V anketě Rytíři života 2015 hlasovalo nakonec 17 čtenářů, což je v historii ankety podprůměrný počet. V kategorii osobnosti vznikl pěkně vyrovnaný souboj mezi čtveřicí kandidátů, která ostatním daleko utekla.
Se sedmi hlasy nakonec zvítězili a titul rytíř(ka) života doživotně získali MUDr. Xenie Preiningerová, katolická gynekoložka a expertka HPŽ ČR, která se v uplynulém roce proslavila žalobou proti manuálu na použití potratových tablet (více ZDE), a PhDr. Radomír Malý, známý a uznávaný pro-life publicista. (Pokračování textu…)
Počínaje tímto okamžikem až do 14. února včetně je možno hlasovat v anketě Rytíři života 2015. Čtenáři mohou dát po hlasu až třem osobnostem a jedné organizaci ze seznamu nominovaných, které se podle nich zasloužily o obranu lidského života a jeho důstojnosti v celé jeho délce (tj. od početí až po přirozenou smrt) v České republice. Vítěz v kategorii Osobnosti získává právo používat čestný titul „rytíř života“, vítěz v kategorii Organizace získává „cenu rytířstva“. Stránka ankety je ZDE.
Své hlasy můžete zasílat na emailovou adresu [email protected], případně je psát do diskuse zde, případně skrze důvěryhodný facebookový profil na facebookové stránce Duší a hvězd, případně na adresu Ignác Pospíšil, J. Bendy 8, 370 05 České Budějovice. Prosím, hlasujte a ukažte i tím, že vám právo na život není lhostejné, stejně jako ti, co ho hájí. Více o smyslu ankety si můžete počíst ZDE.
Vítězkou ankety Rytíři života 2014 a nositelkou čestného titulu rytířka života se stala s 11 hlasy MUDr. Ludmila Lázničková, gynekoložka a zakladatelka a ředitelka CENAPu. Mezi organizacemi zvítězila a cenu rytířstva získala poradna Aqua vitae. Gratuluji vítězům, jakož i ostatním nominovaným a i všem dalším, kteří přispěli k ochraně lidského života a jeho důstojnosti v ČR.
V pátém ročníku ankety nakonec hlasovalo 30 lidí, což je více než dvojnásobek oproti minulému ročníku (13 hlasujících) a druhý nejlepší výsledek v historii ankety. Vřelé díky všem, kdo projevili zájem a našli si čas a sílu prostudovat seznamy kandidátů a odeslat své hlasy. (Pokračování textu…)
Počínaje tímto okamžikem až do konce května je možno hlasovat v anketě Rytíři života 2014. Čtenáři mohou dát po hlasu až třem osobnostem a jedné organizaci ze seznamu nominovaných, které se podle nich zasloužily o obranu lidského života a jeho důstojnosti v celé jeho délce (tj. od početí až po přirozenou smrt) v České republice. Vítěz v kategorii Osobnosti získává právo používat čestný titul „rytíř života“, vítěz v kategorii Organizace získává „cenu rytířstva“. Stránka ankety je ZDE.
Své hlasy můžete zasílat na emailovou adresu [email protected], případně na adresu Ignác Pospíšil, J. Bendy 8, 370 05 České Budějovice, případně je psát do diskuse zde, případně skrze důvěryhodný facebookový profil na facebookové stránce Duší a hvězd. Prosím, hlasujte a ukažte i tím, že vám právo na život není lhostejné, stejně jako ti, co ho hájí.
Pochod na náměstí P. O. II. (foto: Kateřina Kubíková)
V sobotu 15. března 2014 se v Českých Budějovicích uskutečnil první pochod „Odvahu k životu“. Ten je, společně s dalšími lokálními pro-life pochody, které se pravidelně vícekrát za rok konají i v dalších městech (Praha, Brno, Jihlava, Plzeň a Olomouc), doplňkem celonárodního „Pochodu pro život“, jenž se od roku 2001 pravidelně koná v Praze. Hlavní organizátorem českobudějovické akce byl Lukáš Krutský z Vyššího Brodu. Cílem bylo upozornit na zlo potratů, které jsou rozšířené a zákony legalizované v české (a ve většině evropské) společnosti, ovlivněné hédonismem a relativismem. Ve skutečnosti jde o zabíjení nenarozených dětí.
Papež Jan Pavel II. v encyklice Evangelium vitae z roku 1995 mimo jiné jednoznačně konstatoval, že „potrat a eutanázie jsou zločiny, které žádný lidský zákon nemůže ospravedlnit“.Největší počet potratů byl v České (tehdy federativní) republice zaznamenán roku 1990, za tento rok jich bylo napočteno celkem 110.000. V roce 2013 to bylo 23.000 interrupcí. Jen v Českých Budějovicích je každým rokem v nemocnici zabito téměř 500 nenarozených. Učení katolické církve říká, že katolíci nemohou a nesmí souhlasit s nespravedlivými zákony a nejsou ani povinni takové zákony poslouchat. Toto vyjádřil v jednom ze svých nedávných kázání i emeritní českobudějovický biskup Jiří Paďour. (Pokračování textu…)
Poslední přednášku Vyšebrodského pro-life víkendu přednesl právník Jakub Kříž, Ph.D. V tématu „Potlačování lidských práv a svobody projevu aktivistů hnutí pro-life a odpůrců potratů“ se soustředil na tři oblasti:
V první části své přednášky se soustředil na případ české organizace STOP genocidě, v níž představil a rozebral dva aktuální a nanejvýš zásadní rozsudky, které řešily otázku svobody shromažďování a svobody projevu ve vztahu k petiční výstavě provozované touto organizací.
