Ukrajina mezi Sýrií a Irákem

Luhanské mezinárodní letiště

Nedivte se tomuto na první pohled zeměpisně nelogickému úvodu, zjistíte totiž, že je perfektně logický. Pokusím se zde podat poněkud jiný popis událostí v těchto zemích, než na jaký jste zvyklí z mainstreamových médií.

Nyní na Ukrajině panuje jakés takés příměří, které si ovšem nezvolená junta v Kyjevě vykládá po svém a posiluje své pozice na území Novoruska, aby do zimního období získala opět kontrolu nad východem země. Čas totiž pracuje proti ní a je zjevné, že zimu nemusí přečkat. Množí se protesty proti válce, lidé hromadně pálí své povolávací rozkazy a dříve všemocní náčelníci vojenských orgánů musí vysvětlovat rozzuřeným rodičům, kam a proč mají jejich syny odvádět. Dost těžko se jim přitom objasňuje, proč synové úředníků a boháčů na vojnu a do války nemusí. Cynik by poznamenal, že se Ukrajinci učí demokracii opravdu za pochodu…
Proč se tzv. ‚Antiteroristická operace i přes veškerou snahu kyjevské junty nedaří, se pokusím stručně vyložit v následující úvaze.

Armáda a “armáda“.

Už když na počátku léta začal postupný rozpad Ukrajiny, bylo jasné, že loajalita ukrajinských vojáků vůči juntě je (eufemisticky řečeno) velmi sporná, proto se establishment snažil vyřešit tento problém vznikem Národní gardy, útvaru složeného z dobrovolníků, tedy silně protirusky orientovaných západních Ukrajinců. Národní garda měla být  úderným útvarem jakýchsi  ‚kanonenfutter“, nasazovaných do akce proti secesionistům, tvořeným z velké části původně právě z útvarů původní pravidelné ukrajinské armády. Jako legendární nechvalně známé “ogranotrjady“, tedy jednotky NKVD, které udržovaly kdysi v Rudé armádě kázeň pomoci poprav a střílely na ustupující sovětské vojáky z kulometu, nyní junta v bojích používá tzv. “dobrovolnické prapory“ různých “zvučných“ názvů jako je Azov, Donbas či Dněpr… Ty i nyní zadržují dezertující ukrajinské vojáky, popravují je, nebo “pozvedávají morálku“ palbou z děl nebo minometů na jejich pozice.

Pokud ovšem dojde na boj s opolčeneckými jednotkami, je kvalita těchto “rag tag“ útvarů nízká a bez podpory dělostřelectva a tankových sil jsou prakticky neschopné nápor protivníka vydržet. Dalším problémem v této de facto občanské válce je míra násilí při boji jako ozbrojeném zápase s účelem vnutit protivníkově straně svou vůli. Pokud je používáno plošné dělostřelecké ostřelování, dokonce i mnohohlavňovými salvovými raketomety, je těžké uvěřit tvrzení Kyjeva, že jde o útoky vůči ozbrojencům a ne o nevybíravé masakrování civilistů a ničení infrastruktur celých oblastí.

Tolik tedy Ukrajina, kde se pravděpodobně do zimy rozhodne o dalším osudu této země. Její rozpad, spolu s dalším dominovým efektem, patrně zasáhne do našich životů víc, než je zdrávo. Mimochodem, máte kamna na dřevo? Ne?? Tak si je raději pořiďte…

 

Syrské „mlčení jehňátek“

K Sýrii se toho nyní ve sdělovacích prostředcích mnoho nedočtete, patrně protože se situace v zemi vyvíjí jinak, než by si mediální mogulové přáli. Tytam jsou zprávy o té či oné skupině „povstalců“, hrdě oznamující dobytí toho či onoho města či likvidaci úctyhodného počtu tanků či „assadistů“. Syrská armáda spolu s národními obrannými útvary, které je možné brát jako miliční útvary zformované z lokálních obyvatel a útvary čistě konfesijní povahy (tj. šiitské, alávitské, sunnitské či křesťanské), vcelku úspěšně neutralizuje a někdy přímo likviduje odpor tzv. „národní opozice“ i islamistické fundamentalistické skupiny.

S v tichosti ukončenou podporou ze stran Spojených států, Francie a Velké Britanie je bez dodávek zbraní (především protitankových a protiletadlových raket) pro tzv. “umírněnou opozici“ stále obtížnější prosadit se proti syrské armádě a silám národní obrany. Islámští fundamentalisté ovšem žádnou “zdrojovou krizi“ nepociťují a vznik tzv. “Islámského státu v Sýrii a Levantě“ byl tedy díky štědré finanční podpoře emirátů z Perského zálivu a Saudské Arábie překvapením jen pro ty, komu nebylo známo, že “export islámské věci“ je pro wahhábisty neukončenou a neukončitelnou věcí.

