Vítám čtenáře u dalšího Rozhlédnutí. Anglojazyčným pro-life světem hýbe dění okolo otce Pavoneho, prezidenta organizace Priests for Life, kterého jeho biskup povolal zpět do diecéze. Papež jmenoval nového nuncia pro ČR.
V nastávajícím týdnu nás čeká především svátek svatého evangelisty Matouše (21. 9.) Z ostatních památek bych připomněl svaté mučedníky Eustacha (20. 9.) a Mořice (22. 9.) a sv. Pia z Pietrelciny (23. 9.) (Pokračování textu…)
Bože, děkuji ti, že nejsem jako jiní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.(Lk 18,11)
Takto obyčejně mluvívají lidé falešně zbožní – pyšní, zamilovaní v sobě, takoví, kteří stále kritizují postupování druhých. Podobně se ozývají lidé bohatí, kteří s opovržením pohlížejí na chudé, jako kdyby chudí měli jinou přirozenost. Můžeme dokonce říci, že je to všeobecné mínění. Protože i v nižších společenských skupinách potkáváme prokletý hřích pýchy a vidíme, jak se každý chce vynášet nad druhého, jak se přeceňuje a má o sobě to nejlepší smýšlení. Pýcha je též pramenem všech pádů a příčinou rozmanitých neštěstí ve světě. Také často dochází k tomu, že se lidé ve své zaslepenosti chlubí tím, co by měli se studem skrývat. Jedni se pyšní tím, že se jim zdá, že mají větší schopnosti, jiní se pyšní svým majetkem nebo penězi a nepamatují na to, že od toho, který více přijal, se tím víc před Bohem čeká. Opravdu, všichni musíme se sv. Augustinem říci: „Bože můj, dej, abych poznal, čím jsem, a budu se stydět pohrdat sebou samým.“ Budu vám dnes vyprávět o tom: 1) jak pýcha zaslepuje člověka a činí ho odporným v očích Božích i lidských; 2) jak se můžeme tohoto hříchu dopustit; 3) jaké prostředky máme užívat k tomu, abychom se v tomto hříchu polepšili. (Pokračování textu…)
Na tohtoročné Svetové dni mládeže v Madride prišlo mnoho mladých ľudí a spoločenstiev. Nechýbalo medzi nimi ani Juventutem, celosvetové hnutie mladých katolíkov, ktorí vyznávajú tradičnú spiritualitu cirkvi spojenú s tzv. mimoriadnou formou rímskej liturgie. Z česko-slovenskej pobočky Juventutem sme mali možnosť zúčastniť sa len dvaja a to na prvej časti stretnutia v rámci príprav v miestnych diecézach. Po dlhej a náročnej ceste sme dorazili do Amorebiety, kde bolo zabezpečené ubytovanie v karmelitánskom diecéznom centre pre duchovnú obnovu. Amorebieta sa nachádza asi 20 km od baskickej metropoly Bilbao. Je to menšie mesto obklopené krásnou krajinou. Diecézne centrum sa nachádza na okraji mesta v tichom prírodnom prostredí, čo bolo ideálne na duchovnú prípravu. Stretlo sa tu vyše dvesto mladých ľudí vo veku približne od 16 do 35 rokov rôznych národností. Najpočetnejšiu skupinu tvorili Francúzi. My Slováci sme spolu s Angličanmi, Holanďanmi, Američanmi, Nigérijčanmi a ďalšími boli zaradení do anglicky hovoriacej skupiny. O program tohto stretnutia a jeho úspešný priebeh sa okrem organizátorov starali aj kňazi a seminaristi z Bratstva sv. Petra (FSSP), Inštitútu Dobrého Pastiera či z rehoľného spoločenstva Kanonici od Matky Božej. (Pokračování textu…)
Kříž stojí, i když svět je v pohybu… Možnosti překladu slovesa volvitur jsou nepřeberné. Dá se použít i výrazu „i když svět jančí“. Toto heslo mnichů kartuziánů si vždycky připomínám, když vidím na našich polních cestách, lukách nebo i v zahradách soukromých domů krucifix.
