Category Archives: Společnost
Zbudování domácího oltáře
Za poslední rok se mi častěji než kdy dřív ozývají lidé, kteří si chtějí doma vybudovat oltář nebo to už udělali.
Jejich důvody se do jisté míry liší. Někteří chtějí mít vyčleněný modlitební koutek s ikonami či soškami a instalací oltáře pod svatými obrazy mu chtějí dodat ještě větší důstojnosti. Jiní mají v domě místnost navíc, vhodnou k tomu, aby se z ní stala kaple, kam se mohou chodit modlit posvátné oficium, růženec nebo číst Písmo, a samozřejmě bez oltáře, který nám připomíná Krista-Skálu, nejsvětější Oběť i naši povinnost zbudovat Mu oltář ve svém srdci, není žádná kaple úplná. Ještě další mají přátele kněze, kteří u nich při návštěvách v jejich městě nocují, nebo kterým se může hodit klidné místo, kde mohou odsloužit mši, pokud je povinnost neváže obětovat ji jinde; nebo se připravují na ještě temnější a obtížnější časy, kdy dobří kněží možná budou muset putovat od domu k domu, nebo se úplně skrývat.
Ať jsou naše důvody jakékoli, než se do budování takového oltáře pustíme, potřebujeme vědět několik věcí.
Nepropadejte rusko-ukrajinské nemoci
Už dlouho jsem se chystal toto napsat… Lidi, neblázněte. Jakkoliv je válka na Ukrajině závažná a šílená věc, málokdy stojí za to, abyste se kvůli ní uráželi, nepřátelili či rozcházeli.
Téma rusko-ukrajinské války je nejen závažné, ale (a především) nesmírně komplikované. Jak Západ s Ukrajinou, tak Rusko mají máslo na hlavě a kostlivce ve skříni.
Můj osobní názor je, že původně (tj. při Majdanu) bylo právo spíše na straně Ruska a ukrajinských Rusů, ale Rusko se o ně svým řáděním v posledním roce samo připravilo. Chápu ale, že při složitosti tématu se snadno může stát, že i dva inteligentní lidé snadno dojdou i při podobném názorovém zakotvení ke zcela odlišnému výsledku. Nečiní je to méněcennými, opovrženíhodnými ani vymytými.
Volby jako skandál
Tak zítra nás čeká druhé kolo … frašky, chtělo by se říci, ale na to je celá záležitost až příliš smutná a skandální. Už v prvním kole jsem musel konstatovat, že není koho volit, a tak jsem k volbám nešel. Jen jsem (již do značné míry lhostejně) pozoroval, jak zvítězili oba již dříve vybraní favorité – oba s temnou komunistickou minulostí a se s katolickou vírou zcela neslučitelnými názory.
V posledních dnech ve mne ale lhostejnost transmutuje ve vztek. To, že katolíci nedokázali najít důstojného kandidáta, za kterého by se nemuseli stydět a kterému by bylo možné to hodit bez uzardění alespoň v prním kole, byl sice vlastně taky skandál, ale naprosto neporovnatelný s tím, o který se v poledních dnech zasloužili mnozí katoličtí kněží i hierarchové. Myslím ty, kteří se vehementně staví za generála Pavla se zápalem, který by byl hodný mnohem svatějších věcí (u kterých ho ovšem titíž zpravidla zcela postrádají).
Vatikán zakázal tradici nakloněnému francouzskému biskupovi vysvětit kněze a jáhny
Ve Francii se v poslední době udály dvě věci, které se týkají biskupů – jednoho otevřeného vůči tradici a jiného, který je rozhodně proti ní – a které drsně zdůrazňují rostoucí atmosféru pronásledování kněží nakloněných tradičnímu mešnímu obřadu či jen tradičnímu kněžskému oděvu.
