Tag Archives: sexuální zneužívání

Případ Zanchetta: rána pověsti papeže jako reformátora

Začátkem ledna Vatikán přiznal, že jistý argentinský biskup pracující ve Vatikánu čelí obviněním ze sexuálního zneužívání. Americká média případu vcelku pochopitelně nevěnovala velkou pozornost: šlo jen o další z dlouhé řady stížností na duchovní osoby, tentokrát na biskupa, jehož jméno (Gustavo Oscar Zanchetta) bylo americkým čtenářům neznámé. Novináři, kteří se na případ podívali jen o trochu podrobněji, však poznali bombu, pro pověst papeže Františka jako reformátora potenciálně smrtící úder.

Stručná fakta: v červenci 2013 papež František Zanchettu jmenoval biskupem v Oranu. Zanchetta, který byl předtím jako zaměstnanec argentinské biskupské konference podřízeným budoucího pontifika, se stal jedním z prvních biskupů jmenovaných novým papežem. Už čtyři roky nato však ve věku pouhých 53 let náhle rezignoval a bez varování odjel z města. Svůj odjezd v té době vysvětloval zdravotními důvody. Dnes vatikánští představitelé říkají, že odstoupil z administrativních důvodů: měl problematické vztahy s kněžími své diecéze. Po několika měsících, kdy nezastával žádný úřad (a neprojevoval žádné známky špatného zdraví), mu papež František svěřil významný post ve Vatikánu, na Správě majetku Apoštolského stolce (APSA), která se stará o investice Vatikánu a jeho obrovský nemovitý majetek.

Koncem prosince 2018 – přesněji na Boží hod – argentinský list El Tribuno odhalil, že biskup Zanchetta je obviňován ze sexuálního zneužívání seminaristů. Vatikán tvrdí, že obvinění se objevila teprve nedávno a s jeho rezignací na úřad biskupa oranské diecéze nemají co dělat. El Tribuno nesouhlasí a uvádí, že obvinění sahají do roku 2015 a byla příčinou jeho odchodu. Čtenáři nechť se rozhodnou sami, které z obou tvrzení je věrohodnější.

Co očekávat od vatikánského summitu o zneužívání a proč

Od chvíle, kdy papež František před několika měsíci na poslední chvíli nařídil biskupům USA zrušit hlasování o konkrétních krocích reagujících na McCarrickův skandál i obecně na krizi spojenou se sexuálním zneužíváním ze strany kněží, svět očekává náhle oznámenou alternativní akci Vatikánu na summitu 21.-24. února. Program summitu, na němž se sejdou předsedové všech biskupských konferencí světa, obsahuje některé znepokojivé body.
Sám název konference, „Ochrana nezletilých v Církvi“, je široce kritizován za to, že se vyhýbá skutečnému problému, neboť v naprosté většině případů sexuálního zneužívání spáchaného kněžími byli oběti dospívající chlapci a dospělí seminaristé, nikoli prostě nezletilí. To znamená, že převládajícím typem tohoto jednání, jehož se dopustili kněží, řeholníci a zejména biskupové a na něž Církev dosud nereagovala rozhodnými kroky, je homosexuální predace, nikoli pedofilie.

Skutečnost, že papež František jmenoval do čela summitu chicagského kardinála Blase Cupicha, je alarmující známkou toho, že je Vatikán rozhodnut přimět představitele konference, aby se stali spoluviníky pokračujícího zakrývání rozsáhlého homosexuálního zneužívání a chování ze strany kněží od nejnižších až po nejvyšší úrovně Církve. Kardinál Cupich – který mi kdysi osobně řekl, že rozdělovatelé svatého přijímání musejí podat eucharistii homosexuálním dvojicím, jež se k tomu cítí ve svědomí oprávněny – prohlásil, že homosexualita nemá s krizí kolem zneužívání nic společného, a to přes nezpochybnitelný fakt, že více než 80 procent obětí jsou muži.

Kardinál Gerhard Müller nesouhlasí s papežovou tezí, že za zneužíváním v Církvi stojí „klerikalismus“

List  Nuova Bussola Quotidiana  zveřejnil minulou neděli rozhovor s kardinálem Gerhardem  Müllerem, bývalým prefektem Kongregace pro nauku víry. Zdá se, že kardinálovi jeho odchod z vatikánského úřadu dodal větší odvahu nazývat problémové věci v Církvi pravými jmény. Přinášíme výňatek z rozsáhlého rozhovoru.
NBQ: V uplynulých dnech byla zahájena petiční žádost, v níž jsou vyzýváni církevní představitelé, kteří navštíví Vatikánský summit (o prevenci zneužívání v únoru 2019 – poz. překl.), aby zastavili homosexuální síť v Církvi. Jeden z požadavků se týká opětovného zavedení kánonu, který trestá homosexuální jednání.

