Církev se nemá plést do politiky!
„Církev se nemá plést do politiky!“ praví liberálové a levice. Těžko se jim divit, že chtějí umlčet svého nepřítele. Říkali to vždycky a z jejich strany to má logiku (i když u liberálů poněkud pochroumanou). Ale dnes, v této smutné době, to říkají i jiní, u nichž se už divit musíme…
„Církev se nemá plést do politiky! Sociální učení církve není politický program, jen zdroj pro inspiraci!“ bouří „katoličtí“ a „křesťanští“ politici. To aby zdůvodnili, proč by na základě jejich života a politiky jejich víru nikdo neuhodl, protože jsou k nerozenání od politiků pohanských…
„Církev se nemá plést do politiky!“ rázně praví věřící, aby jasně dali najevo, že je nikdo nemá co kárat za to, že volba 100 Kč navíc k důchodu je pro ně důležitější, než fakt, že ten, kdo ji nabízí, podporuje vraždění nenarozených, okradení Církve, amorální sexuální výchovu a další zhůvěřilosti…
„Pravda, církev musí být nadstranická a nesmí se plést moc do politiky!“ přikyvují i četní biskupové a kněží, kteří už dávno vyměnili cíl „líbit se Kristu“ za cíl „líbit se světu“. To aby vysvětlili, proč mlčí ke zvrácenostem a jejich pachatelům podávají přijímání, proč v novinách vykládají nesmysly o katolické víře…
„Život není katechismus!“ zabouří ještě dav jednohlasně.
Pořád se ještě divíte, že tolik „křesťanů“ věří (a vší mocí chce věřit), že peklo je prázdné?
Ignác Pospíšil
Místo řečí o pletení Církve do politiky mluvme o politicích, co si pletou politiku jako činnost k dobru druhých s činností k dobru svému neboli sobectvím a pletou se do Církve, když jim toto prospěchářství nechce uznat jako bohulibé.
Církev je podstatou politiky. Nevymyslela ji, ale zdokonalila k podobě, kterou ještě dneska žijeme. Potíž je v tom, že poslední staletí politice odebrala duchovní stránku. Tím vznikla zombie. Nežije to, mrtvé to není, funguje to setrvačně. Že to k ničemu dobrému nevede, to už snad ani dodávat nemusím.
Církev se nemá plést do politiky, pokud jde o otázky mravně nelišné či technicko-odborné.
Existuje však řada otázek, které sice politici řeší a přou se o ně, ale které mají mravní rozměr. A tam se má do toho plést; ne proto, že je to politické, ale protože má učit, co je mravné. To lze činit buďto přímým vyjádřením, že něco je dobré či špatné, nebo stanovením směrnic, které je třeba aplikovat na konkrétní případy.
Takže ohledně takových „politických témat“ (o kterých by se v řádné demokracii vůbec nemělo jednat, neboť jsou dané) jako jsou potraty, umělé oplodnění, homosvazky, má zaznívat jasné zamítavé stanovisko. Ohledně jiných věcí jako je třeba sociální politika, pak zásady, které je třeba s ohledem na řadu ekonomických a demokrafických faktů aplikovat, což je v poslední instanci politické rozhodnutí. Což papežové činili např. ve svých sociálních encyklikách a mohou činit biskupové s ohledem na podmínky té které země.
Takže nakolik má politika morální rozměr, tak je možné a někdy žádoucí, aby se k nim církev vyjadřovala.
Trochu „exkurz“. Nejde samozřejmě v této úrovni o nějaké povinnosti vyjádření vyšších církevních představitelů, ale o hypotetické postoje katolíků. Jak s Řeckem?
..
Já osobně jsem slyšel, četl a dedukoval v současné, nebo přibližně minulé době 🙂 o této zemi (shrnuto) toto:
1) Šílené půjčky Řecku nepomohou. Je to nelogické. Jestřáb kontra Hrdlička. 🙁 Není možné sypat peníze do země, kde jde o navyšování dluhu neuvěřitelných rozměrů. Přitom neustále šermovat s krachem.
2) Krach hrozí nejen státu. Krach už probíhá u soukromých firem.
Nezaměstnanost a sociální napětí narůstá.
3) Řecko, namísto „bankrotu“ potřebuje řízeně, za porady špičkových nezávislých ekonomů, VYSTOUPIT Z EUROZÓNY. ODSTRANIT EURO, ZAVÉST DRACHMU A TU DEVALVOVAT. Lidově – Řecko potřebuje „zlevnit“. Největší „ekonomičtí ranaři“ říkají až o cca 30%. Jen tak se nastartuje růst a skončí řetězec bankrotů.
Není nutné vystoupit z EU. Jen odstranit Euro. Západ se patrně snaží zachránit více „euráče“ než Řecko.
4)Řekové jsou líčeni jako nepracovitý, zaostalý, neodpovědný národ. Není tomu zas až tak! Vláda socialistů sice udělala své:((( , ale Řekové tolik nevybočují z průměru jihoevropana. (snad jen ty „upravené statistiky“ při vstupu do eurozóny).
