Malý, Radomír – 7. stránka

Ve svém mladším věku jsem si nikdy nemyslel, že se dočkám doby, kdy největší hrozba pro katolickou víru povstane z vlastních řad. Drzost neomodernistické sekty, která jako rakovina prostupuje všemi orgány Katolické církve, si v ničem nezadá s komunistickou nebo liberální protikatolickou agitací, ba v lecčems ji ještě překonává. To se týká zejména církevních dějin. Dokazuje to článek doc. dr. Tomáše Petráčka v dominikánském teologickém periodiku „Salve“ 4/15 pod názvem „Syllabus omylů piánské církve“.

Celou statí se samozřejmě vine jako špinavá niť známá tiráda o pronásledování „myslících“ katolíků za éry papežů Piů, především sv. Pia X., autora známých protimodernistických dokumentů. Jenže to není všechno. Petráčkův článek je plný urážek celé Církve před II. vatikánským koncilem (dále jen DVK) a očividně se snaží vyvolat dojem, že Církev od Tridentského koncilu až do DVK vlastně nebyla tou pravou katolickou, nýbrž pouhou „piánskou“ církví, jež postrádala ortodoxii, jak ostatně sám termín „piánská církev“ v titulku napovídá. I když to nikde výslovně neříká, tak z jeho článku plyne, že Církev na Tridentském sněmu se svojí protireformační rétorikou odchýlila od údajné „pravověrnosti“ prvotní církve. Tuto „herezi“ potom dovedli ad absurdum papežové bl. Pius IX. svým „Syllabem“ r. 1864 a sv. Pius X. svými dokumenty „Pascendi“ a „Lamentabili“ r. 1907.

Sami se prý podle Petráčka dopustïli 7 „věroučných“ bludů. Jsou to: (Pokračování textu…)

Krize Církve / Malý, Radomír / O víře

Christos voskres! Voistinno voskres!

27. 3. 20167. 4. 2016 - by Ignác Pospíšil - 14 Comments.

Kristus vstal z mrtvých! Opravdu vstal z mrtvých! Tímto pozdravem se o Velikonocích zdraví východní křesťané, řeckokatolíci i pravoslavní. Je v něm úžasná duchovní síla. Na pozdrav „Christos voskres (Kristus vstal z mrtvých)!“, odpoví pozdravený „Voistinno voskres (opravdu vstal z mrtvých)!“ Původ tohoto zvyku tkví v evangeliu sv. Lukáše 24,34. Když se dva učedníci vrátili z cesty do Emauz k apoštolům a sdělili, že se jim vzkříšený Ježíš zjevil na cestě, že vstal z mrtvých, apoštolé odpověděli: „Pán opravdu vstal z mrtvých…“

Komunisté r. 1950 postavili řeckokatolickou církev na Slovensku mimo zákon. Kněží, kteří odmítli nucený přestup k pravoslaví, byli uvězněni. V kriminále se jim snažili agitátoři „vymýt mozek“ ateistickými přednáškami. Jednou, když jich shromáždili několik desítek a řečník „dokazoval“, že Bůh neexistuje, přihlásil se jeden starý kněz, že má dotaz. Přednášející mu udělil slovo. On se obrátil ke shromážděným spolubratřím s pouhými dvěma slovy: „Christos voskres!“ Všichni sborově odpověděli: „Voistinno voskres!“ A bylo po přednášce. Stačila pouhá tato dvě slůvka, aby rozmetala celou konstrukci bolševických neznabohů na padrť.

Zmrtvýchvstání je pečetí vykupitelského díla Kristova, důkazem jeho Božství a pravdivosti jeho nauky. Jedná se o nejlépe doloženou realitu v dějinách starověku. Prázdný hrob viděl každý obyvatel Jeruzaléma a každý návstěvník tohoto města. Vzkříšeného Pána neviděli pouze apoštolé a zbožné ženy, ale stovky lidí, možná i tisíce. Sv. Pavel píše v 1 Kor 15,6 o jeho zjevení „více než 500 bratří najednou…“ a aby nebylo žádných pochybností, dodává, že „většina dosud žije…“, čili můžete je navštívit a ověřit si to. Sv. Lukáš v úvodu ke Skutkům apoštolů zase uvádí, že Ježíš „po svém utrpení dal mnoho důkazů pro to, že žije…“ (Sk 1,3). (Pokračování textu…)

Malý, Radomír / O víře

Ježíš Kristus: Spasitel nebo mučedník svobody svědomí?

24. 3. 201624. 3. 2016 - by Ignác Pospíšil - 9 Comments.

