Category Archives: Rozhovory
„Jde o pravdu Kristovu, již je třeba učit“
Kardinál Burke v rozhovoru pro americkou televizí EWTN
Moderátor Raymond Arroyo: Kardinál Burke je bývalým prefektem Apoštolské signatury, vatikánského nejvyššího soudu, a jedním z předních světových kanonistů. Nedávno vyšla v angličtině jeho nová kniha Hope for the World: To Unite All Things in Christ. [1] V následujícím rozhovoru se zamýšlí nad ostrou odezvou, kterou vyvolal list, jímž on a tři další kardinálové žádají papeže Františka o vyjasnění některých bodů v apoštolské exhortaci Amoris laetitia. Zejména se ho otázali, zda mohou být rozvedení a znovusezdaní připuštěni je svatému přijímání, aniž by byl jejich předchozí svazek prohlášen za neplatný. Čtyři kardinálové list nejprve poslali papeži soukromě, ale když nedostali žádnou odpověď, zveřejnili ho. To vyvolalo povyk zastánců papeže Františka. Například papežův důvěrník P. Antonio Spadaro nazval list čtyř kardinálů „známkou zlé vůle“. Arcibiskup Mark Coleridge z australského Brisbane řekl časopisu America, že tito kardinálové usilují o „falešnou jasnost“, neboť se nezabývají realitou katolíků žijících v neregulérních svazcích. Začátkem tohoto týdne jsem o tom s kardinálem Burkem hovořil na poutním místě Panny Marie Guadalupské v La Crosse ve Wisconsinu. Rozmlouvali jsme o důvodech, které ho vedly k vydání dubií, jak se tyto otázky oficiálně nezývají, a co on a jejich ostatní autoři mají v plánu dělat, pokud se papež František jejich obavami nebude zabývat. Tento exkluzivní a velmi otevřený rozhovor s kardinálem Raymondem Burkem vám dnes přinášíme.
Vaše Eminence, velice vám děkujeme, že jste přišel mezi nás. Rád bych začal tzv. dubii – jde o sérii otázek, které jste položili Svatému otci s prosbou o vyjasnění. Připadá mi, že jejich ústředním bodem je otázka, zda Amoris laetitia a sám papež nyní připouštějí, aby rozvedení a znovusezdaní katolíci, kteří žijí v neregulérních svazcích a jsou sexuálně aktivní, přistupovali ke svatému přijímání. Známý italský filosof Rocco Buttiglione říká, že ano.[2] Pak je tu kardinál Schönborn, který, jak se zdá, naznačuje totéž. V čem je tedy problém?
Kardinál Burke: Můj dojem z České republiky je velmi pozitivní
Kardinál Burke (foto: K. Kubíková)
Tento rozhovor poskytl kardinál Burke Duším a hvězdám v Brně během odpolední části konference Nejmenší z nás. Původně mělo jít o plnohodnotný rozhovor s asi osmi otázkami, bohužel byl jsem až na konci zástupu žadatelů o rozhovor a ty předchozí se poněkud protáhly, což bylo nutno nějak kompenzovat – takže nakonec jsem mohl dát jen tři otázky, které již nebylo možné dál rozvíjet.
Vaše Eminence, jak se Vám líbí v České republice, která je proslulá coby jedna z nejateističtějších zemí světa? Vidíte tu na první pohled nějaké rozdíly oproti např. Polsku či USA?
Během návštěvy v České republice se setkávám převážně s věřícími katolíky, a tak musím říci, že jsem v této tzv. ateistické zemi potkal mnoho velmi zbožných lidí. Navštívil jsem například Jihočeskou univerzitu, kde byla na mé přednášce a následné diskusi velmi pěkná účast. Z otázek, které účastníci kladli, bylo znát, že mají hluboké myšlení i hlubokou víru. Můj dojem z České republiky je tedy velmi pozitivní. Z rozhovorů s katolickými věřícími vím, že tu jsou i velké problémy, protože mnoho lidí v Boha nevěří a i ti, kdo se považují za věřící, mnohdy svou víru nepraktikují. Také na mě ale udělaly velký dojem skupiny zbožných katolíků, které v České republice vydávají silné svědectví o své víře.
Jak šířící se sexuální revoluce ničí svobodu
Gabriele Kuby
8. července 2016 (Mercatornet) — Když německá spisovatelka a aktivistka Gabriele Kuby popisuje dopady studentské revoluce na Západě v r. 1968, ví velmi dobře, o čem mluví. Jako studentka sociologie na berlínské Svobodné univerzitě byla u toho, bez sebe nadšením z antiautoritářského ducha doby.