Nabízí se srovnání s Ukrajinou, kdy je nemožné si nevšimnout rozdílu v motivaci tzv. “karatelů“ (volně přeloženo „trestačů“), kteří se naprosto neobratně a nemotivovaně snaží o zlomení odporu Novorusů, a přímo vynikající bojové morálky syrských jednotek. Patrně je mocnější vůle hájit a zachovat skutečnou multikulturní společnost, jaká ( jakkoliv se to media snaží zatajit) za alávitského režimu panovala, a vědomí, že propadnutím se do islamistické „kulturní propasti“ končí unikátní syrská societas jednou pro vždy. Dodám jen poslední poznámku, že v řadách syrských sil bojují i křesťanské milice, asyrští křestané, katolíci, ortodoxní i chaldejci. Zkratka takový nechtěný, ale skutečný ekumenismus tváří v tvář vyhubení…

Irácká kalvárie

Zprávy z Iráku nejsou dobré, resp. nikdy za posledních několik desítek let nebyly dobré, ale nyní jsou jaksi přímo hrůzné. Prvotní panika, kdy jednotky irácké armády naprosto nezvládly letní frontální útok sil ISIL na severozápadě Iráku, byla s vypětím sil zbytku irácké armády a kurdských ozbrojených formací spolu za pomoci spěšných zbrojních dodávek z Ruska nakonec stabilizována. Termobarické zbraně a útoky bitevních letadel spolu s útočnými vrtulníky nakonec donutily mechanizované síly ISIL k ústupu. Smutnou skutečností ovšem zůstává, že důvodem stabilizace je především technologická převaha iráckých sil, spolu s neoficiáln angažovaností Iránu.

O chováni islamistů na dobytých územích už víme dost a jde jen o klasické muslimské „evergreeny“: stínání a uřezávání hlav, crucifixace, upalování a zotročování. Slovy klasika „pero se zdráhá vylíčit hrůzy…“ Je ovšem varující, že ten klasik je Byron a má na mysli islamizaci Řecka a Balkánu. Neustále stejný refrén příšerné odrhovačky, kterou nám ovšem neustále pouští jako libou hudbu. Doufejme, že ne hudbu budoucnosti.

Jak se bude dále situace v Iráku vyvíjet, je jen těžké odhadnout. Irácká vláda nyní shání výkonné zbrojní systémy, kde se dá a kde může. Lze jen doufat, že například i český lehký bitevní letoun L-159 Alca nakonec zasáhne do bojů s ISIL dříve, než islamisté zesílí díky penězům Saudské Arábie a pakistánským zbraním natolik, aby se jejich likvidace stala nemožnou. Jisté ovšem je, že například Spojené státy, navzdory ústním proklamacím, s dodáním již zaplacených zbraní do Íráku nikterak nepospíchají. Důvodem patrně bude rostoucí vliv tradičního amerického rivala, Íránu, i irácký postoj vůči Rusku a ukrajinské krizi. Evidentně se již dostáváme do stavu, kdy jeden konflikt v Eurasii nutně ovlivňuje druhý… Není tedy těžké uhodnout, kdo a proč má z těchto permanentních krizí prospěch.

Antonín Šalanský

Psáno pro DaH   9. 9. 2014

Poznámka:

USA v posledních dnech oznámily, že budou proti tzv. Islánskému státu (resp. ISIL) bojovat v Iráku i v Sýrii, přičemž ale daly najevo, že nemají v úmyslu spolupracovat se syrskou vládou. Později dokonce dodaly, že budou vyzbrojovat a cvičit syrskou „umírněnou opozici“, aby podpořily její boj proti islamistům… Čímž (což už neříkají) podpoří i její boj proti Asadovi, jehož příspěvek k boji s ISIL je ovšem mnohem zásadnější. Hodlají tak i nadále pokračovat ve vrcholně destruktivní politice, která učinila z arabských oblastí krvavou zemi a přímo umožnila vznik ISIL.

 Ignác Pospíšil

25 Responses to Ukrajina mezi Sýrií a Irákem

  1. Jaroslav Klecanda napsal:

    Ajaj, tendenční politický článek na DaH?! :-(

    1. O morálnosti bojujících stran na Ukrajině je zbytečné psát. Žádná válka s bojovým střetnutím ve svém důsledku nemůže být humánní, vždy najdeme činy (i ve spravedlivé obranné válce), které jsou nehumánní. Autorovi článku ale nějak uniká, že secesionisté jsou nástroj ruského impéria, jak vytvořit pozemní koridor ke Krymu a ovládnout pobřeží Azovského moře. Jde o budoucí územní rozdělení suverénního státu. Jestli to je pro autora článku normální vývoj, rád bych si od něj přečetl nějakou krásnou obhajobu 17. září 1939. Taky přece šlo o ochranu Slovanů a Rusů před Němci a Ukrajinci, že ano?

    2. Basadův režim má za sebou sta tisíce mrtvol. Jeho destrukci se ujali nakonec muslimové. A jejich úsilí se ujali radikální muslimové. A máme tu muslimský stát. Každý, kdo nebojuje za muslimy, bojuje za svůj život pod Asadem. Naši vojáci přece také statečně a hrdinně bojovali pod „velením“ Stalina v řadách jeho agresorské armády, a my jsme jim za to vděčni. Protože komunismus byl sice totální svinstvo, ale Slované v něm nebyli určeni pro konečné řešení. Snaha ubránit se konečnému řešení z rukou nacismu ale nijak nelegitimizovala hrůznost komunismu. Váš článek se snaží legitimovat ruský a syrský režim. :-(

    3. Nechci se pouštět do technických podrobností, ale jednu si neodpustím – kde myslíte, že získali islamisté T-58 a T-72 a BVP-1 a BVP-2, ve kterých se prohání po pláních Sýrie? Ze zásob syrské armády, která mnohdy, dokud šlo o povstání lidi proti Asadovi, kompletně přecházela na stranu lidí.

