvě nazýván Štědrý den a je v České republice i na Slovensku státním svátkem. Je to paradoxní, protože to žádný významný svátek není (byť tedy jako den volna je nanejvýš praktický) a ani štědrosti mnoho nepobral – naopak tradičně je to den přísného postu a štědrostí odkazované rozdávání dárků nastává až večer coby součást oslav Narození Páně, kterýžto svátek připadá na 25. prosince. Konec konců v mnoha zemích na západ od nás se proto dárky nerozdávají večer, ale tak, že je děti naleznou ráno pod stromečkem.
Se Štědrým dnem se pojí pestrá paleta tradic a zvyků, od rodinných přes církevní až po národní. Některé z nich jsou nepochybně bohulibé a jejich udržování je hodné doporučení (např. štědrodenní půst), jiné jsou minimálně diskutabilní (např. lití olova coby původně věštecká praktika – i když na druhé straně pokud se dnes přetavilo v zábavu, jejíž podstatou je už jen hádání, co ten který kus olova připomíná, pak už v ní nic závadného nezbylo). U Štědrého dne coby dne postu bych se zastavil. (Pokračování textu…)
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, je čtvrtá neděle adventní, na niž zároveň připadl svátek sv. Tomáše, apoštola a mučedníka.
Nejvýznamnější svátky a památky nadcházejícího týdne: výročí posvěcení katedrály sv. Mikuláše (22), Svatvečer Narození Páně – začínají oslavy Vánoc (24), Narození Páně (25), sv. Štěpán Prvomučedník (26), sv. Jan Evangelista (27).
Příští týden zahájí neděle mezi oktávem vánočním, na niž letos také připadají Mláďátka.
Postupně doplňovaný seznam tradičních bohoslužeb ve dnech 24.-26. prosince naleznete ZDE.
Modleme se tento týden především za naše bratry a sestry všude po světě, kteří pro kruté pronásledování či velkou bídu nemohou Vánoce řádně oslavit.
Než se dostaneme k postojům při Mši svaté, probereme si některé zvláštní prostory v kostele a naše chování k nim a v nich. Nejdříve ale malé varování: některé „moderní“ (pře)stavby kostelů rozbíjejí uspořádání chrámového prostoru natolik, že níže zmíněné členění kostela ztrácí smysl.
Nehodlám se jimi ale zabývat: těmto pseudokatolickým kostelům se zásadně vyhýbám, neboť jsou jeden vedle druhého nevkusné a duchovně mrtvé. Totéž radím i čtenářům. Pokud ale někdy takový kostel přesto navštívíte, snažte se v daném prostoru chovat předepsaným způsobem a v případě, že nejste schopni rozpoznat nikde v prostoru svatostánek, tak se po pokřižování ve vstupu alespoň slušně ukloňte směrem ke kříži, který se naštěstí ještě stále v kněžišti u všech kostelů nachází.“ (Pokračování textu…)
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, je třetí neděle adventní.
Nejvýznamnější svátky a památky tohoto týdne: sv. Eusebius z Vercelli (16) a suché dny adventní (17, 19, 20).
Z akcí připomínám především olomoucký (15) a brněnský (17) pro-life pochod Odvahu k životu abratislavský protest protest proti zavádění zvrácené genderové ideologie na Slovensku.
Příští týden zahájí čtvrtá neděle adventní, o níž si připomínáme sv. Tomáše, apoštola.
Modleme se tento týden především za naše pronásledované či před pronásledováním úrchající bratry a sestry všude po světě, jakož i za obrácení zločinců, co je pronásledují, nebo jim nepomáhají, ač by mohli. (Pokračování textu…)
Zde je průběžně doplňovaný seznam tradičních bohoslužeb sloužených 24.-26. 12. 2014 na území ČR (a případně i na Slovensku). Není v mých silách pořídit tento seznam sám, proto neváhejte pomoci a pokud víte o nějaké neuvedené liturgii, všimnete si nějaké chyby či vás napadá nějaká doplňující informace k uvedené bohoslužbě, prosím, upozorněte na ni v diskusi pod článkem, rád ji do seznamu doplním.
