Katolická cesta J. Durycha XVII. – Mše v kufru

O jednom ze zážitků z haličské fronty, na který se nedá jen tak snadno zapomenout, se Durych rozepisuje v další stati o náboženství, které publikoval v Rozmachu. Tuto stať nazval „Náboženská kultura“.

Je to název poněkud široký, jedná se tu spíše jen o kulturu mše svaté; nicméně nic jiného tak zřejmě nepředstavuje náboženskou kulturu jako mše svatá se všemi svými sounáležitostmi. (Pokračování textu…)

Katolická cesta J. Durycha XVII. – Mše v kufru Read More

Katolická cesta J. Durycha XVI. – Kult kněžstva

S bolestí Durych uvažuje, jak jsou u nás kněží podceňováni: den ze dne k nim národ ztrácí úctu.

„…proto, že se na kněžstvo hledělo jako na mimořádný stav pouze společenský, ztratila se souvislost vztahů ke kněžstvu a upadl kult kněžstva.“

Takto se Durych aspoň částečně pokusil vysvětlit současný neutěšený stav.

(Pokračování textu…)

Katolická cesta J. Durycha XVI. – Kult kněžstva Read More

Katolická cesta J. Durycha XV. – Presbyterium

Z olomouckého dopisu Jaroslava Durycha Josefu Florianovi ze dne 10. března 1924:

„…Můj článek „Presbyterium“, se kterým nesouhlasíte, nebyl psán proto, aby se s ním souhlasilo. Ten článek, jakož i „Kult moci“ ve 4. čísle, a článek „Organisace ochrany diskretnosti“, který bude v 5. čísle, jest psán proto, aby vyvolal odpor…“

(Pokračování textu…)

Katolická cesta J. Durycha XV. – Presbyterium Read More

Katolická cesta J. Durycha XIV. – Česká církevní politika

Úvody statí se často stávají svým autorům kamenem úrazu. Nebývá vhodné čtenáře hned první větou uvádět in medias res,  a naopak, je-li úvod příliš obecný a obsáhlý, čtenář ztratí zájem a stať už třebas ani nečte. Zde tomu bude jinak.

Někdy se mi zdá, jako by Jaroslav Durych založil ROZMACH snad jen proto, aby mohl zveřejnit tuto provokativní písemnost, kterou by mu na konci pátého roku české samostatnosti nebylo uveřejnilo žádné české periodikum. (Pokračování textu…)

Katolická cesta J. Durycha XIV. – Česká církevní politika Read More

Katolická cesta J. Durycha XIII – Rekviem za český realismus

U příležitosti státní návštěvy maršála Foche v Československu napadlo profesora Emanuela Rádla, že by stálo za to „osolit“ tohoto vítěze nad Němci – útokem na katolíky. Rádl Němce miloval a rád by francouzskému maršálovi oplatil všecka příkoří, kterými Němce za války častoval. To ovšem nebylo jednoduché: Francie platila za osvoboditele Československa a otírat se o jejího maršála bylo nebezpečné. Foche byl ovšem hluboce věřící katolík a tu se Rádlovi naskytla šance. Píše se však rok 1923, katolíkům se už v Čechách daří mnohem lépe a dokonce se mohou těšit na určitý rozkvět. Tedy ani na katolíky se nedá útočit odkudkoli… (Pokračování textu…)

Katolická cesta J. Durycha XIII – Rekviem za český realismus Read More

Katolická cesta J. Durycha XII – Ještě o Katolicitě a věcech přidružených

„Nic není pohodlnějšího a svůdnějšího pro lenivý lidský rozum, než omezovati se na udržování statu quo. A nic není zhoubnějšího. V té chvíli, kdy si strážci nějakého ideálu řeknou, že už mají dosti, jest rozvrat zajištěn. Obzory se začnou úžit, oči vidí jen na několik kroků, už se nezdá nutno státi na stráži před domem, už snad stačí jen občas vyhlédnouti oknem do ulice, a snad ne ani do ulice, jen na dvorek, či na práh. Nastává stagnace všech bojovnických ctností i vlastností, z knížat se stávají domácí páni, pak domovníci a naposledy jen podomci, inteligence tuční, a lampa sebeskvělejší záře se pokrývá mastnými skvrnami a prachem. Tak se připravují rozvraty, schismata a – což jest nejhoršího – odpady, jichž z opatrnosti jejich strůjci nikdy oficielně neoznámí.“ (Pokračování textu…)