Od té doby se odehrála revoluce i v jejím životě. Svým veřejným působením teď upozorňuje na kulturní devastaci vyvolanou pokračující sexuální revolucí. V tomto rozhovoru mluví o své knize na toto téma, která v prosinci 2015 vyšla v angličtině a jejíž český překlad vydalo Kartuziánské nakladatelství Jiřího Braunera v Brně už v roce 2013.
* * * * *
Otázka: Ve své knize Globální sexuální revoluce – Ztráta svobody ve jménu svobody popisujete ničení svobody a kultury sexuální revolucí a varujete před ním. Proč k tomu dochází?
Otázka: Jak funguje sex, tak funguje rodina. Jak funguje rodina, tak funguje společnost. Sexuální normy mají rozhodující vliv na celý systém kultury. Antropolog J. D. Unwin z Oxfordské univerzity už ve 30. letech ve své knize Sex and Culture (Sex a kultura) dokázal, že vysoká úroveň kultury může existovat jen tam, kde existují přísné sexuální normy. Evropská křesťanská kultura se opírá o ideál monogamie. Nyní jsme uprostřed kulturní revoluce, která sexuální morálku ničí. Vážné důsledky jsou evidentní – ničení rodiny a demografická krize. Síly tohoto světa však sexuální revoluci stále vnucují všem národům.
Otázka: Vede odstranění mravních norem k sexuálnímu osvobození?
Odpověď: Odhazování všech mravních omezení sexuální aktivity se maskuje jako „sexuální osvobození“. Každý ze zkušenosti ví, že tělesné pudy a touhy je třeba ovládat, ať jde o sex, jídlo nebo pití. Jinak začnou ony ovládat nás. Proto je umírněnost jednou z kardinálních ctností. Exploze pornografie na internetu vytváří milióny lidí závislých na sexu, a je tragické, že mezi nimi stále přibývá mladých. Manželství a rodiny se rozpadají, protože sexuální touhy přivádějí k nevěře manžely a manželky, kteří se nenaučili, jak je dát do služeb vyjadřování lásky.
Robert Spaemann o „Amoris Laetitia“: Zlom v tradiční nauce
Robert Spaemann
ROM/STUTTGART , 28 April, 2016 / 9:05 AM (CNA Deutsch)
Jan Pavel II. si ho cenil jako poradce, Benedikt XVI. jako přítele. Jde o jednoho z nejhodnotnějších německých filozofů posledních desetiletí: Roberta Spaemanna. V exkluzivním rozhovoru pro CNA se vyjadřuje tento emeritní profesor filozofie velmi kriticky o Amoris laetitia, téměř 300 stránkovém posynodálním listu papeže Františka, který byl veřejně představen 8. dubna.
Pane profesore Spaemanne, svou filozofií jste byl průvodcem pontifikátů Jana Pavla II. a Benedikta XVI. Mnozí věřící nyní diskutují o tom, jak lze Amoris laetitia papeže Františka číst v kontinuitě s naukou Církve a těchto papežů. Jak to vidíte vy?
Z největší části je to možné, i když směřování tohoto dokumentu vyvolává závěry, které nemohou být kompatibilní s naukou Církve. Článek 305 spolu s poznámkou 351, kde se píše, že věřící „v objektivní situaci hříchu“… „na základě zmírňujících faktorů“ mohou být připuštěni ke svátostem, přímo odporuje článku 84 listu Familiaris consortio Jana Pavla II.
O co tady Janu Pavlu II. šlo?
Jan Pavel II. vysvětluje lidskou sexualitu jako „reálný symbol pro celistvé vydání sebe samého druhé osobě“ a to „bez jakéhokoliv časového nebo jiného omezení“. V článku 84 formuluje zcela jasně, že rozvedení žijící v novém svazku se musí sexuálního styku zřeknout, jestliže chtějí přistupovat ke sv. přijímání. Změna v této praxi by proto nebyla vůbec žádným „dalším rozvinutím Familiaris Consortio“, jak říká kardinál Kasper, ale zlomem v antropologické a teologické nauce o lidském manželství a sexualitě. Církev nemá žádnou pravomoc neuspořádané sexuální vztahy hodnotit pozitivně udělením svátostí a tím předbíhat Boží milosrdenství. Na tom nic nemění, jak my konkrétní situace klasifikujeme lidsky a morálně. Dveře jsou tady – jako kněžství pro ženy – zavřeny.
