LGBT hnutí se nyní prohlašuje za ochránce „rodinných hodnot“

Kdysi dávno, za dětských let sexuální revoluce, byli sociální konzervativci vysmíváni za „rodinné hodnoty“ a neodmyslitelnou suchopárnost, kterou se tato stále političtější fráze zdála nést s sebou. Nudní staromilci s jejich úhlednými domky, manželstvím a (často) hromadou dětí představovali všechno, čemu se sexuální revolucionáři chtěli vyhnout, i všechno, od čeho chtěli společnost „osvobodit“. Sexuální osvobození nabídlo lidem „volnou lásku“ bez závazků, a než se šedesátá léta přehoupla v sedmdesátá, proměnila se Amerika od základů.

Od té doby se situace změnila. Daleko za sebou jsme nechali zhroucení tradičního manželství, vzestup nezávazných vztahů a kulturu Playboye, kterou zvěstoval nebožtík Hugh Hefner. Nejenže v roce 2015 Nejvyšší soud USA vnutil všem padesáti státům homosexuální „manželství“, ale následně zemi převálcovalo transgenderové hnutí, přičemž elitářský triumvirát progresivních politiků, médií a zábavního průmyslu se s gustem poslušně přidal. A s touto druhou vlnou sexuální revoluce – již předcházela, provázela a podporovala kulturně destruktivní exploze digitálního porna – prostopášníci změnili taktiku. (Pokračování textu…)

LGBT hnutí se nyní prohlašuje za ochránce „rodinných hodnot“ Read More

Kardinál Marx schoval před muslimy kříž

Kardinál Marx, hlava německého episkopátu, se stydí za kříž Ježíše Krista. Během své návštěvy Jeruzaléma, kam zavítal po boku protestantského „biskupa“ Heinricha Bedforda-Strohma, schoval podle jeho příkladu pektorál ze své hrudi, aby neurážel náboženské cítění muslimů…

Se šokující zprávou přišel nedávno deník Bild. Kardinál čelil za svůj bezprecedentní krok kritice, nicméně obratem se ho zastal mluvčí Německé biskupské konference Matthias Kopp, jenž oficiálně vysvětlil smysl tohoto počinu tím, že vnímavý kardinál Marx chtěl vyjít vstříc napjaté situaci ve Svaté zemi, o níž přece hovoří i UNESCO, a chtěl tak deklarovat, že je zde pouze hostem… (Pokračování textu…)

Kardinál Marx schoval před muslimy kříž Read More

Připomínáme si nejslavnější vítězství maltézských rytířů

Turci ustupují!

Dnes slavíme kulaté výročí patrně nejskvělejšího, nejdůležitějšího a nejslavnějšího vítězství v historii maltézských rytířů, jakož i klíčového křesťanského vítězství v bojích s muslimy.

Je tomu dnes právě 450 let, co turečtí obléhatelé vzdali po více než třech měsících obléhání řádových pevností na Maltě a začali se chystat k opuštění ostrova. Již to byl pro Turky vzhledem k jejich obrovské početní převaze veliký, ostudný a naprosto neočekávaný neúspěch. A to ještě nebylo všechno – jejich jednotky stahující se k nalodění byly zaskočeny početně slabším, ale čerstvým španělským vyprošťovacím kontingentem a utrpěly (vlastně již po konci obléhání) další strašlivé ztráty, čímž se turecký neúspěch změnil v katastrofu. Poslední zbytky tureckých nájezdníků opustily souostroví 11. září.

(Pokračování textu…)

Připomínáme si nejslavnější vítězství maltézských rytířů Read More

Proč máme povinnost přijímat křesťanské uprchlíky

Tábor pro syrské uprchlíky v Jordánsku

Když sleduji všechny ty diskuse o tom, zda přijímat uprchlíky z Afriky a Blízkého východu, kolik a jaké, občas se nestačím divit, co všechno z lidí vypadne. Můj názor je jasný – měli bychom přijímat uprchlíky, v prvé řadě ty křesťanské! A troufám si dokonce tvrdit, že je to v současné situaci naše jednoznačná povinnost. Proč? No, dovolím si to rozvést…

A) Proč přijímat uprchlíky?

