V následující sérii článků se budeme zabývat souvislostí mezi odpovědí na základní otázku filosofické kosmogonie, nauky o vzniku a původu vesmíru, a vědou a vědeckým bádáním. Na otázku, odkud vesmír pochází a jak vznikl, můžeme dostat dvě rozdílné odpovědi: vesmír byl stvořen, tj. má od sebe odlišnou příčinu – Stvořitele, nebo vesmír nebyl stvořen, neexistuje žádná příčina vesmíru odlišná od něj samotného. V závislosti na tom pak rozlišujeme dva kosmogonické systémy – teismus a monismus. (Pokračování textu…)
Hnutí pro-life je nerozlučně spjato s křesťanstvím. Je to nevyhnutelné. Nechci se nijak dotknout ateistických či pohanských obránců obránců nenarozeného života, ale jsem pevně přesvědčen, že filosofie a přesvědčení, z nichž vycházejí, zpravidla nejsou schopny pro-life postoj dostatečně podepřít.
Je to křesťanská úcta k lidskému životu, založená na chápaní člověka jako Božího tvora, stvořeného jako služebníka a obraz Boha, která činí jakoukoliv vraždu nemyslitelnou, která přisuzuje všem lidem stejnou cenu, bez ohledu na jejich věk či schopnosti. Právě tato úcta k životu odlišovala už prvotní křesťany od jejich pohanského okolí – když sbírali odhozené děti pohanů a pečovali o ně, když přicházeli s charitou, což byla věc, kterou Řekové nebo Římané prostě neznali.
Zuřivý pohan Julián Apostata, poslední císař, který se snažil křesťanství potlačit, si nikoliv náhodou nejvíce stěžoval právě na tato specifika křesťanů a viděl v nich hlavní zdroj jejich síly a vítězství. A nikoliv náhodou se dnes kultura smrti reprezentovaná potraty, infanticidou a euthanasií šíří ruku v ruce se sekularizací společnosti a degenerací křesťanů. Je to vlastně jen návrat do časů bortícího se pohanského Říma. (Pokračování textu…)
Ach, jak je to krásné, milé děti, Otec je naším Stvořitelem, Syn je naším Vykupitelem a Duch svatý naším Průvodcem. Člověk sám o sobě není nic. Ale je veliký s Duchem svatým. Člověk je jen pozemský a docela zvířecí, ale jenom Duch svatý může duši pozdvihnout a povznést vzhůru. Čím to, že se svatí tak oprostili od země? Protože se nechali vést Duchem svatým.
Ti, kdo se nechávají vést Duchem svatým, mají správné úsudky. Proto je tolik neučených, kteří mnohem více chápou než ti, kdo jsou v mnohém vyučeni. Jestliže jsme vedeni Duchem svatým, který je světlo a síla, učí nás rozpoznávat pravdu od bludů a dobré od zlého. Jako dalekohled, který ukazuje předměty zvětšeně, dává nám Duch svatý vidět dobré a zlé ve velkém. S Duchem svatým vidíme všechno velké: vidíme velikost nejmenších skutků pro Boha vykonaných, ale také velikost nejmenších chyb. Jako poznává hodinář přes lupu nejmenší kolečka hodin, tak poznáváme ve světle Ducha svatého všechny podrobnosti svého bídného života. Ty nejmenší nedokonalosti se nám v jeho světle jeví velmi veliké. Nejmenší hříchy působí ošklivost. Právě proto Nejsvětější Panna nikdy nezhřešila. Duch svatý jí dal poznat ošklivost zla. Děsila se hrůzou před nejmenší chybou. (Pokračování textu…)
„Je mojí povinností setrvat na lodi, dokud jsou na ní duše, které potřebují mé služby.“
Včera uplynulo 100 let od potopení Titanicu. Tato katastrofa, která stála život více než 1500 lidí, nám i dnes může poskytnout spoustu poučení. Těch negativních, o nezodpovědnosti, chamtivosti a zbabělosti, ale i pozitivních, o obrovské odvaze, smyslu pro povinnost a hrdinství.