Biskup Athanasius Schneider: Buďte připraveni stát se mučedníky pro Krista
Mons. Athanasius Schneider
Nový obsáhlý rozhovor o obrácení židů, muslimské hrozbě, antikoncepci a dalších otázkách
Daniel Blackman
Známý a respektovaný pomocný biskup z Astany v Kazachstánu Mons. Athanasius Schneider poskytl tento obsáhlý a nekompromisní rozhovor během své týdenní cesty do Anglie na konci února. Překlad přinášíme se svolením portálu ChurchMilitant.com, kde bylo interview zveřejněno 6.3.2016, i jeho autora. Originál najdete na http://www.onepeterfive.com/exclusive-interview-bishop-athanasius-schneider-on-evangelization-zika-freemasonry-the-orthodox-more/
Biskup Schneider se v exkluzivním rozhovoru pro nezávislého anglického novináře Daniela Blackmana zabývá celou řadou kontroverzních otázek, např. evangelizací ve vztahu k židům a muslimům, nedávnými výroky papeže o viru Zika a antikoncepci, svobodnými zednáři v řadách hierarchie, a hovoří o tom, proč odmítá dovolit, aby mu strach zabránil učit všechny pravdy katolické víry.
Cesta biskupa Schneidera, kterou organizoval zakladatel a vydavatel irského listu Catholic Voice Anthony Murphy, zahrnovala několik Mší sv., rekolekce pro kněze a přednášky v chrámu sv. Augustina v Ramsgate a ve vzkvétajících kostelech svěřených Institutu Krista Krále v New Brightonu a Kněžskému bratrstvu sv. Petra ve Warringtonu. Pan biskup se rovněž zastavil v oxfordské oratoři.
Zde je přepis rozhovoru.
Rozhovor biskupa Athanasia Schneidera pro portál Rorate Caeli
Mons. Athanasius Schneider
Originál rozhovoru na http://rorate-caeli.blogspot.com/2016/02/exclusive-bishop-athanasius-schneider.html Překlad rozhovoru přinášíme se svolením Rorate caeli. Zdůraznění v textu Rorate caeli.
Jeho Excelence biskup Athanasius Schneider, jeden z nejviditelnějších prelátů usilujících o obnovu tradiční Mše sv. a víry, poskytl nedávno portálu Rorate caeli rozhovor na celou řadu témat.
V tomto rozsáhlém interview Jeho Excelence promyšleně objasňuje problémy, které jsou pro Církev v této době velké krize velmi důležité. Přečtěte si rozhovor celý, aby vám neunikly jeho myšlenky k současnému postavení FSSPX, účasti žen při Mši a umývání nohou, zda Rusko bylo skutečně zasvěceno Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, Summorum Pontificum a antipastorační biskupové a mnoho dalšího.
CÍRKEV PO SYNODĚ A NEVĚŘÍCÍ V HIERARCHII
Rorate Caeli: Ještě nějakou dobu nebudeme vědět, jaký dopad bude mít na Církev nedávná synoda, protože teď je na papeži Františkovi, aby udělal další krok. V podstatě, bez ohledu na konečný výsledek, existuje už v Církvi schizma? A pokud ano, co to prakticky znamená? Jak se projeví vzhledem k obyčejným katolíkům v kostelních lavicích?
J. Ex. biskup Schneider: Podle definice Kodexu kanonického práva, kánon 751, schizma znamená „odmítnutí podřízenosti papeži nebo odmítnutí společenství s členy Církve papeži podřízenými“. Je třeba rozlišovat mezi schizmatem a odpadnutím od víry nebo bludem. Odpadnutí od víry nebo blud je jistě větší hřích než schizma, jak řekl sv. Tomáš Akvinský: „Nevěra je hřích proti samému Bohu, jenž je v sobě první pravdou, o niž se opírá víra. Avšak rozkol je proti jednotě církevní, která jest nějaké dobro sdělené a menší než Bůh sám. Proto je jasné, že hřích nevěry ze svého rodu je těžší než hřích rozkolu“ („Manifestum est autem quod infidelitas est peccatum contra ipsum Deum, secundum quod in se est veritas prima, cui fides innititur. Schisma autem est contra ecclesiasticam unitatem, quae est quoddam bonum participatum, et minus quam sit ipse Deus.“ II-II, q. 39, a. 2 c; překlad Krystal, http://summa.op.cz/sth.php).