A1) Protože na to máme.

Je to tak. Jsme na tom tak dobře, že si můžeme dovolit pomáhat. A – tady není žádných pochyb – kdo může pomáhat, ten pomáhat musí. Tím více, že:

A2) Západ je zodpovědný za neštěstí, které ty lidi potkalo.

Ano, JE! To USA a část EU rozbordelily Irák tak, že se stal líhništěm terorismu a ideálním podhoubím Islámského státu. Stejně totéž platí u Lybie. A i Sýrie, kde by – nebýt systematické podpory protibašárovského terorismu ze strany USA a části EU – žádné občanské války a Islámského státu rovněž nebylo. Rád bych připomněl, že ČR nejenže neodsoudila žádnou z těchto nedomyšlených agresí a nezodpovědností, ale dokonce některé z nich hlasitě a explicitně podporovala. (Pokračování textu…)

Proč máme povinnost přijímat křesťanské uprchlíky Read More

Evropa dostala další varování. Hodí je opět do koše?

Evropa dostala v nedávných dnech další varování před přijímáním muslimských uprchlíků. „Mírumilovní“ umírnění muslimové, prchající před zmatky a „radikálními“ muslimy v Africe, si zpestřili nudnou cestu do Itálie tím, že z lodě naházeli do moře a nechali utopit se prchající křesťany (viz ZDE). Italové je pozatýkali s tím, že budou potrestáni. Mám ale za to, že když srovnáme podmínky v Africe a podmínky v italském vězení, těžko budou mít důvod nějak moc litovat…

Není to první případ, kdy muslimští uprchlíci na útěku vraždili jinověrce. Je to velmi drsný a jasný podklad pro úvahy, co za svoloč se dere do Evropy. Ostatně Němcům už to do značné míry došlo. Ukázalo se, že uprchlíky bude třeba v azylových domech separovat podle náboženského klíče, neboť např. u uprchlíků ze Sýrie je běžné, že muslimové, pokud mají v daném zařízení (či později komunitě) početní převahu, naprosto samozřejmě zavádějí režim terorizování a šikany jinověrců (tj. především křesťanů). (Pokračování textu…)

Evropa dostala další varování. Hodí je opět do koše? Read More

Jak papež opět zklamal

František I.

Papež František I. bohužel už dlouhodobě působí věřícím hrozná zklamání svými vystoupeními v médiích. O některých můžeme mluvit jako o nešikovných ( např. dodnes liberály a liberálními pseudokatolíky hojně zneužívaný výrok „kdo jsem já, abych je soudil?“ či opakované rozhovory s ateistou Eugeniem Scalfarim), u dalších už je ale už velice obtížné zůstat jen u otázky šikovnosti a nešikovnosti – klasickým příkladem je poslední papežovo vyjádření o situaci v Iráku…

Přiznám se, že mne příjemně překvapilo, když světský tisk v posledních dnech psal o tom, že i mírumilovnému papeži Františkovi došla trpělivost a vyzval k zastavení vrahů z ISIL, kteří v Iráku a Sýrii systematicky vyvražďují a zotročují nesunitské menšiny (především křesťany, jezídy a šíity). To překvapení se ale změnilo ve zděšení, když jsem si na stránkách České redakce Radia Vatikán přečetl, co papež skutečně řekl… (Pokračování textu…)

Jak papež opět zklamal Read More

Poselství bl. Marka z Aviana dnešním křesťanům

Bl. Marek z Aviana

Jedním ze zástupu světců a blahoslavených, které si připomínáme tento den, je i bl. Marek z Aviana (1631-1699), kapucínský kazatel a dlouholetý hlavní polní kaplan a kazatel habsburských vojsk ve válkách mezi Habsburky a osmanskou říší, který tolik přispěl k záchraně Vídně před Turky.

