pornografie – Duše a hvězdy

Maren, Jonathon van / Překlady Lucie Cekotové / Společnost

LGBT hnutí se nyní prohlašuje za ochránce „rodinných hodnot“

31. 1. 2019 - by Ignác Pospíšil - 12 Comments.

Kdysi dávno, za dětských let sexuální revoluce, byli sociální konzervativci vysmíváni za „rodinné hodnoty“ a neodmyslitelnou suchopárnost, kterou se tato stále političtější fráze zdála nést s sebou. Nudní staromilci s jejich úhlednými domky, manželstvím a (často) hromadou dětí představovali všechno, čemu se sexuální revolucionáři chtěli vyhnout, i všechno, od čeho chtěli společnost „osvobodit“. Sexuální osvobození nabídlo lidem „volnou lásku“ bez závazků, a než se šedesátá léta přehoupla v sedmdesátá, proměnila se Amerika od základů.

Od té doby se situace změnila. Daleko za sebou jsme nechali zhroucení tradičního manželství, vzestup nezávazných vztahů a kulturu Playboye, kterou zvěstoval nebožtík Hugh Hefner. Nejenže v roce 2015 Nejvyšší soud USA vnutil všem padesáti státům homosexuální „manželství“, ale následně zemi převálcovalo transgenderové hnutí, přičemž elitářský triumvirát progresivních politiků, médií a zábavního průmyslu se s gustem poslušně přidal. A s touto druhou vlnou sexuální revoluce – již předcházela, provázela a podporovala kulturně destruktivní exploze digitálního porna – prostopášníci změnili taktiku. (Pokračování textu…)

Hildebrand vs. West / O víře / Vyvracení mýtů

Hildebrand a West: Dva velmi rozdílné přístupy k lásce, manželství a sexu (3)

17. 12. 201711. 1. 2018 - by Ignác Pospíšil - 5 Comments.

3. část: Zvláštní problémy související se zacházením s intimní sférou

1. Diktatura relativismu a pornografie

Dietrich von Hildebrand a postkřesťanská společnost

Jedním z darů, které Bůh dal Dietrichu von Hildebrandovi, bylo vnímání znamení doby. Tento dar mu otevřel oči vůči jedu nacismu již na počátku 20. let, stejně jako vůči jaltské zradě v roce 1943, kdy Roosevelt s Churchillem prakticky „předali“ polovinu Evropy jinému politickému démonovi, Stalinovi (se známými tragickými následky). Po. 2. vatikánském koncilu umožnil Dietrichovi pochopit, že v naší milované Církvi něco těžce vykolejilo. Proto přerušil práci na svém celoživotním díle o lásce a napsal Trojského koně¹ a další publikace, včetně mnoha článků, aby před nebezpečím varoval.

Kdyby byl Dietrich von Hildebrand dnes naživu, nepochybuji, že by bojoval proti nejzákeřnějším zlům naší doby: především proti potratu, ale také proti filosofickým předpokladům, které tvoří jeho základ, což plodí další zla. Všechen svůj talent by věnoval tomu, aby přiměl lidi si uvědomit, že diktatura relativismu, abych citovala papeže Benedikta, a všechny její hříšné výhonky – zejména potrat a pornografie – jsou projevy útoku Satana na naši postkřesťanskou společnost. Tvoří jakousi trojici zla v zuřivém odporu proti Nejsvětější Trojici křesťanství. (Pokračování textu…)

Hildebrand vs. West / O víře / Polemiky / Překlady Lucie Cekotové

Hildebrand a West: Dva velmi rozdílné přístupy k lásce, manželství a sexu (2)

10. 12. 201711. 1. 2018 - by Ignác Pospíšil - 10 Comments.

2. část: Mluvení o intimní sféře

To, že k intimní sféře je třeba přistupovat s úctou, nutně ovlivňuje způsob, jak o ní mluvíme, což se obzvlášť týká vychovatelů, neboť ti musejí svůj způsob řeči přizpůsobovat potřebám svých posluchačů. Jak se má člověk obracet k lidem, které tolik ovlivňuje vulgárnost naší doby? Jak je může naučit, aby na lásku a sexualitu pohlíželi ušlechtile a s úctou?