Dnešní krize v Církvi spočívá v rostoucím fenoménu toho, že lidé, kteří plně nevěří a nevyznávají neporušenou katolickou víru, v životě Církve často zaujímají strategické pozice, např. profesorů teologie, vyučujících v seminářích, řeholních představených, farářů, a dokonce biskupů a kardinálů. A tito lidé se svou defektní vírou prohlašují, že jsou podřízeni papeži.
S kardinálem Burkem o stavu Církve po synodě (3)
Kardinál Burke
Jeho Eminence Raymond Leo kardinál Burke, patron Suverénního řádu maltézských rytířů, poskytl tento rozsáhlý rozhovor americkému listu The Wanderer během své nedávné pouti do kostela Panny Marie Guadalupské v La Crosse v americkém státě Wisconsin. Zabývá se v něm celou řadou témat, včetně nedávné řádné synody o rodině, a uvádí svá doporučení, jak se mají věřící vyrovnávat s nejistotou a zmatkem, které v současné době vládnou mezi klérem i věřícími laiky.
Rozhovor uveřejňujeme se souhlasem listu The Wanderer. První dva díly naleznete ZDE a ZDE.
Otázka: Mohl byste něco říci věrným kněžím, které zbavuje odvahy současná atmosféra věroučného zmatku a rozvratu v Církvi? A co laici? Jestliže jsou věrní laici ve farnostech (nebo diecézích), kde dochází k praktikám odchylujícím se od autentické nauky Církve, jaká je správná reakce? Na koho se mají laici obrátit, jestliže učitelský úřad Církve přijímá za své pastorační praktiky, které protiřečí jejímu nezměnitelnému učení?
Odpověď: To slýchám od mnoha dobrých kněží. Dokonce i biskupové se mnou mluví o tom, jak je obtížné vypořádat se se zmatkem, když předkládají nauku Církve. Prý nedrží krok se současnou církevní praxí nebo jsou dokonce proti papeži. Jeden arcibiskup mi řekl: „Jak to, že o nás, kteří učíme jen to, co Církev učila vždycky, najednou média a jiní říkají, že jsme nepřátelé papeže?“ Odpovídám: „Víme, co Církev učí. Je to uloženo v Katechismu Katolické církve, a pokud jde o manželství a rodinu, v dokumentech Magisteria. Přečtěte si Familiaris consortio, přečtěte si Casti connubii, přečtěte si Humanae vitae! Víme, co Církev učí, a toho se držíme.“
Nesmíme se dát zbavit odvahy. Situace všeobjímajícího zmatku je skličující. Chápu to a vím o tom. Je to těžké, protože věřící si přečtou noviny a různé zprávy a říkají kněžím: „Vy nejdete s dobou,“ nebo „vy nenásledujete papeže Františka.“ Papež nemůže učit nic jiného než to, co Církev učila a praktikovala vždycky, ani nás k ničemu takovému nemůže vybízet.
I pro mě je skličující pozorovat takový zmatek. Člověka to může dezorientovat a může vzniknout pokušení prostě mlčet a dovolit, aby to tak šlo dál, s tím, že to je Boží vůle. Tak to ale nemůže být. Přemýšlel jsem o tom a řekl si: „Ne, my kněží a biskupové jsme skutečnými učiteli víry. Církev nám svěřila poklad víry a toho se musíme držet. Nezradíme ho a neopustíme ho tím, že budeme následovat populární trendy všeho druhu.“
V apoštolském listu papeže Jana Pavla II. Novo millennio ineunte je překrásná pasáž, kde se říká, že lidé pořád hledají nějaké zaklínadlo nebo nějaký nový program pro pastorační praxi Církve. Jan Pavel II. však odpovídá: „Ne, program je stejný jako vždycky. Je to Ježíš Kristus v živé tradici“ (srv. č. 29).
Pokud jde o laiky, všude, kam přijdu, velmi povzbuzuji laická hnutí, organizace a sdružení, aby pořádaly „dny víry“, na nichž by dobří, solidní řečníci prezentovali pravdy víry, a ještě více s tím související dny modlitby. Laici musejí o těchto věcech psát. Když zůstáváme zticha, vyvolává to dojem, že i my se účastníme všech těchto zmatků a omylů. To je, jak víme, dílo ďáblovo – to je mistr zmatku a omylu.
