Kristus před křížem!
Následující sonet tematicky zapadající do času kajícnosti napsal František Leubner (1867-1930). Pochází z cyklu Na zlaté půdě a sbírky Na okrajích kancionálu života (1897).
1.
Kristus před křížem!
Jde prašnou cestou v dumách mezi poli.
Zem vůní dýchá zrajícího žita
a obloha jak v jedno slunce slita,
klid poledne, v něm nehnou se ni stvoly.
Jde žehnaje, a na své myslí boly.
Však náhle stanul, noha v zem jak vryta.
Kde v stráni divizna a douška zkvítá,
kříž oviklaný křivo stojí holý.
Jen hřeby trčí ve spuchřelém dřevu.
Skráň sklonil, srdce soucitem se chvělo.
Ne Golgoty, zde vzpomněl jiných zjevů:
jdou mimo bídní, šeptnou v pozdrav slova,
dlaň drsná otře upocené čelo –
jen za ně dal by křižovat se znova.
Zdroj: Pod jedním praporem (1895) [almanach Katolické moderny].