Katolická cesta J. Durycha XII – Ještě o Katolicitě a věcech přidružených Read More

Katolická cesta J. Durycha XI – Katolicita

Takto se modlí Jaroslav Kolman Cassius za Jaroslava Durycha na konci své polemické stati „Básníkův úvodník“, otištěné dne 20. října 1922 v 246. čísle XVII. ročníku VENKOVA. Je to modlitba dojemná, a proto ji uvádím celou:

„Pane Bože, dej mi sílu, abych zlomil blud člověka dobrého a neurazil ho slovem zlým. Kdo může lépe než Ty držet na uzdě ďábla úlisného, který brousí a puléruje slova naše, aby řezala a bodala, když chceme pohladit a mátla klamným blýskotáním, když bychom rádi ukázali rub srdce svého? Neboť i v našem slzavém údolí visí na stromu poznání praotec lži v hadí podobě a jeho kůže hraje všemi barvami tohoto i onoho světa, podle toho, jak se Arcilhář protáhne. Dej, abych viděl v omylech bližního svého vždycky tvář pekelného svůdce a tím více ho miloval, že nepřítel pokolení lidského se vplížil do srdce jeho. Pomoz mi bratra svého svésti s pyšného trůnu pokory, který Antikrist nestřežil v této zemi na její lid, aby jej odvedl od věrnosti ke Knize a svobodě k věcem klerikálního politického panování.

Amen.

(Pokračování textu…)

Katolická cesta J. Durycha XI – Katolicita Read More

Katolická cesta J. Durycha X – Idea svatovojtěšská

„Idea svatovojtěšská“ je obsáhlá stať, která náleží k prvním Durychovým příspěvkům do Lidových listů.

Jistě by stálo za to rozepsat se na tomto místě o vzniku tohoto pražského katolického deníku, o jeho pohnuté historii a zajisté i o jeho smutném konci, který před několika lety poškodil české katolíky na velmi citlivém místě. Dnes už víme, že to byl zdařilý cílený útok proti katolíkům, součást polistopadového „kulturního boje“. To už se však netýká Jaroslava Durycha a já si nemohu dovolit ještě více rozšiřovat objem této knihy. (Pokračování textu…)

Katolická cesta J. Durycha X – Idea svatovojtěšská Read More

Katolická cesta J. Durycha IX – Chudoba jako podmínka

Po právu byl Jaroslav Durych nazýván básníkem chudých. A to zdaleka nejen pro své Panenky a Žebrácké písně. Vskutku jím byl a nikdy jím být nepřestal.

Dalo by se říci, že není tak nesnadné užívat kulisy chudoby v poe­zii; to se znamenitě dařilo mnoha básníkům a možno potvrdit, že kulisa to byla vděčná. Nejvíce této kulisy užívali ti básníci a spisovatelé, kteří chudí nebyli.

Chudák je hrdinou Durychovy poezie i prózy. Objeví-li se kdekoli v kterémkoli jeho díle osoba jen trochu zámožnější, vzbuzuje rozpaky. Je nehodnověrná, papírová, sám Durych si je toho dobře vědom a co nejrychleji takovouto osobu odstraňuje ze scény, aby nerušila. Mohl bych pro toto tvrzení snést řadu příkladů, ale nechce se mi rozebírat Durychovo umělecké dílo. K tomu jsou jiní. (Pokračování textu…)

Katolická cesta J. Durycha IX – Chudoba jako podmínka Read More

Katolická cesta J. Durycha VIII – Epištola československým

Třebaže Durychův útok na církev československou je ostrý a nekompromisní, dá  se hned z prvních vět „epištoly“ poznat, že nesmiřitelný katolík nechová žádnou nenávist k zatoulanému „československému“ stádu, které se nesprávným směrem vydalo jen jakýmsi nedopatřením, bezděčně, že tu snad ani nebylo zlé vůle. (Pokračování textu…)

