Společnost – 21. stránka

Kapitalismus a manželství

1. 10. 2012 - by Ignác Pospíšil - 1 Comment

G_K_Chesterton — G. K. Chesterton (1914)

Tak jak existuje věc zvaná intensivní pěstba, tak musí existovat něco, co by se nazývalo intensivní čtení, čtení celé věty naráz, aby člověk pocítil plnou váhu běžných slov, které používáme. Připomínalo by to, víc než cokoliv jiného, pozornost ke slovům vynakládanou při děsivé úloze korektora, jíž jsem se pár dní věnoval. Je to úloha, při níž člověk musí neustále dávat pozor, zda slunce náhodnou nestoupá na oblohu v podobě sumce, a když napudrovaný lokaj v jakési romanci nechá zavolat kočár, musí se dávat pozor, aby místo toho nevyvolal požár. Ale zatímco korektor musí dávat pozor na slova, která dávají dohromady nesmysl, intensivní čtenář by měl dávat pozor na slova, která dávají smysl, a snažit se z nich vytěžit skutečný význam. Vezme-li nějakou docela obyčejnou větu, třeba „Maria má malého beránka“, nalezne v každém slově větvící se vyhlídky. Slovo „Maria“ odhaluje hustý les legend, vyznání a polemik. Slovo „má“ je čep, na kterém se neustále otáčí socialismus, kapitalismus, syndikalismus a celé závratné kolo našeho industriálního věku. Slovo „malého“ otevírá bezednou propast filosofických sporů o relativitě a odlišnosti stupňů: a také naznačuje, když je vezmeme v souvislostech, tajemství zálibných zdrobnělin a lásky k omezeným věcem. Na první pohled se zdá zbytečné mluvit o malém beránkovi, beránci bývají zřídka obří velkosti. Básníci ale mluví o „malém beránkovi“ tak, jako patrioti mluví o „malém sevřeném“ ostrově, protože všichni věci zmenšujeme, když kolem nich chceme hodně nadělat. A pokud jde o slovo „beránek“, pak se zdá, že od hagagiografie po domácí hospodaření není tématu, o kterém by se v souvislosti s ním nedalo hovořit. Na slově je něco víc, než jeho první odvození či poslední definice. Má svou hodnotu, sílu a magii, a zejména učení, ještě víc než neučení, se dnes zdají hluší a nedbalí k hodnotě slov. Řekl bych, že „Maria má malého beránka“ se obecně říkalo s větší odpovědností a pochopením než „Anglie má malé loďstvo“ nebo „Lloyd George je malý Anligčánek.“ (Pokračování textu…)

Pospíšil, Ignác / Společnost

Český alkohol vs čínské mléko

26. 9. 2012 - by Ignác Pospíšil - 18 Comments.

Přiznám se, že zírám na zjištění policie ve věci methanolových otrav. Čekal jsem nějakého blbého paliče, co při svém černém pálení a destilaci udělal z neznalosti zásadní chyby. Nyní se ale ukazuje, že výrobci použili methanol vědomě. Na mysli se mi okamžitě vynořila podobná (byť nesrovnatelně „větší“) událost, k níž došlo před čtyřmi lety v Číně. Tehdy jsem si říkal, že je dobře, že žiji v ČR, kde se něco podobného stát nemůže. Jak se ale ukazuje, můj pocit bezpečí byl falešný. Pro zajímavost si obě záležitosti porovnejme… (Pokračování textu…)

Pospíšil, Ignác / Společnost

Jak byl smazán článek „S papežem proti homoherezi“

25. 9. 2012 - by Ignác Pospíšil - 43 Comments.

Koncem minulého týdne jsem byl několika svými čtenáři upozorněn na to, že Česká sekce Radia Vatikán smazala několikadílný článek „S papežem proti homoherezi“, který dříve opublikovala. Jelikož se článek zabýval velmi silným postavením, působením a šířením homolobby v dnešní církvi, okamžitě to vzbudilo u části věřících dojem, že právě viděli moc homolobby v praxi. Snažil jsem se tedy u šéfa České sekce Radia Vatikán zjistit, jak to bylo. Na opakovaný dotaz mi P. Milan Glaser SJ poskytl následující odpověď a povolil mi ji opublikovat. Naleznete ji níže.

Ignác Pospíšil

(Pokračování textu…)

Historie / Malý, Radomír / Politika

„Tatíček“ Masaryk? O tzv. Judově aféře

19. 9. 2012 - by Ignác Pospíšil - 26 Comments.

Žádný publicista nevzpomenul, že na podzim roku 2005 uplynulo sto let od tzv. Judovy aféry, která se bezprostředně dotýká prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka. Je třeba, aby o tomto muži zazněly i trochu jiné hlasy, než jaké obvykle slyšíme. Není pochyb o tom, že Masaryk se zasloužil o vznik samostatné republiky (i když dosud nebyla náležitě zodpovězena otázka, jestli Rakousko-Uhersko nemělo přece jen raději zůstat zachováno, ale to by bylo na jiný článek). Za první republiky byl vytvořen kolem Masaryka „tatíčkovský kult“, který vyzvedával jeho údajnou čestnost, pevnost charakteru a lásku k lidem. Tuto úctu k „prezidentu Osvoboditeli“ pěstovali i někteří katolíci z lidové strany. O Masarykovi se hovořilo a psalo jako o křesťanovi, byť evangelického a nikoli katolického vyznání. Polistopadová demokracie se opět na základě iniciativy Václava Havla přihlásila k Masarykovu odkazu. Jeho pomníky, odstraněné komunisty, opět zdobí náměstí a parky našich měst, ulice a školy opět nesou jeho jméno.

Máme-li být objektivní, tak je nepochybné, že srovnáme-li celkový osobnostní profil T. G. Masaryka s profilem komunistických předáků Gottwalda, Slánského, Zápotockého, Novotného, Husáka nebo Jakeše, tak srovnáváme nesrovnatelné. Masaryk, univerzitní profesor, přece jen tyto reprezentanty zločinného bolševismu o mnoho převyšoval jak intelektuálně, tak morálně, zvláště pak ale na Masarykových rukou nelpí krev, neboť první republika při všech svých lumpárnách nebyla totalitním státem, neměla vyhlazovací koncentráky a nevynášela rozsudky smrti z politických důvodů. Masaryk jako symbol těchto hodnot byl po válce komunistům nepohodlný a proto památka na něj musela zmizet.

Nicméně nutno pravdivě konstatovat, že Masarykův prvorepublikový obraz byl značně zidealizovaný a jako takový zůstává do dneška. „Tatíček“ Masaryk měl své závažné nedostatky mravní povahy – a nebylo jich málo. O tom by mohli vydat svědectví katolíci z doby před cca sto lety. Masaryk, jak známo, se už ve studentském věku s Katolickou církví, v níž byl vychován, rozešel. Vstoupil do evangelické církve reformovaného směru, ale nikdy se nestal jejím praktikujícím věřícím, což mu vyneslo konflikt se superintendentem (nejvyšším duchovním této denominace) Císařem. Po svém sňatku s Američankou Charlottou Garriguovou, která byla unitářského vyznání, akceptoval její názory, ač formálně zůstával nadále reformovaným protestantem. Unitáři odmítali víru v Nejsvětější Trojici a v božství Ježíše Krista, jehož pokládali za proroka na stejné úrovni s Buddhou, Vivekanandou, Zoroasterem atd., přesně v duchu svobodného zednářství a zejména New Age. Že Masaryk tyto postoje doopravdy zastával, není třeba příliš dokazovat, stačí jen nahlédnout do knihy rozhovorů s ním od Karla Čapka a zejména od německého spisovatele Emila Ludwiga. V Ludwigových rozmluvách říká Masaryk o Ježíši Kristu: „Ježíš, neříkám Kristus, byl člověk, prorok…“ Masaryk sice věřil v osobního Boha a v existenci nesmrtelné duše, ne však v Boží Trojici a v božství a vykupitelskou úlohu Ježíše Krista. Pak ale vzniká otázka, jestli je možno ho považovat za křesťana? (Pokračování textu…)

Hofhanzl, Čestmír / Politika

Bludný kruh „boje“ bezmravné společnosti proti korupci

12. 9. 2012 - by Ignác Pospíšil - 10 Comments.

