Quebecká studie: více než 10% dětí potracených ve druhém trimestru se narodí živých

Quebecká studie odhalila, že při umělém potratu ve druhém trimestru se více než každé desáté dítě narodí živé, pouze deset procent jich však žije déle než tři hodiny.  

Časopis American Journal of Obstetrics and Gynecology v červnu pod titulkem „Potrat ve druhém trimestru a riziko porodu živého dítěte“ („Second-Trimester Abortion and Risk of Live Birth”) zveřejnil studii provedenou v Quebeku, která zjistila, že 11,2 procenta umělých potratů ve druhém trimestru vedlo k narození živého dítěte. 

„To, že se dítě při potratu narodí živé, je obvyklejší, než si většina lidí uvědomuje,“ napsala ve svém týdenním bulletinu obhájkyně života Melissa Ohdenová. „Většina lidí bohužel ani neví, že vůbec existují děti, které potrat přežijí, nebo se domnívají, že takových je jen pár.“ 

„Termíny ,lidé, kteří přežili potratʻ a ,živě porozený plodʻ často polarizují a pokládají se za smyšlené příběhy, vyfabulované za účelem omezení ,reprodukčních právʻ,“ pokračuje. „Přesto platí, že tyto okolnosti jsou prostě skutečností, která se chápe jako relativní, příliš se o ní nereferuje a moc se nezkoumá.“ 

Quebecká studie skutečně odhalila, že po potratu se živě narodí překvapivý počet dětí. Studie analyzovala 13 777 potratů provedených na dětech ve druhém trimestru, v gestačním věku 15 až 29 týdnů, v quebeckých nemocnicích od 1. dubna 1989 do 31. března 2021.  (Pokračování textu…)

Quebecká studie: více než 10% dětí potracených ve druhém trimestru se narodí živých Read More

Návrat k barbarství starověké Sparty?

Případ Charlieho Garda, o němž píše paní mgr. Cekotová v předchozím příspěvku (viz Dítě jako majetek státu), je průlomový – a tím hodně nebezpečný pro další vývoj. Jde o to, že od dob nacistického Německa se zde poprvé upírá rodičům právo bránit život svého dítěte. Troufám si dokonce říci, že rozhodnutí britské justice a Evropského soudu pro lidská práva nastoluje ještě horší situaci. Němečtí nacisté, kteří v rámci svého programu eutanázie vraždili tělesně nebo duševně postižené děti v plynových komorách nebo injekčními stříkačkami, tak činili potajmu za zády rodičů, těm pak sdělili, že jejích dítě umřelo na chorobu, jejíž diagnózu si vymysleli. Přímo veřejně zabít dítě proti jejich vůli na základě výroku zmanipulované justice se samotní hitlerovci báli.
Ne tak ale současní „demokraté“. Jejich justice prostě rodičům Gardovým stroze sdělí úředním rozhodnutím, že jejích dítě nemá právo na život. Vůbec je nezajímá, že manželé Gardovi (před nimiž hluboce smekám) jsou ochotni financovat Charlieho nákladnou léčbu v USA (proběhla na to i sbírka mezi lidmi dobré vůle), byť s minimální nadějí na úspěch, ani to, že chtějí obětavě doma doopatrovat chlapce až k jeho přirozené smrti, ani to, že římská klinika Bambino Jesu otevírá Charliemu své prostory k důstojnému dožití jeho kratičkého života. Ne, to všechno současní bojovníci za lidská práva totálně ignorují. Postižené dítě nemá prostě právo na život – a basta! Přitom ale rodiče Gardovi vůbec stát finančně nezatíží, chtějí nést všechny náklady sami.

(Pokračování textu…)

Návrat k barbarství starověké Sparty? Read More

Papež František a Papežská akademie pro život

Judie Brown

Aby zastánci života dokázali – s patřičným stupněm zděšení – porozumět nedávným krokům papeže Františka směřujícím k demontáži Papežské akademie pro život [1], musejí pochopit zásadní důležitost Akademie i toho, čeho dosáhla.

Dovolte mi, abych poněkud vyložila její historii. Papežská akademie pro život vznikla v roce 1994 díky heroickému nadšení dr. Jeroma Lejeuna a jeho dlouholetému přátelství s tehdejším papežem Janem Pavlem II. Pouhý rok poté, 25. března 1995, Jan Pavel II. vydal svou historickou encykliku Evangelium vitae (Evangelium života). Vysvětlil v ní, proč je tak důležité budovat kulturu života: „Jsme vyzýváni, abychom milovali život každého člověka a chránili ho a abychom ustavičně a aktivně pracovali na tom, aby v naší době, která je poznamenána příliš mnoha znameními smrti, byla konečně nastolena nová kultura života, která bude výsledkem úcty k pravdě a lásce“ (EV 77).