Katolická cesta J. Durycha VIII – Epištola československým Read More

Katolická cesta J. Durycha VII – Jakub Deml

Předem již lituji nešťastníka, který si zamane sepsat podrobný životopis Jakuba Demla. Ovšem takový životopis, který nebude jen záznamem Demlových „štací“, třebaže i jen jejich prostý výčet nebude snadno sestavit. Na svou duši Deml hodně prozradil v knize, která mu nepřinesla štěstí: v Mém svědectví o Otokaru Březinovi a také i leckde jinde, ale životopisec nesmí přejímat nálady, sny, touhy a přání svého „objektu“, musí je podrobit poctivému prozkoumání hned z několika hledisek; jde-li pak o životopisce seriózního, čekáme od něho i jejich zodpovědné analýzy a třebas i vlastní úvahy nad nimi, pokud si na to troufne. (Pokračování textu…)

Katolická cesta J. Durycha VII – Jakub Deml Read More

Katolická cesta J. Durycha VI – Třetí listopad

Je to hrozné datum v našich dějinách. Jako kdyby tak zázračně nabytá svoboda měla již po pěti dnech skončit!

O manifestačním stržení Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí se dobře ví. Akce byla řádně připravena, přihlížejícího obecenstva bylo dost a dost; byli přítomni politikové a novináři, takže všechen pražský tisk mohl již nazítří o této protináboženské demonstraci pražského lidu podrobně referovat. (Pokračování textu…)

Katolická cesta J. Durycha VI – Třetí listopad Read More

Maria, vyslyš hlas můj!

Z hlubokosti volám k tobě, ó Maria !

Maria, vyslyš hlas můj !

Uši tvé ať pozorují hlasu a modlitby mé.

Když Syn tvůj na hříchy mé pamatovati bude,

kterak budu moci obstáti ?

Ale skrze tebe naději mám k odpuštění

a spoléhám se na dobrotu tvou

a srdce mé doufá v milosrdenství tvé.

Od rána až do večera vzdychám bez počtu k tobě.

Neb v tobě jest milosrdenství

a hojné dosáhnutí milostí.

A ty vysvobodiž služebníky své

ode všech hříchů jejich.

Sláva Otci, i Synu, i Duchu svatému.

A sláva buď Královně nebeské

Se všemi svatými na věky..

Amen.

Ze sbírky modliteb k Panně Marii, vybraných ze starých kancionálů a šetrně jazykově upravených Václavem Durychem. Vydáno ve spolupráci s Katolickou cestou Durychovou.


Maria, vyslyš hlas můj! Read More

Katolická cesta Jaroslava Durycha IV – Posmrtná zdravice Piovi Desátému

Matku pro Národní listy dopsal Durych 28. listopadu 1917 a hned týden nato, na den svatého Mikuláše, 6. prosince, následuje tentokrát již zcela jednoznačné vyznání Durychova ortodoxního katolictví v básni, věnované památce zemřelého papeže Pia Desátého.

Básně podobného typu Durych nepsal a já si také nedovedu dobře vysvětlit, proč zde sáhl Durych po verši. Je to elegie. Nářek nad odchodem muže, který se uměl čelem postavit proti herezi modernismu a to s takovou vervou, že dokázala modernistické bludy zastavit na půl století. Třebaže Durych neměl nikdy ve svém životě na růžích ustláno, sílila ho až do smrti jistota, že Kristova Církev je alespoň ve svém nitru pevná a jednotná; bylo mu zřejmé, že má nepřátele, ale jen vnější a těch vnitřních není tolik, aby si s nimi Vatikán neuměl poradit. Do své smrti neměl Durych tušení, jaká protivenství Církev sama sobě nachystá ve druhé polovině dvacátého století. Dokonce již brzy po jeho smrti. (Pokračování textu…)

Katolická cesta Jaroslava Durycha IV – Posmrtná zdravice Piovi Desátému Read More

Katolická cesta Jaroslava Durycha III – Počátky bojů

Nelze si dost dobře představit „katolickou cestu“ jako procházku „růžovou zahradou“. Toto ovšem je fráze hojně používaná a jen málokdy správně. Procházka růžovým sadem totiž nemusí vždy představovat největší štěstí.

