Tag Archives: Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži
Státní maturity degradují gymnazisty na učně!
AG Kroměříž
Státní maturity ukázaly, že mají své místo v systému vzdělávání, ale stále jsou ve stavu polotovaru, který by měl být co nejrychleji dokončen. To s odstupem času podotýkám jako místopředseda maturitní komise a zadavatel na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži.
Státní maturity měly de facto tři části, z nichž jedna byla zcela v režii příslušné školy (tzv. školní neboli profilová část maturity) a jednalo se o klasickou ústní maturitu. Druhá část byla rovněž ústní a z venkovního pohledu se klasické maturitě velmi podobala, avšak probíhala už podle metodiky CERMATu. V této části maturity měla škola podstatně menší vliv na hodnocení studenta. Třetí částí byly písemné testy, ve kterých byl vliv příslušné školy vyloučen.
Vyhýbejte se těm, co po vás mnoho nechtějí…
Když jsem chodil na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, dostávalo se mi společně s ostatními studenty od učitelů jednoho moudrého postřehu, jedné velmi dobré rady: „Vyhýbejte se těm, co po vás mnoho nechtějí. Protože ti to s vámi nemyslí dobře.“
Škola musí vychovávat
Mgr. Štěpán Bekárek
Dnes Vám nabízíme rozhovor s Mgr. Štěpánem Bekárkem, ředitelem Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži. Máte jedinečnou příležitost se z úst osoby nanejvýš povolané dovědět jak něco obecného o stavu a úloze katolického školství v ČR, tak i konkrétního o Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži.
Je katolická škola normální škola plus dvě hodiny volitelného náboženství navíc? Jak se na ní učí sexuální výchova? A jak by se řediteli AG Kroměříž líbila výstava STOP genocidě před jeho školou? Otázky kladl Ignác Pospíšil.
O putykách a alkoholu
Než zamířím do tříd, nemohu než se zmínit o jednom aspektu pronikajícím internátním životem. Kroměříž je plná nejen středních škol, ale též zařízení, která mají (teoreticky těm již starším) studentům poskytnout dostatek zábavy a občerstvení. Tato bohulibá pohostinnost okresního města dělala vrásky na čele vedení školy i internátu, neboť podle jejich představ, částečně zhmotněných ve studijním řádu, studenti nesměli tahat alkohol či drogy na půdu školy, nesměli kouřit a nesměli ani navštěvovat restaurace.
Krotitelé mravů a jejich (ne)úspěchy
Posledně jsem Vám obecně popsal, jak to na intru chodilo. Teď bych Vám rád představil několik výrazných postav z tenké vrstvy krotitelů, kteří dohlíželi na to, aby se studenti, inklinující občas k metamorfóze v lítou zvěř, nevymkli tak úplně kontrole. Kdo ví, možná tam ještě jsou a Vy je tedy znáte. Píšu už dost pozadu a tak se obávám, že se možná v detailech spletu, tak pevně doufám, že mi to bude odpuštěno. Bohužel se musím omezit pouze na chlapeckou část intru, snad někdy někde některá z mých spolužaček doplní kolorit o druhou půlku. Dnes první dvě.
Kasárna
Dnes obecně o bydlení. Internát alias Domov mládeže. Změnil se od mých dob, či zůstává stejný? Za mé existence se bouřlivě vyvíjel. Část jeho prostor okupovaly při mém příchodu jiné školy, které ale postupně mizely. Ve druhém ročníku došlo k prohození pater, když se dívky přestěhovaly z prvního do druhého, z kterého nás vykoply na své první (nebo to bylo obráceně a my vykopli je? 🙂 ) Vyvíjel se řád intru (coby chovanec musím říci, že jednoznačně k horšímu, i když jsem si jist, že vychovatelé by nesouhlasili, prostě klasický rozdíl „profesního úhlu pohledu“), vyvíjelo se vybavení, infrastruktura a podobně.
Jak jsem začínal
Dnes zahájím publikování své série vzpomínek na studium na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, nazvané Vzpomínky veterána AG. Nebyl jsem ideální student a dokonce ani student dobrý, to přiznám bez mučení. Přesto na tu školu strašně rád vzpomínám. A rád se dozvím, jak to na ní funguje dnes. Cože? Že je tak trochu zvrhlé vydávat o letních prázdninách vzpomínky na školu? Pche!
