filosofie – Duše a hvězdy

Nebezpečí skryté v genderu

27. 11. 2018 - by Ignác Pospíšil - 23 Comments.

Gender se obvykle chápe jako společenská stránka pohlaví. Člověk se narodí s určitou biologickou výbavou, kterou se zařadí mezi muže nebo ženy, a postupně se učí, jak by se jakožto muž či žena měl či měla chovat. Různé kultury a subkultury pojímají roli muže a ženy různě, přičemž některé představy a požadavky jsou pochybné, ačkoli příslušníci dané kultury to často nejsou schopní rozpoznat nebo ochotní uznat. Takové stereotypy jsou omezující a je třeba se z nich vymanit. Můžou se týkat oblečení, hraček, chování, studijních oborů, povolání, ale třeba i způsobů trávení volného času nebo rodinných povinností, které jsou považovány za vhodné pro ženy či muže nebo jimi preferované. Toto pojetí genderu se na první pohled jeví jako smysluplné a obhajují ho i mnozí křesťané.

Kde však leží hranice toho, co se dá označit za (škodlivý) stereotyp? Zdálo by se, že nepřekročitelnou hranici představuje oblast sexuality či reprodukce – především to, že pouze žena je schopná rodit děti a pouze muž a žena spolu můžou mít dítě. Už na konci minulého století se však objevila teze, kterou zastává například vlivná americká autorka Judith Butlerová (jak by se asi tvářila na přechylování svého příjmení v češtině?), že kulturně zkonstruovaná je nejen společenská role ženy či muže, tj. gender, ale i samotné biologické pohlaví řadící lidi mezi muže nebo ženy. Nejspíš vám toto tvrzení připadá nesmyslné, ale tak to právě má být. Binární pohlaví musí působit jako něco předem daného a nezměnitelného, protože jedině tak je možné zakrývat a legitimizovat vztahy dominance a podřízenosti, které ve společnosti existují. Myšlenka útlaku je inspirována marxismem, který v manželství nachází obdobu vykořisťování a třídního boje a „tradiční“ rodinu spojuje se soukromým vlastnictvím, které je třeba zrušit. Genderový útlak je však sofistikovanější než útlak dělníků ze strany kapitalistů, ačkoli jeho důsledky nejsou o nic méně drastické. Každá kultura se chce reprodukovat a k tomu potřebuje omezit, lépe řečeno určitým způsobem konstruovat či produkovat sexualitu. Některé vlastnosti, sklony či způsoby chování a prožívání se označí za přirozené, ontologicky dané, případně stvořené; ostatní se označí za úchylku nebo se jednoduše popře jejich možnost či existence; vyloučí se ti, kteří pravidla odmítají přijmout. Binarita pohlaví se prezentuje jako nezpochybnitelná, ve skutečnosti se však jedná o konstrukt, který slouží k upevnění řádu. (Pokračování textu…)

Krize Církve / O víře / Polemiky / Stodola, Jiří J. / Vyvracení mýtů

Pár poznámek k rozhovoru s paterem Petráčkem

23. 5. 2016 - by Ignác Pospíšil - 37 Comments.

Tento příspěvek je reakcí na rozhovor otce Petráčka pro ChristNet.

1) Aristotelsko-tomistická filosofie je philosophia perennis. Lepší nemáme. S jakou dnešní filosofií by se křesťanství mělo spojit? S postmodernismem, který hlásá, že všechno je relativní? S marxismem, podle kterého je náboženství opium lidstva? Či snad s analytickou filosofií, podle níž neexistuje empiricky nedostupná realita?

2) Na základě jaké autority máme přijmout, že tradice je diskontinuitní a založená na střídání paradigmat? Je takovou autoritou Thomas Samuel Kuhn či snad pater Petráček? Joseph Ratzinger může pojetí kontinuální tradice opřít o svůj úřad sv. Petra, Kristova náměstka.

3) Pater Petráček jistě ví, že teze, které hájí, představují tzv. modernismus odsouzený papežem sv. Piem X. Proč máme věřit spíše pateru Petráčkovi než sv. Piu X., Kristovu náměstku? (Pokračování textu…)

Pospíšil, Ignác / Životy svatých

Dnes si připomínáme sv. Justina Mučedníka

14. 4. 201514. 4. 2015 - by Ignác Pospíšil - Leave a Comment

http://www.katopedia.cz/index.php?title=Soubor:Justin_mu%C4%8Dedn%C3%ADk.jpg — Sv. Justin Mučedník

Pokusil jsem se studovat všechny dostupné filosofie, což mne nakonec přesvědčilo, že jen jediné učení je pravé. To, které vyznávají křesťané, že Bůh je Stvořitel a Pán veškerého tvorstva, že Ježíš Kristus podle proroctví přišel na svět, aby spasil člověka a naučil ho celé pravdě.