Uvážíme-li současné dění ve světě, pak je třeba přiznat, že právě toto je typ světce, na kterého bychom v těchto dnech měli obzvlášť vzpomínat. Aby nám připomněl, že existuje něco jako spravedlivá válka, aby nám připomněl, že někdy nestačí pouze výzvy k odsouzení toho či onoho, že někdy nestačí pouze modlitby a pokojné protesty, že někdy je třeba jednat a sáhnout i ke zbraním… (Pokračování textu…)

Poselství bl. Marka z Aviana dnešním křesťanům Read More

I čeští židé vytáhli proti Melu Gibsonovi

Mel Gibson

České židovské organizace se připojily k dlouhodobému tažení proti Melu Gibsonovi, když ostře zkritizovaly Karlovarský festival za to, že pozval Gibsona jako letošní hlavní hvězdu a hodlá ocenit jeho dílo (více ZDE). Jednomu z nejlepších herců a nejuznávanějších filmových producentů přelomu 20. a 21. století nemohu zapomenout jeho vynikající film Umučení Krista (mimo jiné tři nominace na Oscara), v němž přenesl na filmové plátno pašiový příběh, smírnou oběť, kterou Ježíš Kristus přinesl Bohu za hříchy všeho lidstva.

Židům se film pochopitelně nelíbí a označili ho antisemitský, neboť v souladu s Evangelii a historickou realitou vykresluje jako hlavní osnovatele a viníky Kristova umučení židy, a nikoliv Římany, jak by si přáli. Proto Gibsona i herce, kteří ve filmu hráli (především pak Jima Caviezela), nyní pronásledují, jak jen mohou, a snaží se dosáhnout toho, aby byli navždy vyloučeni z vyšší (resp. „slušné“) společnosti. Čímž jen dokazují svoji nenávist k Evangeliu, ke Kristu a ke křesťanům, která je koneckonců pevně zakotvena v Talmudu a v židovských modlitbách. (Pokračování textu…)

I čeští židé vytáhli proti Melu Gibsonovi Read More

Bolestné absurdno

Minulý měsíc unesli muslimští nájezdníci ze sekty Boko Haram něco přes 250 křesťanských studentek z dívčího gymnázia v Chiboku v Nigerii. Jistě jim přitom pomohlo, že multikulturně korektní nigerijská vláda si hýčká v řadách ozbrojených sil umírněné muslimy, kteří ovšem všichni asi tak umírnění nebudou – Boko Haram má o armádních plánech a operacích natolik přesný přehled, že i ti velitelé, co chtějí s jejími akcemi něco dělat, jsou zpravidla zcela bezmocní.

Příliš slabá a ohleduplná vláda muslimsko-křesťanské Nigerie tedy nebyla schopna zabránit nájezdu a vyplenění internátu, ani následně dopadnout únosce a osvobodit dívky, takže s výjimkou skupiny dívek, co dokázaly uprchnout samy, je přes 250 křesťanek v rukou sekty, která je po cca 240 korunách „za kus“ rozprodala mezi své bojovníky a příznivce, kterým teď mají sloužit jako „manželky“ (rozuměj sexuální otrokyně). Část skončila na muslimském severu Nigérie, část si ale jejich noví páni dovezli do svých zemí (převážně Čadu a Kamerunu), kde si hodlají svých nových majetků v klidu užívat. (Pokračování textu…)

Bolestné absurdno Read More

Ty nejstrašnější hříchy

Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí. Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných. (Lukáš 17, 1-2 podle ekumenického překladu)

Všichni známe výše uvedené verše z Lukášova evangelia (snad mi odpustíte užití ekumenického překladu), které varují každého, kdo by chtěl svádět jiné ke hříchu. Setkáváme se s tím často, bohužel i od kněží a známých katolíků, což je obzvláště bolestné a obzvláště nebezpečné (jak nám koneckonců nedávno připomněl text sv. Řehoře I. Velikého, papeže a učitele Církve).