1. Riziko vulgarizace posvátného

Žijeme v naprosto sekularizované a odkřesťanštělé kultuře (kterou by můj manžel popsal jako „antikulturu“). Proto většině z nás chybí „duchovní citlivost“. Napadá mě několik příkladů:

Když kněz od ambonu mluví o Bohu jako o „fajn parťákovi tam nahoře“, mnoha lidem to připadá zábavné: zní to přívětivě, působí to na ně přátelsky, je to „demokratický přístup“. Svatá Terezie z Ávily by zaplakala. Ona o Bohu vždy mluvila jako o Su Majesdad (Jeho Výsosti), neboť skutečně On je Král.

Jiný kněz při přípravě dětí ze základní školy na první zpověď o této úžasné svátosti mluvil jako o „zábavném zážitku“ a do pláče bylo i mně. Nádherný okamžik, kdy se duše obrací k Bohu a prosí o odpuštění, je zbaven svého nadpřirozeného charakteru a předkládá se jako „zábavný“. Je to moderní znesvěcení. Mnohé lidi v kostelních lavicích, kteří tato hluboká duchovní zla nevnímají, by však naplnilo úžasem, kdyby se jim dostalo té sekulární „pocty“ a prezident Obama je pozval do Bílého domu. (Pokračování textu…)

Hildebrand vs. West / O víře / Polemiky / Překlady Lucie Cekotové

Katolický filosof Dietrich von Hildebrand a moderní nadšenec Christopher West: Dva velmi rozdílné přístupy k lásce, manželství a sexu (1)

9. 12. 201711. 1. 2018 - by Ignác Pospíšil - 3 Comments.

Úvod

Chválit skvělou knihu nebo autora je radost, kritizovat špatné je smutná povinnost. Obzvlášť obtížné je však kritizovat někoho, kdo je velmi nadaný a jehož práce má pozitivní stránky, ale trpí i jistými chybami volajícími po uvedení na pravou míru. To je i případ Christophera Westa a jeho populárních prezentací „teologie těla“ Jana Pavla II.

Přestože je West velmi nadaný – a přestože si velice vážím všeho dobrého, co pro Církev udělal – je jeho práce v mnoha ohledech nedostatečná. Občas špatně chápe autentickou katolickou tradici, přehlíží nebo ignoruje její základní aspekty a podporuje novou formu náboženského „enthusiasmu“, který lze nejlépe popsat jako zdivočelý. Monsignor Ronald Knox, který tento přístup tak dobře kritizoval ve své knize Enthusiasm¹, prorocky rozpoznal, že podobná vzplanutí se v dějinách Církve opakují a jsou charakteristická pro hnutí, která se snadno dostávají na scestí a před nimiž je třeba se vždy mít na pozoru.

Především se obávám Westova přesexualizovaného přístupu k „teologii těla“. Francouzi mají skvělé slovo vystihující neodhalování intimních pocitů člověka mimo vlastní význam slova „stud“ – pudeur, takříkajíc „svatá ostýchavost“. West, posedlý tím, co považuje za své poslání, totiž evangelizovat novou generaci touto teologií „moderními“ způsoby, jimž podle něj bude lépe rozumět, prakticky ignoruje důležitost pudeur a svou nerozvážností své vlastní poselství nakonec ničí.

Ve světle kontroverzí obklopujících Westovo dílo, jež prostřednictvím knih, DVD, videí a konferencí ovlivnilo miliony lidí, bych jeho názory ráda konfrontovala s názory svého zesnulého manžela Dietricha von Hildebranda, jehož práce týkající se katolické nauky o lidské sexualitě se vyvarovala nebezpečí a pastí, které se až příliš často vyskytují u Westa. Mým cílem je upozornit rodiče a vychovatele na obvyklé filosofické omyly, které mají v přednáškách a publikacích Christophera Westa vážné negativní důsledky. (Pokračování textu…)

Baklinski, Pete / Hnutí pro-life / O víře

Fatima, peklo a hnutí pro život

16. 5. 2017 - by Ignác Pospíšil - 16 Comments.