Kříž, symbol naší spásy a víry, stojí pevně navzdory všem finančním i nefinančním krizím, změnám vlád a hrozbám prasečí i neprasečí chřipky. Kříž je znamením toho, co je pevné a neměnné, věčné pravdy. Kdo by ji chtěl zničit, se zlou se potáže. Když sledujeme osudy lidí, kteří v rouhačském obrazoboreckém nadšení po r. 1918 se podíleli na likvidaci křížů jako domnělých pozůstatků „temna“, zjistíme, že mnoho jich dopadlo špatně. Dokumentuje to mj. sborník Ve jménu demokracie z r. 1922. Muž, který házel po kříži kameny, aby rozbil korpus Krista, přišel v továrně, kde pracoval, o ruku – právě o tu ruku, jež metala po krucifixu šutry. Někteří lidé, kteří demonstrativně pálili kříže na nádvořích škol, měli později co dělat s požárem, který jim zničil značnou část majetku. Kříže hořely také v Lidicích na dvoře Horákova statku, jak dosvědčili pamětníci. Zhruba o dvacet let později přesně na tom místě provedli esesáci strašlivý masakr lidických mužů. Bůh není mstivý, ale zakazuje, aby byl urážen a posmíván. Tresty, které postihly ikonoklasty a rouhače, jim měly připomenout jejich strašlivý hřích, a tak je zachránit pro věčnost. (Pokračování textu…)
Už víme, že nestačí mluvit s dětmi o Bohu, že je třeba zároveň učit děti, jak mají mluvit s Bohem – modlit se. Ale musí se vědět, jak na to, nebo už v předškolním věku dětem modlitbu znechutíme. Přidržování k příliš dlouhé modlitbě, nesrozumitelnost, násilné donucování, to jsme si minule uvedli jako hlavní chyby.
První modlitbou je děkování a radost z Božích darů. Později se připojí i prosby. Děti se večer rády modlí na způsob litanií nebo přímluv v kostele. Maminka i děti vzpomínají, co kdo pěkného v tom dnu zažil. Všichni odpovídají: „Děkujeme ti, Pane Bože.“ Potom se přidají i prosby a všichni odpovídají jako v kostele: „Prosíme tě, vyslyš nás.“ Může se tu objevit i projev lítosti malého násilníka, který se pral se sestřičkou. (Pokračování textu…)
Křesťanství a jeho morálka mají jednu zásadu, kterou jeho okolí těžko přijímá, pokud je vůbec schopné ji pochopit. Vlastně ji mají zásadní problém přijmout i pochopit i všemožní sváteční a napůl „křesťané“. Ta zásada říká, že vedle morálně indiferentních skutků existují i skutky obejktivně dobré a objektivně zlé. A že NIKDY není možné konat zlo za účelem dobra. Že sebelepší úmysl nemůže omluvit objektivně zlé jednání. (Pokračování textu…)
V nadcházejícím týdnu nás čekají především svátek Povýšení svatého Kříže (14. září) a památky sv. Jana Zlatoústého (13. září), Panny Marie Bolestné (15. září) a svaté Ludmily (16. září). Jelikož sv. Ludmila, babička a vychovatelka sv. Václava, je patronkou vychovatelů, je 16. září rovněž dnem církevního školství.
Duše a hvězdy vyhlásily další ročník ankety Zlatý brk, nominační kolo potrvá do 15. října. Zároveň upozorňuji na víkendové setkání ve Znojmě-Hradišti, tematicky věnované pronásledování křesťanů.
Královské město Krakov je městem světců. Během jeho tisícileté historie zde mnozí známí a také u nás uctívaní světci žili (např. sv. Stanislav, sv. Jan Kentský), ostatky jiných zde byly přeneseny a dodnes jsou zde uctívány (sv. Florián). Také Krakov moderní doby, Krakov minulého století, se světci může chlubit. Krátce zde pobýval (1920-1922) sv. Maxmilián Maria Kolbe, polský minoritský kněz, zakladatel Rytířstva Neposkvrněné, který právě zde vydal první číslo Rytíře Neposkvrněné. Od roku 1884 zde až do své smrti v roce 1916 působil sv. Albert Chmielowski. V krakovských Lagiewnikach krátce žila a nakonec zemřela dnes již celosvětově známá a uctívaná polská mystička sv. Faustina Kowalská. Na přelomu 19. a 20. st. však v Krakově žila i jiná, u nás prakticky neznámá polská světice a mystička, bl. Anděla Salawa. Letos v srpnu uplynulo 20 let od jejího blahořečení, které vykonal papež Jan Pavel II. při mši sv. na krakovském náměstí 13. srpna 1991. A včera tomu bylo přesně 130 let, co se narodila.
Život bl. Anděly Salawy je potvrzením teze o. Garrigou-Lagrange OP, že každý křesťan bez ohledu na podmínky života a svůj životní stav je přinejmenším vzdáleně povolán k mystickému životu. Na moci křtu sv. a jiných svátostí jsme povolání k duchovnímu životu, který má procházet etapou očišťování (via purgativa), osvěcování (via illuminativa) a sjednocování (via unitiva) až k mystickému sjednocení, které je přípravou na vstup do nebeské slávy. (Pokračování textu…)
A je to tu zas. Jakoby naše školy neměly dost co dělat s kvalitním vzděláváním našich dětí. Ony se mnohé nechají snadno přesvědčit, jak je dobré na děti výchovně působit a to třeba velkoplošnou obrazovkou, která nejde ani vypnout.
Podepíšou jistou smlouvu a soukromá přeochotná firma jim za nemalou úplatu nainstaluje ten zázrak techniky na veřejné místo, kterému se naše děti vyhnout nemohou. A tak jim tam během vyučování běží tzv. školní informační kanál (ŠIK) a na něm se donekonečna omílají spoty tzv. primární prevence. Což o to, možná jsou tam i dobré věci, nikdo ve školách nechce šikanu, všichni chceme, aby děti znaly čísla záchranné služby, aby nepodléhaly drogám, aby byly ohleduplné na silnici atd atd. Jiná otázka ovšem je, jestli je tohle dokáže naučit obrazovka! A jestli je obsah vhodný pro celou základní školu, kde chodí prvňáci a deváťáci a každý má o dost jiné starosti. Také kvalita a obsah některých spotů je opět značně problematický a kontroverzní, třeba prevence HIV je víceméně zase jen reklama na kondomy. A skutečná neskrývaná reklama tvoří až 20% tohoto vysílání, nad kterým škola podepsáním smlouvy v podstatě ztratí kontrolu! (Pokračování textu…)
Novákovy děti měly vždycky velkou radost, když jim tatínek slíbil, že se s nimi bude modlit večerní modlitbu on. Měl jinak stále napilno, ale při modlitbě s dětmi na to pilno zapomněl. To nebylo jako s maminkou: „Děcka, nezdržovat, mám tam ještě kupu žehlení, honem Otčenáš a Zdrávas a do postele.“
S tatínkem to bylo jinak: „Tatí, a zhasneme zase světlo a rozsvítíme si svíčku, jako posledně, ano?“ – připomínal Jirka. – „A dneska zhášet budu já, tys zhášel minule.“ – ubezpečovala se Monika. „Rozsvítíme,“ – slíbil tatínek, – „protože světlo svíčky nám připomíná, že Pán Bůh je s námi i ve světnici, zde, a proto si musíme při modlitbě dávat pozor, co a jak mu říkáme.“(Pokračování textu…)
Prorok Jeremiáš, přesvědčený o tom, že hřích lidu zatěžuje i jeho samého, volá s hořkým pláčem: „Kvůli našim hříchům jsme ztratili to krásné štěstí a radost, jakou mělo naše srdce; veselé změnilo se ve smutné a z naší hlavy spadla koruna. Běda nám, že jsme zhřešili.“ Zamysleme se nad slovy proroka, který popisuje strašné zničení, jaké způsobuje duši hřích. Sám od sebe bych neměl odvahu vyprávět vám, ať už o zlu hříchu nebo o neštěstích, které hřích svolává na člověka. Hřích se nepodařilo vyhubit ani zbožným králům tvrdými zákony a napomínáním; nezničili ho ani silou Božího slova proroci Starého zákona, nepodařilo se ho zdolat apoštolům, i když byli posilováni Boží milostí a plni síly, kterou jim udělil Duch svatý; neudusili ho vyznavači prolitím své krve, ani mučedníci. Dokonce sám Ježíš Kristus – i když je pravým Bohem – skrze své bolestné utrpení a krutou smrt nezničil hřích úplně.