Dnes (14. 4.) si připomínáme církevního otce sv. Justina Mučedníka († 165), řeckého filosofa, teologa a mučedníka zavražděného před 1850 lety.

Nejvýznamnější apologeta 2. století se narodil v Palestině v pohanské rodině a od mládí se zabýval studiem soudobé filosofie. Žádný z pohanských filosofických systémů jej ale plně neuspokojoval, byť nějakou dobu setrvával v rámci platonismu.

Někdy ve 30. letech dospěl jeho život k prudkému obratu setkáním s neznámým starcem, který lehce vyvrátil jeho platónské přesvědčení, seznámil jej s křesťanstvím a daroval mu Bibli. Justin poté přijal křesťanskou víru a stal se křesťanským filosofem a apologetou. Založil v Římě křesťanskou filosofickou školu a stal se vyhledávaným duchovním otcem a reprezentantem křesťanské vzdělanosti. (Pokračování textu…)

Kretschmer. Michal / Krize Církve / O víře

Přirozený řád jako základ nadpřirozeného řádu (3)

17. 2. 2014 - by Ignác Pospíšil - 1 Comment

Potřeba filosofie

Aristoteles se zabývá nejvyšší vědou, kterou je mu metafysika, jejímž předmětem je vše, co je. Ti, kdo se jí zabývají, usilují o vědění, „aby rozuměli, nikoli pro nějaký vnější užitek“ (Met. I, 2). Poznává existenci Boha jako prvé příčiny; jeho „podstatou je skutečná činnost“ (Met. XII, 6). „Způsob jeho života je vrcholem dokonalosti“. Bůh je stále blažen. „Jest také samostatným životem. Neboť skutečná činnost rozumu jest životem a on jest skutečnou činností; činnost však jest jeho samostatný, dokonalý a věčný život. Proto říkáme, že Bůh jest naprosto dokonalá věčně žijící bytost.“ Poznává, že Bůh je nehybné jsoucno odloučené od smyslové oblasti, nemající velikost, nedělitelné, bez trpění, bez proměny, na které nemůže nic působit (Met. XII, 7). Bůh „myslí to, co jest v nejvyšší míře božské a vznešené a přitom nepodléhá žádné změně. Myslí sebe sama, poněvadž jest něčím nedokonalejším“ (Met. XII, 9).

V Nikomachově etice se Aristoteles nejen zabývá jednotlivými ctnostmi, ale ukazuje, že pravým cílem člověka jest blaženost. „Nejlepší a nejpříjemnější každému jest to, co je mu přirozeně vlastní. Tedy pro člověka jest to život podle rozumu, poněvadž to jest nejvíce člověk. A tak tento život jest i v nejvyšší míře blažený.“ (X, 7). „Dokonalá blaženost jest jakási rozjímavá činnost“ (X, 8). Aristoteles je si však vědom toho, že člověk žije v obci, a tak stanoví řadu pravidel po takový život. Významné jsou také jeho spisy pojednávající o logice. Je ovšem třeba poznamenat, že Aristoteles má některé nesprávné názory, jako je věčnost světa nebo připuštění potratů a neživení dětí neduživých (Politika 7,16). Píše ovšem jen o přirozené blaženosti spočívající v rozumovém poznání. Nadpřirozené poznání z víry a zvláště pak vidění bytnosti Boží v nebi naprosto přesahuje přirozené schopnosti člověka a proto nejsme si schopni o něm udělat přesnější představu, jak píše sv. Pavel v 1 Kor 2,9. (Pokračování textu…)

Kretschmer. Michal / O víře

Víra (9): Víra a rozum (věda)

10. 4. 2013 - by Ignác Pospíšil - 3 Comments.