Katolická cesta je nepohodlná. Je kostrbatá, tuze často příkrá, kamenitá, ale hned zase blátivá, je třeba přeskakovat louže a ty bývají někdy tak veliké a hluboké, že přeskočit je nelze, nutno je přebrodit a protože voda v těchto kalužích je stojatá, zahnívá a páchne hůř než bahno někde na okraji zanedbaného rybníka. (Pokračování textu…)

Katolická cesta Jaroslava Durycha III – Počátky bojů Read More

Katolická cesta Jaroslava Durycha II – Počátky

Nikterak není zapotřebí vyhledávat počátky katolické cesty Jaroslava Durycha. Ta začala, tak jako u mnoha jiných, svatým křtem. Byl pokřtěn deset dnů po svém narození, uprostřed adventu roku 1886, dne 12. prosince. Ďábla se tehdy za něho odřekli kmotři: babička Josefa Žabková a knihtiskař Ladislav Pospíšil. Jsou svědky právě tak cennými a hodnověrnými, jako Jaroslav Voráč, jediný Durychův přítel z mládí, který byl povolán k tomu, aby uslyšel Durychovo závažné vyznání se z příslušnosti ke Kristově Církvi. Stalo se tak necelé čtvrtstoletí po Durychově křtu, „někdy před rokem 1912 – když autor ještě nebyl autorem“.

„…svěřil se svému nejlepšími příteli Jaroslavu Voráčovi, že mu nezbývá jiného než úplně se oddati katolické církvi, k níž měl dosud vztah jen mladicky neustálený a nepřesný.“ (Váhy života a umění, Melantrich, 1933, str. 82.) (Pokračování textu…)

Katolická cesta Jaroslava Durycha II – Počátky Read More

Katolická cesta Jaroslava Durycha I – Úvod

O „katolické cestě“ – jakožto o „zlaté střední cestě“ – s kterýmžto pojmem Jaroslav Durych zachází velmi opatrně – lze hovořit teprve tehdy, když je čtenáři představena nejzávažnější obtíž, s níž se poutník na této cestě záhy setkává; kterou však lze překlenout důsledným dodržováním jejího závazného směru. Touto mocnou překážkou je – atheismus. (Pokračování textu…)

Katolická cesta Jaroslava Durycha I – Úvod Read More

Dobré dílo

Duch Boží si vskutku vane, kam chce. A nám se to nechce zdát, nemůžeme tomu uvěřit, hlavy si  můžeme ukroutit, jak se to mohlo stát, že náhle, beze vší výstrahy a zejména bez našeho dovolení  zavanul až do Hollywoodu, do novodobé Sodomy. Právě toto město hříchu bylo vybráno Boží Prozřetelností, aby zde vzniklo dílo, které nemá ve světové filmové tvorbě obdobu  –  film o umučení našeho Spasitele. Dosud žádný film nedokázal v tak krátké době zburcovat a uvést v úžas tak veliké množství lidí, Také však značné množství diváků přivedl k roztrpčení a k pohoršení. (Pokračování textu…)

Dobré dílo Read More

Odkřesťanštění

Samotné toto slovo je křesťanovi nepřijatelné. Dva tisíce let si lidé zvykali na pojem „pokřesťanštění“, tj. postupné přijímání víry v Krista po světě. Byly samozřejmě činěny pokusy zavrhování Krista a bylo jich za tu dobu dvou tisíciletí dost a dost. Kristovu víru lidé neustále přijímali, ale i odvrhovali, zpochybňovali, znevažovali. Tak jako Krista možno přijmout celým srdcem, tak ho možno přijmout i jen z části, tak aby nás to příliš neobtěžovalo. (Pokračování textu…)

Odkřesťanštění Read More