Nejzávažnější rozhodnutí se týká diecéze Toulon-Fréjus na jihu Francie, jejíž biskup Dominique Rey obdržel ve čtvrtek [2. 6.] přípis z Říma, v němž se mu přikazuje odložit kněžská a jáhenská svěcení, která se měla konat 26. června, dokud neproběhnou diskuse s několika římskými kongregacemi.
Téhož dne poslal arcibiskup Guy de Kerimel z Toulouse na jihozápadě Francie dopis seminaristům své diecéze, v němž si stěžuje, že někteří z nich byli viděni v klerice, a nařizuje jim, aby s jejím nošením přestali. Jasně říká, že toto pravidlo platí jak v semináři, tak při všech aktivitách mimo něj. Důvodem, který uvádí, je to, že se tím mladí muži připravující se na kněžství prezentovali „příliš klerikálně“.
Kolik pohlaví máš, tolikrát jsi člověkem
Na území České republiky se lidé dělí na ženy a muže. Toto chápání binární existence lidského druhu nemá původ ve vůli státu ve smyslu vůle veřejné moci, neboť veřejná moc je pouze akceptovala jako společenskou realitu.
Tato pasáž mě oslovila v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 asi nejvíce. Je to tak jen v České republice? Anebo jsou i jiná místa na světě, kde se lidé dělí na muže a ženy? A pokud právo v tomto pouze akceptuje společenskou realitu, může se tato realita lišit v místě a vyvíjet v čase?
Faktem je, že 9. listopadu 2021 byli aktivisté bojující za možnost změny pohlaví bez operačního zákroku dosud nejblíže prosazení svých zájmů; veřejnost se o tom dozvěděla ovšem teprve ve čtvrtek 31. března 2022, kdy byl zveřejněn nález Ústavního soudu. Ten rozhodoval o tom, zda je požadavek stanovený v § 29 odst. 1 občanského zákoníku protiústavní či nikoliv. Klíčová věta, která jim vadí, zní:
Změna pohlaví člověka nastává chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů.
Souběžně s tím se rozhodovalo o ústavnosti odlišné konstrukce rodných čísel pro muže a pro ženy.
Soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková připravila vyhovující návrh. Získala pro něj i většinu hlasujících. Vyškrtnout ustanovení zákona se však nepodařilo. Jak je to možné a co se vlastně stalo?
Biskup Cikrle vyhání otce Protivínského kvůli tradiční liturgii z jeho vlasti
Ve farnostech v Třebíči a okolí se v neděli 27. 2. 2022 četlo oznámení, že P. Vlastimilu V. Protivínskému brněnský biskup Vojtěch Cikrle zakázal veřejně sloužit Mši svatou, při soukromé celebraci mu nařídil používat pouze misál Pavla VI. a dále mu na jeden rok zakázal pobývat na území České republiky.
Pater Protivínský má přitom vážné zdravotní problémy s pohybovým aparátem. Trpí častými a silnými bolestmi zad a kloubů a potřebuje se ve své vlasti léčit. Vyhnáním z ČR je léčba prakticky znemožněna. Pokud by však neuposlechl a z České republiky nevycestoval, bude obviněn z neposlušnosti a brněnský biskup mu hrozí propuštěním z duchovenského stavu.
Tento kněz narozený r. 1969 ve Znojmě slouží brněnské diecézi už 25 let. V roce 2010 začal kromě NOM sloužit také Mši svatou všech věků. Od r. 2015 ji slouží výhradně. Právě to má být důvodem k tvrdému trestu ze strany biskupství, které se takto zřejmě snaží ukázat, jak si představuje ono neustále zmiňované milosrdenství.
Katolické tábory, setkání a pobyty v roce 2022
Setkání katolických dětí 2016
Toto je průběžně aktualizovaný seznam táborů, setkání a prázdninových pobytů vedených v (tradičně) katolickém duchu, které se uskuteční v ČR (či v blízkém zahraničí a s orientací na české děti a mládež) v čase letních prázdnin 2022.