Je třeba užívat rozumu, vždyť jím se lišíme od zvířat, ale nepřeceňovat ho, zejména pak neupadnout do hříchu rozumové pýchy, která zaslepí člověka. Ježíš sám pravil: „Velebím tě, Otče, Pane nebe i země, žes tyto věci skryl před moudrými a učenými, a žes je zjevil maličkým“ (Mat 11,25 a Luk 10,21). Podobně sv. Pavel v 1 Kor 1,19-25 klade proti sobě moudrost čistě lidskou a moudrost Boží a v Kol 2,8 vybízí věřící, aby si dali pozor, aby je nikdo neošálil „světskou moudrostí a lichým klamem, který se opírá o lidské podání, o živly světa, ale ne o Krista“.

Věda představuje rozumem uspořádané poznatky, které jsou zdůvodněny a doloženy na základě principů té které vědě vlastních. Vztah mezi vědou a vírou tudíž vychází ze vztahu mezi rozumem a vírou.

Tak jako milost předpokládá přirozenost, předpokládá víra rozum. Dříve než je možné někomu a něčemu, co on tvrdí, uvěřit, je třeba poznat věrohodnost toho. Proto píše sv. Pavel: „Vím, komu jsem uvěřil“ (2 Tim 1,12). (Pokračování textu…)

Kretschmer. Michal / O víře

Víra (7): Nesprávné názory o tom, co je víra

20. 3. 2013 - by Ignác Pospíšil - 153 Comments.

Tak jako ve vztahu ke všem učením církve, objevily se během věků bludy týkající se ne toho či onoho článku víry, ale samotné povahy katolické víry, její potřebnosti a nezbytnosti k dosažení spásy. Gnostikové usilovali o spásu, ne však jako záchranu z hříchu, ale z nevědomosti, takže v jejich systému nebylo místo pro víru, ale pro „pravdy“ vyjádřené mýty, tedy neformulovali ani dogmata ani přesnou filosofickou nauku. Šlo jim o osobní náboženskou zkušenost. Podobně není místo pro víru u heterodoxních mystiků, kteří vycházejí z přesvědčení, že v každém člověku je jakási božská jiskra, která je skryta pod příkrovem běžných starostí, ponoření do tělesnosti a nevědomosti a kterou je třeba si uvědomit a zakusit. V těchto případech jde o cesty údajného duchovního růstu, které počítají jen se silami vlastními člověku, i když v něm skrytými, a neopírají se o nezaslouženou Boží milost. (Pokračování textu…)

Chesterton, Gilbert Keith / Společnost

O účelovém románu

11. 9. 2012 - by Ignác Pospíšil - 1 Comment

G_K_Chesterton — G. K. Chesterton (1914)

Všiml jsem si, že pan Patrick Braybrooke a další přispěvatelé do Catholic Times otevřeli otázku katolické propagandy v románech, jejichž autoři jsou katolíci. Samo označení, které jsme všichni nuceni používat, je nešikovné a dokonce falešné.

Když katolík projevuje katolictví v románu, písni, sonetu nebo čemkoliv jiném, není propagandistou, ale jen katolíkem. Každý tomu rozumí, pokud jde o jakýkoliv jiný entusiasmus. Když řekneme, že básníkova krajina a atmosféra jsou plné anglického ducha, nemyslíme tím nutně, že dělá protiněmeckou propagandu za světové války. Máme na mysli, že pokud je skutečně anglickým básníkem, nemůže být jeho poesie jiná než anglická. Když řekneme, že písně jsou plné ducha moře, neříkáme tím, že básník verbuje do válečného námořnictva, ani že se snaží nabrat muže pro obchodní loďstvo. Máme na mysli, že miluje moře, a proto by chtěl, aby je milovali i další lidé.

Osobně jsem všemi deseti pro propagandu, a hodně z toho, co píšu, je záměrná propaganda. Ale i tehdy, když v tom žádná propaganda není, bude mé psaní plné implikací mého náboženství, protože právě to se rozumí pod tím, mít náboženství. Proto by buddhistovy vtípky, pokud by nějaké měl, byly buddhistické. Proto by milostné písně kalvinského metodisty, pokud by nějaké zpíval, byly kalvinsko-metodistické. Katolíci vyprodukovali víc vtipů a milostných písní než kalvinisté a buddhisté. Je to tak proto, že kalvinisté a buddhisté nemají, až na jejich posvátnou přítomnost, tak velké ani lidské náboženství. Ale jakkoliv se projeví a vyjádří, bude to plné přesvědčení, které zastávají. Je to natolik věcí zdravého rozumu, že by se to mohlo zdát docela samozřejmé, přesto ale očekávám velké množství potíží v jednom osamoceném případě katolické církve. (Pokračování textu…)

Stodola, Jiří J. / Věda a počátky vesmíru

Věda a počátky vesmíru I

20. 4. 2012 - by Ignác Pospíšil - 5 Comments.