Nicméně někdy se ptám, zda si dostatečně uvědomujeme, že pokušení není jen otázkou přímých pobídek a výzev, soukromých či veřejných. Jak správně sv. Řehoř připomíná, i samotný příklad je důležitý. My křesťané proto musíme dbát na své chování a veřejné vystupování, protože příklad, který dáváme, může být stejným (či ještě větším) pokušením a sváděním, než je leckterý strhující projev uznávané kněžské celebrity… (Pokračování textu…)

Ty nejstrašnější hříchy Read More

Je Le Penová pro křesťany vůbec přijatelná?

Marine Le Pen

Nedávné komunální volby ve Francii skončily pro nacionalistickou Národní frontu velkým úspěchem. Není žádným tajemstvím, že toto euroskeptické a nacionalistické uskupení se těší výrazné podpoře mezi konzervativními a tradičními katolíky, z nichž mnozí jí dávají přednost před nespolehlivým politickým středem a otevřeně antikřesťanskou levicí. Možná se ale tito katolíci budou muset ptát, zda se zásadně nezmýlili.

Marine Le Pen totiž v povolební euforii vydala prohlášení, které by mělo každého katolíka varovat a přimět k zamyšlení, zda je Národní fronta vůbec volitelná (tedy rozumějme – ne zda je nejlepší možnost, ale zda je vůbec možno ji za možnost považovat). Oznámila totiž, že (mimo jiné) ve městech, kde Národní fronta zvítězila, nebudou už ve školních jídelnách připravována speciální jídla pro muslimy, židy a žáky nejedící vepřové maso. (Pokračování textu…)

Je Le Penová pro křesťany vůbec přijatelná? Read More

Času již nezbývá

Pronásledování křesťanů v Německu: rodiče osmi dětí Eugen a Louisa Martensovi dostali oba den vězení za to, že se jejich dcera odmítla zúčastnit dvou hodin hluboce amorální sexuální výchovy a oni ji v tom podpořili. Tento osud již potkal v Německu desítky křesťanských rodičů.

Winston Churchill nepatří zrovna mezi mé oblíbence. Pravda, byl to vynikající řečník a showman a měl kuráž, na druhé straně byl i diletantem, který napáchal obrovské škody svými nekompetentními zásahy do vedení bojových operací, a taky cynikem, který si až příliš často a svévolně sám určoval, co je a co není morální, jak se mu to zrovna hodilo.

Nicméně nyní ocituji jeden z jeho nejslavnějších (a nejgeniálnějších) výroků, který se navíc vztahuje k českým dějinám. Churchill v něm zhodnotil Chamberlaineho politiku apassementu a předevím její nejkontroverznější a nejhořčí plod – Mnichovskou dohodu: „Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily si hanbu. A budou mít válku.“

Proč tu ten výrok cituji? Protože dle mého skromného soudu má nadčasovou platnost. Není jen reakcí na konkrétní ostudnou událost a obrovský omyl britských a francouzských politiků, ale zároveň perfektně vystihuje logiku určité varianty zásadních politických a ideových střetů. Že v určitých střetech určité typy ústupků válku naopak přibližují a bez jakékoliv protihodnoty zásadně poškodí stranu, která je udělala. A tak dnes již zdánlivě neaktuální výrok zůstává aktuálním a nadčasový, protože pokud budeme chtít, můžeme ho snadno aktualizovat tím, že Francii a Británii nahradíme někým jiným. A on bude stále platit a geniálně vystihovat situaci. Zkusíme to?

„Katolíci měli na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolili si hanbu. A budou mít válku.“ Tak co? Sedí to? Asi moc ne. Ta poslední věta si budoucí čas nezaslouží, protože válka už dávno běží, někde v rovině kulturní, jinde již i v podobě navýsost krvavé, byť mnozí katolíci (a možná dokonce jejich velká většina) se doposud tváří, že se nic neděje… (Pokračování textu…)

Času již nezbývá Read More

Četní europolitici chtějí podpořit ukrajinské teroristy

Četní europolitici mluví o zavedení sankcí vůči prezidentu Janukovičovi a dalším oficiálním a z demokratických voleb vzešlým představitelům Ukrajiny. Je mezi nimi i mnoho politiků českých: Lubomír Zaorálek (a vůbec celá česká vláda), Zuzana Roithová, Štefan Fühle etc. Odůvodňují to jako nutnost zasáhnout proti rozněcovatelům násilí…