    • Takypijus napsal:

      Které statisíce mrtvol jako následek Assadova režimu máte na mysli? A kdo je to ten Basad propána? Starý Assad (Hafíz) zakročil v 80. letech proti vzpouře v Hamá a tam těch mrtvých bylo max. kolem 25.000. Mladý ničemu podobnému nikdy nevzdoroval dokud nezačla válka. Mimochodem před Assadem st. v letech 1949-1970 byl v Sýrii jeden puč za druhým skoro každý druhý rok. Byli to právě Assadovci, kdo do té země přinesl na čtyřicet let relativní klid. Sýrie za Assada byla zemí s nějvětší náboženskou svobodou v celém regionu. A že nebyl demokrat? Jistěže ne. V celém regionu neexistuje jediný demokratický stát, takže na tom není nic moc divného.

      A kdyby byla pravdivá vaše informace, že syrská armáda „kompletně přecházela na stranu lidí“ (předtím byla na straně zvířat nebo koho?), tak je dávno po válce. Když kompletní armáda stojí na jedné straně, proti komu by válčila?

      Nevím, jestli informace o Sýrii čerpáte pouze z iDNES nebo i odněkud jinud, ale to co píšete svědčí o tom, že o té oblasti nevíte zhola nic.

      • Jaroslav Klecanda napsal:

        Vážený pane Takypijusi, děkuji za Vaše pozorné čtení mého příspěvku.

        1. „Basad“ jsem použil příliš hovorově, měl jsem užít termín basadismus, zahrnující stranu Baas, starého Hafize Al Asada, Basila Al Asada a Bašara Hafize Al Asada. Za dobu jejich vlády v Syrksu dle demografického modelu Sýrii samé uveřejňované chybí tak cca 300-600 tisíc lidí (obecně citovaný údaj třeba u Paula Johnsona), ono taky, když režim sejme naráz cca 9.000 – 25.000 svých obyvatel, a není z toho taki moc velké haló, tak to přece o něčem svědčí …
        Mimochodem, když už zmiňujete ty četné převraty, všiml jste si, že od roku 1966 byl Háfiz Al Asad nepřetržitě ministrem obrany? Byly to totiž „jeho“ převraty – každý vládne krapet jiným stylem …

        2. „Syrská armáda kompletně přecházela na stranu lidí“ – omlouvám se za druhou zkratku – samozřejmě jsem měl na mysli lidi, kteří povstali v konkrétním místě proti Bašárovi, a bohužel jsem považoval za všeobecně jasné, že jde o konkrétní vojenské jednotky dislokované v konkrétním místě, které odmítly střílet do demonstrantů a přešly na jejich stranu …

        Pokud jste byl v roce 1986 se Sověty v Afghánistánu, 28. února 1991 na kuvajstkém tanku v Kuvajtu, 26. března 2003 v Iráku a párkrát v Afghanistánu, těším se na Vaše zasvěcené komentáře k oblasti Blízkého východu, o které víte jistě víc, než já. :-)

      • Takypijus napsal:

        Lepšíte se, ale pořád je to slabé. :-)

        ad 1. Nejde o basadismus, ale když už tak o baasismus. Hafíz by ministrem obrany od roku 1966, kdy strana Baas udělala převrat a dostala se k moci, potom udělal převrat on v roce 1970, mimochodem nikoli krvavý, a od té doby byl v Sýrii vcelku klid. K řadě převratů ovšem docházelo už od roku 1949 a s těmi neměl nic společného. (Opravdu nevím, co znamená vaše tvrzení, že byl ministrem od roku 1966 nepřetržitě. Hafíz zemřel v roce 2000 a ministrem obrany přestal být v roce 1972.)

        ad 2. Samozřejmě, že někteří vojáci přešli na stranu povstalců. Na tom není nic divného. Ale ani zdaleka jich nebyla většina. Kdyby byla, tak vládní vojáky tato odpadlá většina dávno převálcovala.

        Škoda, že jste nám nenapsal něco k náboženské svobodě, která v Sýrii byla, ale s novými pořádky už určitě nebude.

  2. Pax Jan napsal:

    Rád bych upozornil na několik věcí:

    Na Ukrajině nevládne „junta“, nýbrž řádně zvolený parlament a prezident. Země se chystá ke svobodným volbám.

    V roce 1991 byla garantována nedotknutelnost Ukrajiny, její hranice a to jak Ruskou federací, tak Západem. Ukrajina se za to zavázala zbavit všech jaderných zbraní na svém území. Od té doby došlo k několika změnám prezidentů a vlád (Konkrétně např. Kravčuk, Kučma,…Janukovyč) a nebyly žádné hranice zpochybněny. Dokonce proběhla „oranžová revoluce“.

    Osobně považuji to, co se děje „na východě země“ za selhání dilomacie. Žádný rormální člověk nechce vskutku bratrovražednou válku mezi Ukrajinci a Rusy!!

    Krym byl anektován. Došlo k agresi. Nepatrnou snad omluvou má být fakt, že Krym nikdy nepatřil Ukrajině, až do Chruščova. Snad se v sovětském státníku, přezdívaném „děda Kukuřička“ hnulo svědomí a snažil se kompenzovat Ukrajině, že sověti za Stalina Ukrajinu, nazývanou kdysi „obilnice Evropy“, málem umořili hladem:(, snad to mělo jiný důvod…ale to neospravedlňuje anexi.

    Vměšování pokračuje patrně i v Doněcké a Luhanské oblasti.

    Věřme tisku, že si Rusové jedou „zastřílet“ na Ukrajinu na dovolenou:). To je jak ze Švejka..