1 Úvod

V následující sérii článků se budeme zabývat souvislostí mezi odpovědí na základní otázku filosofické kosmogonie, nauky o vzniku a původu vesmíru, a vědou a vědeckým bádáním. Na otázku, odkud vesmír pochází a jak vznikl, můžeme dostat dvě rozdílné odpovědi: vesmír byl stvořen, tj. má od sebe odlišnou příčinu – Stvořitele, nebo vesmír nebyl stvořen, neexistuje žádná příčina vesmíru odlišná od něj samotného. V závislosti na tom pak rozlišujeme dva kosmogonické systémy – teismus a monismus. (Pokračování textu…)

Skočovský, Karel D. / Životopisy a nekrology

Vzpomínka na Elizabeth Anscombe

5. 1. 2011 - by Ignác Pospíšil - 8 Comments.

Milující manželka a matka sedmi dětí, konvertitka, horlivá a nebojácná katolička, obávaná debatérka, respektovaná filosofka s nesmírně širokým záběrem témat a pronikavým vhledem do problémů, žena s nekonformním myšlením a vystupováním: taková byla Elizabeth Anscombe (1919-2001). Dnes si připomínáme desáté výročí ode dne, kdy tato velká a nezapomenutelná žena odešla na věčnost. (Pokračování textu…)

Dávila, Nicolás Gómez / filosofie / Katolická církev

Nicolás Gómez Dávila IV.

12. 11. 2010 - by Ignác Pospíšil - 2 Comments.

Zdráhat se obdivovat značí bestii.

Cynismus není znakem důvtipu, ale neschopnosti.

Ten, kdo se něčeho zříká, se zdá neschopný těm, kdo nejsou schopni se něčeho vzdát. (Pokračování textu…)

Stodola, Jiří J.

Informace, komunikace a bytí

20. 10. 2010 - by Ignác Pospíšil - 1 Comment

V těchto dnech vychází publikace zástupce šéfredaktora Duší a hvězd Jiřího J. Stodoly Informace, komunikace a bytí. Autor v ní pátrá po základních východiscích informační vědy za užití nerelativistické a kriticky prověřené filosofické metody navazující na práce českých filosofů, jakými jsou Jiří Fuchs, Stanislav Sousedík a mnozí další. V knize je ukázáno, že úvahy, které se dostaly do centra zájmu s rozvojem mezioborových disciplin, jakými jsou kybernetika, informační a kognitivní věda, teorie komunikace a celá řada dalších, mají velmi blízko k tradiční aristotelské metafyzice, a že je to právě aristotelské paradigma vědy, které může poskytnout potřebný rámec pro ontologické ukotvení těchto oborů. (Pokračování textu…)

Stodola, Jiří J.

Subsistující forma? Proč ne? (2. část)

8. 10. 2010 - by Ignác Pospíšil - 34 Comments.

Závažná námitka proti pojetí duše jako substanciální formy a zároveň svébytného jsoucna pochází od čelního představitele české aristotelské filosofie – Jiřího Fuchse.[1] Podle Fuchse nemůže být duše principem a zároveň jsoucnem, Fuchs odmítá, že by princip jsoucna (v tomto případě forma), mohl být zároveň něčím, co samostatně je, tedy svébytným (subsistujícím) jsoucnem. (Pokračování textu…)

Stodola, Jiří J.

Legrační polyhistor

14. 9. 2010 - by Ignác Pospíšil - 20 Comments.

Borisi Cvekovi se nelíbí Roman Joch. Tato věta je málo informativní. Kdo by od chemika, spisovatele, levicového liberála, nepokřtěného křesťana a především polyhistora Cveka čekal něco jiného? Kdyby se kapacitě, kterou představuje Boris Cvek, Roman Joch líbil, bylo by to pro Jocha znamení, že by se měl nad sebou vážně zamyslet. Cílem tohoto článku není polemizovat s Borisem Cvekem, ale upozornit na skryté perly, které jeho článek obsahuje. Osobně se velice podivuji nad tím, že polyhistor, za kterého se Cvek považuje, může mít tak povrchní znalosti a hloupé názory. (Pokračování textu…)

Stodola, Jiří J.