O založení Papežské akademie pro život Svatý otec napsal: „Konkrétním úkolem [Papežské akademie pro život] bude zkoumání základních právních a biomedicínských problémů souvisejících s podporou a ochranou života, zejména v jejich přímé souvislosti s křesťanskou morálkou a naukou Magisteria, a poskytování informací a odborné průpravy v tomto ohledu.“ [2] (Pokračování textu…)

Papež František a Papežská akademie pro život Read More

Svatí a hnutí pro-life …

Sv. Gianna Beretta Molla

Hnutí pro-life je nerozlučně spjato s křesťanstvím. Je to nevyhnutelné. Nechci se nijak dotknout ateistických či pohanských obránců obránců nenarozeného života, ale jsem pevně přesvědčen, že filosofie a přesvědčení, z nichž vycházejí, zpravidla nejsou schopny pro-life postoj dostatečně podepřít.

Je to křesťanská úcta k lidskému životu, založená na chápaní člověka jako Božího tvora, stvořeného jako služebníka a obraz Boha, která činí jakoukoliv vraždu nemyslitelnou, která přisuzuje všem lidem stejnou cenu, bez ohledu na jejich věk či schopnosti. Právě tato úcta k životu odlišovala už prvotní křesťany od jejich pohanského okolí – když sbírali odhozené děti pohanů a pečovali o ně, když přicházeli s charitou, což byla věc, kterou Řekové nebo Římané prostě neznali.

Zuřivý pohan Julián Apostata, poslední císař, který se snažil křesťanství potlačit, si nikoliv náhodou nejvíce stěžoval právě na tato specifika křesťanů a viděl v nich hlavní zdroj jejich síly a vítězství. A nikoliv náhodou se dnes kultura smrti reprezentovaná potraty, infanticidou a euthanasií šíří ruku v ruce se sekularizací společnosti a degenerací křesťanů. Je to vlastně jen návrat do časů bortícího se pohanského Říma. (Pokračování textu…)

Svatí a hnutí pro-life … Read More

„Potrat po porodu“

„Nemůžeme pokrátit cenu jedné kategorie lidského života – nenarozených, aniž bychom zároveň pokrátili cenu lidského života vůbec…“ – Ronald Reagan

Potrat je dnes největším ničitelem míru. (…) Vždyť může-li matka zabít své dítě, co zabrání vám zabít mne a mně zabíjet vás? – bl. Tereza z Kalkaty

Světem médií proběhlo zděšení nad článkem dvou lékařských etiků, kteří v článku After-birth abortion: why should the baby live? obhajovali infanticidu postižených a nechtěných dětí. I když tedy oni sami upřednostňují termín „potrat po porodu“. A novináři se ptají, jak mohl renomovaný odborný časopis, jakým Journal of Medical Ethics bezesporu je, otisknout takovou zrůdnost… (Pokračování textu…)

„Potrat po porodu“ Read More

Méně dětí stojí míň…

Obama - hrozba pro USA

Barack Obama vysvětlil Američanům, proč tolik stojí o to, aby každá žena v USA měla přístup ke kontrole porodnosti, včetně abortiv, zdarma. Je to prosté: znamená to méně dětí a méně dětí stojí míň peněz. Takže na tom stát ušetří a může věnovat více peněz třeba na prodloužení života…

Je hezké, že panu prezidentovi chybí stud natolik, že nemá zábrany mluvit přímo a demonstrovat tak sobectví a hloupost, které ho naplňují. Ale ono taky co by se dalo čekat od člověka, který označuje neplánované dítě za trest a který coby senátor v illinoiském senátu sveřepě bojoval proti legislativě, která měla znemožnit infanticidu dětí, co náhodou přežijí potrat… (Pokračování textu…)

Méně dětí stojí míň… Read More

Dětské kostřičky u ženských klášterů

Možná jste se už s tím setkali: v diskusi o přínosu katolické církvi lidstvu se vynoří někdo, kdo nadnese, že někde ve Francii našli u ženského kláštera hřbitov nebo například studnu s vícero dětskými tělíčky. A že to nebyl jediný případ. Pokud má předkladatel(ka) tohoto faktu pocit, že by to čtenářům nemuselo dojít, tak i dodá, že jediné vysvětlení je, že šlo o děti řeholnic, které tyto hnusně zamordovaly. Co se k tomu dá dodat? (Pokračování textu…)

Dětské kostřičky u ženských klášterů Read More