Tři portugalští pasáčci před sto lety měli vidění pekla, které bylo tak strašlivé, že si mysleli, že zemřou. Viděli veliké moře hřmícího ohně, do něhož se nořili démoni a nesčetné duše, které se v životě protivily Bohu a Jeho cestám. Duše zatracenců byly jako doruda rozžhavené uhlíky, které měly lidskou podobu, a vycházely z nich spalující plameny. Ječely a úpěly, stravovány bolestí a zoufalstvím.

Tuto děsivou vizi pekla dětem ukázala Panna Maria a řekla, že tam „jdou duše ubohých hříšníků“. Dodala, že „kvůli hříchům těla přichází do pekla více duší než z jakéhokoli jiného důvodu“.

Hříchy těla křesťané vždy chápali jako skutky zneužívající a nesprávně používající Boží dar sexuality. Bůh stvořil sexuální vztah jako vztah muže a ženy vzájemně spojených ve věrném, výhradním, trvalém a životadárném manželském svazku. Mezi hříchy proti daru sexuality patří antikoncepce, cizoložství, smilstvo, prostituce, pornografie, neslušné oblékání, masturbace, homosexualita. Některé hříchy těla vyvolávají další těžké hříchy, např. potrat, a mohou vést k nevěře, rozpadu manželství a rozvodu. (Pokračování textu…)

Malý, Radomír / Úvahy

Pronásledování, neúspěch a pokoření – je to přání k Novému roku?

31. 12. 2016 - by Ignác Pospíšil - 13 Comments.

PhDr. Radomír Malý

Záplavy emailů, esemesek a poštovních přání k Novému roku mají jedno společné – u věřících i nevěřících: štěstí, zdraví, pohodu, úspěch, věřící k tomu přidají ještě „Boží požehnání“. Nic proti tomu, sám také jsem tuto či podobnou formuli vícekrát použil. Jenže stačí to?

Tato přání jsou zaměřena výhradně k dobru pozemského života, které se vytratí dřív, než si stačíme uvědomit. Jak píše Jan Čep – každý bál jednou skončí, hudba umlkne, světla zhasnou, květiny ve váze uvadnou. Pomíjející dobro pozemského života má jistě svou hodnotu – ale pouze za jednoho předpokladu. Sv. Thomas More, když ho manželka před popravou prosila o podpis formule o supremaci krále nad anglickou církví a legitimitě cizoložství s Annou Boleynovou, odpověděl lapidárně: „Co mi to prospěje pro věčnost?“ Všechna pozemská dobra, veškerá ta drobná „pokakaná štěstíčka“ z Shawova Pygmalionu mají hodnotu pouze tehdy, když nám poslouží k věčnému životu. Když ne, tak je nepřeji ani sobě, ani vám. (Pokračování textu…)

Boquet / Politika / Výchova a vzdělávání

Válka proti manželství a rodině

15. 11. 201615. 11. 2016 - by Ignác Pospíšil - 20 Comments.

Současná kultura je v hluboké krizi, pokud jde o posvátnost manželství. Agresivní síly rvou na kusy pravdu o manželství i rodiny jako takové. Zastánci kultury smrti jsou si dobře vědomi zásadní důležitosti přirozené rodiny. Proč by jinak na útoky proti ní vynakládali tolik času, úsilí a zdrojů?

Neoslabuje se tím jen rodina, ale celé národy. Jde o strategii porážky protivníka, která byla dobře známa v celých dějinách: totiž útočit na nejzákladnější prvky jazyka a kultury. Ve svém díle Umění války tuto strategii popsal už proslulý staročínský generál, vojenský stratég a filosof Sun-c‘ (544-496 př. Kr.):

Není většího umění než zničit nepřítele bez boje rozvrácením všeho, co je v jeho zemi hodnotného.