Subsistující forma? Proč ne? (1. část)

27. 8. 2010 - by Ignác Pospíšil - 19 Comments.

Cílem série článků je znovu kriticky zhodnotit odmítnutí tradičního aristotelského pojetí lidské duše jako svébytné (subsistující) substanciální formy, které ve své knize Filosofie, 5. Problém duše učinil český filosof Jiří Fuchs. K tomu budeme užívat především textu Článku 11 zmíněné publikace, který se nachází na straně 98 – 116. S prvním problémem se setkáváme překvapivě velmi záhy. Hned na straně 98 Fuchs přestavuje aristotelké učení o látce a formě a činí tak velmi nepřesně. (Pokračování textu…)

Durych, Jaroslav / Durych, Václav

Katolická cesta Jaroslava Durycha I – Úvod

20. 4. 2010 - by Ignác Pospíšil - 4 Comments.

O „katolické cestě“ – jakožto o „zlaté střední cestě“ – s kterýmžto pojmem Jaroslav Durych zachází velmi opatrně – lze hovořit teprve tehdy, když je čtenáři představena nejzávažnější obtíž, s níž se poutník na této cestě záhy setkává; kterou však lze překlenout důsledným dodržováním jejího závazného směru. Touto mocnou překážkou je – atheismus. (Pokračování textu…)

Gut, Miroslav / Životy svatých

Andělský učitel

28. 1. 2010 - by Ignác Pospíšil - 5 Comments.

1. Povolání

Roku 1225 se hraběti Landolfovi Akvinskému narodil sedmý a poslední syn Tomáš. Přicházel na svět počátkem století, ve kterém již ohrožená, a div nekolísající křesťanská vzdělanost se měla znovu vzpřímit a vydat své nejvzácnější ovoce. Zuří boj mezi císařem a papežem. Pýcha hradních pánů kontrastuje se ctnostmi světců a světic. Jednou, když se chůva chystala koupat malého Tomáše, dítě tiskne v ruce kousek pergamenu a odmítá jej pustit. Později se ukáže, že na pergamenu je napsáno andělské pozdravení.

(Pokračování textu…)

Autoři / filosofie / Skácel, Jan / Skácel, Miloslav

O bytnosti hmotných věcí

27. 1. 2010 - by Ignác Pospíšil - 68 Comments.

O první látce a podstatném tvaru

Podstatné změny těles, které známe z vlastní zkušenosti, nejsou vysvětlitelné jinak než tím, že každá hmotná podstata se skládá ze dvou bytostných částí, ze dvou podstatných složek, činné a trpné. Princip trpný, potenciální, nazýváme první látkou a princip činný, uskutečňující, který činí hmotnou věc tím, čím je, věcí určitého druhu, určité přirozenosti, nazýváme podstatným tvarem. (Pokračování textu…)

Ateismus a teismus / filosofie / Stodola, Jiří J.

Ateismus a teismus. (2), Aneb Profil nese těžší břemeno

10. 12. 2009 - by Ignác Pospíšil - 50 Comments.

V této části nepůjde o argumenty vyvracející ateismus a potvrzující teismus, ale o podporu tvrzení, že pokud hypotéza Boha objektivně neověřitelná (což si nemyslím) a platnost teze je jen pravděpodobností, pak existuje důvod, proč dát přednost teismu před ateismem, a tímto důvodem je to, co nazývám „větší bezpečností“[1]. (Pokračování textu…)

Ateismus a teismus / filosofie / Stodola, Jiří J.

Ateismus a teismus. (1), Aneb kdo nese břemeno – Profil nebo Duše a hvězdy?

9. 12. 2009 - by Ignác Pospíšil - 22 Comments.

V 1. čísle Profilu, elektronického časopisu Katedry filozofie Masarykovy univerzity, z roku 2008 mne zaujal článek Radka Bělohrada Ateismus, teismus a justifikace privátní evidence, ve kterém se autor prostředky analytické filosofie snaží dokázat, že subjektivní evidence Boží existence nemají objektivní vypovídací hodnotu právě pro svoji subjektivitu – tedy bytostnou nesdělitelnost.

(Pokračování textu…)

Stodola, Jiří J.

V zajetí symbolů aneb malé adventní zamyšlení s Chestertonem

2. 12. 2009 - by Ignác Pospíšil - 11 Comments.

Nastala doba adventní, což pro obchodníky znamená, že jsou Vánoce v plném proudu. (Pokračování textu…)