    Ukočení války by mělo být okamžité. Východní oblasti by měly být podle mého autonomní, ale zůstat součástí Ukrajiny.Také bych zde nenutil ukrajinštinu a plně dovolil dvojjazyčnost.
    …..
    K Iráku. Jednu věc nechápu: Irák má přece armádu. Vyhlášení „Islámského státu“ je narušením integrity země. Bagdád má podle mezinárodního práva obnovit integritu země v původních hranicích a samozvaný nelegitimní „stát“ vojensky obsadit. Zastavit tak teror vůči vlastnímu obyvatelstvu.
    Uvedu příklad, který kulhá. Představme si, že by někdo v Severních Čechách vyhlásil „Kerkonošskou republiku“ , župu Sudetenland s hlavním městem Vrchlabí. A dal obyvatelstvu na vybranou. Dokonalé poněmčení, zákaz mluvit česky i v domácnostech. Na všechny domy, kde bydlí Češi napsal bílé písmeno B. Kdo by neposlechl, čekalo by jej vyhnanství nebo poprava. Co by asi udělala Armáda ČR v Praze? Zvláště kdyby věděla, že Kerkonošští mají slabé vyzbrojení a Německo se jasně zavázalo, že vzbouřence nepodpoří (protože z nich má taky strach)…….

    Pax

    Jan

    • Pax Jan napsal:

      Oprava: Bagdád by měl p r á v o obnovit integritu…

      Nevím, jestli by to v současnosti bylo dobrým řešení, aby nedocházelo ke krutostem zase z druhé strany, zda by nebyl vhodnější mezinárodní zásah zvenčí na zastavení agresora, popř. totální zmrazení kont. IS bez jediného centu by šel „ke dnu.“ Nejsem vojenský expert

      Jan

      P. S.

      Nelze prakticky vkládat příspěvky. Neustále to hlásí, že je to „spam“. Když běžely DaH na WordPressu, nedělo se to, pokud se nemýlím.

      Děkuji

    • nino napsal:

      ,,Věřme tisku, že si Rusové jedou „zastřílet“ na Ukrajinu na dovolenou:). To je jak ze Švejka..“- Rusi su pomerne vlastenecki ludia, tak by som sa ani nedivil.
      ..
      Vas opis situacie v Iraku ma trhliny. I ked islamisti su slabsie ozbrojeni, mnoho zbrani (aj americkych) sa im do ruk dostalo pri rychlej ofenzive, mnohe si kupia.
      A to hlavne, maju odhodlanie, fanatizmus, a bojoveho ducha. Necudo, ze z takeho Mosulu uslo vladne vojsko pred islamistami napriek tomu, ze malo mnohonasobnu presilu.
      A okrem toho, sunitski Iracania si vladu Islamskeho statu zrejma casto i pochvaluju. Takze to bude zlozite, i Obama rata s viacrocnou operaciou voci IS.
      Islamisti tiahnu obsadenym Mosulom:
      https://www.youtube.com/watch?v=I3EXrfs6Ra0

    • MilanR napsal:

      Ad Pax Jan
      Dal bych raději jiný příklad – Československo.
      Když se dva jazykově odlišní politici chtěli podělit o vládu stejným dílem, rozdělili stát na dvě části bez střelby. Všichni jsou spokojeni, politici se mohli namnožit na dvojnásobek. Proč to nejde i jinde, třeba zrovna na Ukrajině? Rozdíl vidím v tom, že nám k rozdělení nejezdili radit ani poradci z EU ani z USA.
      Co se týče „demokraticky zvoleného prezidenta“ na Ukrajině, tak to určitě nemluvíte o tom businessmanovi s čokoládou, protože jeho volba po právě proběhlém převratu byla dosti zvláštní. Pokud samozřejmě za prostředek demokracie nepovažujete puče a revoluce.
      Skutečností je, že jak jazykově tak historicky se jedná o polsko-ruské území a Ukrajinci se od Rusů nebo Poláků liší méně než Chodové od Hanáků.
      Když už se bavíme o důvodu války na Ukrajině (i jinde), co jiného než moc a peníze za tím jsou? Můžete mi například říct, zdali USA už vrátila ukrajinský zlatý poklad, který před začátkem ukrajinského povstání „odvezli, aby se neztratil“?

  3. solipso napsal:

    Jenomže jak si sionisté a ilumináti představují, že se pak těch radikálních muslimů, až odvedou svoji práci, zbaví?

  4. F.K.Ladislav napsal:

    USA politikou vměšování, svou rolí světového četníka, kterou se samy pověřily, dělají jen zmatek a logicky se často dostávají do situací, že v jednom státě bojují proti skupinám, které jinde podporují. O tom tedy žádná.
    Ovšem ohledně Ukrajiny je pan Šalanský na jedné straně barikády, o které se nedá s jistotou tvrdit, že je ta správná. V této souvislosti mi nedá neobrátit se na ty, kteří říkají extrabludy o tzv. všeslovanské vzájemnosti. Nikdy nebyla, není a nebude. Mezi Slovany je víc nenávisti než mezi národy jinými. Nebo snad chcete tvrdit, že současné vztahy mezi Ukrajinci a Rusy jsou slovansky vstřícné? Říkám od počátku konfliktu, od chvíle, kdy se česká společnost rozdělila na dva tábory, jeden fanaticky proruský a druhý fanaticky promajdanovský, že nebude mít vítěze, jen poražené na obou stranách.
    Jestli na tom někdo vidí něco náckovského a hodlá to tu donekonečna omílat, nechť si poslouží.