Propagátoři sexuální nevázanosti, genderové ideologie a redefinice manželství v průběhu času velmi svědomitě změnili způsob, jak o manželství a rodině uvažujeme. Většina lidí už nechápe základní pravdu, že manželství znamená muže a ženu v nerozlučitelném, výlučném a plodném svazku. Úloze manželství a rodiny už nerozumí a tyto posvátné instituce není schopna hájit, a proto se stává snadnou kořistí radikálních protirodinných ideologií. Skutečnost, že manželství a rodina je jádrem bitvy, by nás však samozřejmě neměla překvapovat. (Pokračování textu…)

Rozhovory / Společnost

Jak šířící se sexuální revoluce ničí svobodu

26. 7. 2016 - by Ignác Pospíšil - 1 Comment

Gabriele Kuby

8. července 2016 (Mercatornet) — Když německá spisovatelka a aktivistka Gabriele Kuby popisuje dopady studentské revoluce na Západě v r. 1968, ví velmi dobře, o čem mluví. Jako studentka sociologie na berlínské Svobodné univerzitě byla u toho, bez sebe nadšením z antiautoritářského ducha doby.

Od té doby se odehrála revoluce i v jejím životě. Svým veřejným působením teď upozorňuje na kulturní devastaci vyvolanou pokračující sexuální revolucí. V tomto rozhovoru mluví o své knize na toto téma, která v prosinci 2015 vyšla v angličtině a jejíž český překlad vydalo Kartuziánské nakladatelství Jiřího Braunera v Brně už v roce 2013.

* * * * *

Otázka: Ve své knize Globální sexuální revoluce – Ztráta svobody ve jménu svobody popisujete ničení svobody a kultury sexuální revolucí a varujete před ním. Proč k tomu dochází?

Otázka: Jak funguje sex, tak funguje rodina. Jak funguje rodina, tak funguje společnost. Sexuální normy mají rozhodující vliv na celý systém kultury. Antropolog J. D. Unwin z Oxfordské univerzity už ve 30. letech ve své knize Sex and Culture (Sex a kultura) dokázal, že vysoká úroveň kultury může existovat jen tam, kde existují přísné sexuální normy. Evropská křesťanská kultura se opírá o ideál monogamie. Nyní jsme uprostřed kulturní revoluce, která sexuální morálku ničí. Vážné důsledky jsou evidentní – ničení rodiny a demografická krize. Síly tohoto světa však sexuální revoluci stále vnucují všem národům.

Otázka: Vede odstranění mravních norem k sexuálnímu osvobození?

Odpověď: Odhazování všech mravních omezení sexuální aktivity se maskuje jako „sexuální osvobození“. Každý ze zkušenosti ví, že tělesné pudy a touhy je třeba ovládat, ať jde o sex, jídlo nebo pití. Jinak začnou ony ovládat nás. Proto je umírněnost jednou z kardinálních ctností. Exploze pornografie na internetu vytváří milióny lidí závislých na sexu, a je tragické, že mezi nimi stále přibývá mladých. Manželství a rodiny se rozpadají, protože sexuální touhy přivádějí k nevěře manžely a manželky, kteří se nenaučili, jak je dát do služeb vyjadřování lásky. (Pokračování textu…)

Knihy / Krize Církve / Pospíšil, Ignác

A k čemu to požehnání?

19. 12. 201519. 12. 2015 - by Ignác Pospíšil - 7 Comments.

Včera jsem zajel do Brna na Mši svatou a následné představení almanachu Život z víry, který vydalo Una Voce ČR při příležitosti 50. výročí založení hnutí Una Voce. Protože vlakové spojení mezi Českými Budějovicemi a Brnem není zrovna optimální, přijel jsem o hodinu a půl dříve a krátil jsem si čas tím, že jsem si probloumal tamní adventní trhy a poté, pořád ještě s rezervou, došel ke sv. Michalovi. Chvíli jsem sledoval něco, co vypadalo jako zkouška na živý Betlém, a pak si všiml že naproti kostelu je prodejna Karmelitánského nakladatelství „U Michala“. Tak jsem se šel podívat, co se tam prodává…

Dokážu strávit prohlížením knih celé hodiny, nicméně pobyt v této prodejně mne vytočil tak, že jsem po pár minutách vypadl a pěkně dlouho to rozdejchával… Jsem už u Karmelitánského knihkupectví a jeho prodejen zvyklý na ledacos. Chápu, že uživit se musí být těžké. Přesto si myslím, že knihkupectví spojené s katolickým řádem a katolickým nakladatelstvím by mělo mít alespoň nějakou základní morálku a sebeúctu. Ale minimálně tato prodejna ji rozhodně nemá!

Podobný šok jsem vlastně už zažil, když jsem před lety v Českých Budějovicích v prodejně Karmelitánského nakladatelství „U Mikuláše“ zahlédl v dětském oddělení ságu Philipa Pullmana – militantního ateisty, který otevřeně přiznává, že cílem jeho knih je vzbudit v dětech nenávist k náboženství. Na druhé straně, pokud si vzpomínám, tam nezůstala dlouho, takže je možné, že šlo jenom o nevědomostí zapřičiněnou chybu, která byla rychle napravena. A každopádně „U Michala“ ji dokonale trumfli, když v ní nabízejí oficiální omalovánky ke Hře o trůny… (Pokračování textu…)

Kretschmer. Michal / Krize Církve / O víře / Polemiky / Vyvracení mýtů

K závěrečnému dokumentu mimořádné synody o rodině (2): Naslouchání: podmínky a problémy rodin

21. 1. 2015 - by Ignác Pospíšil - 7 Comments.

Tato část se snaží podat sociologické postřehy týkající se některých otázek souvisejících s rodinou. Chybí v ní však kvantitativní údaje o tom, v jaké míře se některé jevy vyskytují, což je zásadní vada jakéhokoliv sociologického zkoumání. Zaměřuje se především na vnější faktory, které nepříznivě ovlivňují rodinu, a ohledně potřebných vnitřních disposic zmiňuje jako negativní blíže dále nespecifikovanou „krizi víry“. Chybí tu údaje o tom, jak mnoho katolíků nevěří v některá učení církve, jako jsou nerozlučitelnost manželství, těžká hříšnost potratů, antikoncepce, umělého oplodnění a sodomie atd., a údaje o rozdílech v tomto mezi různými oblastmi světa.

Společensko-kulturní kontext

V bodě 5 se vyskytuje několik výrazů, jejichž význam není příliš jasný. Jedná se o „komplexnost“ rodiny, „větší svobodu výrazu“[i]. Rovněž není zmíněno, v čem spočívá „antropologicko-kulturní změna“ vyžadující „diversifikovaný přístup“. Kromě toho řeč o antropologické změně naznačuje bludné tvrzení, že by se mohla měnit i sama lidská přirozenost.

V tomto bodě je též vzpomenuta „krize víry“, která často přispívá ke krizím rodiny. To je správná poznámka; ne tedy „nové letnice“ po Druhém vatikánském koncilu. Ohledně „krize víry“ není jasné, zda se jedná obecně o nepřijímání existence Boha, božství Ježíše Krista a dalších známých pravd víry nebo o nepřijetí učení církve vztahující se nějak k manželství či lidské sexualitě (jako je nerozlučitelnost manželství; hříšnost smilstva, antikoncepce, umělého oplodnění, potratů, sodomie). Myslím, že v soužití manželů a rodiny se negativně projevuje obojí, přičemž to druhé se stává snadno zdrojem konfliktů mezi manžely. (Pokračování textu…)

Malý, Radomír / O víře

Je dovoleno ničit pornografické a magické materiály?

1. 10. 2014 - by Ignác Pospíšil - 24 Comments.

Dr. Radomír Malý

Je dovoleno ničit pornografické a magické materiály? Nad touto problematikou se na polském portálu Fronda zamýšlí církevní právník a moralista Miroslaw Salwowski (vizte ZDE). Záležitost je aktuální v celé Evropě. Jak mají katolíci reagovat? Mohou tyto jedovaté plody satanismu ničit? Pokud ano, tak kdy a za jakých okolností?

Pro ilustraci bude dobré uvést tři příklady posledních let. V USA v jednom kině dávali Scorseseho rouhačský film „Poslední pokušení Ježíše Krista“. Rozhořčení místní křesťané vtrhli dovnitř a kino zdemolovali. Ve Velké Británii praktikující katolík David Atkinson navštívil jednu přednášku, po níž byly prodávány pornočasopisy. Sebral je prodejci ze stolku a roztrhal. Ve Vídni zase známný bojovník proti pornografii, dnes už zesnulý Martin Humer, přišel do muzea na výstavu, kde visel rouhačský obraz na plátně představující Pána Ježíše a apoštoly, jak smilní se středověkými i novověkými světci, mj. i s Matkou Terezou. Pan Humer to postříkal červenou barvou a tím toto svinstvo zničil. (Pokračování textu…)

Čápová, Eva / Křesťanská politika

Poslancům a poslankyním

1. 9. 2014 - by Ignác Pospíšil - 38 Comments.

Poslancům a poslankyním, kteří hlasovali pro uzákonění prostituce, pornografie a potratů, hazardu a homosexuálních svazků.

Dovolte mi nejdříve, abych vám připomněla, k čemu jste se jako poslanci poslaneckým slibem zavázali: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“

Tím, že jste hlasovali pro uzákonění prostituce, jste tento slib porušili ve všech bodech, stejně jako když jste dovolili legalizaci potratů a hazardu. Dovolte, abych vám připomněla znění preambule Ústavy:

Preambule

My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,
v čase obnovy samostatného českého státu,
věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé,
odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku
v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody
jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů,
kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku,
jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti,
jako součást rodiny evropských a světových demokracií,
odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství,
odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu,
prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky

V preambuli se píše o…“odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku
v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody“ a o odhodlání společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství.“

Ptám se tedy, jak těchto vysokých hodnot, chcete dosáhnout uzákoněním tak nízkého jednání? (Pokračování textu…)

Pospíšil, Ignác / Společnost

Prokletí jménem pornografie

22. 12. 20111. 10. 2014 - by Ignác Pospíšil - 24 Comments.

Pornografie je (společně s bulvárem) velikým prokletím dnešního světa. Lámou v lidech stud, slušnost a cit pro intimitu a cenu lidské důstojnosti. I nejeden křesťan má s pornem problém.

Možná teď, na konci Adventu a začátku Vánoc, či s příchodem Nového roku, je ten správný čas se vytrhnout z osidel Ďábla, z nichž pornografie je jedno z těch nejefektivnějších. Ale je to vůbec nutné? Jak je velké a v čem vlastně spočívá její zlo? (Pokračování textu…)

Hřích / Krize Církve / Pospíšil, Ignác

Pornografický skandál jako doklad otřesného úpadku německé Církve

3. 11. 2011 - by Ignác Pospíšil - 18 Comments.

Skandál, který se v těchto dnech probírá v německých a anglických médiích, ukazuje, jak hluboko klesla německá část Katolické církve i na svých nejvyšších úrovních. Po dlouhé roky ti slušnější z německých katolíků poukazovali na to, že nakladatelství Weltbild, 100% (!!) vlastněné církví, produkuje sta a sta erotických a pornografických titulů, a požadovali vyřešení této neúnosné situace. Byl to požadavek zcela legitimní, neboť z objektivního hlediska je už jen samotné sledování/čtení pornografie smrtelný hřích, o její výrobě a šíření pak nemluvě. Z morálního hlediska je proto absolutně nepřijatelné, aby takováto situace existovala. (Pokračování textu…)

Stodola, Jiří J.

Pornografie a „katolický kýč“

1. 9. 2010 - by Ignác Pospíšil - 22 Comments.

Ve své knize Oslovit Zachea v homilii ke čtení z Evangelia sv. Jana o tom, jak Pán Ježíš vyhnal kupce z chrámu, Tomáš Halík píše:

„Přiznám se vám, že i já jsem si ve fantazii mnohokrát představoval tuto scénu, když jsem viděl davy turistů v chrámech nebo když na poutních místech vidím stánky s tím strašlivým katolickým kýčem, s příšernými nasládlými soškami, s pobožnými časopisy a brožurkami, které obsahují třaskavé koktejly z naivity, hloupé pověrčivosti a zapšklé bigotnosti. […] Jsem přesvědčen, že nemáme žádné právo kázat proti pornografii, pokud takové pobožné nestydatosti strpíme ve stínu našich chrámů.“

Zdá se vám tento argument intuitivně nepřijatelný? Mně také. Ale při hlubším zamyšlení dává smysl, ne? Pornografie je kýč. Některé náboženské předměty jsou kýč. Dokud katolíci strpí svůj kýč, nemají právo horlit proti jinému kýči. Nejprve by si měli zamést před vlastním prahem. Logické, že? (Pokračování textu…)