Třetí přednášku na Vyšebrodském pro-life víkendu měl mít Profesor Šipr na téma Papežská akademie pro život, bohužel mu do toho na poslední chvíli přišla jiná důležitá akce, takže nakonec jsem jej zastoupil s krátkou na místě ušitou „přednáškou“ na téma „Jak i my můžeme prospět hnutí pro-life„, která byla hodně střižena diskusí.
Soustředil jsem se především na to, že mnoho uděláme už tím, že se na toto téma budeme vyjadřovat, že o něm budeme mluvit. Nebo když alespoň podpoříme ty, kdo o tom mluví. A dovolil jsem si následně otevřít diskusi na téma „Jak o tom mluvit“. Centrem diskuse se stala otázka grafického znázornění potratů na veřejnosti (demonstrovaná a probíraná především na příkladu výstavy Stop genocidě), otázka používání slova vražda v diskusích o potratech a otázka osobního příkladu a výhrady svědomí u lékařů. (Pokračování textu…)
„Jó, strážníci za první republiky, to byli takoví dobráčtí fotři. Člověk k nim měl důvěru, a když potřeboval, vždycky mu pomohli,“ říkala moje tetička za komunismu. Z Veřejné bezpečnosti za komunistického režimu naopak šel strach. Nejen z uniformovaných „mlátiček“ nasazovaných proti pokojným manifestacím, ale i z civilních „bouchačů“, napadajících nekonformní občany podle vlastního uvážení.
Sám jsem se s jedním takovým těsně před sametovou revolucí setkal. Napadl mě pěstmi na pražském Jižním Městě, když jsem sbíral podpisy na protipotratovou petici. Byl to důstojník VB v civilu a před kontrolními orgány se později vymlouval, že byl nervózní ze studia na zvýšení policejní kvalifikace. Jeho omluvu jsem tenkrát přijal a na potrestání netrval.
V sobotu skončilo hlasování čtenářů našeho časopisu o udělení ocenění Rytíři života 2011. Doživotní nositelkou čestného titulu rytířka života se letos stala zakladatelka českého hospicového hnutí, MUDr. Marie Svatošová, kterou podpořilo 8 hlasujících. Následovali Zdeňka Rybová (5 hlasů) a Radim Ucháč s Janem Vránou (oba po 4 hlasech).
Cenu rytířstva získaly hned dvě organizace: Stop genocidě a Umění doprovázet (po 4 hlasech), největším konkurentem jim byla poradna Aqua vitae (2 hlasy).
Došlo k velkému propadu počtu hlasujících, své hlasy zaslalo jen 12 lidí (oproti 32 loni). Musím říci, že mne tak nízký počet hlasujících velmi mrzí. Těm, kteří si našli čas zahlasovat, velice děkuji. (Pokračování textu…)
Na Květnou neděli 17. dubna 2011 se konala tradiční pobožnost pašijové cesty v jihočeském Římově. Na cestě krajinou, dlouhé cca 6 km, je celkem 25 zastavení, počínaje kaplí Loučení a konče kaplí Božího hrobu. Procesí vyšlo ve 13.00 hod odpoledne od památné lípy Jana Gurreho, jezuitského bratra, jemuž se zde v 1. polovině 17. století dle tradice zjevil Ježíš Kristus a Bolestná Panna Maria. Tato událost se stala podnětem k založení poutního místa, jež má sloužit ke spáse lidu, který sem bude putovat. (Pokračování textu…)
Dnes Vám nabízíme rozhovor s Mgr. Štěpánem Bekárkem, ředitelem Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži. Máte jedinečnou příležitost se z úst osoby nanejvýš povolané dovědět jak něco obecného o stavu a úloze katolického školství v ČR, tak i konkrétního o Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži.
Je katolická škola normální škola plus dvě hodiny volitelného náboženství navíc? Jak se na ní učí sexuální výchova? A jak by se řediteli AG Kroměříž líbila výstava STOP genocidě před jeho školou? Otázky kladl Ignác Pospíšil. (Pokračování textu…)
V Českých Budějovicích se ve dnech 20. a 21. dubna 2010 konala petiční výstava Stop genocidě. Jedná se o ohlášenou demonstraci spojenou s peticí na podporu legislativního zákazu potratů. Součástí petice je výstava 16 ks billboardů, které ukazují na neutěšenou problematiku potratů a provádějí její vizuální srovnání s jinými projevy genocidy ve 20. stol.
Tyto akce uspořádalo občanské sdružení Stop genocidě s pomocí místních dobrovolníků již asi v 60 městech, přičemž v naprosté většině případů probíhaly před středními školami. Cílem je vyburcovat společnost z lhostejnosti k tomuto novodobému způsobu zabíjení. Hesla na billboardech jsou úderná a stručná, obrázky v mnoha případech šokující. Právě to je první krok k tomu, aby o tématu začalo vůbec přemýšlet. Dalo by se to vyjádřit mottem: „Skrývat potraty, znamená tolerovat je… Je-li potrat na očích, všechno se mění.“ Billboardy jsou součástí sbírání podpisů k petici, rozdávají se také letáčky a jiné materiály, např. kontakty pro pomoc ženám v tísni, způsobené nečekaným těhotenstvím. (Pokračování textu…)
Ve stručném shrnutí se pokusím představit svou zkušenost s víkendovou sérií přednášek pořádanou jihočeskými MKD a HPŽ ČR, věnovanou pro-life problematice a představení české pro-life scény.
Fotografie zkrvavených tělíček dětí usmrcených při umělém potratu vedle obětí masových vražd ve vyhlazovacích táborech. Zachráněné dítě ve 24. týdnu od početí vedle zabitého dítěte při potratu rovněž ve 24. týdnu. Kruté, přesto pravdivé snímky vypovídají o nelidskosti potratové politiky většiny Evropských zemí, včetně České republiky.