„Ježíš nebude nikdy překonán!“ Hádejte, milí čtenáři, kdo pronesl tento patetický výrok. Katolický biskup? Misionář? Teolog? Mučedník pro Krista? Nikoliv, byl to Ernest Renan, bojovný francouzský antiklerikál 19. století, který se netajil svým záměrem zlikvidovat Katolickou církev. Nepředstavoval mezi svými souputníky žádnou výjimku. I náš T. G. Masaryk, velký nepřítel katolicismu, umísťuje na konci svého spisu „Světová revoluce“ nadšený výkřik: „Ježíš, ne Caesar!“

Málokdo z odpůrců křesťanství na Ježíše plive (to se dá těžko, byl bez jakéhokoliv osobního hříchu), všichni osvícenci, marxisté i současní genderističtí neomarxisté, existencionalisté, liberálové, zednáři a další esa protikatolického boje – pokud přímo nepopírají Kristovu historickou existenci (tím by se dnes ale z vědeckého hlediska znemožnili), tak ho vychvalují jako velkého filozofa, lidového proroka a náboženského reformátora, kterého pro jeho odvážnou kritiku tehdejšího náboženského establishmentu poslal židovský sanhedrin na smrt.

Má to však jeden háček. Takový Ježíš nikdy neexistoval, Ježíš-pouhý člověk není historickou osobností. Tou je Ježíš-Bohočlověk, Vykupitel a Spasitel světa. Toho ovšem odpůrci zjevené pravdy odmítají stejně hněvivě jako tenkrát židovský sanhedrin v čele s Kaifášem, tento Ježíš jim dnes překáží stejně jako tenkrát. Ježíš filozof a náboženský reformátor jim nevadí, takových zná historie víc, on je pouze jedním z nich. Ježíš tohoto typu je k ničemu nezavazuje, je to člověk podrobený omylům tak jako všichni. Ale Ježíš Kristus, ten, který o sobě prohlásil, že pouze On je Cesta, Pravda a Život, a nikoli jenom jeden z myslitelů a zakladatelů světových náboženství, se pro ně stal „úhelným kamenem“, který zuřivě odhazují. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Malý, Radomír

Řeckokatolíci „přes palubu“!

15. 2. 201615. 2. 2016 - by Ignác Pospíšil - 85 Comments.

Papež František se 12.2. setkal s ruským pravoslavným patriarchou Kirillem I. Bylo publikováno 30 bodové prohlášení, na němž nutno pozitivně ocenit společné odsouzení potratů a eutanázie. Znepokojující však je čl. 25 této deklarace, jehož podpisem papež František fakticky „háže přes palubu“ katolíky byzantského obřadu:

„Doufáme, že naše setkání přispěje také ke smíření tam, kde mezi řecko-katolíky a pravoslavnými existují napětí. Dnes je zřejmé, že dřívější metoda ´uniatismu´ pojatého jako sjednocení jednoho společenství s druhým odtržením od jeho církve, není způsob, který by umožňoval znovu nastolit jednotu. Nicméně, církevní společenství, která se objevila v těchto historických okolnostech, mají právo existovat a podnikat vše, co je nutné k uspokojení duchovních požadavků svých věřících a současně se snažit žít v pokoji se svými sousedy. Pravoslavní a řecko-katolíci mají zapotřebí se smířit a nalézt formy přijatelného vzájemného soužití.“ (Pokračování textu…)

Historie / Krize Církve / Malý, Radomír / Vyvracení mýtů

La Croix žádá „rehabilitaci“ zednářů

4. 2. 2016 - by Ignác Pospíšil - 19 Comments.

Polský internetový portál pch24.pl přinesl informaci o redakčním článku v nejčtenějším francouzském katolickém periodiku – deníku „La Croix“, že zednáři by měli být v Katolické církvi konečně „rehabilitováni“. Autoři se odvolávají na probíhající Rok milosrdenství. Současný Kodex kanonického práva z r. 1983, který klasifikuje členství v zednářské lóži jako těžký hřích, a proto neumožňuje zednářům přistupovat ke sv. přijímání, je prý „těžkou křivdou“ pro ty zednáře, kteří se cítí být katolíky.

Dále list píše o napětí mezi Katolickou církvi a zednářstvím v minulosti, což prý je už „neaktuální“. Církev údajně na tomto vzájemném nepřátelství „nebyla bez viny“, protože „ve Francii a v Itálii se zapojila do politiky návratu monarchie“.

Nebylo by překvapením, kdyby toto napsalo nekatolické médium. Jenže La Croix je nejenom katolickým listem vycházejícím s církevním schválením, ale také hlasatelem názorů Francouzské biskupské konference. Opět tady máme naše katolické flagelantství, omlouvání se za neexistující „viny“ a překrucování dějin v neprospěch katolicismu nikoli z řad odpůrců Církve, nýbrž přímo od katolických publicistů, jejichž články mají oficiální souhlas biskupů. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Malý, Radomír

Podprahové dezinformace uvnitř Církve

30. 12. 2015 - by Ignác Pospíšil - 20 Comments.