Kardinál Müller: Myslím, že tato petice je legitimní. V Církvi existují osoby, které popírají statistickou pravdu, že drtivá většina případů zneužívání kněžími byly homosexuální akty. Nemůžeme uniknout této skutečnosti. Ti, kdo to popírají, nechtějí tento problém řešit. Zneužívání  seminaristů není možné podceňovat. Je to obrovský hřích, zločin proti důstojnosti těchto mužů, ale také proti rodičům, kteří svěřili své syny kněžím, proti biskupovi a proti semináři. Biskup, který padá tak nízko, to je obrovský skandál. Představme si, co by učinil Ježíš, kdyby jeden z jeho apoštolů toto učinil ostatním učedníkům? Je naprosto absurdní něco takového domyslet.

Obávám se však, že i tato iniciativa bude pro laiky neutralizována tím, že se označí  za vzpouru proti papeži.

Přísně tajné

Přípravy na setkání předsedů biskupských konferencí, které se má zabývat zneužíváním nezletilých dětí a zranitelných dospělých, pod velením slavného otce Lombardiho značně pokročily.

Přehnaná očekávání bych do toho nevkládal. Výsledky jednání je už teď snadné uhádnout a závěrečný dokument je patrně už napsán.

Takováto shromáždění nakonec nejsou nic jiného než nákladné a čistě kosmetické cvičení umožňující Svatému otci prezentovat své osobní názory pod pláštíkem všeobecného souhlasu. Skutečná dynamika únorové porady vyšla jasně najevo při listopadové schůzi americké biskupské konference v Baltimoru, když byly citlivé návrhy na papežský příkaz rázně staženy.

Ne klerikalismus, ale levandulová mafie!

Papež František, jak známo a jak bylo vícekrát publikováno, označil v souvislosti s aférou homosexuálního zneužívání kněžími a jeho zametání pod koberec vysokými církevními hodnostáři, za viníka k l e r i k a l i s m u s . Neomarxistická a liberální média skloňují teď toto slovo ve všech pádech, aniž rozumí, co znamená.

Je odvozeno od termínu „klérus“, čili katolické duchovenstvo. Od 19. století bylo mediálně používáno jednak proti politickému katolicismu, proti údajnému zneužívání katolického náboženství k politickým účelům, potažmo proti snaze o vybudování katolického státu, jednak proti domnělé „nadvládě“ kléru nad laiky uvnitř Církve.

Objasněme si tento termín nejprve z pohledu vnitrocírkevního. Pokud znamená, že duchovní uvnitř Církve jsou představenými laiků, pak nejde o nic jiného než o aplikaci života a nauky Církve. Ve všech předkoncilních katechismech najdeme rozlišení na „církev učící“ a „církev slyšící“. Církví učící je duchovenstvo, které vysluhuje věřícím svátostmi, vyučuje je zjeveným pravdám a řídí jejich komunity, v našich podmínkách především farnosti. Tak tomu bylo už v dobách sv. Pavla, jak dokazují jeho listy.

Kardinál Burke: Papež musí zasáhnout a očistit Církev od „homosexuální kultury“

Kardinál Burke

Kardinál Burke se vyjadřuje k nedávným skandálům v rozhovoru, který s ním 16. srpna 2018 vedl Thomas McKenna z organizace Catholic Action for Faith and Family. Vysvětluje v něm, že Církev má postupy a kázeňské prostředky, které existují po staletí, je však třeba je uplatňovat. Přinášíme celý rozhovor s panem kardinálem:

Thomas McKenna: Vaše Eminence, najevo vychází nová vlna případů sexuálního zneužívání kněžími, která naznačuje rozšířenost praktikované homosexuality mezi kněžími v diecézích a seminářích po celých USA. Co považujete za základní příčinu této zkaženosti?

Kardinál Raymond Burke: Ze studií, které následovaly po krizi související se sexuálním zneužíváním z roku 2002, bylo jasné, že ve většině případů šlo ve skutečnosti o homosexuální skutky spáchané na dospívajících mladících. Byla snaha toto úmyslně přehlížet nebo popírat. Ve světle nejnovějších strašlivých skandálů se teď zdá zřejmé, že nejen mezi kněžími, ale i v hierarchii skutečně existuje homosexuální kultura, kterou je třeba odstranit od kořenů. Jedná se samozřejmě o nezřízený sklon.

Domnívám se, že to výrazně zhoršuje kultura zaměřená proti životu, v níž žijeme, konkrétně antikoncepční kultura, která odděluje sexuální akt od manželského svazku. Pohlavní styk nemá smysl nikde jinde než mezi mužem a ženou v manželství, protože je svou samotnou povahou určen k plození. Jsem přesvědčen, že je třeba otevřeně uznat, že máme v Církvi velmi vážný problém homosexuální kultury, zejména mezi kněžími a biskupy, a že je třeba ho poctivě a účinně řešit.

Thomas: Vaše Eminence, mnozí lidé tvrdí, že k vyřešení tohoto problému jsou potřeba lepší postupy a struktury, které by se jím zabývaly, a že řešení situace spočívá právě v tomto. Souhlasíte s tímto názorem? Nebo co se domníváte, že je nutno udělat, aby se tato krize beze zbytku vyřešila?

Kardinál Burke: Není třeba vymýšlet žádné nové postupy. Všechny už v disciplíně Církve existují a existovaly po staletí. To, co potřebujeme, je poctivé vyšetření údajných případů těžké nemravnosti následované účinným potrestáním viníků a bdělost nutná k zabránění tomu, aby podobné situace vznikaly znovu.

Myšlenka, že za řešení by měla odpovídat biskupská konference, je scestná, protože biskupská konference nedohlíží na biskupy, kteří jsou jejími členy. Odpovědnost za nápravu těchto situací má papež, Svatý otec. To on musí podniknout kroky vyplývající z postupů daných disciplínou Církve. Jedině tím se situace účinně vyřeší.

Nový primas Belgie aneb Kdo podporuje sexuální revoluci v Církvi?

Mons. Jozef De Kesel

Dne 12. prosince uběhlého roku byl uveden do úřadu nový arcibiskup diecéze Brusel-Mechelen a zároveň nový primas Belgie – Jozef De Kesel, jmenován do úřadu 6. listopadu téhož roku papežem Františkem. Toto jmenování vyvolalo řadu protestů prorodinných katolických organizací, například Pro Familia.

 

Roku 2014 De Kesel jako biskup v Bruggy vyvolal skandál, když jmenoval farářem v městečku Middelkerke kněze Toma F. odsouzeného roku 2008 za sexuální zneužívání dospívajícího chlapce. Když se o jmenování dozvěděla média, De Kesel se stal objektem kritiky – svůj názor však nezměnil. Bránil své rozhodnutí a tvrdil, že kněz zasluhuje „druhou šanci“. Nakonec Tom F. podlehl mediálnímu tlaku a sám z farnosti odešel. Církevní právník Kurt Martens tehdy řekl, že svým rozhodnutím De Kesel odhalil nedostatek empatie, když měl více pochopení pro pachatele, než pro oběť.

Nešlo však jen o případ Toma F, který vyvolal protest katolických organizací vůči Keselově osobě. Jako biskup Bruggy měl De Kesel ochraňovat další kněží obviněné z pedofilie: Antoona S., Jeroena C., Carmina B. nebo Daniela D.

Další úchylný flanďák

Otřást hnusem se musí každý slušný člověk po přečtení si článku na serveru Novinky.cz. „Deset let vězení. Tahle hrozba se vznáší nad katolickým knězem a někdejším domažlickým kaplanem za dlouhodobé sexuální zneužívání nezletilého chlapce. Státní zástupce podal na třiačtyřicetiletého duchovního obžalobu za zvlášť závažný zločin pohlavního zneužívání.“

Ano, hnus a nic než hnus. Kněží a s nimi také učitelé, lékaři, hasiči nebo policisté patří do kategorie tzv. pomáhajících profesí a jejich činnost obvykle nebývá chápána jako běžné zaměstnání. Tito lidé plní své vyšší poslání, své povolání. Proto zcela oprávněně se od těchto lidí očekává daleko vyšší úroveň morálních vlastností. O to citlivěji se pak posuzuje a mnohdy rovněž odsuzuje morální pochybení každého jednotlivce a přenáší se de facto na celou skupinu, do níž případný přestupce náleží. Policista ve spojení se zločinem, obrázek v poslední době, možná díky silné medializaci, zdaleka ne vzácný. Pochybení lékařů či praktikování neodzkoušených postupů, příp. sexuální delikty s pacienty. Pyromanii hasičů známe zatím jen z amerických filmů nebo z prvorepublikových vyprávění. Naštěstí.