Seznam bohoslužeb v ČR detailně dělím dle diecézí. Ty však jsou použity jako územně popisný prvek, nikoliv institucionální, takže jsou tam pod nimi uvedeny i bohoslužby organizované a sloužené na jejich území i mimo diecézní a oficiální struktury (tj. veřejnosti přístupné bohoslužby řeholních komunit a bohoslužby FSSPX). Pořadí Mší svatých (resp. liturgií) v rámci jedné kategorie určuje v prvé řadě čas jejich začátku. (Pokračování textu…)
Lidé, kteří strašili Izraelské, aby nechodili do země zaslíbené, pravili jim, že země ta požírá své obyvatele, že totiž jest tak nezdravá, že v ní není zle dlouho žíti, a že tam viděli „jakési nestvůry z pokolení obrů, k nimžto přirovnáni, zdáli jsme se jako kobylky“ (4 Mojž. 13). Tak svět, milá Filotheo, pomlouvá svatou zbožnost jak dovede, líče zbožné osoby jako lidi obličejů mrzutých, truchlivých a utrápených, a hlásaje, že zbožnost dělá člověka zádumčivým a nesnesitelným. Ale jako Josue a Kaleb netoliko vydávali zaslíbené zemi svědectví, že jest dobrá a krásná, nýbrž také tvrdili, že bude příjemno a milo vládnouti jí, stejně Duch svatý ústy všech svých svatých, a náš Spasitel svými vlastními nás ujišťují, že zbožný život jest život příjemný a šťastný. (Pokračování textu…)
Kapitola 44 líčí, jak Josef nastrojil důkazy tak, že se jevilo, že Benjamin mu ukradl jeho stříbrnou číši, kterou Josefův správce nalezl v jeho pytli (44,12), když ji tam předtím tajně vložil (44,2). Bratři se pak vracejí, Josef jim říká: „Kdo ukradl číši, ať jest mým otrokem; vy ostatní můžete volně odejíti k otci svému“ (44,17). Nato se Juda odhodlaně ujal slova a řekl: „Ať jsem raději já tvým otrokem, neboť já jsem se za něho zaručil“ (44,32). Nechtěl se vrátit bez Benjamina ke svému otci, neboť nechtěl být svědkem otcova neštěstí (44,34).
Nebylo by se hodilo, aby se Josef dal poznat svým bratřím, když byli na společné hostině rozjařeni a zbaveni tak svých obav. Jde tu o příliš vážnou věc, aby na ní reagovali podnapilí. Bratři sice již jednou ukázali spravedlnost, že si neponechali peníze, o kterých nevěděli, že jsou jim darovány (43,21), ale tenkrát s nimi nebyl Benjamin. Zdá se, že Josef chce tímto způsobem udržet u sebe Benjamina, když by jako zloděj (a jako ten, kdo zradil důvěru hostitele) nemohl být propuštěn, a také vyzkoušet své bratry, zda budou solidární s Benjaminem.
Správce, když bratry dohonil (44,6), prohledává jejich pytle a přitom končí Benjaminovým pytlem, aby tak byli všichni bratři tím otřeseni. „V pytli Benjaminově číši našel. Tu oni roztrhli svá roucha a naloživše opět pytle na osly, vrátili se“ (44,12-13). Roztržení rouch bylo tehdejším znamením smutku a neštěstí. Ruben roztrhl své roucho, když Josefa nenašel v cisterně (37,30), stejně tak Jakob (37,34), když uviděl Josefovu suknici a měl za to, že ho roztrhala šelma. (Pokračování textu…)
Do kostela vstupujeme obvykle hlavním vchodem, některé větší mohou mít i postranní vchod. Jak už bylo zmíněno dříve, muži při vstupu smekají pokrývku hlavy.
Uvnitř se rozhlédneme, abychom našli nádobku se svěcenou vodou (nachází se uvnitř poblíž dveří, případně uvnitř za vnitřními dveřmi), smočíme v ní konečky prstů pravé ruky a pokřižujeme se (pomalu postupně položíme smočené prsty na čelo, dolní část hrudi a levé a pravé rameno). Optimální je následně sepnout ruce, nicméně není-li to možné (protože například v levé ruce nesete mimino), tak to není nutné.
Dojdeme k místu, kde se chceme posadit (či kde chceme stát), a za předpokladu, že je ve svatostánku uložena Nejsvětější Svátost (poznáme to podle toho, zda v jeho blízkosti hoří tzv. „věčné světlo“ – malé červené světélko), před vejitím do lavice (či mezi řady židlí) a usednutím poklekneme na pravé koleno (totéž pak činíme i při odchodu z kostela po vystoupení z lavice). Pokud věčné světlo nikde nevidíme, postačí i jen poklonění se směrem k hlavnímu oltáři.
Pohled chrámovou lodí k hlavnímu oltáři a svatostánku kostela Nanebevzetí Panny Marie ve vyšebrodském klášteře. Červené světlo nad svatostánkem říká, že je Nejsvětější Svátost přítomna.
Modleme se tento týden především za naše pronásledované bratry a sestry všude po světě, jakož i za obrácení zločinců, co je pronásledují, nebo jim nepomáhají, ač by mohli. (Pokračování textu…)
První část Navedení, obsahující naučení a cvičení, jimiž duše má býti vedena od první žádosti zbožného života až k dokonalému rozhodnutí, že se chce takovému životu věnovati.
I. V čem pravá zbožnost záleží
Zatoužila jsi po zbožnosti, milá Filotheo¹, protože jakožto křesťanka víš, že jest to cnost svrchovaně příjemná Boží Velebnosti. Ale poněvadž malé chyby, kterých se člověk dopustí na začátku některého podniknutí, potom rostou více a více, a posléze již téměř není lze je napraviti, jest nejprve potřebí, abys věděla, v čem ctnost zbožnosti záleží. Jest totiž pouze jedna zbožnost pravá, a mnoho marných a nepravých, takže kdybys nevěděla, která jest pravá, mohla by ses mýliti a dáti se na některou zbožnost nenáležitou a pověrečnou.
Arelius maloval na svých obrazech všechny osoby tak, že byly podobny osobám, které miloval; a každý si maluje zbožnost podle svých představ a zálib. Kdo se rád postívá, bude se pokládati za zbožného, když se bude postívati, ačkoliv jeho srdce je plné záští; a netroufaje si pro velikou střídmost svlažiti svého jazyka vínem a snad ani vodou, nebude se příliš rozpakovati týž jazyk pomluvou a utrháním potápěti do krve svého bližního. Jiný se bude domnívati, že jest zbožný, protože každý den odříkává spoustu modliteb, ačkoliv potom jeho ústa oplývají slovy příkrými, urážlivými, mrzutými vůči domácím a sousedům. Zase jiný ochotně otvírává peněženku a dává štědrou almužnu; ale aby otevřel své srdce citům smířlivosti a odpustil svým nepřátelům, to nedovede; jiný bude odpouštěti, ale nebude platiti svým věřitelům, leč když ho soud konečně donutí. Všichni tací lidé budou považováni za zbožné, a zatím není při nich žádné zbožnosti. Saul poslal své služebníky, aby hledali Davida v jeho domě; manželka Davidova, Michol, položila na lože dřevěnou sochu a přikryla ji šaty Davidovými, poslům pak Saulovým namluvila, že tam spí David, jsa nemocen. Podobně mnoho lidí se přikrývá některými zevnějšími úkony, které náležejí ke zbožnosti, a lidé se pak domnívají, že to jsou osoby skutečně zbožné a duchovní; ale vskutku jsou to jen sochy a přeludy zbožnosti. (Pokračování textu…)
Papež František na palubě letadla při svém návratu z Turecka prohlásil na narychlo uspořádané tiskové konferenci:
„Chtěl bych něco říci o těchto třech věcech: mezináboženském dialogu, islamofobii a christianofobii. Začněme islamofobií – je pravda, že teroristické akce, nejenom v blízkovýchodní oblasti, ale také v Africe, vyvolávají reakci typu: ´Je-li toto islám, tak se rozzlobím´. Mnohé a mnohé muslimy to uráží a tvrdí: ´Ne, my nejsme takoví. Korán je knihou pokoje, prorockou knihou pokoje. Islám není takový´. Chápu to a upřímně si myslím, že nemůžeme o všech muslimech mluvit jako o teroristech. Stejně jako nelze říci, že by všichni křesťané byli fundamentalisté, ačkoli takovéto skupinky také mezi sebou máme, jako ve všech náboženstvích….“ (znění přesně podle radiovaticana.cz)
Papež František řekl, že v křesťanství, tedy i v Katolické církvi, jsou „fundamentalisté“. Tímto termínem označují protikatolická mainstreamová média jednak stoupence tradiční liturgie, jednak ochránce nenarozeného života a rodinných hodnot, tzv. „homofoby“ apod. K nim ke všem se hlásím a patřím. Jestliže mne kvůli tomu nazývají „fundamentalistou“, nevadí mi to, nechápu toto slovo jako nadávku, ale jsem na toto označení náležitě hrdý. „Fundamentum“ znamená latinsky „základ“. Každý katolík by měl „jít k základům“, k tomu vybízí na řadě míst evangelií sám Ježíš Kristus, např. když říká v závěru sv. Matouše: „Jděte tedy, učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého! A učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal!“ V horském kázání potom praví: „Buďte tedy dokonalí, jak dokonalý jest i váš nebeský Otec…“ (Mat 5,48). Být katolickým „fundamentalistou“ proto znamená brát Písmo sv. a Tradici nadmíru vážně a důsledně a usilovat na prvém místě o život podle evangelia a katolické nauky. Z toho plyne i výše zmíněná orientace na tradiční liturgii, obranu rodiny a zvláště nenarozeného života. (Pokračování textu…)
Kapitola 42 vypráví o první cestě Josefových bratří do Egypta. Když v Kannanu byl hlad a Jakob uslyšel, že v Egyptě lze nakoupit potraviny, poslal tam své syny, aby nakoupili, „čeho potřebujeme, bychom se mohli uživiti a nezahynuli hladem“ (42,2). Deset bratrů (kromě Benjamina, kterého otec nepustil) se vydalo na cestu.
Obilí se v Egyptě prodávalo jen s dovolením Josefa. „Když mu bratři učinili poklonu, poznal je, ale velmi přísně, jako cizince je oslovil“ (42,6-7) a tázal se jich, odkud pocházejí. Bratři ho ale nepoznali. Josef si vzpomněl na své sny a řekl svým bratrům, že jsou vyzvědači. Ti se hájili a sdělili mu, že je jich dvanáct, přičemž „nejmladší jest u otce, druhý není na živu“ (42,13). Josef jim řekl, že to musí dokázat tím, že jeden z nich půjde a přivede nejmladšího bratra a ostatní zatím zůstanou ve vazbě. A dal je „na tři dny vsaditi do žaláře“ (42,17). Poté je nechal vyvésti ze žaláře a se slovy, že se bojí Boha, propustil všechny až na jednoho, aby mohli donést domů obilí, které koupili.
Bratři si mezi sebou řekl: „Zaslouženě toto trpíme, neboť jsme se provinili proti svému bratru“ (42,21). Ruben jim připomněl, že jim tenkrát řekl, aby se neprohřešovali proti Josefovi a oni ho neposlechli. Bratři netušili, že „jim Josef rozumí, poněvadž s nimi mluvil skrze tlumočníka“ (42,23). Josef zaplakal, ale tak, aby to bratři neviděli, a pak „dal před nimi Simeona vzíti a svázati“ (42,25). Svým služebníkům nařídil, aby „jim naplnili pytle obilím, peníze však, aby vložili každému z nich do jeho pytle a nad to aby jim dali potravin na cestu“.
Když přišli ke svému otci, „vypravovali mu všecko, co se jim bylo přihodilo“ (42,29). Vysypali obilí a každý nalezl v pytli peníze. Jakob na to pravil: „Připravíte mne o děti. Josefa již není, Simeon jest ve vězení a Benjamina chcete mi odvésti“ (42,36). Ačkoli Ruben se za Benjamina zaručil, otec nedovolil, aby odešli do Egypta. (Pokračování textu…)
Cirkev chce týmto listom povedať, že si všíma ťažkú sociálnu situáciu a stojí pri rodinách, ktoré ju prežívajú. Chceme, aby ľudia aj pri riešení problémov nestrácali nádej a navzájom si pomáhali. Všetci by sme si mali uvedomiť, že budúcnosť tejto krajiny je v našich rodinách. Budúcnosť je totiž vždy krajšia ako si vieme predstaviť, lebo je v Božích rukách. – Mons. Stanislav Zvolenský, arcibiskup Bratislavy a předseda KBS
Slovenští biskupové vydali na první neděli adventní pastýřský list, který se obšírně zabývá aktuální situací rodiny z hlediska ekonomických podmínek její existence a z hlediska mezilidských vztahů. Přečíst si jej můžete ZDE. KBS se podrobněji zabývala situací rodiny již v červnu, kdy kritizovala její ohrožení a mrzačení ve jménu genderové ideologie (ZDE).
Biskupové kritizují nedostatek pracovních příležitostí v některých regionech, platy a zákonem stanovenou minimální mzdu, které jsou příliš nízké a nenaplňují tak podmínky spravedlivé mzdy, která má být schopna pokrýt běžné výdaje v rodině, ekonomickou nedostupnost vlastního bydlení pro mladé a nespravedlivé sociální podmínky, které způsobují, že na společném dobru se podílí jen úzká skupina lidí, zatímco jiní, byť celý život poctivě pracovali, upadají do chudoby. A zdůrazňuje povinnost všech usilovat o spravedlivé zákony. (Pokračování textu…)
Návštěva kostela je vždy významná událost, na kterou je nezbytně nutné vhodně se obléci. Je-li to možné, měl by si na sebe člověk vzít sváteční oděv. Mimo neděli a v některých specifických případech lze tolerovat méně formální oblečení, nicméně i pak platí, že by člověk měl být oblečen co nejpřiměřeněji (tj. co nejlépe).
Při zvláštních příležitostech, jako jsou velké svátky (kupř. Vánoce, Velikonoce či Letnice), nebo významné události (vysvěcení kostela, křest, první svaté přijímání, biřmování, svatba, pohřeb, jáhenská, kněžská či biskupská svěcení a podobně) je sváteční oděv nezbytný (není-li tedy člověk natolik chudý, že si ho nemůže dovolit). O tom, že člověk má být vždy pokud možno umytý a upravený, snad není třeba mluvit.
Oděv každopádně musí respektovat standardy křesťanské morálky – ženy by měly mít oděv zakrývající trup i ramena a sukni minimálně ke kolenům, tzv. „odvážné“ výstřihy, rozparky a střihy jsou nepřípustné stejně jako příliš přiléhavé oblečení. Kalhoty nejsou u žen optimální, byť ve středoevropských krajích se dnes na moderních mších vyskytují běžně. U mužů se v minimální verzi předpokládá slušná košile a dlouhé kalhoty, rovněž je třeba se vyhnout elasťákům. Toto vše platí i pro turisty. (Pokračování textu…)
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, je první neděle adventní, s níž začíná doba adventní a nový církevní rok. Zároveň si připomínáme sv. Ondřeje, apoštola a mučedníka.
Modleme se tento týden především za naše pronásledované bratry a sestry všude po světě, jakož i za obrácení zločinců, co je pronásledují, nebo jim nepomáhají, ač by mohli. (Pokračování textu…)
Toto je průběžně aktualizovaný seznam vzdělávacích, tradičně katolických a pro-life akcí pro prosinec 2014. Zahrnuje i výslovné upozornění na nenedělní svátky I. třídy (podle kalendáře vydaného Krásou liturgie). Podrobnější a dlouhodobější informace naleznete stránce Aktualit na Katopedii.
Není v mých silách vytvořit tento seznam sám, proto prosím o pomoc. Pokud máte či později získáte informace o nějaké další akci, o níž si myslíte, že by sem patřila, můžete na ni upozornit zde pod příspěvkem v diskusi nebo mailem ([email protected]), rád seznam doplním.
V pondělí 8. prosince 2014 slavíme Neposkvrněné početí Panny Marie. Zde je průběžně doplňovaný seznam tradičních bohoslužeb sloužených v tento den na území ČR (a případně i na Slovensku). Není v mých silách pořídit tento seznam sám, proto neváhejte pomoci a pokud víte o nějaké neuvedené liturgii, všimnete si nějaké chyby či vás napadá nějaká doplňující informace k uvedené bohoslužbě, prosím, upozorněte na ni v diskusi pod článkem, rád ji do seznamu doplním.
Seznam bohoslužeb v ČR detailně dělím dle diecézí. Ty však jsou použity jako územně popisný prvek, nikoliv institucionální, takže jsou tam pod nimi uvedeny i bohoslužby organizované a sloužené na jejich území i mimo diecézní a oficiální struktury (tj. veřejnosti přístupné bohoslužby řeholních komunit a bohoslužby FSSPX). Pořadí Mší svatých (resp. liturgií) v rámci jedné kategorie určuje v prvé řadě čas jejich začátku. (Pokračování textu…)