Vánoční idyla a pohoda, které vyvolává něžné Jezulátko v jeslích, obvykle trvají od Štědrého dne až do Nového roku. Jenže církevní kalendář nám nedovoluje zabydlet se v nich. Hned 26.12. Církev slaví svátek prvomučedníka sv. Štěpána, ukamenovaného pro svoji věrnost Spasiteli. 28.12. zde máme svátek Mláďátek, kdy si připomínáme bestiální povraždění betlémských malých chlapců. Tento den je u katolíků obvykle spojován s myšlenkou na děti zavražděné umělým potratem. Hned následující den 29.12. Církev slaví svátek anglického biskupa sv. Tomáše Becketta, který hájil principy nezávislosti Církve na světské moci a katolické morálky až k prolití krve.

Takže Církev nás od roztomilých jesliček okamžitě uvádí do tvrdé reality zla a pronásledování Kristových vyznavačů. To má ale dnes svoji specifickou podobu, jaká se ještě v dějinách nevyskytla. Nejde ani tak o to, že mezi současnými katolickými hierarchy je málo Štěpánů a Beckettů, ochotných prolít pro Krista svoji krev (těch ostatně vždycky bylo jako šafránu – jak mezi duchovními, tak mezi věřícími), ale o to, že pokud se takoví vyskytnou, tak jsou trestáni – i když ne přímo popravou nebo vězením – nejen od světských orgánů a otevřených nepřátel Kristových, ale i od svých vlastních církevních představených. (Pokračování textu…)

Malý, Radomír / O víře / Polemiky / Vyvracení mýtů

Fatwa nebo koncentrák? Co to bude, pane profesore?

15. 12. 201515. 12. 2015 - by Ignác Pospíšil - 65 Comments.

Alexander Solženicyn ve své knize „Souostroví Gulag“ píše, jak se Voloďa Iljič Lenin ve svém vyhnanství na Sibiři uprostřed krásné přírody, kde „bzučeli čmeláci“, zamýšlel nad tím, jakou podobu budou mít koncentráky v budoucím „nejspravedlivějším“ státě světa. Na dalších stránkách tohoto úžasného svědectví se dozvídáme o hrůzostrašných hekatombách obětí.

Mám obavu, že mons. prof. dr. Tomáš Halík, nositel Tempeltonovy ceny a viceprezident celosvětově působící Rady pro výzkum hodnot a filozofie se sídlem ve Washingtonu, se ve své „poustevně“ v Německu, kam každoročně v létě dle svých vlastních slov jezdí, aby „meditoval“, zamýšlí nad něčím podobným. Vede mne k tomu jeho článek v Perspektivách, příloze 50. čísla Katolického týdeníku pod názvem „Máme s muslimy stejného Boha?“

Pominu jeho absurdní synkretistické nesmysly, že „kdo na tuto otázku odpoví negativně, prokazuje nejen elementární neznalosti dějin kultury a náboženství, ale také naprostou neznalost křesťanského vyznání…“ Před II. vatikánským koncilem na tuto otázku odpovídali negativně všichni papežové a pravověrní teologové. Rád bych se pana profesora zeptal, jestli i oni prokazovali jím uvedenou „naprostou neznalost“, ale to není na jeho článku to podstatné a nejnebezpečnější. (Pokračování textu…)

Historie / Malý, Radomír / Pronásledování křesťanů / Úvahy

Je islám horší než euroatlantická civilizace?

10. 12. 2015 - by Ignác Pospíšil - 61 Comments.

Mohamed nechává vyvraždit židovský kmen Banú Kurajzá

Tato provokativně znějící otázka by snad mohla vyvolat dojem, že podceňuji nebezpečí islámu pro Evropu. Omyl! Islám pokládám za hrozbu pro nás pro všechny. Vražedně znějící výzvy Koránu a Hadithu a především pak vlastní, přímo muslimy sepsaný život Mohameda, který byl masový vrah, lupič, smilník a pedofil, jsou přímým varováním. Principem duchovního i veřejného života islámu je následovat Mohameda, což muslimové neustále slyší ve svých mešitách. V tom případě ale – potěš nás Pán Bůh!

Ale položme si otázku, jestli naše euroatlantická bezbožná osvícensko-liberálně-neomarxisticko-genderistická civilizace je méně vražedná a zločinná než islám. Muslimští atentátníci v Paříži se odvolávali na krvavé súry Koránu – jenže Francie, kde vraždili, hrdě zpívá svoji hymnu Marseillaisu, kde v refrénu zní: „Nechť krev nečistá napojí brázdy našich polí!“ A můžeme pokračovat: Mohamed, ctěný od muslimů jako Alláhův prorok a světec, po dobytí Mekky vraždil bez slitování, rovněž tak poté, co jako absolutní vládce podnikal vojenské výboje na Arabském poloostrově. Republikánská a demokratická Francie však uctívá svoji „velkou“ revoluci let 1789-1799 a její vůdce. Řada ulic se jmenuje po Robespierrovi a Dantonovi, přičemž oba dva byli stejnými masovými vrahy jako Mohamed. Georghes Danton po zářijových masakrech r. 1792, kdy bylo ve vězeních sadisticky utýráno a povražděno 1340 zcela bezbranných a nevinných lidí, mezi nimi přes 300 katolických kněží, prohlásil: „Bylo zúčtováno s davem konspirátorů a bídáků… Chtěl jsem, aby všechna pařížská mládež přišla do Champagne poskvrněná krví…“ Oficiální úctě se rovněž těší císař Napoleon, původně jeden z bojovníků revoluce, jenž pro svoji dobyvatelskou slávu neváhal pustit se do agresivní zločinné války proti celé Evropě a zaplavit ji řekami krve a utrpení. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Malý, Radomír / Mattei, Roberto de / O víře / Polemiky / Vyvracení mýtů

