Machiavellismus není křesťanský
Křesťanství a jeho morálka mají jednu zásadu, kterou jeho okolí těžko přijímá, pokud je vůbec schopné ji pochopit. Vlastně ji mají zásadní problém přijmout i pochopit i všemožní sváteční a napůl „křesťané“. Ta zásada říká, že vedle morálně indiferentních skutků existují i skutky obejktivně dobré a objektivně zlé. A že NIKDY není možné konat zlo za účelem dobra. Že sebelepší úmysl nemůže omluvit objektivně zlé jednání.
Někdy mám pocit, že mnozí moji známí, a teď mluvím i o křesťanech, z nějakého mně nepochopitelného důvodu přeochotně zapomínají, že přes zlo žádné zkratky k dobru nevedou. Pozoruji je, často současné či budoucí politiky, a říkám si: jak si vůbec jenom někdo může myslet, že je možné dělat křesťanskou politiku nekřesťansky? Vždyť to je přece evidentní hloupost!
Rád bych zaapeloval na rozličné současné či budoucí křesťanské politiky ve všech stranách, aby se zamysleli nad tím, že jejich víra od nich vyžaduje křesťanské jednání 24 hodin denně a v každé situaci. Lhát, krást, podvádět, hrát si s černými dušemi, dělat asociální a morální politiku či politiku oklešťující právo na život, plést si politiku s výnosným byznisem či prostředkem k podpoře svého byznisu – to vše je hříchem a jednáním s křesťanstvím a křesťanskou politikou neslučitelné. Dokonce i tehdy, když mají tyto techtle mechtle v rámci vnitrostranické politiky posloužit „něčemu dobrému“.
A v poslední řadě – hříchem je i dělat úmyslně špatnou politiku, ať už z osobních, stranických či ideologických důvodů. A nejednat, když je jednat třeba. Ať už jde o neotevření hranic křesťanským uprchlíkům ze zemí, kde jsou křesťané vražděni, úmyslné přehlížení nutnosti zasáhnout proti kriminalitě, hazardu či exekutorské mafii, tunelování českého zdravotnictví nebo prostě jen vylepšování životních podmínek vlastní profesní skupiny či spřátelených kruhů, na účet všech ostatních. Politici mají čestně a spravedlivě řídit stát tak, aby co nejlépe a nejspravedlivěji fungoval. To je jejich úkol. A taky svatá povinnost…
Tato poznámka není zacílena na žádnou konkrétní strany – zcela obecně se týká všech křesťanů (či „křesťanů“) v Čr a české politice.
Je velmi užitečné se někdy s odstupem doby podívat na debaty našich zvolenců z dolní komory.
Před šesti lety například mluvili o „výzkumu na embryonálních kmenových buňkách“, lidovci se bouřili. Ovšem doktorka Buzková vyložila plénu:
„Zde se hovoří celou dobu o výzkumu na živé bytosti. Bylo zde řečeno, že může dojít k poškození anebo zničení zárodku. Ano, to je pravda a to v žádném případě nepopírám. Nicméně zárodek, který může být poškozen anebo zničen, je zárodek, který by byl zničen v každém případě, protože se jedná o zárodek, který po asistovaném porodu nemá šanci být umístěn a nemá šanci se narodit.
Znamená to tedy, že my se vydáme jednou, anebo druhou cestou. Buď takovýto zárodek nebude využit nijak, nebo takovýto zárodek bude využit k vědeckému zkoumání. Uvědomte si, prosím, vážení odpůrci tohoto návrhu zákona, že pakliže by tento návrh byl zamítnut, nedojde ani k regulaci toho, že nedovolené použití lidského genomu se stane trestným činem a že takovýto výzkum i jeho zneužití budou zásadním způsobem zákonem chráněny.“
(http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/048schuz/s048361.htm)
Pěkné, že? Drobátko jako strategie „zadržování komunismu“.
Vyšlo i na iDnesáckém blogu, kde je možné článek podpořit kliknutím… http://ignacpospisil.blog.idnes.cz/c/209983/Machiavellismus-neni-krestansky.html
Podstatné je, že „křesťanští“ politici asi až na výjimky nechápají, že tzv. umělé oplodnění je zcela špatné z řady důvodů: nepřirozenost celého postupu, zmrazování či likvidování „přebytěčných“ embryí, obvykle hříšný způsob získání spermatu.
Nevím o tom, že by lidovci někdy přišli ze zákazem toho. Pak ovšem se „řeší“ otázka výzkumu s použitím embryonálníách kmenových buněk nebo ochrana lidského genomu.