Přinášíme písemný záznam projevu slovenské europoslankyně Anny Záborské, přednesený 30. června 2014 v Ženevě v rámci konference „Rodinné hodnoty a jejich vazby na ekonomický blahobyt a sociální vlivy“.
Vážené dámy a páni,
som veľmi rada, že dnes môžem s vami diskutovať o rodinných hodnotách. Je príznačné, že tieto hodnoty, ktoré sme akosi samozrejme považovali za piliere našej civilizácie, boli v posledných desaťročiach spochybnené. Medzinárodný rok rodiny a v jeho rámci aj táto konferencia sú príležitosťou, aby sme sa nad týmto vývojom zamysleli, pomenovali jeho príčiny a pokúsili sa aspoň načrtnúť možné riešenia.
V tomto bloku sa budeme snažiť charakterizovať súčasný stav rodiny. Budeme tiež skúmať, či existuje súvislosť medzi týmto stavom a verejnými politikami a ak áno, aká je to súvislosť.(Pokračování textu…)
Některá média dělají záslužnou věc, když odhalují nepravdy zveřejňované v mainstreamových médiích a také to, co v nich ani není zveřejněno nebo jen někde na okraji zpravodajství. Přesto však myslím, že je třeba činit více.
Ne více takových článků či pořadů, ale učit jeho čtenáře odhalovat tyto věci samostatně. K úsudku o věcech, které nemají jednoduchou materii, je třeba dvojí: znát materii (reálie, fakta) a aplikovat správné zásady k jejich hodnocení, což zahrnuje jak logické uvažování, tak zásady filosofické etiky a filosofie všeobecně (popř. morální theologie či theologie všeobecně), případně vědy, do které spadá pojednávaná materie. Je to jako rozdíl mezi dát potřebnému dar a mezi dát mu práci. Jistě že ten dar musí být napřed a přijít rychle, ale práce mu do budoucna poskytne schopnost se starat sám o sebe. Dostane-li práci, dostává více než jen jednorázovou výpomoc, třebas i opakovanou. Seznamovat se s různými omyly je méně než být schopen je sám odhalovat. Takový úkol přísluší i vysokým školám vychovávajícím studenty v oborech politologie, filosofie, theologie, práva, sociologie, historie a dalších.
Mnozí sice do jisté míry znají zmíněné zásady, ale neumějí je aplikovat na konkrétní případ. Je to podobné, jako když se někdo naučí matematickou teorii, ale neumí řešit příklady, které vyžadují její znalost. Procvičováním řešení příkladů postupně získáme potřebou zběhlost, takže řešit další příklady nám pak půjde poměrně snadno. Kromě procvičování či zabývání se zvolenými tématy je třeba studovat příslušnou látku ze spolehlivých zdrojů a obeznámit se se zásadami logiky. Získáte-li schopnost dokazovat a argumentovat v jedné oblasti, budete ji míti i v jiné oblasti, když si v ní osvojíte potřebné znalosti. Na základě své zkušenosti mohu konstatovat, že teoretická matematika, která studenta vede k jasným definicím a vyžaduje dokazovat svá tvrzení, je výbornou průpravou pro filosofii, theologii i další vědy. (Pokračování textu…)
Druhou přednášku na Vyšebrodském pro-life víkendu měl ředitel Institutu sv. Josefa Michal Semín na téma Cíle hnutí pro-life a jejich obhajoba a prosazování v Katolické církvi, médiích i ve světě. Připomněl přitom, že cesta k úspěchu hnutí pro-life vede přes obnovení svrchovanosti Kristovy vlády nad světem.
Přednáška to byla zajímavá a pro některé katolíky snad i do jisté míry kontroverzní, protože se mimo jiné dotkla i neutěšeného stavu Katolické církve a jejích skandálů a nedostatečného nasazení v této tak zásadní oblasti.