V září loňského roku (2011) se konala v aule Právnické fakulty Masarykovy univerzity debata mezi senátory Petrem Pithartem a Jaromírem Štětinou. Tématem byl problém zákazu komunistické strany v České republice. Vydal jsem se na akademickou půdu poslechnout si argumenty obou zastupitelů, zvědav na to jaké argumenty předloží budoucí elitě právnického stavu.

Petr Pithart, premiér „sametové revoluční“ české vlády v úvodním slově prohlásil: „… nemohli jsme komunistickou stranu zakázat, protože to nikdo nechtěl – veřejnost to nežádala…“ Jaromír Štětina odpověděl, „…v iniciativě předložené vládě žádáme, na podkladě činnosti a programu Komunistické strany Čech a Moravy, pozastavení činnosti této strany…“

V takovém tónu se nesla celá debata obou pánů. Ani slovo o podstatě problému, že Strana – organizace s touto značkou, půl století ovládala náš stát a zemi, sloužila cizí mocnosti, že je ta strana odpovědná za stovky politických vražd, statisíce vězněných, okradených, za rozvrat hospodářství, morálky, za likvidaci mravní a intelektuální elity země. (Pokračování textu…)

Chesterton, Gilbert Keith / Společnost

O účelovém románu

11. 9. 2012 - by Ignác Pospíšil - 1 Comment

Všiml jsem si, že pan Patrick Braybrooke a další přispěvatelé do Catholic Times otevřeli otázku katolické propagandy v románech, jejichž autoři jsou katolíci. Samo označení, které jsme všichni nuceni používat, je nešikovné a dokonce falešné.

Když katolík projevuje katolictví v románu, písni, sonetu nebo čemkoliv jiném, není propagandistou, ale jen katolíkem. Každý tomu rozumí, pokud jde o jakýkoliv jiný entusiasmus. Když řekneme, že básníkova krajina a atmosféra jsou plné anglického ducha, nemyslíme tím nutně, že dělá protiněmeckou propagandu za světové války. Máme na mysli, že pokud je skutečně anglickým básníkem, nemůže být jeho poesie jiná než anglická. Když řekneme, že písně jsou plné ducha moře, neříkáme tím, že básník verbuje do válečného námořnictva, ani že se snaží nabrat muže pro obchodní loďstvo. Máme na mysli, že miluje moře, a proto by chtěl, aby je milovali i další lidé.

Osobně jsem všemi deseti pro propagandu, a hodně z toho, co píšu, je záměrná propaganda. Ale i tehdy, když v tom žádná propaganda není, bude mé psaní plné implikací mého náboženství, protože právě to se rozumí pod tím, mít náboženství. Proto by buddhistovy vtípky, pokud by nějaké měl, byly buddhistické. Proto by milostné písně kalvinského metodisty, pokud by nějaké zpíval, byly kalvinsko-metodistické. Katolíci vyprodukovali víc vtipů a milostných písní než kalvinisté a buddhisté. Je to tak proto, že kalvinisté a buddhisté nemají, až na jejich posvátnou přítomnost, tak velké ani lidské náboženství. Ale jakkoliv se projeví a vyjádří, bude to plné přesvědčení, které zastávají. Je to natolik věcí zdravého rozumu, že by se to mohlo zdát docela samozřejmé, přesto ale očekávám velké množství potíží v jednom osamoceném případě katolické církve. (Pokračování textu…)

Politika / Pospíšil, Ignác

Je to v úhlu pohledu

8. 9. 2012 - by Ignác Pospíšil - 8 Comments.

Média napříč světem básnila nad projevem Billa Clintona při představení Baracka Obamy coby staronového stranického kandidáta na post prezidenta USA, který údajně vyděsil republikány a Obamovi vyhrál volby. Nu, na naprosto nekritický obdiv mediálních expertů vůči Clintonovi i Obamovi jsem už zvyklý.

A protože oni to neudělají, dovolím si vám stručně a snad i výstižně ukázat, jak vidí nejen průměrní republikáni, ale rovněž i velká část nezávislých voličů, onen báječný Clintonův projev a projev Barracka Obamy. A jak ho časem, až vystřízliví, uvidí i nejeden inteligentní demokrat… (Pokračování textu…)

Pospíšil, Ignác / Společnost

RRTV jako banda sprosťáků

6. 9. 2012 - by Ignác Pospíšil - 15 Comments.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání dostala po olympijských hrách desítky stížností od diváků, kterým se nezdálo umístění reklamních spotů propagujících prostředek na povzbuzení erekce. Odpověď, kterou tito diváci dostali, šokuje nejen svojí hloupostí, ale rovněž i nehorázností a sprostotou.

V prvé řadě RRTV stížnosti odmítla s odůvodněním, že jednak nešlo o reklamní spoty, ale o sponzorské vzkazy, díky čemuž se prý omezení cílené na reklamu na toto nevztahují, jednak prostředek na povzbuzení erekce prý nemůže být erotickým výrobkem, protože je doplňkem stravy. RRTV rovněž ujistila, že „propagace doplňku stravy podporujícího erektilní funkce nelze považovat a priori za rozpornou s dobrými mravy“ – s čímž snad lze souhlasit, ovšem stížnosti přece mířily na časové umístění této propagace – a jeho nezávadnost by se už z hlediska dobrých mravů obhajovala mnohem hůř. (Pokračování textu…)

Chesterton, Gilbert Keith / Společnost

Sufražet

6. 9. 2012 - by Ignác Pospíšil - Leave a Comment

Ať už je to v pořádku nebo ne, je jisté, že muž stejně rytířský jako liberální může cítit a často také cítí jistou nepohodu a nedůvěru při setkání s těmi politickými ženami, kterým říkáme sufražetky. Stejně jako podobné populární city bývá i tento obvykle špatně popisován, a to i když je správně pociťován. Jednu jeho část lze nejstručněji představit takto: když se žena postaví před muže se zaťatými pěstmi, staví se do jediné pozice, v níž se jí muž nebojí. Může mít strach z jejích řečí a ještě více z jejího mlčení, ale síla mu připomíná zrezivělou, leč velmi skutečnou zbraň, za niž se naučil stydět.

Taková hrubá shrnutí ovšem nejsou nikdy přesná v žádné věci, která se týká instinktů. Všechny věci, které zůstávají nejprostší, dokud nejsou diskutovány, jsou rázem nejtajemnější, jakmile se stanou předmětem rozpravy: to měl po mém soudu na mysli Joubert, když řekl: „Není těžké věřit v Boha, dokud ho nedefinujeme.“ Když starého Foulhona zlý instinkt přiměl říci na adresu chudých: „Ať jedí trávu,“ dobrý a křesťanský instinkt chudých jej pověsil na lampu pouličního osvětlení s ústy plnými řečené vegetace. Když by se však moderní vegetariánský aristokrat optal chudých „Ale proč nemáte rádi trávu?“ museli by svou inteligenci namáhat mnohem více, aby našli nějakou podobně přiměřeně pádnou odpověď. Otázka role pohlaví je v první řadě též otázkou instinktu: sex a dýchání jsou pravděpodobně jediné dvě věci, které obyčejně nejlépe fungují tehdy, když se o ně nejméně staráme. Myslím, že právě proto sofistikovaný věk znečistil svět, který otrávil feminismem, také dýchacími cvičeními. Vběhli jsme zprudka do pralesa mylných analogií a mizerné popletené historie, zatímco snad každý muž a každá žena ponecháni sami sobě vědí alespoň to, že pohlaví je záležitost úplně jiná než vše ostatní na světě. (Pokračování textu…)

Příběhy / Pronásledování křesťanů / Timor Mortis

Balada o oddacím listu

5. 9. 2012 - by Ignác Pospíšil - 18 Comments.

Manželství – nerozlučné spojení muže a ženy – požívá zvláštní ochrany státu z jednoho jediného důvodu. A sice, že rodina je základem státu, že je nejlepším prostředím pro výchovu dětí a že děti, ať se nám to líbí nebo ne, jsou nadějí národa a bez nich žádný národ nebude. To je jediný důvod, proč by se stát měl zajímat o manželství a nějakým způsobem jej „regulovat“, respektive chránit a mladé rodiny výrazně preferovat. Ostatní vztahy mezi lidmi stát nemusí nijak zvláště zajímat.

Nedávno jsem se oženil. Jsem katolík východního obřadu, tedy – jak vyžaduje litera kanonického práva – jsem měl sňatek v kostele. Bylo mi celkem jasné, že nezbývá než vyběhat papíry vlastně dvakrát. Byl jsem ochoten to překousnout. Než bylo po svatbě a s mou paní jsme narazili na úřednice na matrice Prahy 1. (Pokračování textu…)

Politika / Šalanský, Antonín

Válečná horečka podruhé: Řinčení zbraní nebo vrtění psem?

4. 9. 2012 - by Ignác Pospíšil - 26 Comments.

K napsání tohoto rozboru možností dalšího vývoje situace na Blízkém a Středním východě mne “ponoukl“ jeden katolický přítel, který při diskusi na blozích a sociálních sítích různého charakteru upozornil na nutnost zvážení všech možných okolností, které z vývoje napjaté situace okolo tzv. „íránského jaderného programu“ mohou nastat.

Byl jsem též upozorněn, že jako uznávaný “war nerd“ bych se měl pokusit nezabřednout příliš do technických či strategických detailů a pokusit se výklad pokud možno zjednodušit na úroveň srozumitelnou i pro laika v moderní militarii. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Pospíšil, Ignác / Společnost

Je normální pohřbít vraha s jeho obětí?

1. 9. 2012 - by Ignác Pospíšil - 29 Comments.

Tentokráte mne Televizní noviny TV Nova příjemně překvapily. Ve své reportáži z absurdního pohřbu ve Slavíkovicích na Třebíčsku poskytly prostor zásadní etické otázce: Je normální, aby byl vrah pohřben při společném církevním obřadu (!!) ve společném hrobě se svojí obětí? Já musím říci, že dle mého soudu není a že absolutně nechápu, jak toto mohl kněz nejen připustit, ale dokonce provést…

Byly doby, kdy sebevrazi nemohli vůbec doufat v církevní pohřeb a místo na křesťanském hřbitově. Někteří to považují za přehnané. Ovšem i tito snad uznají, že situace, kdy je vrah a sebevrah v jedné osobě pohřben společně s obětí, kterou zavraždil, je mnohem horší. Byť se jednalo o jeho manželku.

(Pokračování textu…)

Dučák, Karol / Společnost

Katolícka cirkev od počiatku pranierovala sociálnu nespravodlivosť

31. 8. 2012 - by Ignác Pospíšil - 12 Comments.

Môj posledný článok o komunizme paraguajských jezuitských redukcií vyvolal rozpačité reakcie. Dokážem takéto reakcie veľmi dobre pochopiť. Spôsobili ich predovšetkým desaťročia hrôzovlády totalitných boľševických režimov, ktoré zdeformovali a sprofanovali pôvodne čisté a ušľachtilé ideály komunizmu. Znalcov dejín Katolíckej cirkvi však nemôže prekvapiť komunistický charakter jezuitského štátu v Paraguaji. Podobné tendencie totiž registrujeme v celých dejinách Katolíckej cirkvi.

Dokonca už v starozákonnej židovskej spoločnosti nachádzame pozoruhodné snahy o presadzovanie princípov sociálnej rovnosti. Je známe, že Židia v období pred Kristom nezberali úrodu na poliach do čista. Zvyšky úrody nechávali chudobným. Navyše, každých sedem rokov sa pôda nechávala úhorom a všetko, čo vyrástlo samo, patrilo chudákom. Každých päťdesiat rokov sa všetky dlhy rušili a majetky, vrátane pôdy a domov, sa vracali pôvodným vlastníkom. Teda tak, ako sa o tom píše v Biblii: „Päťdesiaty rok zasväťte! Ohláste slobodu pre všetkých obyvateľov krajiny! Má to byť pre nich jubilejný (milostivý) rok. Vtedy každý dostane do vlastníctva svoj majetok a každý sa vráti k svojmu rodu.“ (Lv 25, 10)

„Pôda sa teda nebude predávať navždy, lebo pôda je moja a vy ste cudzincami a príšelcami u mňa.“ (Lv 25, 23)

Teda ľudia mohli začať nanovo a nemohlo sa stať, že ak raz niekto schudobnel, všetci jeho potomkovia museli byť zákonite tiež chudobní a naopak, ak niekto zbohatol, jeho potomkovia mohli bohatnúť ďalej. (Pokračování textu…)

Křesťanská politika / Krize Církve / Pospíšil, Ignác / Pronásledování křesťanů

Boj o narovnání míří do finále…

30. 8. 2012 - by Ignác Pospíšil - 25 Comments.

Boj o narovnání mezi státem a „církvemi“ se blíží do finále. Projde vládní návrh? Neprojde? Odpor významné většiny národa, která chce, aby se stát nakradené ponechal, je pro mnoho poslanců jistě natolik silným „argumentem“, že jeho schválení je mnohem méně jisté, než by mělo být. A na poslední chvíli se do bojů zapojil ještě prezident Klaus, který chce záruku ve věci, která je v zákoně jasně a správně ošetřena, což mi připadá minimálně podivné…

Přiznám se, že nevím, projde-li narovnání, či ne. Dávám mu tak 25-30% šanci. Ne víc.

A vlastně ani nevím, jaký bude mít jeho případná realizace vliv na život české katolické církve. Docela se ho v jistém smyslu i obávám. Nebojím se přitom ani tak rojení a konverzí hochštaplerů či ztráty části majetku, jako spíše faktu, že vzhledem k současnému extrémně kritickému stavu české církve je téměř jisté, že většina prostředků bude využita způsobem nevhodným a víru poškozujícím – k opravám kostelům spojeným s jejich „modernizací“ a k podpoře dalšího postupu „modernizace katolické víry“. (Pokračování textu…)

Chesterton, Gilbert Keith / Výchova a vzdělávání

Veřejné vzdělávání a další negativní revoluce

29. 8. 2012 - by Ignác Pospíšil - Leave a Comment

Byli bychom poplašeni, kdyby nám hřebeny v okamžiku zčesaly všechny vlasy z hlavy nebo kdyby nám náš kapesník úplně setřel nos z tváře. Moderní plýtvání a zkáza, morální i materiální, jsou přitom ničením tvrdých věcí věcmi měkkými. Taková je barvitá pointa rčení Písma o kazící rzi a molu. Mol je křehčí než odění. Rez je měkčí než železo. Těžká pontifikální roucha musíme chránit před hněvem motýla. Meč paladinů musíme střežit před pouhým červeným prachem čili rzí, stejně lehoučkým jako dámská růž. Jsou to malichernosti, které stravují a chabé věci, s nimiž se bijeme marně.

Platí to o společnosti i o idejích, které společnost ovládají. Nejvíce to pak platí o všech těch měkkých pochybnostech, které z nich užírají. Tyto pochybnosti nejsou nikdy silné, ani tehdy ne, když vítězí. Nikdy se nevyjasní, ani neospravedlní, ani tehdy ne, když zničí a zatemní vše ostatní. Vytváří jen anarchii, nemohou se vzepnout tak vysoko, aby byly schopné usurpace. Nebylo by těžké ukázat v moderní Anglii na příklady podivných triumfů beztvarých věcí, kterou jsou samy o sobě negativní. (Pokračování textu…)

Politika / Pospíšil, Ignác / Pronásledování křesťanů

Pokrytectví ministra Schwarzenberga

27. 8. 2012 - by Ignác Pospíšil - 29 Comments.

Do jisté míry jsem vděčný ministru Schwarzenbergovi za jeho nadšenou podporu Pussy Riot, poněvadž jí krásně odhalil své pokrytectví… Možná si ještě vzpomenete, jak jsem s Ondřejem Vaněčkem, redaktorem Res Claritatis, a Petrem Jurčíkem, předsedou MKD, sestavil Petici na podporu pronásledovaných křesťanů. Pan Schwarzenberg se k ní postavil velice vlažně. Mimo jiné se vymlouval na to, že ČR je malá a slabá a měla by se tedy angažovat v podpoře pronásledovaných křesťanů skrze silnější iniciativy Evropské unie…

Kdo má nějaké ponětí o Evropské unii, ten ví, že žádné významné iniciativy tohoto typu nevyvíjí a to se nezmění minimálně do té doby, co bude v čele její diplomacie stát „rudá baronka“ Ashtonová. A nejspíše ani poté. Pravda, je třeba přiznat, že Schwarzenberg poté podpořil iniciativu ministra Frattiniho. Moc úsilí ho to nestálo – nebyl jejím předkladatel a jako ministr členské země EU se k ní vyjádřit musel. Deklarace, která byla pro odpor některých liberálů, socialistů a samé Ashtonové přijata až napodruhé, pochopitelně neměla žádný podstatný efekt. Čímž se Schwarzenbergovy síly vyčerpaly. (Pokračování textu…)

Chesterton, Gilbert Keith / Společnost

Expertova moc

23. 8. 2012 - by Ignác Pospíšil - 3 Comments.

Všechny lidské bytosti se shodnou, že na specialisty se spoléhává příliš mnoho, to ale nemůže zabránit veškerým politickým stranám spoléhat na ně ohledně toho, co chtějí umenšit. Jenže doby, kdy jsme expertům důvěřovali, protože jsou experti, jsou vážně pryč. Dospěli jsme k tomu, že jim věříme i v tom, v čem jsou amatéři. Ten, který se běžně věnuje osypkám, musí ustoupit velkému specialistovi na paměť a protože jiný specialista ví o hydrofobii víc než nějaký pes, očekává se také, že bude vědět o zubech víc, než dentista.

Člověk není autokratem jen v jednom oboru, ale ve všech ostatních oborech právem vydobytým v onom jednom oboru a smí být pánem desíti měst, protože byl jakýmsi monomaniakem v jednom z nich. Nepřeháním, jeden pohled do populárních magazínů a veřejných polemik vám nabídne kopy příkladů. Náboženství biologa Haeckela je důležitější než jeho biologie. Novinářská práce proslulého hráče kriketu je významnější, než jeho kriket. Každý týden mají nějaké noviny takzvané „Sympsium“, ve kterém všechny možné „autority“ nebo „representivní mužové“ přednáší své názory na nějaký veřejný problém. Téměř vždy zjistíte, že „autority“ jsou autoritami v nějakém jiném oboru a že „representativní mužové“ nerepresentují nikoho a nic jiného, než své nahodilé záliby a nechuti. (Pokračování textu…)

Pospíšil, Ignác / Společnost / Vyvracení mýtů

Pět velkých omylů obhájců Pussy Riot

22. 8. 2012 - by Ignác Pospíšil - 112 Comments.

Západními médii bouří zuřivá protiruská (či protiputinovská) kampaň, jejíž oficiální záminkou je odsouzení tří extremistek ze skupiny Pussy Riot (česky cca Kundí orgie či Vzpoura kund). Tato ruská punk-rocková skupina nanejvýš zoufalé úrovně na sebe upozorňuje skandálními a hluboce amorálními akcemi, mezi nimiž nechybí hromadné souložení v muzeu před mladistvým obecenstvem či znesvěcení moskevského chrámu Krista Spasitele.

Právě ta druhá událost zavdala příčinu k tomu, že tři členky skupiny byly za organizované výtržnosti a šíření náboženské nenávisti odsouzeny ke dvěma letům vězení či pobytu v otevřené nápravné kolonii, nad čímž levice, liberálové a a bezbožníci naprosto neopodstatněně běsní. Rád bych se zde věnoval pěti zásadním omylům, kterých se tito zuřivci ve své „argumentaci“ opakovaně dopouštějí. (Pokračování textu…)

Hřích / Moravčík, Jakub / Společnost

Absurdita přestupování druhého přikázání

21. 8. 2012 - by Ignác Pospíšil - 32 Comments.

Vycházel jsem včera ven z bytu a všiml si, že sousedé mají v zámku zasunutý klíč. Zřejmě jej zapomněli vytáhnout, když se vraceli odněkud domů, ostatně, mnoha z nás se to stalo také. Tak jsem zaklepal a otevřela mi mladá paní, která tam nebydlí – zřejmě byla na návštěvě. Zeptal jsem se jí, jestli ten klíč ve dveřích je zasunutý schválně, nebo ne. A ona na to: „JEŽIŠ, není! Děkuju moc.“ Vzala si jej a zavřela dveře.

JEŽIŠ MARIA JOZEF! MARIA PANNO! KRISTOVA NOHO! ROVNÉ AKO KRISTOVO ĽAVÉ OKO. Kolikrát podobná zvolání nebo svatá jména užívajících přirovnání, z nichž některá není ani možno publikovat, denně uslyšíme? Já jsem to tedy nepočítal, ale budou to desítky. Co mne však na tom nejvíce zaráží, je absurdita takového klení. Odkud se vlastně vzalo, jak vzniklo? V historii nejsem zrovna silný, ale nepřipadá mi nelogické se domnívat, že nějakých těch pár set a možná i mnohem méně let zpět, kdy společnost nebyla přece jen tolik ateistická či bezbožecká jako dnes a naopak křesťanská víra byla zakořeněná, byla podobná zvolání – samozřejmě trochu jinak, uctivěji formulovaná – myšlena zcela upřímně a v čistém úmyslu jako zvolání k nebesům, když se člověk například dověděl nějakou špatnou zprávu. Dnes zůstala jen podobnost formulace, ale význam je podobný, jako když někdo vykřikne „to mi poser záda“. Nehledě na to, že lidé už často ani neví, že to vůbec vyslovují. Moje máma byla jednou na kafi s jednou svou známou, která je právě takovým případem. Schválně si ji zkusila otestovat a za krátký časový úsek, když dotyčná hovořila, si spočítala počet těchto zaklení, aniž by jí samozřejmě předem informovala o tom, co činí. Když jí pak řekla, že těch „ježišmaria“ bylo asi 14, dotyčná na ní vyvalila oči a sdělila jí, že vůbec neví, že to říká. (Pokračování textu…)

Krize Církve / O víře / Pospíšil, Ignác / Výchova a vzdělávání

Největší slabiny „pokoncilní církve“

20. 8. 2012 - by Ignác Pospíšil - 50 Comments.

Dnes jsem narazil na Facebooku na zajímavý plakátek, který nádherným a výstižným způsobem shrnuje největší problém a největší selhání „moderní pokoncilní církve“. Na plakátku můžete vidět jednoho sympaticky vypadajícího teenagera a u něj napsán tento vzkaz:

Vyrůstal jsem v rodině, která trávila hodinu týdně v kostele. Nyní jsem na vysoké škole a učí mne lidé, kteří věnovali roky svého života usilovnému studiu toho, jak co nejdůkladněji zničit vše, co jsem se během té hodiny týdně naučil…

Plakátek má vysvětlovat tragickou situaci mnoha křesťanských rodin a z ních pocházejících dětí v USA, ale lze jej vztáhnout na celou západní civilizaci, včetně naší země. Ještě nikdy nebyla situace výchovy nových generací křesťanů tak zoufalá. Výuka ve státních školách na Západě je již téměř všude založena na s křesťanstvím naprosto neslučitelných ideologiích, takže to, co říká druhá část zprávy plakátku, je fakticky jejich přesný popis, v ničem nepřehánějící. Co hůř, mnoho katolických škol je na tom téměř stejně. (Pokračování textu…)