Pan prof. Tomáš Halík opět dal o sobě vědět. Jeho kázání z neděle 14. 8. zveřejnil o den později pod titulkem „Jen Bůh, žádný člověk, může skutečně porovnat hodnotu náboženství“ magazín ChristNet. Obhajuje samozřejmě islám. Násilnické verše Koránu jsou prý adekvátní posvátným textům i jiných náboženství – včetně Nového zákona. Zde jsou jeho autentická slova:
„K takovým textům patří i dnešní evangelium: Ježíš zde říká: Nepřišel jsem přinést pokoj, nýbrž meč. Ježíš přináší rozdělení rodin: dcera bude proti matce, bratr proti bratru… A k tomu si můžeme připočíst Ježíšova podobenství, kde král, který zjevně symbolizuje Boha, poroučí pozabíjet ty, kteří ho urazili. I tak velký teolog a světec jako Augustin větou „přinuť vejít“ (compelle intrare), týkající se těch, kteří měli na svatbě nahradit nepřítomné pozvané hosty, zdůvodňoval, že podle Písma je možné pohany nutit ke vstupu do církve násilím.“
Tato argumentace, chtějící dokázat, že i Nový zákon obsahuje výzvy k násilí na stejné úrovni s Koránem, je pro každého, kdo aspoň něco o tom ví, směšná. „Meč“, o němž mluví Kristus, je mečem rozdělení, Pán zde říká, že ne všichni ho přijmou a i v rodinách kvůli tomu vypukne nepřátelství. Kde je tady výzva k násilí? Kde tady Ježíš říká, že věřící v něho mají zabíjet ty nevěřící? Ze slov Pána spíše plyne, že věřící budou pronásledovaní od nevěřících z vlastní rodiny, ne naopak. Srovnejme s tím verše Koránu: „Zabíjejte nevěřící všude, kde je dostihnete…“ (2,5), „Ty, kdo neuvěřili v naše znamení, sežehneme v ohni…“ (4,56), „…Až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modlosužebníky, kdekoliv je najdete…“ (9,5). A mohli bychom pokračovat. Kde čteme podobné výzvy z úst Kristových? Ať mi je prof. Halík najde!
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, je pondělí 22. srpna a my slavíme svátek Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Tento týden otevřela čtrnáctá neděle po Svatém Duchu.
Nejvýznamnější dny, svátky a památky tohoto týdne: Neposkvrněné Srdce Panny Marie (po 22.), sv. Bartoloměj (st 24.), přenesení ostatků sv. Vojtěcha a bratří a bl. Metoděj Dominik Trčka (čt 25.) a sv. Josef Kasalanský (so 27.)
Příští týden otevře patnáctá neděle po Svatém Duchu, o níž si připomeneme sv. Augustina z Hippo, biskupa a učitele Církve.
Modleme se za všechny pronásledované křesťany, jakož i za zločince, co je pronásledují, nebo proti tomu pronásledování nic nedělají, ač by mohli.
„Věřící katolíci by nikdy nepřipustili, aby povrchní obavy z veřejného mínění převážily nad nepochybně jasným morálním imperativem. Přesto právě k tomu se mnozí američtí biskupové uchýlili.“ (str. 34)
Mezi tisíci letos vydanými tituly by katolíkům rozhodně nemělo zapadnout české vydání knihy Philipa F. LawleraZtracení – Kolaps katolické kultury, které v překladu Lucie Cekotové vydala katolická nakladatelství Hesperion a Kartuziánské nakladatelství. Autor – špičkový katolický novinář – se v knize věnuje sexuálním a zneužívacím skandálům, které otřásly bostonskou arcidiecézí a posléze i celou americkou částí Katolické církve, a (velmi kriticky) hodnotí i snahy americké hierarchie o následné zhodnocení a řešení krize.
Na rozdíl od mnoha Církvi nepřátelských autorů se snaží celé toto neblahé a katastrofální selhání uchopit a pochopit z katolického pohledu a zasadit do dějin a logiky vývoje bostonské arcidiecéze, americké církve a církve bojující jako celku. Vidí je jako ne samostatnou událost, ale obzvlášť odpudivou součást krize a úpadku, která po druhém vatikánském koncilu zachvátila církev bojující, jako logický důsledek vývoje správy bostonské arcidiecéze a jejího nevyhovujícího způsobu pastorace laiků i formace a hodnocení kněží, dlouhodobé nezodpovědnosti a alibismu amerických biskupů, jakož i stavu upadající bostonské katolické komunity. (Pokračování textu…)
Polský episkopát nedávno deklaroval, že v otázkách podávání sv. přijímání znovusezdaným neuhne ani o krok, nicméně jak to vypadá, není vše tak růžové, jak by se z tohoto předsevzetí mohlo zdát. Svědčí o tom reakce hlavy polského episkopátu arcibiskupa Stanisława Gądeckého, z níž je cítit jisté pochopení pro nešťastnou adhortaci „Amoris laetitia”.
Nejprve se tetelil blahem nad skutečností, že František rozmlouval s každým polským biskupem „jako otec se svým dítětem“, což je podle něj „typický rys jeho pontifikátu“. Pak odpověděl na otázku stran svatého přijímání pro znovusezdané, jak je „AL“ otevřeně připouští. (Pokračování textu…)
29. července 2016 (LifeSiteNews) – Tři přední představitelé mezinárodního hnutí pro život, kteří po desetiletí hájí katolickou nauku o manželství, sexualitě a životě, nazvali program sexuální výchovy, který nedávno zveřejnil Vatikán, „absolutně nemravným“, „zcela nevhodným“ a „naprosto tragickým“.
„Považuji za obludné, že oficiální orgán Církve nejen vytvořil program sexuální výchovy pro dospívající, ale že tento program obchází rodiče jako prvotní vychovatele svých dětí,“ uvedl dr. Thomas Ward, zakladatel a předseda Národní asociace katolických rodin z Velké Británie a člen korespondent Papežské akademie pro život.
I když tento program zpracovávaly manželské páry ve Španělsku několik let, podnětem k jeho dokončení se stala apoštolská exhortace papeže Františka Amoris laetitia. Papež v ní hovoří o „nezbytnosti sexuální výchovy“, kterou se mají zabývat „výchovně-vzdělávací instituce“. Tento posun vyděsil představitele hnutí bránícího život a rodinu na celém světě, neboť Katolická církev vždy uznávala a učila, často přes velký odpor mocností světa, že sexuální výchova je „základním právem a povinností rodičů“. (Pokračování textu…)
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, tento týden otevřela dvanáctá neděle po Svatém Duchu, o níž jsme si zároveň připomněli sv. Kajetána z Tiene. Rozhlédnutí bude tentokráte čtrnáctidenní, neboť příští dva týdny budou Duše a hvězdy fungovat jen velmi omezeně a Rozhlédnutí příští neděli nevyjde.
Nejvýznamnější dny, svátky a památky dalších čtrnácti dnů: sv. Jan Maria Vianney (po 8.), sv. Vavřinec Římský (st 10.), sv. Klára z Assisi (pá 12.), sv. Maxmilián Kolbe (ne 14.), Nanebevzetí Panny Marie a sv. Tarsicius (po 15.), sv. Jáchym (út 16.), sv. Hyacint Polský (st 17.) a sv. Bernard z Clairvaux (so 19.) Přespřítí týden otevře čtrnáctá neděle po Svatém Duchu, o níž si připomeneme sv. Janu Františku Frémiot z Chantal.
Modleme se za všechny pronásledované křesťany, jakož i za zločince, co je pronásledují, nebo proti tomu pronásledování nic nedělají, ač by mohli. (Pokračování textu…)
Ze všech hloupostí, které může člověk udělat, je lhát sám sobě, lhát svým, aby sebe i je upokojil. Je šílené tvářit se, že se nic neděje, když se něco děje, je neskutečně hloupé zavírat oči před smrtelným nebezpečím a popírat je, je sebevražedné tvrdit o zavilém a zlém nepříteli, že je to neškodný mírumilovný dobrák.
Mír nevytvoříme tím, že ve válce prostě zavřeme oči. Zavilý nepřítel zůstane nepřítelem, i když mu budeme říkat kámo, zvát si ho domů a točit se k němu zády. Jediné, čeho touto cestou dosáhneme, je rychlý konec. Náš konec. V osobním, komunitním i civilizačním záběru. Je to tak jednoduché, tak proč to tolik čelních politiků a duchovních odmítá pochopit?!
Je naprosto očekávatelné, že prostí lidé s nižším vzděláním, zaměstnaní živením svých rodin a splácením hypoték, nemohou mít úplnou představu o tom, co je to islám. Navzdory tomu si většina z nich paradoxně udržuje mnohem realističtější představu o islámu než špičkoví politici či duchovní, kteří mají v tomto směru mnohem lepší možnosti vzdělat se a být informováni. (Pokračování textu…)
Žijeme v pozoruhodné době, kdy je možné veřejně odporovat kardinálovi Římskokatolické církve a ponižovat ho. Neznám kardinála Saraha osobně, ale z jeho spisů mám dojem, že dát se ponižovat považuje za užitečný prostředek duchovního života. Musím však žasnout nad absencí jakéhokoli smyslu pro otcovský zájem a milosrdenství v Roce milosrdenství.
Zdá se, že nesmysly, které P. Lombardi chrlí ve snaze obhajovat neobhajitelné, jsou bez hranic.1 Doufejme, že až se tohoto břemene zbaví, což bude už brzy, bude se moci vrátit k duchovně prospěšnějším činnostem. Z jeho objasnění jasně zaznívá ideologie, která je základem odmítnutí výzvy kardinála Saraha, aby se kněží při celebraci Mše sv. vrátili k tradičnímu postoji. Jde o ideologii, která už dlouhá léta brání Církvi v návratu k liturgickému životu nezbytnému k tomu, aby mohla plnit své poslání ve světě, ideologii, která nemá žádnou oporu v Tradici a de facto je rozchodem s ní. Každý, kdo dosud věří, že Mše Pavla VI. představuje kontinuitu s římským ritem katolické Tradice, by se měl rychle probrat. (Pokračování textu…)
Toto je průběžně aktualizovaný seznam vzdělávacích, tradičně katolických a pro-life akcí, které mají proběhnout v ČR a na Slovensku během srpna 2016. Zahrnuje i výslovná upozornění na svátky I. třídy (mimo prostých dnů v oktávu) + svátky zvláště významné u nás či pro nás.
Není v mých silách vytvořit tento seznam sám, proto prosím o pomoc. Pokud máte či později získáte informace o nějaké další akci, o níž si myslíte, že by sem patřila, můžete na ni upozornit zde pod příspěvkem v diskusi nebo mailem ([email protected]), rád seznam doplním.
Příští týden otevře dvanáctá neděle po Svatém Duchu, o níž si připomeneme sv. Kajetána z Tiene.
Modleme se za všechny pronásledované křesťany, jakož i za zločince, co je pronásledují, nebo proti tomu pronásledování nic nedělají, ač by mohli. (Pokračování textu…)
Vražda starého kněze Jacquesa Hammela v severní Francii musela samozřejmě otřást nitrem každého slušného člověka. O pateru Hammelovi víme, že byl vzorným a obětavým knězem, opravdovým otcem své farnosti. I když byl v důchodu, přesto vypomáhal svému nástupci. Nicméně tento bezesporu vysoce ušlechtilý duchovní byl poplatný pokoncilnímu bludu o islámu. Podle zpráv polského katolického portálu pch24.pl ze dne 27.7.2016 ještě v době, kdy byl v aktivní službě, zorganizoval ve farnosti sbírku, jejíž výtěžek věnoval na koupi pozemku pro stavbu mešity.
Vinu ale nese snad pouze v minimální míře. Mnohem větší je u výše postavených osob v Církvi, u těch, kteří i na místech římských pontifiků neustále matou věřící tezemi o „mírumilovném islámu“ a o potřebě přijímat nelegální uprchlíky. Katolická církev se tak dostává na stejnou pozici se současnou liberální, neomarxistickou a genderistickou společností, která říká přesně totéž – a bude to říkat i nadále, i kdyby teroristické vraždy inspirované islámem se staly nedílnou součástí života každé evropské obce. Bezděčně nás napadají slova českého básníka Jaroslava Seiferta, napsaná za heydrichiády r. 1942: „Jméno za jménem odkapávalo z ostří sekery a my už jsme je ani nedokázali vnímat…“ Člověk si zvykne na všechno, i na muslimské mordy (vždyť mne se při troše štěstí nemusí vůbec dotknout), jen když bude mít jistotu svého blahobytu, kariéry, požitků a sexu. V takové situaci přestane logicky reflektovat, že ideologií plodící násilí je právě islám a bezmyšlenkovitě bude papouškovat všechny ty nesmysly o jeho „mírumilovnosti“.
Jenže položme si otázku: Je za tyto zločiny, jež se udály v posledních týdnech a dnech ve Francii a v Německu, zodpovědný pouze islám? Nikoli, kdybych měl vedle muslimských hlasatelů nenávisti ještě někoho žalovat ve smyslu pověstného článku Emila Zoly proti procesu s Dreyfussem, tak tedy ž a l u j i: (Pokračování textu…)
„Nemějme strach říkat tuto pravdu: svět je ve válce, protože přišel o mír,“ pravil papež k novinářům na palubě letadla z Říma do Krakova. (Řeč byla o mučednické smrti P. Jacquesa Hamela.] „Je to válka zájmů, válka o peníze, válka o přírodní zdroje, je to válka o vládu nad národy: toto je ta válka. Někdo si může myslet, že mluvím o náboženské válce. Nikoli. Všechna náboženství chceme mír. Válku chtějí jiní.“1
Nejvýraznějším rysem tohoto pontifikátu je vulgarita. Používám to slovo v jeho technickém významu „populistický“, „lidový“. Zásadní výroky tohoto papeže jsou výroky vulgárního všeobecného konsensu. (Pokračování textu…)
8. července 2016 (Mercatornet) — Když německá spisovatelka a aktivistka Gabriele Kuby popisuje dopady studentské revoluce na Západě v r. 1968, ví velmi dobře, o čem mluví. Jako studentka sociologie na berlínské Svobodné univerzitě byla u toho, bez sebe nadšením z antiautoritářského ducha doby.
Od té doby se odehrála revoluce i v jejím životě. Svým veřejným působením teď upozorňuje na kulturní devastaci vyvolanou pokračující sexuální revolucí. V tomto rozhovoru mluví o své knize na toto téma, která v prosinci 2015 vyšla v angličtině a jejíž český překlad vydalo Kartuziánské nakladatelství Jiřího Braunera v Brně už v roce 2013.
* * * * *
Otázka: Ve své knize Globální sexuální revoluce – Ztráta svobody ve jménu svobody popisujete ničení svobody a kultury sexuální revolucí a varujete před ním. Proč k tomu dochází?
Otázka: Jak funguje sex, tak funguje rodina. Jak funguje rodina, tak funguje společnost. Sexuální normy mají rozhodující vliv na celý systém kultury. Antropolog J. D. Unwin z Oxfordské univerzity už ve 30. letech ve své knize Sex and Culture (Sex a kultura) dokázal, že vysoká úroveň kultury může existovat jen tam, kde existují přísné sexuální normy. Evropská křesťanská kultura se opírá o ideál monogamie. Nyní jsme uprostřed kulturní revoluce, která sexuální morálku ničí. Vážné důsledky jsou evidentní – ničení rodiny a demografická krize. Síly tohoto světa však sexuální revoluci stále vnucují všem národům.
Otázka: Vede odstranění mravních norem k sexuálnímu osvobození?
Odpověď: Odhazování všech mravních omezení sexuální aktivity se maskuje jako „sexuální osvobození“. Každý ze zkušenosti ví, že tělesné pudy a touhy je třeba ovládat, ať jde o sex, jídlo nebo pití. Jinak začnou ony ovládat nás. Proto je umírněnost jednou z kardinálních ctností. Exploze pornografie na internetu vytváří milióny lidí závislých na sexu, a je tragické, že mezi nimi stále přibývá mladých. Manželství a rodiny se rozpadají, protože sexuální touhy přivádějí k nevěře manžely a manželky, kteří se nenaučili, jak je dát do služeb vyjadřování lásky. (Pokračování textu…)
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, tento týden otevírá desátá neděle po Svatém Duchu, o níž si připomínáme sv. Kristýnu z Bolseny.
Nejvýznamnější dny, svátky a památky tohoto týdne: sv. Jakub Větší (po 25.), sv. Anna (út 26.), sv. Gorazd a druhové (st 27.), sv. Nazarius a Celsus, sv. Viktor I. a sv. Inocenc I. (čt 28.) a sv. Marta z Betánie (pá 29.)
Modleme se za všechny pronásledované křesťany, jakož i za zločince, co je pronásledují, nebo proti tomu pronásledování nic nedělají, ač by mohli. (Pokračování textu…)
není to tady tak špatné, jak si představuješ. Stávají se horší věci, než je domácí vězení v Domě sv. Marty. Jídlo je prosté, ale dobré, a občas mi dovolí návštěvu (většinou americké liturgisty, kteří mi šlechetně objasňují mé omyly).
Uvítal bych jen něco ke čtení. V této chvíli tu nemám nic jiného než silně zredigovanou verzi konstituce Sacrosanctum concilium a pár žloutnoucích starých čísel Tabletu1.
Smím napsat denně jeden dopis, v němž mi P. Lombardi před odesláním laskavě opraví chyby. Velkou zdejší výhodou samozřejmě je, že se mohu denně účastnit mše sv., obvykle s promluvou Svatého otce. Můžu říct, že mám vždycky pocit, že mluví ke mně osobně.
Díky této každodenní duchovní stravě jsem čím dál tím moudřejší a svatější.
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, tento týden otevírá devátá neděle po Svatém Duchu, o níž si připomínáme i bl. Pavla Petera Gojdiče.
Nejvýznamnější dny, svátky a památky tohoto týdne: sv. Camill de Lellis (po 18.), sv. Vincent de Paul (út 19.), sv. Gerolamo Emiliani (st 20.), sv. Vavřinec z Brindisi (čt 21.), sv. Máří Magdaléna (pá 22.) a sv. Apolinář z Ravenny (so 23.)
Příští týden otevře desátá neděle po Svatém Duchu, o níž si připomeneme i sv. Kristýnu z Bolseny.
Modleme se za všechny pronásledované křesťany, jakož i za zločince, co je pronásledují, nebo proti tomu pronásledování nic nedělají, ač by mohli. (Pokračování textu…)
Píše mi mnoho zneklidněných čtenářů, někteří velmi otřesení ve víře, jiní ve stavu úzkosti na pokraji její ztráty, a prosí mě, abych se vyslovil k té či oné nehoráznosti v Církvi. Už před mnoha lety jsem nastavil tvář, aby mě do ní mohli bít nepřátelé víry, až mi ji jednoho dne začali rozbíjet (a s jakou chutí!) její předpokládaní strážci. Dnes prožívám temnou noc duše s nejistým koncem, a proto, ač je mi to velmi líto, nemohu žádostem svých znepokojených čtenářů vyhovět, neboť jejich soužení sdílím. Místo toho jim připomenu jednu pasáž z Písma, kterou je dobré mít na paměti ve chvílích temnoty, aby naděje nezemřela. A tyto řádky jsou poslední, které věnuji této srdce drásající otázce.
Jedno z vidění v Apokalypse vypráví o veliké nevěstce, s níž „smilnili králové země“ a „lidé země se opili vínem jejího smilstva“. Touto velikou nevěstkou je zkažené, zfalšované, prodejné náboženství, které se poddává mocnostem tohoto světa. Její antitezí je druhá žena, která se objevuje v Apokalypse, rodička oděná sluncem a s korunou z hvězd, která musí uprchnout na poušť před pronásledováním šelmy. Jestliže veliká nevěstka symbolizuje náboženství, které se sklání před „králi země“, rodička představuje náboženství věřících a mučedníků. Tyto dvě podoby od sebe dokonale odliší Bůh, ale ne vždy lidé, kteří si je mezi sebou často pletou (někdy upřímně, někdy falešně), a plně bude možno je rozlišit až v den sklizně, kdy se oddělí koukol od pšenice. Do té doby, chceme-li rozpoznat toto prodejné náboženství, se musíme řídit znameními, která nám poskytl Kristus: je to náboženství, které se změnilo v sůl, jež ztratila svou slanost, náboženství, jež mlčí, aby křičely kameny, náboženství, které umožňuje „znesvěcující ohavnost“ a falšuje, skrývá a dokonce pronásleduje pravdu. „Vyloučí vás ze synagogy,“ prorokoval Kristus v posledním varování učedníkům, „a když vás zabijí, budou si myslet, že tím slouží Bohu.“ Evidentně neměl na mysli perzekuci nařízenou králi země, ale mnohem děsivější pronásledování vyvolané velikou nevěstkou. (Pokračování textu…)
Hrstka „kněžek“ žádajících papeže Františka, aby z nich sňal exkomunikaci za to, že byly „vysvěceny“ v rozporu s vůlí a naukou Církve, veřejně demonstrovala začátkem října v Římě, v zahradách Andělského hradu několik set metrů od Vatikánu. Událost si získala širokou pozornost, neboť demonstrace byla poprvé povolena římskými občanskými úřady, které dosud veřejné protesty „kněžek“ vždy zakazovaly a jejich transparenty a kněžská roucha zabavovaly.
Skupina vedená organizací „Women’s Ordination Worldwide” (WOW) tvrdí, že dvě z „kněžek“ přijal blíže nespecifikovaný „vysoký úředník“ vatikánského státního sekretariátu při „bezprecedentním“ setkání, při němž vyslechl „upřímnou přímluvu za kněžky v naší Církvi.“ Janice Sevre-Duszynská a další „kněžka“ mu předaly petici žádající papeže, aby zahájil „dialog“ o této otázce a zrušil všechny sankce proti katolíkům bojujícím za svěcení žen v Církvi.
Feministické frakci v Církvi dávají naději i jiné faktory. Názorným příkladem je mytí nohou ženám na Zelený čtvrtek: papež František to několikrát sám provedl a v lednu osobně nařídil, aby byla v oficiálních pravidlech provedena změna s tím, že tento obřad by se nadále neměl omezovat na muže a chlapce, ale mohou se ho účastnit i ženy, což má „plně vyjadřovat význam gesta vykonaného Ježíšem ve Večeřadle“.(Pokračování textu…)
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, tento týden otevírá osmá neděle po Svatém Duchu.
Nejvýznamnější dny, svátky a památky tohoto týdne: sv. Benedikt z Nursie (po 11.), sv. Bonaventura z Bagnoreggia a bl. Hroznata (čt 14.), sv. Jindřich II. (pá 15.) a Panna Maria Karmelská (so 16.)
Příští týden otevře devátá neděle po Svatém Duchu, o níž si připomeneme i bl. Pavla Petera Gojdiče.
Modleme se za všechny pronásledované křesťany, jakož i za zločince, co je pronásledují, nebo proti tomu pronásledování nic nedělají, ač by mohli. (Pokračování textu…)