Celé je to samozřejmě nesmysl. Protože viníkem násilností jsou „mírumilovní demonstranti“, jejichž přesnější charakteristika by ovšem zněla teroristé. Protože mírumilovní demonstranti nejsou po zuby ozbrojeni (a to nejen podomácku, ale i zbraněmi vojenských parametrů) a nevraždí policisty. Neničí město a vládní budovy, nenutí úředníky k odstoupení pod hrozbou zabití.

Europolitici mluví o demokracii, ale problém je, že ne banditi z náměstí, ale Janukovyč a jeho lidé byli zvoleni demokraticky a ve svobodných volbách a je to Evropská unie, která jedná jednoznačně protidemokraticky, když chce (s pomocí násilím vynucených předčasných voleb) odstranit řádně zvolené představitele jen kvůli tomu, že jednali v nejlepším zájmu své země a odmítli připustit její nevyhnutelné ekonomické zničení v bratrském obětí eurosvazu. Demokracie, páni europolitici, je o tom, že vládne, kdo byl zvolen, ne o tom, že se volby opakují tak dlouho, dokud není zvolen ten, kdo vám vyhovuje!! (Pokračování textu…)

Četní europolitici chtějí podpořit ukrajinské teroristy Read More

Eugenics and other Evils (3): The Anarchy from Above

G. K. Chesterton

A silent anarchy is eating out our society. I must pause upon the expression; because the true nature of anarchy is mostly misapprehended. It is not in the least necessary that anarchy should be violent; nor is it necessary that it should come from below. A government may grow anarchic as much as a people. The more sentimental sort of Tory uses the word anarchy as a mere term of abuse for rebellion; but he misses a most important intellectual distinction. Rebellion may be wrong and disastrous; but even when rebellion is wrong, it is never anarchy. When it is not self-defence, it is usurpation. It aims at setting up a new rule in place of the old rule. And while it cannot be anarchic in essence (because it has an aim), it certainly cannot be anarchic in method; for men must be organized when they fight; and the discipline in a rebel army has to be as good as the discipline in the royal army. This deep principle of distinction must be clearly kept in mind. Take for the sake of symbolism those two great spiritual stories which, whether we count them myths or mysteries, have so long been the two hinges of all European morals. The Christian who is inclined to sympathize generally with constituted authority will think of rebellion under the image of Satan, the rebel against God. But Satan, though a traitor, was not an anarchist. He claimed the crown of the cosmos; and had he prevailed, would have expected his rebel angels to give up rebelling. On the other hand, the Christian whose sympathies are more generally with just self-defence among the oppressed will think rather of Christ Himself defying the High Priests and scourging the rich traders. But whether or no Christ was (as some say) a Socialist, He most certainly was not an Anarchist. Christ, like Satan, claimed the throne. He set up a new authority against an old authority; but He set it up with positive commandments and a comprehensible scheme. In this light all mediaeval people — indeed, all people until a little while ago — would have judged questions involving revolt. John Ball would have offered to pull down the government because it was a bad government, not because it was a government. Richard II would have blamed Bolingbroke not as a disturber of the peace, but as a usurper. Anarchy, then, in the useful sense of the word, is a thing utterly distinct from any rebellion, right or wrong. It is not necessarily angry; it is not, in its first stages, at least, even necessarily painful. And, as I said before, it is often entirely silent. (Pokračování textu…)

Eugenics and other Evils (3): The Anarchy from Above Read More

Ambrož z Milána

Sv. Ambrož zakazuje císaři Theodosiovi vstup do katedrály.