Ó prokletý smrtelný hříchu, jak málo tě lidé znají a jak často ti podlehnou! Působíš strašné následky naší svaté víře, jsi katem duší, pramenem potupy, ohyzdností v očích nebe a zpustošením pro zemi. Prokletý hříchu, jsi příčinou našich dočasných i věčných neštěstí, nelítostným trýznitelem samotného Ježíše Krista! Můj Bože, kdybychom tak věděli, co je to hřích, dopouštěli bychom se ho s takovou lehkostí? Mohli bychom si spokojeně žít po spáchání hříchu?! Jak jsme slabí! Zastavme se tedy nad zlem, které obsahuje hřích, nad neštěstími, které z něho vycházejí a nad zaslepeností těch, kteří hříchy páchají. (Pokračování textu…)
A je zde další rozhlédnutí. Největším svátkem nadcházejícího týdne je bezesporu Svátek Narození Panny Marie, který oslavíme 8. září.
Institut sv. Josefa plánuje na sobotu 10. září „výlet za zlatem Bojovského potoka“. Příští týden začne v neděli 11. září 70. výročím úmrtí Aničky Zelíkové. Tentýž den budou v Českých Budějovicích slouženy dvě tridentské mše. (Pokračování textu…)
Zatímco je vhodné odkazovat na osoby se sexuálními klony ke stejnému pohlaví slovem „homosexuál“ (což může zahrnovat i lesbičku), vhodným a tradičním označením pro ty, kdo mají sex se stejným pohlavím, je „sodomita“. Zcela nevhodné je nazývat je „gay“ – toto anglické slovo bylo dříve užíváno ve významu „veselý“ či „rozjásaný“. Zatímco pokušení (nebo sklon) ke zlému, pokud se člověk bez náležitého důvodu do něj nevydává, není samo o sobě hříchem, je hříchem se mu podvolit. Písmo svaté na mnoha místech odsuzuje sodomii, která ostatně má svůj název podle známého příběhu vyvrácení Sodomy a Gomorrhy (Gen, kap.18 a 19), jejichž hříchy křičí k Bohu. Nešlo tam pouze o nepřirozené pohlavní obcování, jak vyplývá z Ez 16,49-50, ale i o další hříchy. Hříchy a Boží trest, jenž stihl obyvatele těchto měst, je pak prototypem jiných hříchů a Písmo se na něj odvolává např. na Iz 3,9; Iz 13,19; Jer 23,4; Jer 49,18; Jer 50,40; Ez 16,53-56; Amos 4,11. Sodomie je Hospodinu ohavností jak čteme též v Deut 23,18-19. Poučný je též příběh ze Soud 19,22-25, kde ničemní mužové nejprve chtěli zneužít muže, ale posléze se spokojili se znásilňováním ženy. O hříšnosti sodomie lze též číst v Moudr 14,26 (Jeruzalémská bible má „zločin proti přírodě“, Nova Vulgata „generis immutatio“). Nový zákon jednoznačně také odsuzuje sodomii v Řím 1,22-32 (včetně lesbických styků); 1 Kor 6,9-10 (ti, kdo smilní se stejným pohlavím, neobdrží království nebeské); 2 Petr 2,6-10; 1 Tim 1,8-10; Jud 7; Zjev 22,15. (Pokračování textu…)
Padre Pio je povětšinou představován (pomíjím odporné liberální výpady proti jeho osobě) jako výjimečný muž, stigmatizovaný divotvůrce, který dokázal duchovním zrakem pronikat do nejhlubších zákoutí duší hříšníků. Ano, takový skutečně byl. Avšak občas zájem končí pouze u toho, a tak se se „zázračným mužem z Pietrelciny“ můžeme setkat i na internetových stránkách amatérských okultistů, záhadologů, ufologů a podobných „odborníků“ na věci skryté a podivné. Byla by zajisté velká škoda, kdyby katolíci na tohoto velikého světce hleděli podobným, byť zdánlivě duchovním, ve skutečnosti však nadmíru povrchním zrakem. Život Padre Pia totiž nabízí mnohem více, stačí poodhrnout záclonku přízemní zvídavosti a podívat se dál… „do zákulisí“. (Pokračování textu…)
Je třeba odpovídat dětem na jejich otázky pravdivě a přiměřeně jejich věku. Nesmíme je zesměšňovat, když se ptají naivně.
Maminka tohle vše vyslechne a plna dobré vůle začne odpovídat dítěti. „Mami, je v nebi také zmrzlina? Mami, proč měsíc svítí? Mami, z čeho se dělá tma? Mami, co dělá v nebi Pán Bůh – také tam tancuje?“ – Maminka chytí dech: „Ne, Pán Bůh v nebi netancuje, on se o nás všechny stará.“ „A jak se o nás stará?“ – „Drží nás všechny jako za ruku.“ – „Mami, a kolik má Pán Bůh rukou?“ – „A co dělá Pán Bůh v noci, když je v nebi tma?“ – Skončí to tím, že maminka zacpe zvídavou pusu makovou buchtou. Špatně odpovídat nechce, dobře nestačí. (Pokračování textu…)
Je všeobecně známo, že katolické svatbě by měla předcházet jakási příprava na manželství. Proslýchá se též, že tato příprava v praxi nabývá mnoha různých podob, které ne vždy bývají optimální a vyhovující. I proto bych chtěl dnes upozornit na deset let starý a mimořádně záslužný počin Matice cyrilometodějské, která v roce 2001 vydala knihu amerického katolického teologa J. F. KippleyhoManželství je natrvalo: Základy křesťanského manželství. (Pokračování textu…)
Šéfredaktor The Illustrated London mě onehdy výtečně usadil, když mi připomněl, že jsem obrátil trasu korunovačního průvodu. Mohu k tomu říct jen tolik, že jsem se přesně držel přesného popisu v jedněch novinách. Možná mě mělo napadnout, když už jsem sám novinář, že novinám nemám jen tak věřit. Zřejmě s tím nepůjde udělat nic jiného, než uspořádat korunovaci ještě jednou, aby se uvedla do souladu s tímto listem. Dává mi to ale také záminku, abych se zmínil o jedné z mnoha ozvěn této události.
V mnoha vlivných kruzích si všímám snah škrtnout ze státní hymny nejlepší verš. Je to příznačné pro mnohé z našich „reforem“, které vzcházejí z pocitu vytříbenosti a ne ze smyslu pro to, co je správné. Když říkám nejlepší verš, myslím který mate a kazí triky všech nepřátel státu. A za nejlepší jej označuji proto, že díle, které nikdo nijak zvlášť nechválí ani nechrání z důvodů literárních, je nejzvláštněji národní, nejjedinečnější, nejupřímnější a nejenergičtější a také zdaleka nejdemokratičtější. „God Save the King“ jako báseň nikdo nevynáší stejně vysoko jako „Mariners of England“ zrovna tak, jako obrázek Johna Bulla nikdo nevynáší jako něco podobně krásného a souměrného jako je třeba Donatellův Sv. Jiří. Je to vlastecká zvláštnost a nejzvláštnější a nejvlastenečtější je na ní právě ta část, kterou chtějí tihle lidé škrtnout. A eticky je ona část též výtečná. (Pokračování textu…)
Tento týden začíná připomínkou památky sv. Augustina z Hippo (354-430), velkého biskupa a učitele Církve. Z dalších svátků a památek bych připomněl vzpomínku na umučení sv. Jana Křtitele (29. srpen) a svátky sv. Řehoře Velikého a sv. Pia X. (3. září).
Všem školákům přeji vydařený vstup do nového školního roku. V Kroměříži proběhnou 1. září oslavy 20. výročí obnovení tamního Arcibiskupského gymnázia. Jejich součástí bude slavnostní mše sv. a setkání pedagogů a absolventů školy. (Pokračování textu…)
Ježíš byl Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla… (Mt 4,1)
Tomu, že si Ježíš Kristus vybral za místo modlitby poušť, se nemusíme divit, protože pobývat na poušti, nebylo pro něho něčím, co by ho zdržovalo. Není též udivující, že tam byl uveden Duchem svatým, protože Syn Boží nemohl být veden nikým jiným, než Bohem. Pozastavme se však nad tím, že byl pokoušen zlým duchem a že ho ten duch temnoty dokonce dvakrát odnesl nad zem. Nebýt toho, že o tom vypráví evangelista, ani by se nám nechtělo věřit, že je toto vyprávění pravdivé. Když se, ale nad tím déle pozastavíme, přestaneme se divit a s radostí v srdci poděkujeme dobrému Spasiteli za to, že dovolil, aby byl pokoušen a tak nám ukázal, jak zvítězit v těžkých bojích a nástrahách ze strany pekla. Jak jsme díky tomu šťastní! Od té doby můžeme vítězit v pokušeních, ale jen pokud o to opravdu stojíme. V tom dnešním kázání vám chci ukázat, jaké výhody nám pokušení přinášejí a jakým způsobem v nich máme mužně bojovat, abychom v nebi mohli přijmout věnec slávy. (Pokračování textu…)