Roberto de Mattei: Farizeové a saduceové naší doby

1. 12. 201516. 9. 2016 - by Ignác Pospíšil - 9 Comments.

Kritika farizeů je mottem, které se často opakuje ve slovech papeže Františka. V mnoha vystoupeních mezi lety 2013 a 2015 mluvil o „nemoci farizeů“ (7. listopadu 2013), o „těch, kteří napadají Krista ze nerespektování sabatu“ (1. dubna 2014), o „pokušeni soběstačnosti a klerikalismu, omezení víry na normy a instituce, jak to dělali znalci Písma a farizeové v době Ježíšově“ (19. září 2014). 30. srpna 2015 při modlitbě Anděl Páně papež řekl, že tak, jak tomu bylo v případě farizeů, „tak i pro nás je něčím nebezpečným považovat se za lepší než jiní jen proto, že zachováváme zásady a zvyklosti, zejména když nemilujeme své bližní, máme tvrdé srdce, jsme arogantní a pyšní.“ 8. listopadu 2015 papež postavil do protikladu chování znalců Písma a farizeů, spočívající na vylučování se, k chování Ježíše, které spočívá na „inkluzi“ (začleňování).

Přirovnání k farizeům je zřejmé i v případě papežovy promluvy ze 24. října na závěr 14. zasedání letošní řádné biskupské synody o rodině. Komu patří ta „uzavřená srdce, která se často skrývají za naukou Církve nebo za dobrými úmysly, aby zasedla na stolci Mojžíšově a soudila, někdy s pocitem nadřazenosti a s povrchností, těžké případy a zraněné rodiny,“ ne-li „farizeům, kteří si z náboženství dělají (nikdy nekončící) řetěz přikázání“ (26.června 2014)? Je vidět, že k farizeům podle Františka náleží každý, kdo nekompromisně brání Boží přikázání, předpisy a absolutní, jednoznačně závazné normy Církve. (Pokračování textu…)

Malý, Radomír / Životopisy a nekrology / Zprávy

Kněz básník P. Karel Dachovský nežije

23. 8. 2015 - by Ignác Pospíšil - 10 Comments.

Náhlá úmrtí bývají často opravdovým požehnáním pro lidi žijící v milosti posvěcující, protože netrpí fyzickými bolestmi a jdou buď přímo, nebo po pobytu v očistci do nebe, zato však těžkou ranou pro pozůstalé – a nejen pro ně. Též pro ty, kteří je měli rádi a kteří s nimi s láskou spolupracovali na dobrém díle. Přesně toto byl případ kněze, básníka a vydavatele P. Karla Dachovského z Prahy.

Narodil se r. 1949, vystudoval Vysokou školu ekonomickou, jako mladý inženýr ekonomie se stal řeholníkem františkánského řádu, který za komunismu – tak jako všechny řehole – byl zakázaný. Spolupracoval s opravdovým hrdinou neoficiálního řeholního života P. Janem Bártou, jehož životopis později napsal. V ilegalitě byl vysvěcen na kněze mým dlouholetým duchovním vůdcem a vězněm 50. let P. Václavem Razikem, tajným biskupem. P. Karel neušel pronásledování StB, nakonec se mu podařilo emigrovat do Velké Británie. Po listopadu r. 1989 se vrátil a založil vydavatelství Řád, které od r. 1994 vydávalo samostatné periodikum téhož názvu, vycházející třikrát do roka.

Velkou láskou P. Karla už od mladých let byla duchovní poezie. Sám psal zdařilé básně s hlubokým náboženským obsahem, v Řádu pak dával prostor řadě jiných katolíků, pokoušejících se o totéž. Řád byl snad jediným katolickým periodikem, které se tomu věnovalo a tím navazovalo na prvorepublikovou revui téhož názvu, kterou nejdříve zakázali nacisté a poté r. 1948 komunisté. V tomto starém Řádu publikovali své básně Václav Renč, Jan Zahradníček a vůbec celá plejáda katolických mistrů slova. P. Karel chtěl právě na tuto tradici navázat. (Pokračování textu…)

Malý, Radomír / O víře / Společnost

Imigranti a láska k bližnímu

22. 8. 2015 - by Ignác Pospíšil - 83 Comments.

Jaký má být katolický postoj k imigrantům z muslimských zemí? Víme, že evropská společnost se zmítá mezi většinovým odmítáním a menšinovým nadšeným přijímáním, zastávaným hlavně liberálními a levicovými intelektuálními elitami. U nás v posledních dnech zveřejnily cca 2 tisíce univerzitních pracovníků svou výzvu proti údajné „xenofobii“ a dostalo se jim pokárání od prezidenta Zemana (resp. od jeho mluvčího Ovčáčka). Jak se ale mám k této problematice postavit já, český katolík, jemuž jsou drahé Písmo sv. a nauka Církve?

Neposkytnout pomoc bližnímu, který je v nouzi, je hřích, kvůli němuž mnozí nebudou spaseni, jak vyplývá zejména z 25. kapitoly Matoušova evangelia a z listu sv. Jakuba. Jenže jsou ti, kteří se k nám a poté dále do Evropy masově hrnou, opravdu těmi bližními, kteří potřebují pomoc?

Mimo jakoukoliv diskusi je poskytnutí pomoci iráckým, syrským a jiným křesťanům, kteří utíkají před pronásledováním a dokonce před hrozbou kruté smrti. Teroristický Islámský stát už řadu Kristových vyznavačů surovým způsobem popravil. Ujmout se toho, kdo je ohrožen na životě, zdraví a majetku, kdo je pronásledován z náboženských, politických, rasových, národnostních nebo třídních důvodů je reálným aktem pomoci bližnímu a křesťanského milosrdenství. Proto nelze než plně souhlasit s naší ČBK, která chce katolická charitativní zařízení otevřít přednostně křesťanům ze zemí ohrožených teroristy Islámského státu. Samozřejmě se nejedná pouze o křesťany, ale o všechny, kterým nespravedlivě kvůli pouhým názorům hrozí vězení a smrt.

(Pokračování textu…)

Historie / Katolická církev / Malý, Radomír

O Nicholasi Wintonovi trochu jinak

8. 7. 20158. 7. 2015 - by Ignác Pospíšil - 14 Comments.

Úmrtí 106letého zachránce více než šesti stovek židovských dětí Sira Nicholase Wintona se stalo předmětem velkých oslav životního díla tohoto muže u nás i ve Velké Británii. Právem. Komu čest, tomu čest, komu úctu, tomu úctu – to jsou slova sv. Pavla. Winton, který organizoval výjezdy židovských dětí z tehdejšího Česko-Slovenska a později Protektorátu a jejich umístění v adoptivních rodinách Velké Británie, jim zachránil životy. Jinak by skončily v nacistických ghettech nebo v plynových komorách Treblinky či Osvětimi.

Winton byl slušný člověk, náležející k bohaté horní vrstvě. Narodil se r. 1909 v Londýně v rodině židovských přistěhovalců z Německa. Stal se majetným a vlivným burzovním makléřem, který svých peněz a kontaktů využil pro záchranu dětí židovských soukmenovců z Čech a Moravy. Těžko ale mluvit o nějaké náboženské motivaci této dobročinné aktivity. Jeho rodiče byli liberální Židé, kteří po příjezdu do Anglie čistě formálně přijali křest v anglikánské církvi. Nikdy se ale nestali praktikujícími věřícími a syna Nicholase vychovávali v duchu náboženského synkretismu a relativismu, typickém pro tehdejší velkou buržoazii. Winton nikdy nebyl praktikujícím údem nějaké náboženské komunity. Co a jak věřil o Bohu, úzkostlivě tajil, podařilo se mi najít pouze tyto 2 jeho výroky na dané téma: (Pokračování textu…)

Historie / Malý, Radomír / Pronásledování křesťanů / Společnost

„Zapomenutý holocaust“ nežádoucí

22. 6. 201523. 6. 2015 - by Ignác Pospíšil - 6 Comments.

Jak oznámilo internetové vydání časopisu „Polonia Christiana“ (pch24.pl 15.6.2015), americký historik a spisovatel polského původu Richard Lukas měl dostat prestižní literární Cenu Janusze Korczaka za publikace o nacistické genocidě židovského národa, kterou uděluje židovská Liga proti hanobení. Jenže ouha! Tento autor čerstvě vydal svoji nejnovější knihu „Zapomenutý holocaust“, kde nepíše o hitlerovské perzekuci Židů, ale katolických Poláků, mezi nimiž dominují duchovní osoby. To rozzlobilo židovskou Ligu natolik, že na poslední chvíli změnila své rozhodnutí. Lukas cenu nedostal.

Proč ten hněv? Pan Lukas totiž v knize předložil dokumenty, že nacistická nenávist nesměřovala pouze proti Židům, ale také proti Polákům, zejména proti katolickému duchovenstvu. Počet polských kněží a řeholních osob, popravených nebo umučených v německých koncentrácích, činí cca 3 tisíce osob, mezi nimi jsou 4 biskupové. Velmi často se tak stalo právě za pomoc Židům (v okupovaném Polsku byl za to stanoven trest smrti). Tisíce dalších biskupů, kněží a řeholníků byly odvezeny do koncentračních táborů. Není náhodou, že v památníku Yad Vashem v Jeruzalémě převažují na tabulce věnované Arijcům, kteří s nasazením vlastního života pomohli Židům, polská jména. Přitom osud Poláků se od osudu Židů příliš nelišil. V Generálním Gouvernementu (Němci okupované území bývalé Polské republiky, dále jen GG) byly zavřeny všechny polské vysoké i střední školy, Poláci směli vykonávat jen méně kvalifikované práce. Tvrdě byly pronásledovány všechny projevy náboženského cítění na veřejnosti, když policie našla při pouliční razii u někoho růženec nebo svatý obrázek, putoval dotyčný do koncentráku. Když Němci v září r. 1939 vtrhli do Polska, elitní oddíly SS hromadně vraždily polské civilisty. Západní část Polska, tzv. Povartí, byla přičleněna k říši a polské obyvatelstvo odtud vyhnáno do GG. Ti, kteří zůstali, byli zařazení do zvláštních pracovních táborů, ve skutečnosti likvidačních, většina jich tam zahynula nebo je esesáci povraždili. Americký historik Timothy Snyder uvádí ve své knize „Krvavé země“, že němečtí nacisté vyvraždili celkem 2 miliony Poláků, další 2 miliony jich vymordovali Sověti ve své okupační zóně na východ od řeky Bug (Molotov-Ribbentropův pakt), zbývající 2 miliony potom zahynuly v důsledku válečných operací. (Pokračování textu…)

Malý, Radomír / Mattei, Roberto de / Společnost

Západ nenávidí svoji kulturu a civilizaci

2. 5. 201516. 9. 2016 - by Ignác Pospíšil - 16 Comments.

Západ dnes nenávidí sebe samého tou samou nenávistí, jakou živí vůči němu islámští teroristé. Islám kráčí cestou šílených vražd, Západ cestou nihilismu a sebevraždy. „Hvězdy nových mučedníků září na obloze Církve,“ píše Roberto de Mattei na stránkách Corrispondenza Romana. „Nelze litovat těch 148 mladých studentů, kteří padli za oběť na Květnou neděli islamistům v Keni, je třeba jim závidět, protože se jim dostalo mučednické palmy,“ pokračuje historik.

De Mattei vysvětluje, že tito lidé se stali mučedníky, protože zemřeli jako křesťané z rukou vojáků Mohameda. „Mučedníka nedělá krutá smrt sama o sobě, ale fakt, že byla důsledkem nenávisti ke křesťanské víře. To nikoli samotná smrt vytváří mučedníka, píše sv. Augustin, ale to, že jeho utrpení a smrt byly podřízeny pravdě. Ne všechny oběti pronásledování lze nazvat mučedníky, ale pouze ty, které potkala smrt z rukou vrahů nenávidících jejich víru,“ píše de Mattei. (Pokračování textu…)

Malý, Radomír / Politika

Poslanci EP odhlasovali „právo“ žen disponovat svým tělem a „právo“ na potrat

12. 3. 201512. 3. 2015 - by Ignác Pospíšil - 57 Comments.

Evropský parlament ve Štrasburgu odhlasoval v úterý 10. března r. 2015 rezoluci o rovnoprávném postavení mužů a žen. Diskuse se týkala dvou zpráv, které obsahovaly mj. i paragraf Právo na potrat. Hlasování proběhlo odpoledne a pro zmíněná „práva“ se vyslovilo 441 poslanců, 205 hlasovalo proti a 52 se zdrželo.

Jako důležité opatření proti „nespravedlnosti“ uvedla zpráva belgického socialisty Marca Tabarelly realizaci „práva žen disponovat svým tělem“. Tato formulace se setkala v diskusi od pondělka se souhlasem i s odporem. Druhá zpráva italského socialisty Piera Antonia Panzeriho zdůrazňovala právo na bezpečný a legální potrat.

Evropský zastřešující Svaz katolických sdružení pro rodinu (Fédération des Associations Catholiques Familiales en Europe/FAFCE) varoval poslance před schválením rezoluce. Zdůraznil, že dokument se zabývá citlivými otázkami, které jsou v kompetenci 28 členských států a tam musí i zůstat. Odsouhlasením zprávy se ignoruje princip subsidiarity, jak uvedl dotyčný svaz pro rodinu. Proti zprávě bylo shromážděno 60 000 podpisů. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Malý, Radomír / Zprávy

Příprava na pokračování synody o rodině: Laici brání Kristovu nauku před kardinálem Baldisserim

29. 1. 2015 - by Ignác Pospíšil - 62 Comments.

Přípravné práce k biskupské synodě o rodině v říjnu r. 2015 pokračují. Papežská rada pro rodinu pozvala na dny 22.-24.1. představitele nejdůležitějších laických prorodinných hnutí do Říma, aby vyslechla jejich názor na 46 otázek nové ankety, které se mají stát podkladem pro „Instrumentum laboris“ synody.

Výsledek ale nedopadl tak, jak si kardinál Baldisseri, generální sekretář synody, představoval. Tento hodnostář, který působil na loňské mimořádné synodě jako prodloužená ruka papeže Františka, se nakonec neudržel a vyvolal u zástupců laických hnutí svými výroky pobouření.

Laická hnutí: Ano k láskyplnému přijetí, ale ne k přijímání bez stavu milosti

Všechno probíhalo zcela diskrétně. Generální sekretář synody kardinál Lorenzo Baldisseri, dosazený papežem Františkem, nenechal nic zveřejnit. To souvisí s tím, že výsledek neodpovídal očekávání generálního sekretariátu synody. Španělský kněz Santiago Martin, zakladatel „Františkánů Panny Marie“, shrnul stanoviska laických sdružení do krátkého výroku: „Katoličí laikové: Sleva? Ne, děkuji.“ (Pokračování textu…)

Krize Církve / Malý, Radomír / Společnost / Úvahy

Zkažená sůl

19. 1. 201519. 1. 2015 - by Ignác Pospíšil - 55 Comments.

Nedávný atentát muslimských teroristů na redakci Charlie Hebdo v Paříži právem znepokojil i mnohé zbožné českomoravské věřící. Vyhlašují se modlitební iniciativy za ochranu naší země – resp. celé Evropy – před muslimským terorismem. Já ale některé z vás budu nejspíš šokovat svým vyjádřením, že se k těmto aktivitám nepřipojuji a na tento úmysl se modlit odmítám.

Proč? Poněvadž tato modlitba je v rozporu s Boží vůlí. Čtěme Písmo sv. a dozvíme se snadno a rychle důvod. O co se vlastně máme modlit podle těchto iniciativ, zajisté subjektivně zbožných a dobře míněných? O to, aby Bůh zachoval tuto Evropu s jejími liberálně socialistickými pořádky!!! Evropu, v níž je těžký hřích zákonem povýšen na „lidské právo“ (potrat, homosexualita, promiskuita) a obrana ctnosti klasifikována jako „extrémismus“, někdy dokonce jako trestný čin.

Státníci téměř celé Evropy se sjeli do Pařiže, aby tam – zavěšeni do sebe – demonstrovali při smutečním pochodu svou vůli hlásit se k tomu hnoji, prezentovanému časopisem Charlie Hebdo, a glorifikovali jeho redaktory jako světce a hrdiny, ačkoliv jejich rouhačské karikatury Nejsvětější Trojice, Svaté rodiny, Církve a papeže nelze nazvat ani žumpou, to by bylo urážkou tohoto jinak užitečného zařízení. (Pokračování textu…)

Hnutí pro-life / Krize Církve / Malý, Radomír / Politika / Pronásledování křesťanů

Totalitní zvůle kanadských úřadů

4. 1. 20154. 1. 2015 - by Ignác Pospíšil - 28 Comments.

Loni byla po 23 měsících vězení propuštěna na svobodu praktikující katolička Mary Wagnerová, statečná obhájkyně nenarozeného života, která se dostala do vězení jen za to, že navštěvovala potratové kliniky, kde se buď před nimi, nebo v jejich ambulancích modlila růženec, rozdávala ženám jdoucím na potrat bílé růže a přesvědčovala je, aby své dítě nezabíjely. Soud to kvalifikoval jako „narušení práva svobodného podnikání“, protože paní Wagnerová odrazovala klientky klinik od potratu a tím ohrožovala zisky těchto na vraždách vydělávajících firem.

Mary Wagnerová po svém propuštění přijela na návštěvu Polska, kde byla nadšeně přijata tamními prolife organizacemi i některými církevními hodnostáři. Přednášela na řadě míst, mimo jiné i v Radiu Maryja a v televizi Trwam. Jenže po návratu do Kanady těsně před vánočními svátky byla znovu zatčena – a to z toho samého důvodu jako předtím: Navštěvovala potratové kliniky, modlila se, rozdávala ženám růže a rozmlouvala jim úmysl dát své dítě pod srdcem zabít. Její matka Jane Wagnerová napsala nyní list jejím polským přátelům, který je ale ve skutečnosti adresován široké veřejnosti. Zde je jeho redakčně zkrácený překlad: (Pokračování textu…)

Krize Církve / Malý, Radomír / Polemiky / Vyvracení mýtů

Svatý Otče, proč mne urážíte?

4. 12. 2014 - by Ignác Pospíšil - 66 Comments.

Papež František na palubě letadla při svém návratu z Turecka prohlásil na narychlo uspořádané tiskové konferenci:

„Chtěl bych něco říci o těchto třech věcech: mezináboženském dialogu, islamofobii a christianofobii. Začněme islamofobií – je pravda, že teroristické akce, nejenom v blízkovýchodní oblasti, ale také v Africe, vyvolávají reakci typu: ´Je-li toto islám, tak se rozzlobím´. Mnohé a mnohé muslimy to uráží a tvrdí: ´Ne, my nejsme takoví. Korán je knihou pokoje, prorockou knihou pokoje. Islám není takový´. Chápu to a upřímně si myslím, že nemůžeme o všech muslimech mluvit jako o teroristech. Stejně jako nelze říci, že by všichni křesťané byli fundamentalisté, ačkoli takovéto skupinky také mezi sebou máme, jako ve všech náboženstvích….“ (znění přesně podle radiovaticana.cz)

Papež František řekl, že v křesťanství, tedy i v Katolické církvi, jsou „fundamentalisté“. Tímto termínem označují protikatolická mainstreamová média jednak stoupence tradiční liturgie, jednak ochránce nenarozeného života a rodinných hodnot, tzv. „homofoby“ apod. K nim ke všem se hlásím a patřím. Jestliže mne kvůli tomu nazývají „fundamentalistou“, nevadí mi to, nechápu toto slovo jako nadávku, ale jsem na toto označení náležitě hrdý. „Fundamentum“ znamená latinsky „základ“. Každý katolík by měl „jít k základům“, k tomu vybízí na řadě míst evangelií sám Ježíš Kristus, např. když říká v závěru sv. Matouše: „Jděte tedy, učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého! A učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal!“ V horském kázání potom praví: „Buďte tedy dokonalí, jak dokonalý jest i váš nebeský Otec…“ (Mat 5,48). Být katolickým „fundamentalistou“ proto znamená brát Písmo sv. a Tradici nadmíru vážně a důsledně a usilovat na prvém místě o život podle evangelia a katolické nauky. Z toho plyne i výše zmíněná orientace na tradiční liturgii, obranu rodiny a zvláště nenarozeného života. (Pokračování textu…)

Historie / Malý, Radomír / Společnost

Sametová revoluce? Nikoliv, sametová zrada!

21. 11. 201421. 11. 2014 - by Ignác Pospíšil - 54 Comments.

Nestydím se za to, že jsem byl u nás v Brně aktivistou listopadových událostí r. 1989. Mohu dokonce říct, že jsem na to i hrdý. Boj s bezbožeckým komunismem vždycky byl, je a bude – řečeno slovy sv. Pavla – „dobrým bojem“. Každý, kdo se tehdy takto angažoval, může proto s apoštolem národů právem konstatovat: „Dobrý boj jsem bojoval…“ (2 Tim 3,7). Jinou otázkou ovšem je, jak tento boj nakonec dopadl a kdo v něm vlastně zvítězil.

Nebyl jsem sám, kdo si bezprostředně ještě ve víru událostí a všeobecné euforie neuvědomil zákeřnou zradu a ránu do zad, kterou nám tenkrát zasadili ti, o nichž jsme se mylně domnívali, že jsou našimi spojenci. Ano, nemýlíte se, pokud si myslíte, že mluvím o vedoucích představitelích Charty 77 v čele s Václavem Havlem a dalších ikonách Listopadu 89. My, aktivní katolíci, jsme opravdu chtěli převrat, ne krveprolití a násilí, ale konec bolševismu, který jsme pokládali právem za satanský systém ve smyslu proslulé encykliky Pia XI. „Divini Redemptoris“. K tomu ale nedošlo a namísto toho příšla „dohoda o předání moci“. Před pár dny se k tomu otevřeně přiznal v televizním rozhovoru s Václavem Moravcem sám jeden z tvůrců a účastníků této dohody Petr Pithart, jenž s nečekanou upřímností popřel, že by se tenkrát jednalo o revoluci, sametovou či nesametovou. Byla to prostě dohoda, jíž vedoucí složky disentu i komunistického režimu pouze realizovali to, na čem se již dávno předtím domluvili vedoucí představitelé USA a SSSR, potažmo režiséři ze zákulisí. Tak vyznělo zmíněné doznání Pitharta.

My jsme si tenkrát naivně nějakou dobu mysleli, že se jedná opravdu o pád ďábelského komunismu. Teprve vývoj dalších dnů a týdnů nám odhalil strašlivou pravdu: Byli jsme zrazeni, naše nasazení bylo podle využito a zneužito, když Havel a jeho klika usedli s Marianem Čalfou a dalšími reprezentanty komunistického režimu k jednacímu stolu a domluvili se na Havlově prezidentství, které jednomyslně odhlasoval tehdejší ještě plně komunistický parlament, tentýž parlament, jenž pár týdnů předtím vyzýval k tvrdému postupu proti disidentům, mezi nimiž právě Havel vévodil. (Pokračování textu…)