Využijme tedy příležitosti tohoto výročí a připomeňme si jednoho z hrdinů té tragické noci, otce Thomase Bylese, který odmítl místo v záchranném člunu a zahynul s lodí, když do poslední chvíle sloužil těm, kteří z ní nemohli uniknout. (Pokračování textu…)
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, je první neděle po Velikonocích. V týdnu si připomínáme především památky sv. papeže Aniceta (17), sv. Anselma z Canterbury, biskupa a učitele Církve (21), a svatých papežů Sotera a Caia (22).
Před 100 lety se potopil Titanic – těm, kteří rozumí anglicky, doporučuji najít si v odkazech článek a stránky o otci Bylesovi, který se na Titanicu plavil a zahynul s ním. Papež Benedikt XVI. zítra oslaví 85. narozeniny.
Připomínám, že nás tento týden a příští neděli čekají četné lákavé akce: přednáška profesora Kindlera (16), diskusní večer na téma „Člověk před narozením a lidská osoba“ (17), Jihlavský pochod pro život (18) a pontifikální tridentina v Počaplech (22).
Skončilo hlasování v anketě Rytíři života 2012. Rytíři života se stali pánové Pavel Horáček a Radim Ucháč, Cenu rytířstva jste přiřkli sdružení Res Claritatis… Na závěr vám připomínám naše pronásledované bratry a sestry, přičemž pro tento týden vašim modlitbám doporučuji především ty v Severní Koreji, Turecku a Sýrii. (Pokračování textu…)
Bohužel vše nasvědčuje tomu, že České Budějovice se v krátké době dočkají už druhého projektu liturgického barbarství. K projektu přestavby interiéru katedrály sv. Mikuláše, o níž jsem informoval již dříve a který tu byl následně vášnivě diskutován, se přidá ještě mnohem horší projekt obnovy kostela sv. Rodiny, který má primárně sloužit studentům Biskupského gymnázia J. N. Neumana, ke kterému přiléhá. Podrobnosti o projektu vypracovaném architektem Josefem Pleskotem a jeho vývoji lze zatím zjistit na facebookové stránce Kostel pro BiGy, především v jejím albu. (Pokračování textu…)
Většina z nás si už všimla, že psycholog Jeroným Klimeš se sice hlásí ke katolicismu, nicméně jeho názory nijak zvlášť katolické nejsou, jak je vidět prakticky pokaždé, když zasedne ke klávesnici. Ani ve svém posledním článku Co s předmanželským sexem bezdětných? (ChtistNet.cz 11. 4. 2012) se od této tradice nijak neodchýlil, když vystřihl text, který zcela přejímá ateistické pojetí morálky, zejména pak té sexuální… (Pokračování textu…)
V dnešní době se můžeme setkat se dvěma základními typy politiků, kterým se říká křesťanský demokrat. Kupodivu se sešli pod stejným termínem, ač jsou si filosofií i cenou na hony vzdáleni. Kdysi jsem to popsal stručným bonmotem: „Existují dva typy křesťanských demokratů: křesťané, kteří občas respektují demokracii, a demokraté, kteří se občas inspirují křesťanstvím.“ Rád bych ale tento smrtelně vážně míněný vtip doplnil o jeden zásadní dodatek: skutečným křesťanským demokratem je pouze ten první. Ten druhý je jen jeho ubohá karikatura a škůdce. (Pokračování textu…)
Nic není tak krásného jako čistá duše. Kdybychom tomu správně porozuměli, nebylo by možné, abychom o čistotu duše přišli. Čistá duše je oproštěna od vazby na hmotu, od věcí pozemských a sama od sebe. Právě proto svatí zacházeli se svým tělem tak přísně, právě proto mu odpírali i věci potřebné, nedovolovali mu ani o pět minut později vstát, zahřát se, něco snít. Hleďte tedy: To, co ztratí tělo, dostane duše, to, co ztratí duše, dostane tělo.
Čistota přichází z nebe. Musíme o ni Boha prosit. Pokud o ni prosíme, tak ji dostaneme. Máme dělat vše, co je v našich možnostech, abychom ji neztratili. Své srdce musíme uzavřít před pýchou, smyslností a všemi ostatními vášněmi jako se zavírají dveře a okna, aby nikdo nemohl vniknout dovnitř. (Pokračování textu…)
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, je neděle a my slavíme Zmrtvýchstání Páně a vykoupení člověka, nejvýznamnější svátek liturgického roku.