    • MilanR napsal:

      Asi bychom měli dělat rozdíl mezi tím, co nám do hlavy vtloukla propaganda, a co je skutečnost.
      Ukrajinci jezdili v posledních 10-15 letech pracovat raději do Ruska, (potkal jsem je na Sibiři) než do Česka právě z důvodu diskriminace v Česku. Tedy spíše bych řekl, že vztahy mezi obyvateli Ukrajiny a Ruska byly donedávna docela dobré.
      Tvrdit, že „Mezi Slovany je víc nenávisti než mezi národy jinými“ už vyžaduje vyšší stupeň neznalosti dějin Evropy i okolních kontinentů. Nadto se domnívám, že ani pan Kerry ani pan Schwarzenberg, kteří významně podpořili majdanský puč, nejsou Slované, a právě jejich podpora se nedá klasifikovat jinak než jako nenávist.
      Obdobně se můžeme podívat na vztah Napoleona a Ruska, nebo na zákeřnou zbraň poslanou Němci resp. Švýcary ke zničení Ruska – Lenina poslali do Ruska právě k jeho zničení, a jak víme byla tato zásilka účinnější než desítky shozených atomových bomb.

      • F.K.Ladislav napsal:

        S tím mohu částečně souhlasit, až na mou neznalost dějin. Doby, kdy Čechy a Polsko měly jednoho krále jsou nenávratně pryč. Příznačnéjší je minulé stoleti. Rusko-Polská válka, vyvražďování Polákú a Čechú na Ukrajině banderovci, atd. S jižními Slovany nulová spolupráce, když nepočítám ,,huardmanitární“ bombardování Jugoslávie. Specifikum je česko-slovenská vzájemnost ukrytá pod slogan Čecha do koša a koš do Dunaja. Slováci radši opustily společný stát jen alezli do je ště většího moutu, hlavně nebýt s námí.Jmenujte mi fungující spolupráci v novodobých dějinách. A nezapomeňte na současnou Ukrajinvu. A to pomíjím zásadní rozdíly v mentalitách .

  5. Ignác Pospíšil napsal:

    No a Obama je opět po zásluze za idiota… Zatímco ohlašuje, že hodlá podpořit syrskou „umírněnou opozici“ jako nepřítele islamistů (a zároveň, což už nepřizná, i Asada), nejvýznamnější skupiny údajně umírněného proudu povstalců uzavírají s Islámským státem příměří (které je ale defakto spíše neformálním spojenectvím):

    http://www.novinky.cz/zahranicni/347631-umirneni-povstalci-v-syrii-se-dohodli-s-islamskym-statem-spojenectvi-se-zapadem-se-hrouti.html

    • Takypijus napsal:

      Nepřekvapující. Mimochodem byli to prý právě „umírnění“ povstalci, kteří unesli a následně prodali těm bláznům z ISIL Stevena Sotloffa, jež byl následně zavražděn.

      Pokud chce USA v Sýrii zastavit a zničit ISIL, musí se spojit s Assadem. Jiná cesta zřejmě neexistuje. (Tedy kromě té, že tam USA vyšle desetitisíce vojáků k pozemní operaci, což doufejme nelze předpokládat.)

    • Takypijus napsal:

      Ještě dodatek: Buďme „umírněné“ opozici vděčni za férovost, se kterou nám to řekli už teď. Klasický postup by totiž byl nechat se vycvičit a vyzbrojit a až poté s americkými zbraněmi přeběhnout.

      • Ignác Pospíšil napsal:

        No, řekněme si to upřímně – už dlouho platí, že většina jejich výzbroje a výcviku pochází od USA a EU.

  6. Pax Jan - k Ukrajině napsal:

    Alternativní pohled na dění na Ukrajině:

    Blog Petra Jurčíka

    http://petrjurcik.blog.idnes.cz/c/419162/Mesic-na-vychodni-Ukrajine-pul-roku-od-Majdanu.html

    Pax

    Jan

  7. Michal Kretschmer napsal:

    AGRESÍVNÍ CHOUTKY BISKUPA VÁCLAVA MALÉHO – komentář Ladislava Malého viz http://narodnisjednoceni.cz/20140917.htm .

    Nechci na něm hledat mouchy; v zásadě souhlas.

    • nino napsal:

      Skvely clanok… biskup Maly demaskuje vlastne zednarske metody v Cirkvi, a navrhuje to iste pouzit voci mohamedanom. Tolko uprimnosti by clovek ani necakal.
      Biskup Maly je naozaj nebezpecny clovek, so skandalnym Bezakom vystupoval i na nechvalne znamej Pohode a je tvrdo napojeny na vysoke a nasej civilizacii nebezpecne kruhy, podla mna

    • Pan Contras napsal:

      Zastavit krveprolití jde tak, že se přestane i od svjaščeniků podporovat ukronácky, ti budou postaveni za válečné zločiny před stanné soudy a veřejně potrestáni.

      • Pan Contras napsal:

        Ukronacistický ksindl pálí ruské knihy

        http://ukraina.ru/news/20141005/1010701159.html

      • Jaroslav Klecanda napsal:

        Moc pěkně jste si zvolil svůj nick – být v opozici. Kdo jsou to, prosím, podle Vás, ukronáckové?
        Pokud tím máte na mysli nevraživost Ukrajinců vůči Rusům, jak titulujete občany státu, který vyvraždil několik miliónů „nepotřebných“ (technika nahradila) obyvatel Ukrajiny řízeným hladomorem a následnými deportacemi? Rusostalinofašisté? Kde studovali kádry Wehrmachtu? Na Západě? Ale kdepak, studovalo se, vyvíjelo a spolupracovalo v Sovětském Svazu (tanková vojska, letectvo, technika pozemních vojsk, ponorky, …), a to i přes vzájemnou nepřímou konfrontaci ve španělské válce. Koneckonců, ani pakt Ribbentrop-Molotov s následným rozdělením Polska nespadnul jen tak z ničeho …
        Takže rusofašostalinisté nebo rusostalinofašisté? :-)

  8. Hrušiv... Maria..Ukrajina a duchovní poselství napsal:

    Už v roce 1037, tedy ještě léta před neblahým schismatem mezi Římem a Cařihradem (r. 1054), který ostatně nenastupoval s takovou rychlostí ve na slovanskojazyčných územích) nechal postavit Jaroslav Moudrý v Kyjevě chrám „Zvěstování“. V tomto chrámu zasvětil dotyčný kníže Kyjevskou Rus (Ukrajinu) Matce našeho Spasitele – Bohorodičce.

