Tag Archives: Sýrie
Turecko na straně IS
Mapa s incidentem dle Turků
Jak již asi všichni čtenáři vědí, Turecko sestřelilo ruský bitevník při údajném porušení turecké hranice. Osádka se sice katapultovala, ale byla vzápětí povražděna „umírněnými“ turkmenskými povstalci podporovanými Tureckem a USA, kteří svůj čin řádně oslavili s řevem Alláh Akbar! Rusko ovšem narušení hranice popírá a tvrdí, že letoun se nad tureckým územím vůbec neobjevil.
Skutečnost je taková, že zatím zveřejněné turecké materiály (které ovšem mohly být Turky upraveny) sice ukazují narušení hranice, ovšem jen velmi lehké (několikasekundový přelet nad hraničním výběžkem), přičemž letoun byl s největší pravděpodobností sestřelen už nad syrským územím (už protože je technicky nemožné, aby ho pozemní baterie stihla sestřelit ještě nad Tureckem – pokud tedy nepálila už dlouho před tím, než tam Rusové vletěli). Nehledě k tomu, že turecké letouny asi rovněž narušily hranice, když během akce pronikly nad Sýrii, kde (na rozdíl od ruských letadel, které mají svolení Sýrie) nemají co dělat… Takže ať už to bylo jakkoliv, Turecko nepochybně samo hrubě porušilo mezinárodní právo a jeho jednání lze s naprostým klidem označit za nelegitimní válečný akt.
Proč máme povinnost přijímat křesťanské uprchlíky
Tábor pro syrské uprchlíky v Jordánsku
Když sleduji všechny ty diskuse o tom, zda přijímat uprchlíky z Afriky a Blízkého východu, kolik a jaké, občas se nestačím divit, co všechno z lidí vypadne. Můj názor je jasný – měli bychom přijímat uprchlíky, v prvé řadě ty křesťanské! A troufám si dokonce tvrdit, že je to v současné situaci naše jednoznačná povinnost. Proč? No, dovolím si to rozvést…
A) Proč přijímat uprchlíky?
A1) Protože na to máme.
Je to tak. Jsme na tom tak dobře, že si můžeme dovolit pomáhat. A – tady není žádných pochyb – kdo může pomáhat, ten pomáhat musí. Tím více, že:
A2) Západ je zodpovědný za neštěstí, které ty lidi potkalo.
Ano, JE! To USA a část EU rozbordelily Irák tak, že se stal líhništěm terorismu a ideálním podhoubím Islámského státu. Stejně totéž platí u Lybie. A i Sýrie, kde by – nebýt systematické podpory protibašárovského terorismu ze strany USA a části EU – žádné občanské války a Islámského státu rovněž nebylo. Rád bych připomněl, že ČR nejenže neodsoudila žádnou z těchto nedomyšlených agresí a nezodpovědností, ale dokonce některé z nich hlasitě a explicitně podporovala.
Arcibiskup Hindo: Turecko podporuje Islámský stát a Červený půlměsíc odpírá pomoc křesťanům
Mons. Jacques Behnan Hindo, syrsko-katolický arcibiskup z Hasaky-Nisibi, obvinil Turecko, že nechává bojovníky tzv. Islámského státu a jeho zásobovací jednotky bez kontroly překračovat hranice a umožňuje jim i vývoz a rozprodej kořisti, zatímco pro uprchlíky hranice zcela uzavřelo:
„Hranice s Tureckem jsou zablokované. Nechávají projíždět pouze kamiony Islámského státu a jeho jednotky, dále ukradenou syrskou ropu, obilí a bavlnu. To vše může přes hranice, ale lidé nikoliv.“
Arcibiskup zároveň dodal, že se ke křesťanům v Sýrii nedostane od Červeného kříže žádná humanitární pomoc, neboť ten ji k distribuci do oblasti předává Červenému půlměsíci, který ji ovšem distribuuje výhradně muslimům:
Lidovci svolali shromáždění proti Islámskému státu
Ukrajina mezi Sýrií a Irákem
Luhanské mezinárodní letiště
Nedivte se tomuto na první pohled zeměpisně nelogickému úvodu, zjistíte totiž, že je perfektně logický. Pokusím se zde podat poněkud jiný popis událostí v těchto zemích, než na jaký jste zvyklí z mainstreamových médií.
O hidžábech poněkud netradičně
Vím, že za tento článek mne budou asi někteří ze čtenářů DaH kamenovat, ale nevadí, jsem na to zvyklý. Je zvláštní, kolik vášní může vyvolat obyčejný šátek, nebo chcete-li „hadr“ na hlavě, který muslimové nazývají „hidžáb“. Ředitelka střední zdravotní školy zakazuje studentkám muslimského vyznání nosit je do vyučování, případem se zabývá až ombudsmanka Šabatová, jež vehementně hájí toto jejich právo, teď se k problematice vyjádřil i předseda ODS prof. dr. Petr Fiala, byl proti, ale nemastně neslaně.
Já se zde držím katolického hlediska. Islám je falešným náboženstvím a – jak dokazují nejnovější bestiality proti křesťanům v Iráku a v Sýrii – hrozbou pro celý svět. Bohužel bezbožecká liberální a socialistická Evropa otevřela dokořán dveře muslimským přistěhovalcům, což se týká i naší republiky.
Jenže když už se nešťastně řeklo a), musí se doříct i b). Tito imigranti jsou muslimského vyznání a není v dohledné době naděje, že z nich budou křesťané (rovněž tak ne ateisté). Podle současného zákonodárství všech států (s výjimkou většiny muslimských a komunistické Severní Koreje) platí náboženská svoboda, proto tito evropští vyznavači proroka luny, ať už se nám to líbí či nikoliv, mají právo toto náboženství vyznávat, účastnit se svých bohoslužeb a řídit se v soukromém životě svými náboženskými předpisy. Toto respektovala i středověká katolická Christianitas, která aplikovala nikoli bludný princip náboženské svobody, odsouzený encyklikou „Mirari Vos“ Řehoře
XVI. a „Syllabem“ bl. Pia IX., nýbrž princip tolerance ve smyslu „bonum commune“ podle definice sv. Tomáše Akvinského. Proto v tomto „temném středověku“ židé měli v ghetech své synagogy a muslimové v katolických knížectvích Španělska své bohoslužebné prostory. Papežové bránili mnoha dokumenty tato jejich práva, židé např. s naprostou samozřejmostí chodili na trhy mimo gheto s jarmulkami na hlavě a s modlitebními řemínky.
Biskupové: zakročte proti islamistům
Stálá rada Německé biskupské konference prohlásila, že mezinárodní společenství má právo zastavit nespravedlivého agresora a že státy mají právní povinnost zakročit proti genocidě, a poukázala na katolickou nauku o spravedlivé válce…
Podobné požadavky vznesli katoličtí biskupové z oblastí postižených řáděním islamistů, kteří požadují zásah proti jejich vražednému běsnění a rozmístění mezinárodních sil v oblasti, které by umožnili křesťanům návrat do jejich domovů a bezpečný život v nich. Stálý pozorovatel Svatého stolce při OSN arcibiskup Tomasi podpořil jejich požadavky a zároveň připomněl situaci v Nigérii, kde islamisté z Boko Haram vyhlásili vlastní Islámský stát. I tam by měla OSN podle Tomasiho nějak vhodně zasáhnout a podpořit Nigerijskou vládu (více ZDE).
Genocida křesťanů europoslanci Zahradilovi nevadí
Rabování kostelů povstalci
Situace v Sýrii se přiostřuje a islamističtí povstalci, které vydatně podporuje Západ, systematicky vyhánějí a vraždí křesťany a rabují a likvidují kostely na územích, která ovládají. Západu to zjevně příliš nevadí. A nevadí to příliš ani českým politikům. Jen takový malý příklad.
Na Facebooku se šíří obrázek, který jsem přidal i sem: fotografie rebela s liturgickým vybavením, která ukradl při vyrabování a znesvěcení kostela. Jeden můj známý katolík pod tím vyjádřil naději, že se Asadovi podaří tohle povstání zlikvidovat. V zápětí poté se na scéně objevil europoslanec Zahradil (ODS) a pustil se do něj s připomínkou, že Asada momentálně podporuje Írán.
Válečná horečka a lži maskované jako pravda
Írán
Poté, co jsem si přečetl vcelku fundovaný článek Ignáce Pospíšila o situaci v Sýrii, kde ale v diskusi již čtenáři prokazovali poněkud velké neznalosti moderního ozbrojeného střetu, včetně nekonvenčních strategií a tzv. „asymetrické válečné doktríny“, rozhodl jsem uvést na pravou míru několik mýtů a obecně oblíbených omylů, které se v diskusi pod článkem objevily…
Omyl č. 1
„Írán je nebezpečná země ovládaná maniaky a fanatiky.“
Samozřejmě že iránský teokratický režim není nic světoborného, prostí Peršané i příslušníci národů a národností žijící v Iránu nejsou nadšeni svým vládním režimem. Což ovšem nevypovídá vůbec nic o tom, zda opravdu touží po změně režimu a zda jsou opravdu plni nadšení a touhy zopakovat si například lybijský či momentálně aktuální syrský scénář tzv. „regime change“, za pomocí bojůvek ozbrojenců, jejichž násilné činy se v tzv. „nezávislých“ západních sdělovacích prostředcích nikdy neobjeví. Neobjeví se tam ani mrtvá těla vojáků, policistů, či příslušníků jiných naboženství, která jsou jejich obětmi při tzv. „nenásilných protestech“.