„Císař má moc nad hradbami, ale nad svatyněmi právo nemá, to jsou domy Boží! Kdyby žádal, co je moje, dal bych mu vše, ačkoliv co mám, patří chudým. Jsem připraven podstoupit žalář i smrt, ale chrám Páně nevydám!“ – sv. Ambrož z Milána

Dnes, v den výročí jeho biskupského svěcení, si připomínáme sv. Ambrože z Milána († 397), biskupa a učitele Církve, jednoho z nejvlivnějších teologů 4. století a nejlepších biskupů, jaké kdy Církev měla. Je to opravdu mimořádná postava, která nám má dodnes co říci nejen o teologii, ale i o odvaze a povinnosti.

Začínal jako politik a jeho volba biskupem v císařské městě Miláně byla naprosto nečekaným šokem. Nově zvolený cca pětatřicetiletý biskup totiž nejenže nebyl duchovní, ale dokonce nebyl ani pokřtěn, teprve prodělával katechumenát. On sám si ožehavosti této situace byl velice dobře vědom a volbu nejprve odmítal, teprve později se nechal přesvědčit, možná i protože císař si přál, aby volbu přijal, a protože jeho odmítnutí mohlo znamenat krvavé nepokoje (místní obec byla rozštěpena na pravověrné katolíky a přívržence arianismu a nebyla schopna se na volbě shodnout, Ambrož byl zvolen jako „neutrální“ osoba). (Pokračování textu…)

Ambrož z Milána Read More

Problém šátku

Česká republika má první dvě studentky, žačky střední zdravotnické školy v Ruské ulici v Praze, které musely ukončit studium, protože jim škola neumožnila nosit ve škole šátek (podrobnosti ZDE). Nejsem žádný přítel islámu a rozhodně mi nevadí, když mu u nás někdo přistřihuje křidélka. Problém ale je, že zde už se ocitáme daleko za hranicí toho, co je ve slušné a spravedlivé společnosti povoleno…

Neexistuje žádný smysluplný důvod, proč by muslimky nemohly na hodinách teoretické výuky nosit šátek. Není to problém hygienický (!) a rozhodně ani společenský (ženy na rozdíl od mužů nemusí v místnosti sundávat pokrývku hlavy a ještě před takovými sto lety by na leckteré venkovské škole u nás byl problém najít ve třídě byť i jen jedno jediné děvče bez šátku). A pokud jde o školní řád – ten si přece škola stanoví sama. A nedovoluje-li muslimkám jejich šátek nosit, pak je chyba asi v něm. Protože naopak existuje poměrně zásadní důvod proti takovémuto zákazu. (Pokračování textu…)

Problém šátku Read More

Tuto zemi čekají „zajímavé časy“

Cirkus na naší politické scéně pokračuje. Rusnokova vláda důvěru nezískala, ovšem hlasovalo proti ni pouhých 100 poslanců. Zběhnutí dvou poslanců ODS tak zpochybnilo onu deklarovanou stojedničkovou „pravicovou“ většinu ve Sněmovně. Nyní se tedy zdá, že tuto zemi čeká rozpuštění Sněmovny. Po něm by měly přijít předčasné volby. A než se odvolí a vznikne nová vláda, vládnout by měla vláda premiéra Rusnoka v demisi…

Spousta lidí bude jásat, obávám se ale, že jim to zas až tak dlouho nevydrží. Protože vidina změny sama o sobě nestačí – potřebujeme ne změnu, ale změnu s nadějí, že to může být změna k lepšímu. Ale tu já nevidím. Vláda ODS + TOP 09 + LIDEM je vládou nanejvýše zoufalou, ale jen naprostý blázen by si myslel, že vláda ČSSD + KSČM bude lepší. Nebo že by tuto zemi mohl přivést do lepších vod kapitán Babiš a kol. Nebo že Rusnok je lepší než Nečas nebo Kalousek… (Pokračování textu…)

Tuto zemi čekají „zajímavé časy“ Read More

Krize církve: Jak by mohl mít katolík úctu k islámu?