S kardinálem Burkem o stavu Církve po synodě (2)
Kardinál Burke
Jeho Eminence Raymond Leo kardinál Burke, patron Suverénního řádu maltézských rytířů, poskytl tento rozsáhlý rozhovor americkému listu The Wanderer během své nedávné pouti do kostela Panny Marie Guadalupské v La Crosse v americkém státě Wisconsin. Zabývá se v něm celou řadou témat, včetně nedávné řádné synody o rodině, a uvádí svá doporučení, jak se mají věřící vyrovnávat s nejistotou a zmatkem, které v současné době vládnou mezi klérem i věřícími laiky. Rozhovor uveřejňujeme se souhlasem listu The Wanderer.
Počátek rozhovoru naleznete ZDE.
Otázka: Zdá se, že se uvažuje o decentralizaci hierarchické struktury řízení Církve. Jinými slovy biskupské konference a ordináři diecézí by dostali větší pravomoc k tomu, aby na místní úrovni řešili pastorační přístupy k některým ožehavým otázkám, jimiž se zabývala synoda. Mohl byste se prosím vyjádřit k možnosti, že k tomu dojde? Jsou na obzoru trhliny v jednotě Církve či dokonce schizma, jak naznačují některá média?
Odpověď: Myslím, že to je reálné nebezpečí. „Decentralizace“ je slovo převzaté od sekulárního světa a pro rozhovory o Církvi se opravdu nehodí. To, čeho je třeba, je návrat k evangeliím a k Církvi, jak ji Kristus ustanovil. Od samého začátku svého veřejného působení povolal Dvanáct, vyčlenil si je a připravil je k tomu, aby v Církvi v každé době a všude vykonávali jeho pastýřskou vládu.
Pro naplnění této odpovědnosti Kristus ustanovil Petra hlavou sboru apoštolů jako princip jednoty mezi všemi biskupy i mezi všemi věřícími. Je to naprosto jasné z jeho slov k Šimonu Petrovi v Cesareji Filipově: „Ty jsi Petr a na té skále zbuduji svou Církev a brány pekelné ji nepřemohou“ (Mt 16,13).
To je dar od Boha. Jde o Boží zákon v Církvi: apoštolský úřad římského papeže a biskupů, kteří jsou s ním v jednotě. Ti mají odpovědnost za vládu v Církvi. Biskupská konference je lidský konstrukt, který má napomáhat koordinaci pastorační činnosti a podporovat kolegialitu mezi biskupy. Náš Pán o ní nikdy nic neučil, ani v tradici Církve není nic, co by biskupským konferencím dávalo pravomoc rozhodovat o pastoračních praktikách, jež by zahrnovaly změnu v učení Církve. Mějme na paměti, že každý pastorační postup je spojen s nějakou věroučnou pravdou.
S kardinálem Burkem o stavu Církve po synodě (1)
Kardinál Burke
Jeho Eminence Raymond Leo kardinál Burke, patron Suverénního řádu maltézských rytířů, poskytl tento rozsáhlý rozhovor americkému listu The Wanderer během své nedávné pouti do kostela Panny Marie Guadalupské v La Crosse v americkém státě Wisconsin. Zabývá se v něm celou řadou témat, včetně nedávné řádné synody o rodině, a uvádí svá doporučení, jak se mají věřící vyrovnávat s nejistotou a zmatkem, které v současné době vládnou mezi klérem i věřícími laiky. Rozhovor uveřejňujeme se souhlasem listu The Wanderer.
+ + +
Otázka: Od synody o rodině uplynulo několik týdnů. Předpokládám, že jste již měl čas pečlivě prostudovat závěrečnou zprávu. Jaké jsou podle vašeho názoru hlavní plody synody a jak je Církev může nejlépe využít?
Odpověď: Závěrečná zpráva je složitý dokument, sepsaný způsobem, kdy není vždy snadné pochopit přesný smysl toho, co se tam tvrdí. Například tři odstavce (č. 84-86) naznačují, že poslední zasedání synody nalezlo cestu, jak by lidé žijící v neregulérních svazcích mohli i přesto přijímat svátosti.
Nedostatečnou jasností dokumentu jsem se zabýval ve stručném komentáři k těmto odstavcům, který jsem napsal, abych objasnil, co Církev ve skutečnosti učí. [1] Po skončení synody P. Antonio Spadaro, jezuita, který byl jedním ze synodních otců a členem komise, která koncipovala závěrečnou zprávu, uveřejnil článek, v němž jako ústřední bod synody uvádí něco, čeho synoda nemohla dosáhnout, totiž otevření cesty ke svatému přijímání a svátosti pokání pro rozvedené a civilně znovusezdané. [2] Ve svědomí jsem cítil, že musím zveřejnit vysvětlení k tomu, co napsal.
V závěrečné zprávě je mnoho dobrých věcí, ale je tam i mnoho jiných, o nichž mám v úmyslu psát, abych objasnil učení Církve. Například si nemyslím, že výrok o odpovědnosti rodičů za výchovu je formulován adekvátně. Mohl by vyvolávat dojem, že rodiče nejsou první, kdo odpovídá za výchovu jejich dětí.
Rozhovor s Lucií Cekotovou (2): O VORPu
Zde je pokračování rozhovoru s Lucií Cekotovou. První část, která se točí okolo tzv. „knihy pěti kardinálů“ naleznete ZDE.
Nyní bych přešel k druhému tématu tohoto rozhovoru – Vy, krom toho, že jste překladatelkou a hájíte manželství a rodinu překladem této knihy, jste také členkou Výboru na obranu rodičovských práv, dokonce snad členkou jeho vedení, pokud se nemýlím, což je zase jiná forma obrany rodiny. Jak jste se k VORPu a práci v něm dostala?
Jsem jeho spoluzakladatelkou a od ledna tohoto roku opět i členkou předsednictva. Výbor na obranu rodičovských práv vznikl v dávných dobách, na sklonku roku 1995, nebo na úplném začátku roku 1996, kdy se v České republice poprvé objevila snaha o zavedení jednotné, shora naoktrojované sexuální výchovy povinné pro všechny žáky základních škol a k našemu nesmírnému překvapení a zděšení byl jedním z jejích spoluautorů MUDr. Antonín Brzek, který tehdy byl tuším místopředsedou české zemské organizace KDU-ČSL. Byl to tedy úder, který přišel ze strany, odkud bychom ho nečekali. Sešla se nás tehdy skupina katolických rodičů, která cítila potřebu snažit se to nějak zvrátit, a proto založila Výbor na obranu rodičovských práv. Bylo to v době krátce porevoluční a název měl evokovat Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, který se zabýval obhajobou stíhaných disidentů v konečné fázi totalitního režimu. Začali jsme se cílevědomě snažit, aby Brzkova koncepce neprošla, což se podařilo.
Pokud si vzpomínám, tak kdysi jsem četl vyjádření některého z předních členů VORPu, nevím už kterého, že Josef Lux nejdříve tu Brzkovu koncepci sexuální výchovy podporoval, ale později od toho ustoupil a tvrdil, že to bylo tím, že původně nevěděl, co v ní přesně je, že kdyby to věděl od počátku, nepodporoval by ji nikdy. Viděli jste to taky tak, totiž že to lidovci podporovali z nevědomosti, nebo byli mezi nimi kromě Brzka i jiní, co tu koncepci skutečně podporovali z ideových důvodů?
Nevím, jestli to Josef Lux nevěděl, to si netroufnu tvrdit. Je možné, že o věci jako takové nic nevěděl a nechal si od lidí, kteří ji podporovali, vysvětlit, že to je dobrá věc. Následně, když se seznámil s postojem lidí z opačné strany názorového spektra, prostě změnil názor.
V KDU-ČSL byla celá řada lidí, kteří to prosazovali z ideových důvodů. Mezi lidovci je i dnes skupina lidí, kteří chtějí mít tzv. prst na tepu doby, a proto hledají takováto témata, která se potom snaží prosazovat, protože mají dojem, že lid si to žádá, že křesťanství jako takové už není „in“ a jako volební program jim nestačí. Jsou přesvědčeni, že když se budou ke křesťanským hodnotám hlásit příliš principiálně, ztratí voliče. Proto se čas od času vyskytne někdo, kdo v nějaké takové oblasti, ať už jde o potraty, sexuální výchovu nebo jiné podobné záležitosti, začne prosazovat něco, o čem se domnívá, že to přinese nové voliče. Brzek určitě nebyl sám, ale řekla bych, že byla řada lidovců (i ve vedení), kteří o tom nevěděli, nebo jim to bylo vysvětleno tak, že to prostě bez detailní znalosti věci vzali za své. Domnívám se, že postoj KDU-ČSL v této věci zdaleka nebyl jednoznačný…