V týdnu bych připomněl zejména památky papežů sv. Lva I. Velikého (11) a sv. Julia I. (12), z akcí upozorňuji na seminář CENAPu „Antikoncepce v období kojení“ (10) a další z řady svatojosefských výletů (14).
Bědování nad mrtvým Kristem podle Giotta di Bondoneho (1267-1337)
Je Bílá sobota, poslední den Svatého týdne. Aliturgický den rozjímání, bdění u Božího hrobu a čekání na Zmrtvýchvstání. Přes den se neslaví žádné mše ani další svátosti, s výjimkou svátosti smíření či pomazání nemocných. S nadcházející nocí přicházejí oslavy nedělního svátku Zmrtvýchvstání Páně – tzv. Velikonoční vigílie. Světí se křestní voda, věřící obnovují křestní slib, udělují se křty katechumenům.
Dnes slavíme Zelený čtvrtek, první den velikonočního tridua. Dopoledne se v katedrálách světí oleje. Večerní liturgie a rozjímání připomínají poslední večeři, na níž Ježíš ustanovil slavení Eucharistie, a následně jeho modlitby a utrpení v Getsemanské zahradě. Tradičními postními jídly pro tento den jsou špenát, luštěniny, kopřivová polévka a podobně.
Je to jen stručné shrnutí, ale jelikož pročtení si odpovídajících částí Bible, meditace nad nimi a návštěva večerních pobožností vám jistě zabere celý den (či alespoň veškerý volný čas), je zde stručnost neocenitelnou výhodou. Utrpení, sebeobětování a zmrtvýchvstání Krista, to je středobod naší víry. Prožívání tridua se nesmí flákat, v něm více než kdy jindy platí „pomni, abys den sváteční světil“.
Před týdnem a něco jsem zde v článku „Úspěch“ voleb do farních rad v Rakousku poukazoval na jednu velkou ostudu, která z nich vzešla a která ve vší nahotě odkrývala temné stránky „úspěchu“ v podobě vysoké účasti. Byla to ostuda, velká ostuda, ale vypadalo to, že se s ní arcidiecéze Vídeň nějak popere. Bohužel – nakonec z ostudy stala tragédie a smutný doklad totálního rozkladu rakouské církve i na těch nejvyšších úrovních…
Bohužel (a přiznejme si, že to není zas až tak překvapivé) kardinál Schönborn svůj původní postoj k případu při nejbližší příležitosti opustil. Ve vyjádření, které se objevilo na stránkách arcidiecéze Vídeň, chválí vysokou účast ve Stützenhofenu ve volbách do farní rady (což je pro něj dokladem slibně se rozvíjejícího života farnosti!!) i úspěšného kandidáta, který je nejen nejmladší (mládí vpřed!!), ale, jak měl arcibiskup možnost poznat v krátkém osobním rozhovoru, rovněž velice „zbožný, pokorný a připravený sloužit“. Prostě správný muž na správném místě.
Podtrženo a sečteno: kardinál i jeho rada jsou s výsledkem voleb spokojení a nemají proti němu žádných námitek. Rozhodně nevidí důvod je zpochybňovat…
Ať chceme, nebo nechceme, musíme trpět. Jeden trpí jako dobrý lotr, jiný jako zlý. Oba však trpí. Rozdíl je v tomto: Jeden umí učinit své utrpení záslužným, přijímá je na usmíření svých hříchů a obrací se k Ježíši ukřižovanému. Pak slyší z jeho úst sladká slova útěchy: „Dnes budeš se mnou v ráji.“ Druhý však trpí jenom z přinucení, křičí a kvílí, vyráží ze sebe strašná zlořečení a rouhání a umírá v hrozném zoufalství.
Je dvojí způsob utrpení. Někdo trpí z lásky, jiný trpí bez lásky. Svatí trpěli všichni s trpělivostí, radostí a vytrvalostí, protože milovali. My však trpíme s hněvem a rozčílením a býváme hned v prvním okamžiku malátní, protože nemilujeme. Kdybychom milovali Boha, pak bychom milovali i kříže. Ano, dokonce bychom po nich toužili a těšili bychom se z nich. Považovali bychom se za šťastné, že můžeme trpět z lásky k tomu, který z lásky k nám tolik vytrpěl. Na co si můžeme naříkat? Ach, ubozí nevěřící, kteří nemají takové štěstí znát Boha a jeho nekonečnou dobrotu jako my. Mají sice tytéž kříže jako my, ale nemají tutéž útěchu. (Pokračování textu…)
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí. Je Květná neděle a my vstupujeme do Svatého týdne. Připomeneme si Kristovu velkou oběť a se vstupem do dalšího týdne započnou oslavy jeho Zmrtvýchvstání a vykoupení člověka. Mimo to bych ještě připomněl památky sv. Františka z Pauly (2) a sv. Isidora ze Sevilly (4) a 50. výročí úmrtí velkého katolického spisovatele Jaroslava Durycha (7).
Jelikož se nacházíme ve Svatém týdnu, bude přehled zpráv a zajímavých článků velmi stručný, rovněž tak u akcí, abychom se zbytečně nerozptylovali. Pokud máte možnost přidat do diskuse odkaz na nějaké dobré texty s tématy Svatého týdne, bez obav tak učiňte. Pokud jde o akce, zmínku si zaslouží římovské pašie (1 a 6) a přehled tradiční liturgie v ČR o velikonočním Triduu. Nezapomeňte, že pátek je den přísného postu.
Letovice. Současná krize Biskupského gymnázia (dále jen BiGy Letovice) se stupňuje. Minulý pátek biskupství brněnské, které je formálním zřizovatelem gymnázia vydalo tiskovou zprávu o jeho sloučení s podobnou institucí v Brně (taktéž Biskupské gymnázium – BiGy Brno). Letovické církevní gymnázium tím tedy má podle předloženého zcela ukončit svou činnost. Důvod? Příliš nízký počet žáků a celkový nezájem o přihlášení se na studium ze strany žáků 9. ročníků základních škol na Blanensku. Římskokatolická církev na území brněnské diecéze zřizuje v současnosti (dle schematismu ke dni 22. 6. 2004) celkem deset středních škol, z toho na území Brna se provozuji čtyři (z toho dvě gymnázia). Letovické „Bigy“ (jak se místně říká) je přitom jediným církevním školským zařízením, které biskupství na sever od Brna provozuje. Jak lze usuzovat vzhledem k současné situaci v českém školství, tak je možné, že právě v rámci úsporných opatření bude chtít biskupství nejspíš některá svá školská zařízení, která byla v posledních letech příliš prodělečná, zrušit. (Pokračování textu…)
V posledních týdnech publikoval PhDr. Radomír Malý tři články[1], ve kterých se zabýval zkresleným až lživým líčením inkvizice v pořadech České televize. Myslím, že církevní inkvizici je třeba nejen hájit, byť s pravdivým uznáním chyb, ale dokonce ukázat její potřebnost. Mezi inkvizitory máme dokonce několik světců: Jan Kapistrán, Petr de Arbués, Pierre z Castelnau, Petr z Verony, Pius V, Turibius z Mongrovejo (stal se inkvizitorem ještě jako laik). Cílem této úvahy je ukázat, že do řešení současné církevní krize by bylo vhodné zapojit inkvizici, byť ve formě, která nebude úplně stejná, jako byla inkvizice v minulosti.
Nehodlám tu dokazovat skutečnost, že katolická církev je v posledních desetiletích v krizi projevující se mimo jiné tím, že mnoho jejích členů včetně kněží a biskupů se nevědomě či vědomě nedrží všeho toho, co jsou povinni věřit. Mám za to, že situace je horší v průměru mezi biskupy než mezi posledními papeži. Ti však byli a jsou značně váhaví, aby zasahovali proti heretikům. Kromě vnějších nepřátel církve máme tu nepřátele vnitřní, kteří se velmi často snaží budit dojem, že jsou v jednotě s papežem, a svůj faktický odpad popírají. Je velmi nepravděpodobné, že obroda církve přímo vzejde od části biskupů; spíše k tomu bude zapotřebí iniciativy pravověrného, rozhodného a nebojácného papeže, jenž bude podporován částí biskupů, kněží a laiků. Úsilí o očištění církve od liberálů a jiných heretiků povede nejen k nápravě pobloudilých, ale také ke zjevnému schismatu, čímž se situace (na rozdíl od latentního schismatu přítomného dnes v některých zemích) pročistí. Přesto však lze očekávat, že mnozí budou nadále usilovat o to, aby zůstali uvnitř církve, aby se mohli pokusit zvrátit takový obrodný proces. Dokud se papež, ať současný nebo budoucí, nerozhodne s tím, kromě všeobecných apelů, něco dělat a plně uplatnit svou moc, která mu v církvi přísluší, nelze očekávat větší zlepšení a nemá smysl usilovat o zřízení nové inkvizice. Nejprve tedy musí dojít k upevnění víry, ke zlepšení mravů a k obratu ke směrování vedení církve k tradici. Pak teprve lze uvažovat o dále nastíněných opatřeních ke zlomení odporu. Použití moci bude nutné, ale jen od něj zdaleka nelze očekávat nápravu. (Pokračování textu…)
Naše tělo je křehká nádoba. Je to totiž předmět určený pro smrt a pro červy. A přece si dáváme víc záležet, abychom jej obstarali, než na tom, abychom se postarali o obohacení své duše, která je tak veliká, že si není možné představit nic většího, skutečně nic! Vždyť vidíme, že Bůh, veden žárem své lásky, nás nechtěl stvořit podobné zvířatům, stvořil nás však k obrazu svému a ke své podobě! Ó, jak velký je člověk.
Člověk stvořený z lásky nemůže žít bez lásky. Miluje buď Boha, nebo miluje sebe a svět. Milé děti, podívejte se: Chybí nám jenom víra. Pokud člověk nemá víru, je slepý. Kdo nevidí, nepoznává. Kdo nepoznává, nemiluje. Kdo nemiluje Boha, miluje sebe a své rozkoše. Ulpívá svým srdcem na věcech, které se rozplynou jako kouř. Nezná ani pravdu, ani nic dobrého. Může znát jen lež, protože nemá světlo a žije v mlze. Kdyby měl světlo, jistě by viděl, že všechno to, co miluje, mu může přinést jen věčnou smrt. Je to předchuť pekla. (Pokračování textu…)
Začíná hlasovací část ankety Rytíři života 2012, která potrvá od 28. 03. 0:01 do konce 14. dubna 2012. Podpořte osobnosti či organizaci, o níž si myslíte, že se zasloužily o obranu lidského života a jeho důstojnosti v celé jeho délce (tj. od početí až po přirozenou smrt) v České republice. Můžete udělit po hlase až třem osobnostem a jedné organizaci, hlasy posílejte na e-mail [email protected], do předmětu dejte Rytíři života. Těším se na vaše hlasy… Pokud nedostanete potvrzení hlasu do dvou dnů, raději hlasování pošlete znovu. (Pokračování textu…)
Jak si někteří z vás nejspíše všimli, Německo má nového prezidenta. Stal se jím někdejší protestantský pastor z bývalého Východního Německa, Joachim Gauck.
Komentátoři se teď přou především o to, nakolik bude Gauck protihráčem Angely Merkelové, pro niž je jeho vstup do úřadu velmi hořkou pilulkou. V minulých volbách totiž Gauck kandidoval jako sociálními demokraty nasazený protikandidát proti oblíbenci Merkelové, který uspěl jen naponěkolikáté a těsně a posléze se musel s hanbou poroučet.
Merkelová sice Gaucka tentokráte podpořila (patrně aby se vyhnula ještě větší ostudě, kdyby vyhrál bez její podpory), nicméně neúspěch zůstane neúspěchem. Ale nechme teď stranou pošramocený obraz kancléřky – Německo má větší problém. (Pokračování textu…)