Pokud zde podle vás nějaký chybí, ozvěte se, uvidíme, dá-li se tam doplnit. Podmínkou uvedení akce je známý a seriózní pořadatel, zajištěné (tradičně) katolické duchovní vedení a samozřejmě tradiční liturgie.
Uvedení akce v tomto seznamu není žádným doporučením ani recenzí, vychází pouze z toho, že akce existuje a základním způsobem splňuje uvedené podmínky. Jediný tábor, který osobně znám, je ten společný projekt FSSP a Krutských, na jehož organizaci se podílím.
Budou se hlavy neočkovaných narážet na kůly?
Milí čtenáři, v souvislosti se současným děním v naší zemi si udělejme krátkou exkurzi do sociálního inženýrství. Před lety se mi dostal do rukou zajímavý text Bertranda Russela z knihy Vliv vědy na společnost.
Cituji část textu: „Fyziologie a psychologie poskytují pole pro vědecké postupy, které stále čekají na další rozvoj. (…) Význam toho (davové psychologie) nesmírně vzrostl díky vývoji moderních propagandistických metod. A nejsilnější z nich se nazývá vzdělávání. (…) Sociální psychologové zítřka budou mít několik školních tříd, na nichž budou zkoušet různé metody, jak navodit neotřesitelné přesvědčení, že sníh je černý. Brzy se dostaví řada poznatků. Za prvé, že vliv domova narušuje kýžený výsledek. Za druhé, že toho nelze tak docela dosáhnout, pokud indoktrinace nezačne už před věkem deseti let. Za třetí, že velmi účinné je opakované odříkávání veršů doprovázených hudbou. Za čtvrté, že přesvědčení o bílé barvě sněhu je nutné představit jako chorobný sklon k výstřednosti. (…) Je na budoucích vědcích tyto zásady upřesnit a zjistit, na kolik přijde, aby děti uvěřily, že sníh je černý, a o kolik bude levnější, uvěří-li, že je tmavě šedý. (…) Až se tyto postupy podaří dovést k dokonalosti, pak jakákoliv vláda, která bude mít po generaci na starost vzdělávání, bude schopna ovládat své občany bez nutnosti armády či policie.
Nabízí se otázka, co má koronavirus společného s barvou sněhu? Možná to, že viry více útočí v ladovské zimě, kdy se na nás sypou miliardy sněhových vloček slibujících zimní radovánky. Ale o radovánkách toto mé zamyšlení není.
K očkování proti CoVidu 2019
V posledních týdnech rostl neospravedlnitený nátlak na neočkované proti CoVidu 2019. Dokonce se začíná mluvit o povinném očkování proti této nemoci (vymáhaném likvidačními pokutami či vězením pro odmítače), jehož zavedení by popřelo doposavad platnou lékařskou etiku. Je to paradox – čím víc se ukazuje účinek vakcín slabší a čím více jeho výsledky zaostávají za očekáváním, tím více a zuřivěji je lidem vnucováno.
Aby nedošlo k omylu – mluvím-li výše o lékařské etice, tak mluvím i o té moderní a již z větší části morálně padlé lékařské etice, co se neštítí vydělávat na umělých potratech a pracovat s buněčnými kulturami získanými z potracených dětí. I ta totiž doposavad uznávala, že aby mohlo být očkování vynucováno, musí být vakcína bezpečná, dostatečně epidemiologicky účinná a musí dávat jasný pozitivní součet i pro samotného očkovaného.
Vakcína proti CoVidu nesplňuje ani jedno z těchto kritérií: zkoušky bezpečnosti nejsou řádně dokončeny, epidemiologicky je její účinnost sporná (nezajišťuje ani že naplno očkovaný člověk neonemocní, ani že ji nebude šířit), mladším a zdravým lidem vzhledem ke svému omezenému účinku patrně nedává ani pozitivní součet – zejména pokud započteme zjištěný krátkodobý účinek, vyžadující pravidelné přeočkovávání (což samozřejmě násobí všechny rizika s očkováním spojená).