Velmi zajímavá byla i úvaha přednášejícího o tom, kde je příčina úspěšnosti heterodoxních názorů na zásadní otázky morálky v současném církevní prostředí, a následná diskuse. Doporučuji… (Pokračování textu…)
„Církev se nemá plést do politiky!“ praví liberálové a levice. Těžko se jim divit, že chtějí umlčet svého nepřítele. Říkali to vždycky a z jejich strany to má logiku (i když u liberálů poněkud pochroumanou). Ale dnes, v této smutné době, to říkají i jiní, u nichž se už divit musíme…
„Církev se nemá plést do politiky! Sociální učení církve není politický program, jen zdroj pro inspiraci!“ bouří „katoličtí“ a „křesťanští“ politici. To aby zdůvodnili, proč by na základě jejich života a politiky jejich víru nikdo neuhodl, protože jsou k nerozenání od politiků pohanských… (Pokračování textu…)
Je jednou z nejhloupějších a nejnebezpečnějších myšlenek představa, že lze přehlížet zásadní morální nedostatečnosti u schopných lidí, neboť se to vyplatí. Alespoň někdy. Klasicky slýchávám tento argument od křesťanů, kteří volili TOP 09, zejména pokud přijde řeč na pány Kalouska nebo Hegera. (Pokračování textu…)
Křesťanství a jeho morálka mají jednu zásadu, kterou jeho okolí těžko přijímá, pokud je vůbec schopné ji pochopit. Vlastně ji mají zásadní problém přijmout i pochopit i všemožní sváteční a napůl „křesťané“. Ta zásada říká, že vedle morálně indiferentních skutků existují i skutky obejktivně dobré a objektivně zlé. A že NIKDY není možné konat zlo za účelem dobra. Že sebelepší úmysl nemůže omluvit objektivně zlé jednání. (Pokračování textu…)
Šéfredaktor The Illustrated London mě onehdy výtečně usadil, když mi připomněl, že jsem obrátil trasu korunovačního průvodu. Mohu k tomu říct jen tolik, že jsem se přesně držel přesného popisu v jedněch novinách. Možná mě mělo napadnout, když už jsem sám novinář, že novinám nemám jen tak věřit. Zřejmě s tím nepůjde udělat nic jiného, než uspořádat korunovaci ještě jednou, aby se uvedla do souladu s tímto listem. Dává mi to ale také záminku, abych se zmínil o jedné z mnoha ozvěn této události.
V mnoha vlivných kruzích si všímám snah škrtnout ze státní hymny nejlepší verš. Je to příznačné pro mnohé z našich „reforem“, které vzcházejí z pocitu vytříbenosti a ne ze smyslu pro to, co je správné. Když říkám nejlepší verš, myslím který mate a kazí triky všech nepřátel státu. A za nejlepší jej označuji proto, že díle, které nikdo nijak zvlášť nechválí ani nechrání z důvodů literárních, je nejzvláštněji národní, nejjedinečnější, nejupřímnější a nejenergičtější a také zdaleka nejdemokratičtější. „God Save the King“ jako báseň nikdo nevynáší stejně vysoko jako „Mariners of England“ zrovna tak, jako obrázek Johna Bulla nikdo nevynáší jako něco podobně krásného a souměrného jako je třeba Donatellův Sv. Jiří. Je to vlastecká zvláštnost a nejzvláštnější a nejvlastenečtější je na ní právě ta část, kterou chtějí tihle lidé škrtnout. A eticky je ona část též výtečná. (Pokračování textu…)
Myslím, že neuškodí, když zde dám pár výroků o potratech, které mne zaujaly či které považuji za velmi dobré či extrémně důležité. Pokud vám na mysli přijdou nějaké další, na které jsem zapomněl, prosím, nestyďte se a klidně je hoďte do diskuse. (Pokračování textu…)
Bohužel, zbytky starého vedení KDU-ČSL jsou zjevně rozhodnuty stranu urychleně dorazit. Krátce poté, co CV MKD schválil usnesení vyzývající k renesanci křesťanské a konzervativní politiky KDU-ČSL, připravují před senátními a komunálními volbami spolupráci se stranou zelených. Přitom konzervativní a křesťanská politika dnes nemá většího nepřítele. (Pokračování textu…)
Na dnešek jsem si nechal dvě strany, na které jste jistě napjatě čekali. Někteří se dokonce nemohli tak dočkat, že o nich diskutovali již pod články určenými jiným stranám. Někteří mne podezřívali, že v tomto článku padne dokonce doporučení: volte lidovce, je to nejlepší možnost. Koneckonců, co jiného by měl doporučit mladý křesťanský demokrat. Zklamu vás, tohle doporučení nedám. Dám jiné, jen trošku a přece moc odlišné. (Pokračování textu…)
Volby se blíží a je tedy čas podívat se na to, jaké strany se nám nabízejí a co je na nich zajímavé pro katolického voliče. Jakožto katolický volič, který dlouhodobě sleduje témata, která považuji pro katolického voliče za zajímavá, pokusím se k tomu něco říci těm, co na to čas nemají.