    Letos (6. dubna) obnovili zasvěcení místní katoličtí biskupové jak je vidět zde:

    http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=19938

    Co předbíhalo, minimálmě nepřímu rozkvětu mariánské úcty na Ukrajině v nejnovější době?

    Velkolepé zjevení Bohorodičky v obci Hrušiv (také čteno Hruševo) a to v první rok výročí neblahého výbuchu v elektrárně v Černobylu. – 26. 4. 1987. Ten den se Matka Boží zjevila na území tehdejšího Sovětského svazu, a to ve vesnici Hrušiv, v oblasti Lvova. Bylo to největší hromadné zjevení, ke kterému kdy na světě, minimálně slovanském, patrně došlo. Denně přicházelo 40-50 tisíc poutníků a většina z nich Svatou Bohorodičku viděla. V Hrušivu Bohorodička vyslovila několik poselství, v nichž především oslovila Ukrajinu, první národ na světě, který se jí zasvětil, a to už v roce 1037: „Ukrajino, má dcero, přicházím k tobě v nejtěžších chvílích tvého života. Ty sis mě první vyvolila za svou ochránkyni (královnu).“ A jindy: „Učte děti modlitbě, učte děti žít v pravdě, Černobyl je pozůstatkem a znamením pro celý svět…. Ukrajina se stane nezávislým státem, čiňte pokání, mějte se rádi. Přichází doba, která byla předpovězena jako konec časů. Pohleďte na zmatek, který vládne ve světě, na hříchy, netečnost, krveprolévání. Přicházím k vám se slzami v očích a prosím vás, modlete se a dejte své síly do služeb dobra a Boží slávy. Dejte své síly do služeb Boha, neboť bez toho není štěstí a nikdo nezíská Boží království. Ukrajinci se musí stát pro ruské národy apoštoly, neboť neobrátí-li se Rusko ke křesťanství, bude 3. světová válka.“

    (neověřitelný zdroj, u slov, nebo údajných slov Bohorodičky se musí vážit každá „iota“.

    Více o zjeveví a duchovním pohybu na Ukrajině máme zde:

    Panna Maria na Ukrajině – Hrušiv 1987
    26. dubna 1987 – v den prvního výročí černobylské katastrofy – se začala zjevovat Svatá Panna v ukrajinské obci Hrušiv ležící jihozápadně od Lvova, a tedy nedaleko Podkarpatské Rusi a bývalé čs. státní hranice. Zjevovala se nad místním dřevěným kostelíkem patřícím katolické církvi východního obřadu, která byla na Ukrajině právě pro svou věrnost Římu tvrdě pronásledována, ale která přesto vítězně přežila v podzemí jako „lesní církev“. Svědectví o zjeveních v Hrušivi podává i významný katolický předák, publicista a organizátor podzemní církve, mnoholetý vězeň ruských věznic a gulagů, v nichž strávil dvacet let svého života – Josef Terelya, kterému se už ve vězení dvakrát zjevila Svatá Panna, a dokonce ho zachránila před zmrznutím v mrazící cele smrti. Ukrajina byla zasvěcena Matce Boží už v roce 1058.
    Panna Maria se v Hrušivi zjevovala po dobu tří týdnů, a to dosud nevídaným a velkolepým způsobem. Zjevovala se vždy po mnoho hodin s Ježíškem v náruči nad kupolí malého katolického kostelíku Nejsvatější Trojice, tehdy komunisty dlouhodobě uzavřeného, kde už předtím došlo k varovnému zjevení v roce 1914. Po celé tři týdny byl kostelík obklopen i nepopsatelně krásnou stříbrnou září, která produchovňovala nejen okolí, ale i přítomné poutníky a která dosahovala až do výše 200 metrů.
    Svědkyní prvního zjevení byla dvanáctiletá Marina Kizynová; Marina ihned zavolala svou matku a několik sousedů a i oni viděli Svatou Pannu. Zpráva se bleskurychle rozšířila a do Hrušivi začaly putovat obrovské zástupy poutníků nejen z Ukrajiny, ale i z ostatních částí tehdejšího SSSR. Odhaduje se, že denně přicházelo 50-80 tisíc poutníků, s nimiž si sovětská milice ani agenti KGB prostě nevěděli rady a kterým se situace vymkla z ruky. Přicházelo sem i mnoho kněží tehdy ještě podzemní katolické církve a na místě bylo před kostelíkem slouženo až deset mší současně. Svatou Pannu viděla většina přítomných včetně některých milicionářů a agentů KGB. Během posledního týdne zjevení zde byl přítomen i Josef Terelya, teprve tři měsíce předtím propuštěný z uralského gulagu.
    Tento neúnavný apoštol podzemní katolické církve se narodil 27. října 1943 na Podkarpatské Rusi v jedné horské vesničce poblíž Mukačeva v rodině vysokých komunistických funkcionářů. Josefa však na rozdíl od jeho dalších sourozenců vychovávali jeho prarodiče, hluboce věřící venkované, a tak byl od malička zformován v katolické víře a často se účastnil i bohoslužeb, které podzemní církev většinou konala na opuštěných místech v hlubokých karpatských lesích.
    Josef se už jako chlapec začal sám podílet na podzemní činnosti církve a brzo se stal jejím významným laickým aktivistou. Po absolvování dřevařské průmyslovky se zapsal na stavební fakultu v Kijevě a tam se seznámil s Olenou, studentkou medicíny, která se později stala jeho ženou. V devatenácti letech byl odveden na vojnu, ale brzo byl pro své evangelizační aktivity uvězněn. Trest mu byl zvyšován pro jeho neustávající křesťanskou aktivitu a několik pokusů o útěk. Tak nastal jeho boj o přežití v komunistických věznicích a koncentračních táborech, kde byl s několika ročními přestávkami držen až do roku 1987, kdy na zásah prezidenta Reagana byl propuštěn v rámci „perestrojky“ na svobodu. To se však už mezitím dávno stal mezinárodně známým katolickým disidentem, neboť i ve vězení se mu dařilo navazovat kontakty se svobodným světem a publikovat četné protesty, pamflety, eseje a básně. Při jednom svém dočasném propuštění se oženil s Olenou, která se mezitím stala lékařkou, a má s ní tři děti.
    Za jeho pobytu ve vladimirské věznici u Moskvy, proslulé krutým zacházením s vězni, se mu dvakrát zjevila Svatá Panna.
    Poprvé to bylo 12. února 1979 při dlouhodobé vazbě na samotce, kdy se už jeho zdravotní stav zimou, vlhkem, bitím a mučením silně zhoršil a kdy jeho hlavní životní vzpruhou byla neustálá modlitba. Když se té noci náhle probudil a začal se modlit, navzdory velké zimě pocítil po celém těle neobvyklé teplo. Pojednou celu zalilo nádherné světlo, a to přesně takové, jaké později uviděl v Hrušivi, a ve světle se mu zjevila Svatá Panna.
    „Bylo to krátké zjevení… trvalo pouhých pár minut. Ale tyto chvíle pro mne znamenaly svět…“ napsal o tom později ve své životopisné knize „Svědectví“ vydané v roce 1991 v USA. „Cítil jsem se neuvěřitelně bezpečný, navzdory tomu, kde jsem byl a čemu jsem měl čelit v bezprostřední budoucnosti… Maria se rozhovořila o mně: »Na jedné straně máš velkou víru, ale na druhé straně neodpouštíš vašim nepřátelům, Moskvanům. Dokud se nepřemůžeš a nebudeš schopen odpustit, nenajdeš v sobě sílu a tvá víra bude slabá. Musíš se naučit odpouštět těm, kteří tě pronásledují nejvíce. Budu vždycky s tebou… Před tebou jsou obtížná léta, soudy, pokořování, ale ode dneška už nikdy nebudeš mít strach.« V těchto vzácných okamžicích všechno moje utrpení, každá bolest způsobená rukama mých utlačovatelů, všechny ty jednotvárné hodiny plné úzkosti naprosto zmizely a byly vymazány. Po osmi letech tvrdého vězení se můj život úplně změnil. Byl jsem naplněn silou, která neznala omezení. Byl jsem rozhodnul jít vpřed s naprostou důvěrou a veřejně každému vydávat křesťanské svědectví.“
    Přesně o dva roky později byl z trestu za svou tajnou publikační činnost na noc umístěn do smrtící cely, do níž několika průduchy byl vháněn mrazivý vzduch. Byl tam zanechán jen v lehké košili. Napsal o tom: „Mrazem jsem tak zmalátněl, že jsem si nakonec lehl a modlil se a očekával svůj osud. Během deseti minut se mé rty už nemohly pohybovat a zavřela se i má mrznoucí víčka. V hlavě mi hučelo… Ještě jsem mohl myslet, ale už jsem nemohl hýbat svými údy. Mrzl jsem k smrti. Ale tehdy jsem si pojednou uvědomil jakýsi silný záblesk a velmi mocné světlo… a v cele se začalo oteplovat. Na očních víčkách jsem ucítil ženskou ruku… Když se tato ruka vzdálila, byt jsem schopen otevřít oči. Přede mnou stála Panna Maria, tak jak jsem ji viděl právě před dvěma lety. »Volal jsi mě, tak jsem přišla.« V cele se oteplovalo… Mé tělo cítilo teplo, jako by bylo u kamen. Už bylo celé zahřáté… Po dvě hodiny jsem se modlil a naslouchal Svaté Panně, která mě utěšovala a poučovala. Řekla mi, že budu v roce 1976 propuštěn, ale znovu pronásledován a uvězněn. Sdělila mi také mnoho proroctví o lidstvu… Ukázala mi prorocké vize… Viděl jsem mapu, jejíž některé části hořely. Rusko! Ohně
     
