Tag Archives: děti
Katolické tábory, setkání a pobyty v roce 2018
Setkání katolických dětí 2016
Toto je průběžně aktualizovaný seznam táborů, setkání a prázdninových pobytů vedených v (tradičně) katolickém duchu, které se uskuteční v ČR (či v blízkém zahraničí a s orientací na české děti a mládež) v čase letních prázdnin 2018.
Pokud zde podle vás nějaký chybí, ozvěte se, uvidíme, dá-li se tam doplnit. Podmínkou uvedení akce je známý a seriózní pořadatel, zajištěné (tradičně) katolické duchovní vedení a samozřejmě tradiční liturgie.
Uvedení akce v tomto seznamu není žádným doporučením ani recenzí, vychází pouze z toho, že akce existuje a základním způsobem splňuje uvedené podmínky. Jediný tábor, který osobně znám, je ten Krutských, na jehož organizaci se podílím.
Katolické tábory, setkání a pobyty v létě 2017
Setkání katolických dětí 2016
Toto je průběžně aktualizovaný seznam táborů, setkání a prázdninových pobytů vedených v (tradičně) katolickém duchu, které se uskuteční v ČR (či v blízkém zahraničí a s orientací na české děti a mládež) v čase letních prázdnin 2017.
Pokud zde podle vás nějaký chybí, ozvěte se, uvidíme, dá-li se tam doplnit. Podmínkou uvedení akce je známý a seriózní pořadatel, zajištěné (tradičně) katolické duchovní vedení a samozřejmě tradiční liturgie.
Uvedení akce v tomto seznamu není žádným doporučením ani recenzí, vychází pouze z toho, že akce existuje a základním způsobem splňuje uvedené podmínky. Jediný tábor, který osobně znám, je ten Krutských, na jehož organizaci se podílím.
Proč moje čtyřletá dcera nenosí trička na ramínka
Melanie Pritchard
Moje čtyřletá dcera Ella dostala od někoho z příbuzenstva k Vánocům panenku v nadýchané růžové sukénce, tílku s tenkými, „špagetovými“ ramínky a svetříku. K jejímu ohromnému překvapení bylo pod stromečkem i stejné oblečení, jaké měla na sobě panenka, v Ellině velikosti. Okamžitě se do něj oblékla, aby vypadaly stejně. Říkám jim „dvojčátka“, protože dcerka se snažila nosit stejné oblečení jako její panenka ještě několik dnů po Vánocích.
I když se mi panenčino a dceřino oblečení jako takové líbí, nedovoluji jí ani jejím panenkám nosit trička na ramínka, pokud si přes něj neobléknou ještě něco. Někomu se může zdát, že přeháním, nebo mě může považovat za puritánku, ale to, oč jde, je náskok ve výchově. Dobře vím, jak fungují vztahy mezi rodiči a jejich dospívajícími dcerami. Protože s dospívajícími a jejich rodiči mluvím už patnáct let, důkladně jsem poznala vyčerpávající a nelítostné bitvy, které rodiče svádí s dcerami v tomto věku a jejich šatníkem. Jedna z těchto bitev se vede o tílka se špagetovými ramínky, která se nosí, aniž by je něco zakrývalo. Připouštím, že když se moje čtyřletá pokouší vzít si takové tílko na sebe, nevypadá neslušně. Stále se jí daří vypadat nevinně a důstojně. Proč jí tedy nedovolím, aby tento druh oblečení nosila, když jsou jí teprve čtyři? Protože bitvu, kterou na toto téma jednou nevyhnutelně vybojujeme, bude mnohem snazší vyhrát, když se standard nikdy nezmění. Totéž platí pro dvoudílné plavky a další oblečení, které v ženštější fázi jejího života nebude chránit její důstojnost a tajemství.
I když je zima, venku je chladno a jí jsou teprve čtyři, Ella už sonduje terén. Poprosila mě, aby si mohla vzít tílko bez svetru. Pokusila se mě obejít a zeptala se tatínka a babičky, jestli může. Je vážně docela zábavné sledovat, jak je někdy už docela dobře možné představit si ji jako puberťačku. Posadila jsem si ji k sobě a řekla: „Ello, tílko na ramínka nosíme, jen když přes něj máme svetřík, protože jsme krásné a samotné tílko nechrání naše ohromné tajemství. Maminka ho nenosí, když nemá něco přes něj, a nesmíš ho nosit ani ty, ani teď, ani až budeš starší.“ Ještě trochu jsme si o tom popovídaly a ona řekla: „Dobře, mami, chci chránit svoje tajemství, tak budu nosit svetr.“ Žádné slzy, žádný boj, jen nevinné pochopení a respekt k mamince. Jak vím, že to pochopila?
Vatikánský program sexuální výchovy kapituluje před sexuální revolucí
Pete Baklinski
29. července 2016 (LifeSiteNews) – Tři přední představitelé mezinárodního hnutí pro život, kteří po desetiletí hájí katolickou nauku o manželství, sexualitě a životě, nazvali program sexuální výchovy, který nedávno zveřejnil Vatikán, „absolutně nemravným“, „zcela nevhodným“ a „naprosto tragickým“.
„Považuji za obludné, že oficiální orgán Církve nejen vytvořil program sexuální výchovy pro dospívající, ale že tento program obchází rodiče jako prvotní vychovatele svých dětí,“ uvedl dr. Thomas Ward, zakladatel a předseda Národní asociace katolických rodin z Velké Británie a člen korespondent Papežské akademie pro život.
Program nazvaný „Místo setkání: kurz citové sexuální výchovy pro mládež“ vydala Papežská rada pro rodinu před Světovými dny mládeže v Polsku. Podrobnou analýzu programu, kterou zveřejnily stránky LifeSiteNews, najdete v angličtině zde: https://www.lifesitenews.com/news/vatican-releases-explicit-sex-ed-for-teens-that-leaves-aside-parents-and-mo
I když tento program zpracovávaly manželské páry ve Španělsku několik let, podnětem k jeho dokončení se stala apoštolská exhortace papeže Františka Amoris laetitia. Papež v ní hovoří o „nezbytnosti sexuální výchovy“, kterou se mají zabývat „výchovně-vzdělávací instituce“. Tento posun vyděsil představitele hnutí bránícího život a rodinu na celém světě, neboť Katolická církev vždy uznávala a učila, často přes velký odpor mocností světa, že sexuální výchova je „základním právem a povinností rodičů“.
S kardinálem Burkem o stavu Církve po synodě (1)
Kardinál Burke
Jeho Eminence Raymond Leo kardinál Burke, patron Suverénního řádu maltézských rytířů, poskytl tento rozsáhlý rozhovor americkému listu The Wanderer během své nedávné pouti do kostela Panny Marie Guadalupské v La Crosse v americkém státě Wisconsin. Zabývá se v něm celou řadou témat, včetně nedávné řádné synody o rodině, a uvádí svá doporučení, jak se mají věřící vyrovnávat s nejistotou a zmatkem, které v současné době vládnou mezi klérem i věřícími laiky. Rozhovor uveřejňujeme se souhlasem listu The Wanderer.
+ + +
Otázka: Od synody o rodině uplynulo několik týdnů. Předpokládám, že jste již měl čas pečlivě prostudovat závěrečnou zprávu. Jaké jsou podle vašeho názoru hlavní plody synody a jak je Církev může nejlépe využít?
Odpověď: Závěrečná zpráva je složitý dokument, sepsaný způsobem, kdy není vždy snadné pochopit přesný smysl toho, co se tam tvrdí. Například tři odstavce (č. 84-86) naznačují, že poslední zasedání synody nalezlo cestu, jak by lidé žijící v neregulérních svazcích mohli i přesto přijímat svátosti.
Nedostatečnou jasností dokumentu jsem se zabýval ve stručném komentáři k těmto odstavcům, který jsem napsal, abych objasnil, co Církev ve skutečnosti učí. [1] Po skončení synody P. Antonio Spadaro, jezuita, který byl jedním ze synodních otců a členem komise, která koncipovala závěrečnou zprávu, uveřejnil článek, v němž jako ústřední bod synody uvádí něco, čeho synoda nemohla dosáhnout, totiž otevření cesty ke svatému přijímání a svátosti pokání pro rozvedené a civilně znovusezdané. [2] Ve svědomí jsem cítil, že musím zveřejnit vysvětlení k tomu, co napsal.
V závěrečné zprávě je mnoho dobrých věcí, ale je tam i mnoho jiných, o nichž mám v úmyslu psát, abych objasnil učení Církve. Například si nemyslím, že výrok o odpovědnosti rodičů za výchovu je formulován adekvátně. Mohl by vyvolávat dojem, že rodiče nejsou první, kdo odpovídá za výchovu jejich dětí.
Stovky lidí demonstrovaly v Praze proti Barnevernu
Pochod od ambasády k fondům (foto: Gabriela Sládková)
Asi pět set lidí se navzdory nepříznivému počasí sešlo dnes odpoledne před norskou ambasádou v Praze, aby protestovali proti loupení dětí a rozbíjení rodin Barnevernem, které tato norská organizace „na ochranu dětí“ provozuje v čím dál větším měřítku. Demonstrace pokračovala po sérii proslovů pochodem přes Karlův most k sídlu Norských fondů, kde byla po několika dalších proslovech ukončena. Akce byla součástí řetězu protestů napříč světem, jen tento den se proti Barnevernu demonstrovalo ještě v Aradu, Madridu, Moskvě, Rize, Suceavě a Vídni…
Vedle u nás zatím bohužel nepříliš známých českých i norských aktivistů (za všechny budiž jmenována organizátorka akce Jordanka Jirásková) bojujících proti zločinům Barnevernu, vystoupily před demonstranty i známé osobnosti, kterým není nezměrné zlo páchané na rodičích i dětech norskou sociálkou lhostejné. Především šlo o politiky, kteří se těmto kauzám dlouhodobě věnují – europoslance Petra Macha (Svobodní) a Tomáše Zdechovského (KDU-ČSL) a poslankyni Jitku Chalánkovou (TOP 09). Dále vystoupily též bývalá poslankyně Táňa Fischerová a známá ekonomka a podnikatelka Markéta Šichtařová.
Nový primas Belgie aneb Kdo podporuje sexuální revoluci v Církvi?
Mons. Jozef De Kesel
Dne 12. prosince uběhlého roku byl uveden do úřadu nový arcibiskup diecéze Brusel-Mechelen a zároveň nový primas Belgie – Jozef De Kesel, jmenován do úřadu 6. listopadu téhož roku papežem Františkem. Toto jmenování vyvolalo řadu protestů prorodinných katolických organizací, například Pro Familia.
Roku 2014 De Kesel jako biskup v Bruggy vyvolal skandál, když jmenoval farářem v městečku Middelkerke kněze Toma F. odsouzeného roku 2008 za sexuální zneužívání dospívajícího chlapce. Když se o jmenování dozvěděla média, De Kesel se stal objektem kritiky – svůj názor však nezměnil. Bránil své rozhodnutí a tvrdil, že kněz zasluhuje „druhou šanci“. Nakonec Tom F. podlehl mediálnímu tlaku a sám z farnosti odešel. Církevní právník Kurt Martens tehdy řekl, že svým rozhodnutím De Kesel odhalil nedostatek empatie, když měl více pochopení pro pachatele, než pro oběť.
Nešlo však jen o případ Toma F, který vyvolal protest katolických organizací vůči Keselově osobě. Jako biskup Bruggy měl De Kesel ochraňovat další kněží obviněné z pedofilie: Antoona S., Jeroena C., Carmina B. nebo Daniela D.
A k čemu to požehnání?
Včera jsem zajel do Brna na Mši svatou a následné představení almanachu Život z víry, který vydalo Una Voce ČR při příležitosti 50. výročí založení hnutí Una Voce. Protože vlakové spojení mezi Českými Budějovicemi a Brnem není zrovna optimální, přijel jsem o hodinu a půl dříve a krátil jsem si čas tím, že jsem si probloumal tamní adventní trhy a poté, pořád ještě s rezervou, došel ke sv. Michalovi. Chvíli jsem sledoval něco, co vypadalo jako zkouška na živý Betlém, a pak si všiml že naproti kostelu je prodejna Karmelitánského nakladatelství „U Michala“. Tak jsem se šel podívat, co se tam prodává…
Dokážu strávit prohlížením knih celé hodiny, nicméně pobyt v této prodejně mne vytočil tak, že jsem po pár minutách vypadl a pěkně dlouho to rozdejchával… Jsem už u Karmelitánského knihkupectví a jeho prodejen zvyklý na ledacos. Chápu, že uživit se musí být těžké. Přesto si myslím, že knihkupectví spojené s katolickým řádem a katolickým nakladatelstvím by mělo mít alespoň nějakou základní morálku a sebeúctu. Ale minimálně tato prodejna ji rozhodně nemá!
Podobný šok jsem vlastně už zažil, když jsem před lety v Českých Budějovicích v prodejně Karmelitánského nakladatelství „U Mikuláše“ zahlédl v dětském oddělení ságu Philipa Pullmana – militantního ateisty, který otevřeně přiznává, že cílem jeho knih je vzbudit v dětech nenávist k náboženství. Na druhé straně, pokud si vzpomínám, tam nezůstala dlouho, takže je možné, že šlo jenom o nevědomostí zapřičiněnou chybu, která byla rychle napravena. A každopádně „U Michala“ ji dokonale trumfli, když v ní nabízejí oficiální omalovánky ke Hře o trůny…
Katolické tábory, setkání a pobyty v létě 2015
Vyšebrodské setkání 2013
Toto je průběžně aktualizovaný seznam táborů, setkání a prázdninových pobytů vedených v (tradičně) katolickém duchu, které se uskuteční v ČR (či v blízkém zahraničí a s orientací na české děti a mládež) v čase letních prázdnin 2015.
Pokud zde podle vás nějaký chybí, ozvěte se, uvidíme, dá-li se tam doplnit. Podmínkou uvedení akce je důvěryhodný a osvědčený pořadatel, zajištěné (tradičně) katolické duchovní vedení a samozřejmě tradiční liturgie.
Zájemci o tábory a setkání pořádané FSSPX nechť si je vyhledají sami na patřičných stránkách – po všech těch zkušenostech, které mám s vystupováním otce Stritzka a jeho nejvěrnějších, mi už svědomí nedovolí je zde inzerovat.
K závěrečnému dokumentu mimořádné synody o rodině (3): Konfrontace: pastorační perspektivy (1)
Hlásat evangelium rodiny v dnešních různých podmínkách
V bodě 29 se uveden odkaz na Jan 3,16-17. Ten je však selektivní. Evangelium totiž pak v dalších verších pokračuje „kdo nevěří, je již odsouzen“ a „lidé si zamilovali více tmu než světlo“.
V bodě 30 se správně zdůrazňuje svědectví, tj. dobrý příklad, manželů a rodin a varuje se před „mořem slov“. Opomíjí se však hlásání jednoznačné nauky církve nemnoha, ale jasnými slovy.
V bodě 32 se správně upozorňuje na důsledky „krize víry“ a konstatuje se, že „při silné víře nemají některá vnucovaná kulturní hlediska oslabující rodinu a manželství žádný dopad“. Bylo by tu vhodné vysloveně odsoudit bludy (eufemisticky nazývané „kulturními hledisky“), které jsou proti křesťanskému manželství a správnému užívání lidské sexuality a někdy vyvěrají z nesprávného pojetí přirozenosti člověka (jako je teorie genderu).
V bodě 33 je řeč o „nejhlubší očekávání lidské osoby“. Tou je však i v přirozené rovině blaženost, jejíž součástí je harmonický rodinný život. Nelze také naznačovat protiklad mezi „normativem“ a „hodnotami“. Hodnoty jsou něčím subjektivním, a proto je lépe se na ně moc neodvolávat[i]. Vždy je třeba ukazovat to, co být má a jak je dobré, a zároveň odrazovat od toho, co tomu odporuje. Je třeba si všimnout, že desatero (Ex kap. 20; Deut kap. 5) má především formu zákazů.
V bodě 34 je zmíněno „slovo Boží“ jako „kritérium pro posouzení“. Bylo by vhodné doplnit, že ne vše, co je závazné pro lidský život, se v něm nachází. Dalšími zdroji jsou apoštolská tradice, závazné učení církve a přirozený zákon (např. o nepřípustnosti umělého oplodnění v Písmu nic nenajdeme).
V bodě 35 se píše o „pozitivnějším přístupu k bohatství různých náboženských zkušeností“. Jistě že v nekřesťanských náboženstvích se nenacházejí jen omyly; přílišné zdůrazňování pravd v nich obsažených může však vést k synkretismu. Lépe by se bylo se tu odvolávat na lidský rozum, který správným uvažováním může dospět k základním pravdám o manželství a rodinném životě.
Bod 38 se zabývá vnějšími okolnostmi, které „brání rodinnému životu“. Správně volá po jejich „otevřeném odsouzení“. Snad by bylo vhodné v této souvislosti zde odkázat na sociální učení církve včetně nauky o vztahu státu a církve. Zapomíná se tu také, že s některými lidmi a „strukturami společnosti“ nelze vést smysluplný dialog, protože se staví nepřátelsky nejen k církvi, ale i k tomu, co patří k správnému lidskému životu na přirozené úrovni, a nemají zájem o pravdu.