Sv. František z Assisi

Moje srdce krvácí, když čtu blahopřání muslimům ke svátku Íd al-Fitr, které sepsal papež František I. A zároveň musím žasnout nad tím, že se papež ve své gratulaci odvolává zrovna na sv. Františka z Assisi, protože mi to připadá jako strašlivá drzost a zneužití tohoto světce. Máloco je totiž tak jisté, že sv. František by nikdy nic takového nenapsal – a ani nepodepsal…

Sv. František z Assisi byl totiž své víře věrný katolík, který neodděloval uměle víru a lásku, jako to občas nenápadně dělá dnešní papež. Byl sice „bratrem všech“, ale právě proto by nikdy nevyjádřil úctu falešnému náboženství (nota bene islámu, který je náboženstvím vyloženě antikřesťanským). Právě proto mu velice leželo na srdci přivedení muslimů ke katolické víře, právě proto riskoval svůj život, když se snažil obrátit egyptského sultána na křesťanství. (A nejde jen o toto, pořád se musím ptát, jak si vůbec mohl papež vybrat jméno podle sv. Františka z Assisi, když svými činy a výroky den co den popírá téměř vše, co tento velký světec dělal a považoval za důležité.) (Pokračování textu…)

Krize církve: Jak by mohl mít katolík úctu k islámu? Read More

Daniel Herman lidovcem

Daniel Herman

Fraška okolo Ústavu pro studium totalitních režimů získala další zajímavý rozměr. Lidovecký předseda Pavel Bělobrádek oznámil národu, že odvolaný šéf ÚSTRu Daniel Herman vstupuje do KDU-ČSL. Herman k tomu řekl, že křesťanskodemokratické principy jsou mu  nejbližší a s KDU-ČSL spolupracuje dlouhodobě. (Více informací např. ZDE či ZDE).

Říkám si, že to je vlastně pochopitelné. Herman je nyní díky svému vyhození z ÚSTR v zorném úhlu kamer a to by bylo, aby po tomhle do něj alespoň a chvíli nepronikla i sama strana. A aby díky tomu nezískala i pár hlasů antikomunisticky orientovaných voličů… (Pokračování textu…)

Daniel Herman lidovcem Read More

Víra (11): Hříchy proti víře + Závěr

Proti ctnosti víry jsou hříchy proti víře. Ty uvádí Katechismus katolické církve: dobrovolné pochybování o víře (bod 2088), nevěra, blud, odpad (bod 2089), pověra (bod 2111), modloslužba (body 2112 až 2114), zapření víry (bod 2471), rouhání (bod 2148). Některé z těchto a podobných hříchů jsou zároveň i proti dalším ctnostem jako stydění se za víru je proti statečnosti a provádění pověrečných úkonů odporuje nábožnosti.

Hřích nevěry je těžší než jiné hříchy, neboť hřích je tím těžší, čím více se člověk jím odděluje od Boha. U nevěry pak člověk nemá ani správné poznání Boha. Nesprávným poznáním Boha se mu člověk nepřibližuje, neboť to, o čem má za to, že poznává, není Bůh. Pokud s nevěrou je spojen odpor vůči tomu, co patří k víře, jde o nejtěžší hřích; tíži hříchu nevěry zmírňuje nevědomost, pokud není spojena se zlobou (srv. STh II-II q. 10 a. 3). Ten, kdo víru jednou přijal a od ní odpadl a neplní svůj křestní závazek, hřeší tíže než ten, kdo víru nikdy nepřijal. S ohledem na to bludaři, kteří přijali evangelium, hřeší více než židé, kteří víru v evangelium nikdy nepřijali. Protože však židé přijali ve Starém zákoně předobraz křesťanské víry a Starý zákon špatně vykládají, je jejich nevěra těžší hřích než nevěra pohanů, kteří žádným způsobem nepřijali víru v evangelium. (srv. STh II-II q. 10 a. 6)

Rouhání představuje jakési umenšování Boží dobroty, neboť buď něco popírá o Bohu, co mu přísluší, nebo o něm něco tvrdí, co mu nepřísluší, a tak odporuje vyznání víry. Někdy je však spojeno ještě nenávistným citem vůči Bohu, jenž je schvalován vůlí, a to činí tento hřích ještě těžším. (Pokračování textu…)

Víra (11): Hříchy proti víře + Závěr Read More