Budu se zde zabývat nejen programy stran, jejichž podstatou je, že říkají voličům jen to, co jim strany chtějí říci, ale rovněž tím, co tyto strany a jejich představitelé hlásaly a dělaly dříve. Dnes zde mám tři strany, které hodnotím jako naprosto nevolitelné pro kteréhokoliv křesťana, který bere svoji víru alespoň trochu vážně.
Již za měsíc a týden proběhnou v České republice parlamentní volby, které rozhodnou o směřování země na další čtyři roky. To je velice důležitá věc, která by nás neměla nechat klidnými. Většina z nás má volební právo a je naší povinností s ním naložit moudře, ku prospěchu všech. Duše a hvězdy vám v příštích dnech plánují poskytnout sérii článků, v nichž se jednak rozliční autoři budou zamýšlet nad tím, jaké povinnosti a úkoly klade na voliče katolická víra, jednak vám bude poskytnut přehled kandidujících stran a toho, co nabízejí. Dnes se nad povinnostmi, které klade na voliče katolická víra, zamyslí šéfredaktor. (Pokračování textu…)
V Polsku dnes proběhne oficiální veřejné rozloučení s prezidentským párem, který bude zítra pohřben v Krakově na hradě Wawel. Polsko smutní a i Česká republika pro tyto dny vyhlásila dny smutku. A je proč.
Nejde jen o rozměr tragédie polského národa, který při havárii ztratil velkou část své nejvyšší elity, ale též o to, že Polsko i Evropa ztratily něco, čím rozhodně neoplývají – velmi schopného konzervativního politika a zatím nejlepšího prezidenta, jakého svobodné Polsko mělo. (Pokračování textu…)
Když je člověk katolíkem, je zároveň pro-life. Je to tak a musí to tak být, neboť postoj pro-life se překrývá s nepominutelným kusem katolické víry (což ovšem nevylučuje pro-life ateisty). V dnešní době se bohužel částečně vracíme do dob starověku, kdy prvotní křesťané byli pro-life ostrůvkem v odpudivém pohanském světě, přetékajícím potraty a vražděním novorozenců. To na nás klade velkou zodpovědnost. (Pokračování textu…)
V první části tohoto dvoudílného článku o domácí škole jsem se zaměřil na politicko-právní aspekty domácího vzdělávání v České republice. Dnes se chci věnovat podstatnější otázce – proč je dobré zodpovědně zvážit, zda nemáme učit svoje děti svépomocí? Jaké jsou přednosti domácího vzdělávání oproti klasické školní docházce? A jsou s domácí školou spojena také některá rizika? (Pokračování textu…)
Povinná školní docházka… Tento novověký prostředek demokratizace v přístupu ke vzdělání má svůj rub i líc. Nelze rozumně popírat dobro širokého rozšíření gramotnosti ve společnosti, vždyť snadná dostupnost vzdělání má bezprostřední vliv na kvalitu života nejen jednotlivců, ale společnosti jako celku. Také však nelze přehlédnout, že školy se pod kuratelou moderního státu stávaly a do velké míry dosud zůstávají převodovou pákou novodobých a s křesťanstvím neslučitelných ideologií. V případě komunismu to je zcela zřejmé, ale stejnou měrou to platí o školství, spoutaném duchem liberalismu. (Pokračování textu…)