Neřešení problému může vyvolat neskutečnou stagnaci a výsledkem mohou být nepokoje, krize bez světla na konci tunelu, zmatek. Řecko nemá tu „výhodu“, že by sedělo na ropě, či jiných strategických surovinách. Ekonomika „trvalého šetření“ nezíská podporu obyvatelstva.
Nepřeji to národu, k němuž mám úctu…Už jenom( a samozřejmě ne jenom) proto, že vědci, když se – kdekoliv v Evropě – sejdou, konají „sympózium“, filosofický pokec je „agora“, když si jdou zafandit, tak na „stadion“.
(a pokud někdo jede na dovolenou do Řecka, tak účet, který dostane v taverně, se řekne….“logaritmos“:))))….
Pax
Jan
a také info třeba zde:
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=15914
Církev se skutečně nemá plést do politiky. Nemám nic proti tomu, aby věřící člověk kandidoval na nějakou funkci, ale považuji za nepřijatelné, aby si nějaká strana dala do názvu „křesťanská“ nebo se politici oháněli křesťanstvím.
Proč? Protože „Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“ (Jan 18:36)
Církev, jakožto tělo Kristovo není z tohoto světa! Věřím, že kdyby Ježíš chtěl, aby se křesťanství nebo jeho hodnoty šířili politickou cestou, mohl to zařídit. Mohl pro svou ochranu dostat ne méně než 12 legií andělů! Kdyby chtěl, jeho služebníci by bojovali za pravdu a určitě by zvítězili. To ale nebyl Boží plán. Bůh nám dal svobodu k rozhodnutí, jestli chceme stát na jeho straně nebo na straně Satana – a toto rozhodnutí musí udělat každý sám. Jeho království není tělesné, ale duchovní. Proto bych chtěl varovat před snahou šířit křesťanství politickou cestou – to nikdy nebude k užitku.
Víme také, že veškerá světská moc je Bohem zřízená a proto je povinností křesťana být vládnoucí moci poslušný, pokud její nařízení nejsou v rozporu s Božími. Zároveň si ale světské vlády často používá bůh tohoto světa – satan – ať už to jejich vykonavatelé chtějí, nebo ne.
Pokud tedy někdo věřící chce vykonávat politický úřad, ať to dělá v souladu se svým svědomím a nenechá se strhnout proudem.
Slušně sebevyvratitelský článeček!
Politické strany tu skutečně nejsou od toho, aby šířily křesťanskou víru. Ale jejich úkolem je prosazovat křesťanské principy v záležitostech toho světa. A je tu hodně věcí, kde se postoje liší – potraty, homosexuální skutky, rodinný život, pornografie, sociální nauka katolické církve (versus socialismus a vykořisťovatelský kapitalismus), lichva … A úkolem politické strany je také vytvářet podmínky pro to, aby se bez vnějších překážek křesťanství šířilo, což je úkol především církevní hierarchie, ale také některých laiků.
Kristovo království není z tohoto světa, ale má se uskutečňovat, nakolik je to v tomto padlém světě možné, i v tomto světě.
Nic proti tomu, aby politická strana měla „křesťanská“ ve svém názvu, ale pak ten název musí být pravdivý (ne jako je tomu u KDU-ČSL či německé CDU).
Obávám se Pavle, že veškerá světská moc není Bohem zřízená, nýbrž je spíše pouze „zřízená“ zednářskými pacholky jako je tomu v případě naší rozkrádací „české“ republiky. Není to Boží zřízení, nýbrž Boží dopuštění, Nebo snad Bůh žádá vládu lupičů a vrahů jaké tu máme? Křesťanství je nutno šírit v tomto světě s určitým nátlakem a regulativní silou. Pouhá představa dialogu a vlídnosti k nevěřícím je naprostá zvrácenost. Zdravá společnost potřebuje zdravé ovzduší a zdravé zákony tj. potřebuje se nutně očišťovat od infekcí a živlů. K tomu je nutné použít i tvrdé prostředky tj. třeba i provaz či střelivo.
Politické kádry jsou zpravidla ti nejlepší z nejlepších:
Soudců 9, 8-15
Provaz či střelivo uznávám jedině jako sebeobranné prostředky pro případ krajní nouze. Jinak je to proti Bohu.
V zásadě souhlasím. Nezáleží tak na názvu strany jako na jejím programu a jeho ustkutečňování. Křesťanství samo se samozřejmě politicky prosazovat nedá, rozhodně ne dnes; nežijeme v době raného středověku, kdy na křesťnaství obrácení panovníci občas něco podobného – s úspěchem a k prospěchu poddaných- realizovali. Rozhodně by ovšem měla existovat strana, která by hájila a pevně prosazovala křesťanské hodnoty, zvlášť ochranu života od jeho samého počátku až do přirozeného konce, podporu rodin atd. Ono by i bez slova „křesťanský“ v jejím názvu bylo lidem velmi rychle jasné, o koho asi jde…