    vzplanuly po celém Rusku. Byly zasaženy i okolní země. Plameny byly na různých místech světa… Moskva byla naplněna strašlivým strachem a město se začalo propadat do země… (Pozn.: Je pravděpodobné, že se zde jedná o varování před 3. světovou válkou, která reálně hrozila a touto vizí byl Terelya vyzván obětovat utrpení za odvrácení.  Obětmi, modlitbami a zasvěcením Ruska Janem Pavlem II. a následné perestrojce byla tato válka Bohem odvrácena.) Pak nás Maria žádala o pokání a duchovní očistu… Na závěr se objevil opět velký záblesk a v něm Svatá Panna zmizela. Svlékl jsem si košili a začal se procházet po cele. Bylo tam velice horko, potil jsem se… Strážci nemohli věřit svým očím, že jsem naživu. Druhého dne to začala vyšetřovat celá komise… Neuvěřili mi, že se mi zjevila Panna Maria.“
    Poslední dvě léta strávil Josef v obávaném gulagu na Urale. Byla to pro něj doba vůbec nejtěžší, protože jeho zdravotní stav se velmi zhoršil. Po propuštění v roce 1987 okamžitě navázal kontakty s podzemní církví a jako předseda ústředního výboru ukrajinských katolíků začal vyjednávat s Moskvou o legální uznání církve. Zasadil se o to, že církev vyšla z podzemí ještě před svým uznáním. Měla pět milionů věřících, vedených stovkami kněží, většinou vystudovavších v tajných seminářích a řízených několika biskupy v čele s arcibiskupem.
    Vláda sledovala Terelyovu činnost nevraživě; umožnila mu tedy vycestovat do Holandska, ale zpět už ho nepustila. Terelya se prozatím usadil s rodinou mezi ukrajinskými katolíky v Kanadě. Byl přijat v americkém senátu a vícekrát důvěrně hovořil se Svatým Otcem v několika soukromých audiencích.
    Při své návštěvě Hrušivi Terelya opět viděl Pannu Marii a slyšel i několik jejích poselství, podobně jako většina přítomných poutníků. Zaznamenal je a zveřejnil ve své knize „Svědectví“. Zde je z nich několik úryvků:
    „Má dcero Ukrajino, přimlouvám se za tebe a tvoje děti i za tvou budoucnost. Nastává čas, kdy váš národ, tak milující Boha, získá samostatnost a stane se útočištěm těm, kteří setrvají ve víře v Ježíše Krista. Ale Antikrist je velmi mocný a staví se proti vůli Věčného Otce…
    Mé srdce se obrací k Ukrajině pro její velikou víru. Není zvláštní zásluhou, zůstanete-li věřícími, když vás nikdo nepronásleduje. Ale je zapotřebí hrdinství a opravdového srdce tam, kde je víra ničená a pronásledována. Právě proto jsem k vám přišla; mé milované děti, jste mi milé a drahé…
    Satanova závist způsobila, že smrt vstoupila do světa; a tak každý, kdo mu dnes slouží, obdrží smrt. Antikrist rozsévá závist a nešváry. Proti pravdě se dnes rozhlašuje mnoho lží. Nevinní jsou odsuzováni. Na čelo mnoha lidí byla vtisknuta ďáblova pečeť. Kolik bylo ukřižováno na rudé pěticípé hvězdě, Satanovu znamení. Skutky zlých jsou však Bohu známy. Špatný svět se sám zaškrcuje svými nepravostmi a nečistotou. Lidé upadají do Satanových rukou. Jsou oslepování neustálým modloslužebnictvím. A mnozí přicházejí jako nepraví mesiáši a nepraví proroci! Proto vás varuji, buďte bdělí a opatrní, šťastný je život těch, kteří jsou bez viny a řídí se Božími přikázáními… Veďte čistý život bez hříchu. Království Nebes na zemi je nablízku. Ale přijde jen prostřednictvím nápravy a pokání…“ (14. 5. 1987)
    „Přišla jsem, abych poděkovala ukrajinskému lidu, protože jste v posledních sedmdesáti letech pro Kristovu církev nejvíce trpěli. Kajte se a navzájem se milujte. Přicházejí doby, které byly předpovězeny jako konec časů. Pohleďte na zmatek, který vládne ve světě; na hříchy, netečnost, krveprolévání, na mnoho jiných znamení. Přicházím k vám v slzách a žádám vás, modlete se a pracujte pro dobro a Boží slávu…
    Lucifer ztrácí sílu. Aby se udržel na svém trůnu temnoty, začal předstírat, že se napravuje, ale není to pravda. Lucifer je chytrý a úskočný. Všemu Božímu tvorstvu a zvláště Božímu lidu připravuje velký zármutek. Po krátkou dobu bude po celé zemi udržovat bezbožné království…
    Modlete se za Rusko. Rusko se obrátí jen tehdy, budou-li se za ně modlit všichni křesťané… Dokud si Západ neuvědomí svou vlastní vinu vůči Východu, Rusko nebude schopno přijmout Krista Krále… Bezbožný je Východ i Západ. Rozdíl je jen v tom, že na Západě není bezbožnost proklamována oficiálně. Ale cíl bezbožnosti je na Východě i Západě stejný. Abyste zachránili Rusko a celý svět před bezbožným peklem, musíte obrátit Rusko ke Kristu Králi…“ (16. 5. 1987).
    „Modlete se za zpustošené Rusko. Svými modlitbami můžete zachránit celý svět… Rusko nadále odmítá uznat mého Syna; odmítá pravé milosrdenství… Nežádala jsem při jiných příležitostech o modlitby za ruský národ? Nepřijme-li Rusko Krista Krále, celý svět stojí před zkázou“ (13. 5. 1987).

    na http://mujweb.cz/dcbl/texty/hrusiv.htm

    O Jublyku jsem zde již psal.

    Ukrajina má patrně velké duchovní poslání. Kéž by žila toto zasvěcení a tato odevzdanost Bohorodičce pronikla i do pravoslaví.

    Pokoj a dobro

    Jan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *