Mgr. Štěpán Bekárek

Dnes Vám nabízíme rozhovor s Mgr. Štěpánem Bekárkem, ředitelem Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži. Máte jedinečnou příležitost se z úst osoby nanejvýš povolané dovědět jak něco obecného o stavu a úloze katolického školství v ČR, tak i konkrétního o Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži.

Je katolická škola normální škola plus dvě hodiny volitelného náboženství navíc? Jak se na ní učí sexuální výchova? A jak by se řediteli AG Kroměříž líbila výstava STOP genocidě před jeho školou? Otázky kladl Ignác Pospíšil.

Vy jste učil i na jiných školách, nebo jste od začátku na církevních?

Učil jsem asi půl roku na Gymnáziu Jakuba Škody v Přerově, to bylo od ledna do června 92, od září 92 jsem na Arcibiskupském gymnáziu.

A jak dlouho jste ředitelem?

Od srpna 2001, takže teď jsem skoro v půlce desátého roku.

Kdybyste měl z těch deseti let svého ředitelování vypíchnout nějaké velké události z hlediska historie AG či českého církevního školství, které by to byly?

Přiznám se, že žádná konkrétní velká událost mne nenapadá, spíš je to na jedné straně neustálý růst kapacit církevního školství, protože počet žáků i počet církevních škol se za těch deset let neustále zvyšuje, církevní školství je jediná část českého školství, která neustále zvyšuje své kapacity. Je pravda, že právě nyní počty studentů na středních církevních školách trochu klesají, ale to souvisí s obrovským populačním propadem v současných středoškolských ročnících, ale celkový podíl církevního školství stále roste, jenom letos vznikly v olomoucké arcidiecézi tři nové církevní mateřské školky.  To je jeden aspekt, který si myslím, že je dost podstatný, protože církevní školství v rámci  českého zaobstarává něco mezi cca 1-2 % žáků nebo dětí, zatímco v Západní Evropě nebo USA je běžné něco okolo 10-15 %,  z tohoto pohledu si myslím, že je ta kapacita poměrně malá. Druhý aspekt je takový, řekl bych setrvalý, „boj o slušné životní podmínky“ se státní správou a s politiky.

V čem vidíte hlavní smysl a úkol církevního školství?

Myslím si, že tady je nutno oddělit dva pohledy: jeden je na působení církevních škol v rámci církve a druhý na působení církevních škol v rámci společnosti. Samozřejmě, ty pohledy a úkoly se dost prolínají, ale je jasné, že jiný pohled a požadavky budou mít biskupové a kněží a koneckonců i běžní věřící a jiný pohled bude mít, dejme tomu, většinová společnost. Pominu-li extrémně nepřátelské pohledy, tak většinová společnost taky od církevního školství něco očekává a k církevnímu školství je často i neutrálně nebo pozitivně postavena.

Co se týče z pohledu a očekávání zevnitř církve, tak je to, řekl bych, jakési zvyšování  vzdělanostní úrovně pro věřící, tady v této oblasti si myslím, že není ani důležitá nějaká prvoplánová evangelizace, protože tam z tohoto pohledu, zejména na Moravě, pochází většina děcek studujících na církevních školách z křesťanských rodin, to znamená, že tam není nutné nějaké seznámení s křesťanstvím nebo něco takového, tam se spíše očekává jednak nějaká úroveň vzdělanosti, jednak nějaká úroveň křesťanské výchovy a prohloubení duchovního života. V rámci diecézí, které na tom nejsou z hlediska věřících tak dobře, jako jsou třeba Severní Čechy, Západní Čechy, tak tam to bude trochu jiné, ale to se neodvážím ze své pozice hodnotit.

A to očekávání ze strany té většinové společnosti… Státní školy ve Zlínském kraji poměrně jasně razí heslo, že škola má vzdělávat a o výchovu se nemá starat, že výchova není problém školy. Myslím, že to je jeden ze zásadních omylů… Ono to zní lákavě a koneckonců je to i křesťanský pohled, že zodpovědnost za výchovu má rodina a škola hlavní úlohu nemá, ale postavit to tak, že škola nemá vůbec vychovávat a jen vzdělávat, to je pohled postavený na hlavu, protože (koneckonců i podle církevních dokumentů) vzdělávání je jedna z nejúčinnějších forem výchovy. Vzdělávání samo o sobě ztrácí smysl, který má pouze jako účinná a rozumná forma výchovy. Protože vzdělaný člověk je podstatně lépe vychovatelný. A tady právě je smysl církevního školství, že oproti  státnímu nesmí rezignovat na výchovu: musí brát na vysoké úrovni vzdělávací část a zároveň musí vážně brát i část výchovnou.

Když jste srovnával Západ s ČR, těch 1-2 % a 15 %: když se podíváme do USA nebo do Belgie, tak tam sice existuje hodně katolických škol, ale hodně se mluví o tom, že spousta z nich je katolických pouze tím, že je zřizuje církev, a tím veškerá jejich katolicita končí. Dokonce se u některých tvrdí, že jsou nebezpečnější víře, než státní školy, často se poukazuje např. na Univerzity of Notre Dame… Když jsem psal články o českých katolických školách na Wikipedii, tak spousta uváděla na svém webu, že je úplně normální školou, jen její žáci mají dvě hodiny (volitelného) náboženství navíc. Tak by to asi být nemělo, jak jste ostatně sám před chvílí říkal… Ten Váš pohled je obecnou koncepcí celého českého církevního školství, nebo tu máme opravdu církevní školy, co se od státních liší jen dvěma hodinami volitelného náboženství navíc?

Začal bych pohledem na západ… Já nevím, jak je to v Belgii, tak se to neodvažuji posoudit, ale trochu znám situaci ve Spojených státech a tam si myslím, že minimálně na úrovni základních škol je ta katolicita poměrně zřejmá, už protože tyto školy zřizuje farnost a pastorační rada a farář na nich mají hlavní slovo, takže si troufám tvrdit, že ve většině případů, i když samozřejmě mohou být výjimky, jde o školy skutečně katolické. U středních škol samozřejmě mohou být také výjimky, ale v tom bych tam problém neviděl. U univerzit neznám situaci, tak se neodvážím to posuzovat, do jaké míry to je nebo není problém. V Evropě to záleží na tom, jak kde, vím, že ve Francii byly v tomto ohledu konflikty mezi školami a příslušnými diecézemi…

Pokud jde o české školy, co píší, že působí jako běžné školy, jenom že mají výuku náboženství navíc, to je v podstatě informace pro  většinovou společnost, která vznikla, protože o fungování církevního školství existovaly na počátku neuvěřitelné mýty. Ještě před pěti-šesti lety, když chtěli děcka jít na Arcibiskupské gymnázium, tak se jich ve školách výchovní poradci ptali, jestli chtějí jít na jeptišky nebo faráře, že jdou na církevní školu… Byly takové zvláštní představy, že církevní školy jsou jakási katolická ghetta, kam kdo přijde, je na celý život ztracen. To mluvím o pohledu  většinové společnosti. A takto podávané informace jsou jeden ze způsobů obrany, aby si lidé uvědomili, že církevní školy jsou církevní, dávají něco navíc, ale zároveň dávají i stejnou (případně vyšší) úroveň vzdělání jako ostatní.

Pokud jde o školy v méně religiózních částech země – máte přehled, jestli a jak moc jsou světštější?

Na Arcibiskupském gymnáziu jsou asi tři čtvrtiny studentů z křesťanských rodin, většinou katolických, a asi čtvrtina z rodin bez vyznání. V Praze je ten poměr, pokud mám informace, zhruba obrácený a v Západních nebo Severních Čechách je ten poměr ještě podstatně horší, pokud jde o žáky. Samozřejmě souvisí to i se zaměstnanci. Není to proto, že by si zřizovatelé přáli, aby to tak bylo, ale je to prostě tím, že  lidi nejsou, a je zřejmé, že církevní školy je třeba v těchto oblastech budovat už jenom proto, že už jen svojí existencí o něčem svědčí. Tam je  situace jiná, mnohem náročnější, ale já se ji neodvážím nijak víc specifikovat nebo hodnotit, protože pro to nemám dost  informací.

AG Kroměříž

Spoustu lidí zajímají rozdíly ve výuce. Ano, církevní školy mají navíc to náboženství, nebo volitelné alternativy náboženství – etika, ale co třeba otázka sexuální výchovy? Existují různé návody, jak ji do různých předmětů zakomponovat a v současné době je to asi nejžhavější téma… Paní Jochová z VORPu, která zkoumala otázku sexuální výchovy na školách, mi ukazovala některé učebnice, které se používají na některých normálních školách, patrně jde o překlady z cizích jazyků, které možná ani nebyly schváleny jako učebnice, a ty byly z hlediska etického vyloženě otřesné. Nakolik tedy ministerstvo nutí ten uzlovsko-petrnouškovský koncept a pohled na sexuální výchovu, jehož výstupem mimo jiné byla ta nechvalně známá metodická příručka, a jak se učí sexuální výchova na církevních školách?

Já nedokážu hodnotit situaci jinde, ale já jsem se nesetkal s tím, a ani se žádný z ředitelů nezmiňoval o tom, že by církevním školám někdo pohled té příručky vnucoval. Ono i ministerstvo ji vydalo jen jako doporučení, nikoliv jako nějaký závazný dokument a hned se zvedla oprávněná vlna obrovské nevole…

A navíc,  to řeknu tak: podle stávající legislativy by nás k tomu ani nebyli schopni donutit. Ten mechanismus by mohl fungovat tak, že by řekli, toto je závazný dokument, to musíte učit. My bychom řekli, že to učit nebudeme. Oni by k nám poslali inspekci, inspekce by konstatovala, že to neučíme, zapsala by do inspekční zprávy, že to neučíme. Dostali bychom za úkol to napravit, my bychom to nenapravili, a tím by to pravděpodobně skončilo. Jediné co by mohli udělat, že by nás s odůvodněním, že neplníme závazné učební dokumenty, vyškrtli z rejstříku škol, nevěřím tomu, že by na toto mohlo kvůli sexuální výchově dojít. Respektive, pokud by na to mělo dojít, byla by už ta krize  společnosti taková, že by existence církevních škol stejně nebyla možná… Takže nemyslím si, že by v nejbližších 5-10 letech mohl vzniknout problém s nucením sexuální výchovy církevním školám podle  dosavadních státních návodů, u státních škol je samozřejmě situace jiná, tam má stát jiné páky.

To byl jeden aspekt, druhý aspekt samozřejmě je, jak se učí sexuální výchova na církevních školách, nebo jakým způsobem se to vlastně vůbec dá rozumě učit na školách. V rámci ryze biologického se o tom mluví v biologii, probírá se to nějakým způsobem v náboženství, zabývají se tím základy společenských věd, ať už v psychologii nebo sociologii. Ještě za důležitější považuji, že v rámci ročníku děláme na toto téma tematické přednášky. Myslím, že poměrně dobře dělá toto společnost ACET, i když to není katolická, ale evangelická organizace, byť je potřeba s nimi obsah přednášek podrobněji probrat s jejich lektory, protože oni ho samozřejmě mají upravený vícero způsoby: např. pro státní učňovské školy, kde k tomu přistupují, řekl bych, co do obsahu stejně, ale co do formy trochu jinak, drsněji, nicméně dokážou to udělat i pro poměrně vysoce eticky a morálně kultivované prostředí církevního gymnázia. Formálně jsou ty jejich přednášky nazvány jako prevence HIV, nicméně fakticky je to o vztahu k člověka k sexualitě. Protože ono to spolu určitým způsobem souvisí.

Pak tu přednášel P. MUDr. Karel Rozehnal, dále s tím souvisí i přednášky sestry Marie Kláry Stráníkové, ThLic., která dřív pracovala v Itálii s prostitutkami a dělá přednášky o prostituci a obchodu s ženami, to s tím zase opět úzce souvisí. Tyto přednášky jsou cílené vždycky na celý ročník, každý má nějakou… Myslím, že tady je opravdu lepší, když přijde někdo, kdo tu věc podá jiným, ne-školským způsobem a navíc to ještě udělá dobře…

Spolupracujete s pro-life organizacemi? Například když jde o témata potratů, euthanasie…

Vím, že s nimi spolupracují kolegové, P. Pavel Stuška s nimi něco dělá, zveme je na akce, ale konkrétnější věci v tuto chvíli nevím.

Tak mne napadlo: znáte iniciativu STOP genocidě, co dělá protipotratové výstavy před školami? Je to trošku kontroverzní metoda, podle některých je to moc drsné působení na žáky, zejména pakliže to probíhá před osmiletými gymnázii, tak mne zajímá, co si o tom myslíte Vy, jako ředitel školy. A vadilo by Vám, kdyby to někdo udělal před Vaší školou?

Nevadilo, protože na těch nástěnkách, co tu míváme ve škole, tyto věci běžně jsou. Takže pochybuju… Klidně bych jim řekl, ať to dají dovnitř, s tím bych problém neměl. Říkám, neznám konkrétní případy, na obecné úrovni myslím, že děti mnohem mladší vidí v televizi mnohem drsnější věci a to nikomu nevadí… Podle mne je to prostě ukázka reality, která je a která samozřejmě je drsná, ale tak to prostě je a tvářit se, že je to drsné na děcka, která stejně vidí v televizi a na dvd mnohem horší věci, to je myslím spíše pokrytectví.

Já chápu, že to mnoha lidem může velmi vadit, tomu rozumím, protože když se zamyslíme nad potraty z čistě statistického hlediska, tak téměř polovina populace žen potrat úmyslně podstoupila a z tohoto hlediska je zřejmé, že jde o problém ve společnosti velice citlivě vnímaný, který se týká velkého množství lidí, kteří to berou jako výčitku. Protože ať chtějí nebo ne, pro většinu žen je potrat velice frustrující záležitost, kterou se snaží potlačit. Většina se s tím nevyrovná z hlediska křesťanství zpovědí a tím, že by se s tím vyrovnala správně jako s hříchem, ale vyrovnává se s tím psychologickými prostředky, které se snaží to potlačit, a cokoliv, co jim to znovu připomene, tak je pro ně bolestivé. Tudíž si myslím, že problém není ani tak u těch děcek, jako spíše u jejich rodičů, u veřejnosti a tak dále, protože těch se to osobně dotýká.

Vraťme se k církevnímu školství. Mluvil jste o setrvalém boji o slušné životní podmínky pro ně – jak byste popsal současný stav? Máte pocit, že vás stát nějak utlačuje, nebo že vám dává rovné podmínky se státními školami? Vadím vám v současné době něco na zákonech upravujících existenci církevních škol?

To je poměrně komplikovaná otázka. Ta situace, když ji zjednoduším, je taková, že státní školy dostávají v rámci srovnatelnosti více peněz, nicméně církevní mají více volnosti. A pokud je to v nějaké rozumné vyváženosti, což řekněme bylo v posledních 2-3 letech, tak to není zas až tak špatný. Teď to momentálně nevypadá příliš dobře, vzhledem ke krizi a úsporným opatřením, předtím byly roky, kdy to bylo vyloženě špatné, ale ta úměra je v podstatě rozumná, protože větší svoboda, ať už jde o nakládání s penězi, nebo ve fungování školy, má své výhody a může být vyrovnána tím, že těch peněz je trochu míň. To má i jakousi i ekonomickou logiku.

Dlouhodobý problém spočívá v dlouhodobě nedořešeném vztahu státu a církve. Ve srovnání s Amerikou nebo i západní Evropou u nás jsou církevní školy financovány od státu podstatně lépe, pokud jde o přímé dotace. To je dáno tím, že není provedena ekonomická odluka církve od státu a tím pádem, vzhledem k zákonům z dob komunistů, kdy stát financování vzal proti církevnímu majetku na sebe, tak je to vlastně povinnost státu. Z čehož vznikají konflikty. Třeba tato škola je jako právní subjekt vlastníkem poměrně rozsáhlé budovy, ale nemá přitom šanci získávat jakékoliv systémové zdroje na investice, protože to, co od státu dostáváme, je určené pouze na provoz. Na druhé straně tato budova investice samozřejmě vyžaduje – to je jasný každému vlastníkovi baráku, že do domu musí investovat. A už z principu, jelikož stát zabavil církvi majetek, z něhož byly financovány opravy církevních budov a církevních památek, tak by je měl platit sám. A on to samozřejmě nedělá, jednak protože nechce, jednak protože by na to stejně neměl peníze, protože by to byly astronomické částky.

Existují nějaké zákony, s nimiž má v současné době církevní školství problémy, u nichž by potřebovalo, aby se změnily?

Ve stávající podobě je jediný problém, nedořešený vztah státu a církve. Samozřejmě, že musíme hlídat nové zákony, připomínkovat je a případně přes poslance, kteří jsou nám příznivě nakloněni, upozornit, že tam jsou nějaké problémy. Ty se v nových zákonech občas objevují, ale zatím se to jakž-takž daří hlídat.

Co byste řekl ke státní maturitě?

Když se vezme z principu státní maturita, tak bych řekl, že v momentálně velmi liberálním stavu českého školství je nějaký jednotící prvek nutný a jednotné státní testy, které budou označovány jako maturita, ať už budou lehké nebo těžké, jsou prostě potřeba. Takže z tohoto pohledu si myslím, že státní maturita je jednoznačně pozitivní věc. Samozřejmě to momentální provedení má obrovské množství chyb a je zbytečně složité, ale z hlediska principiálního si myslím, že jde o krok správným směrem.

Máte výsledky, jak v tom testu dopadlo Arcibiskupské gymnázium?

Kompletní výsledky, že bych měl třeba tabulku, nemám, protože tam ta tabulka prostě nefungovala a nebyla zas až tak důležitá, ale když jsem si prošel jednotlivé protokoly, tak lze říci, že v rámci generálky dopadli naši studenti vysoce nadprůměrně, protože u státu byl průměr neúspěšných někde okolo 33 % u té nižší a 38 % u té vyšší, zatímco tady v  nižší verzi nebyl neúspěšný prakticky nikdo a ve vyšší verzi bylo neúspěšných okolo 12 %, takže celkem v pohodě. Navíc motivace studentů nebyla u  generálky moc velká. Měli motivaci si to vyzkoušet a my koneckonců taky, takže jsme některé věci dělali náročnější, než pak budou v reálu… Takže celkově vidím tu generálku pozitivně.

Pořádá Arcibiskupské gymnázium nějaké vzdělávací akce a přednášky pro veřejnost? Nebo prostě vůbec jakékoliv akce pro veřejnost?

Těch aktivit je celá řada, ať už to jsou třeba semináře a vzdělávací kurzy pro dospělé, děláme v rámci evropského projektu i vzdělávací kurzy pro dospělé v cizích jazycích o počítačích a komunikačních dovednostech, spolupracujeme s dalšími organizacemi… Je toho hodně.

Jsou takové přednášky pro veřejnost hodně navštěvované?

Záleží samozřejmě na typu přednášejícího. Jestliže přijede přednášet např. Dr. Grygar, tak je samozřejmě aula plná, když jde o něco specializovanějšího a méně známého přednášejícího, tak přijde třeba dvacet lidí. Ale to je tak asi všude, to se odvíjí od popularity přednášejícího a popularity tématu. Jsou přednášející, kteří naplní aulu a ještě se ani někteří zájemci nevejdou.

Kde se o těchto akcích veřejnost dozví?

Inzerujeme je na svých stránkách a často spolupracujeme s Křesťanskou akademií tady v Kroměříži, která to sama inzeruje. Často s ní taky spolupracujeme tak, že když je menší akce tak pro 20 lidí, tak se udělá u nich v muzeu, když větší, tak v naší aule…

Jestli byste chtěl nalákat někoho na Vaši školu, jak byste ji vychválil?

Já si říkám, že nejúčinnější způsob nalákání je, když jim řeknu „přijďte se podívat a prohlédněte si to tady, zeptejte se a porovnejte si to s ostatními školami“. To je asi tak nejúčinnější, protože v dnešní době, kdy kdokoliv o sobě může říct v podstatě cokoliv, kdy je běžné, že papír snese hodně, internet snese hodně… Takže říkám „přijďte se podívat“.

Děkuji Vám za rozhovor.

Na závěr malá poznámka: to pozvání „přijďte se podívat“ je velmi případné, v sobotu 4. prosince v 9:00-12:00 škola pořádá den otevřených dveří…

K diskusím níže:

Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány.