Cekotová, Lucie – 8. stránka

11. června 2019 (LifeSiteNews) – Řeči LGBT hnutí o toleranci nikdy nebyly míněny vážně: Mají plně v úmyslu získat kulturní dominanci a pak se snažit „trestat“ lidi, kteří se veřejně postaví proti nim, a rozdrtit ty, kdo se jejich programu odmítají účastnit. Proto aktivně vyhledávají květináře, fotografy a pekaře, kteří s nimi nesouhlasí: potřebují totiž vytvořit odstrašující příklady, aby nás ostatní varovali, že pokud se nepodřídíme jejich pokračující transformaci národa, skončí naše hlavy nabodnuté na kopí.

Nejvýznačnějším dokladem toho je případ coloradského pekaře Jacka Phillipse z firmy Masterpiece Cakeshop, který se v jejich hledáčku bohužel ocitl už potřetí.

Možná si vzpomenete, že když Jacka Phillipse coloradská Komise pro občanská práva potrestala za to, že kvůli svému křesťanskému přesvědčení odmítnul upéct „svatební“ dort na stejnopohlavní „svatbu“, probojoval se až k Nejvyššímu soudu USA. Nejvyšší soud po několikaleté bitvě rozhodl v případu Masterpiece Cakeshop v. Colorado Civil Rights Commission poměrem hlasů 7:2, že Komise porušila Phillipsovo právo na svobodné uplatňování víry tím, že ve svém rozhodnutí znevažovala jeho náboženství. (Pokračování textu…)

Hnutí pro-life / Překlady Lucie Cekotové / Pronásledování křesťanů / Smits, Jeanne

Argentinský lékař odsouzen za neprovedení pozdního potratu

12. 6. 2019 - by Ignác Pospíšil - Leave a Comment

22. května 2019 (LifeSiteNews) – Argentinský lékař byl shledán vinným ze zanedbání povinností státního zaměstnance, protože odmítl provést legální pozdní potrat ženě ve 23. týdnu těhotenství.

Dr. Leandrovi Rodriguezi Lastrovi, stíhanému v argentinském městě Cipoletti za „násilí v porodnictví“, bude v nadcházejících dnech vyměřen trest při zvláštním jednání trestního soudu v Cipoletti. Dr. Rodriguez Lastra může dostat podmíněný trest odnětí svobody až na dva roky, což by znamenalo, že při dalším odepření potratu by šel okamžitě do vězení. Rovněž mu hrozí vymazání z rejstříku lékařů s licencí, což by se rovnalo ztrátě zaměstnání. Soud rozhodl 21. května, že porušil zákon o potratech tím, že „nekonal“, a je za to trestně odpovědný.

„Jednal bych stejně, protože nezatížím své svědomí smrtí žádného dítěte,“ řekl lékař portálu InfoBae před procesem. Popsal hrůzu pozdního potratu a prohlásil, že by se vždy snažil „zachránit oba životy“, tedy život matky i dítěte.

Rodriguez Lastra při čtení rozsudku držel za ruku svou manželku. Novinářům řekl, že je stále přesvědčen o své nevině a odsuzující výrok neočekával. Uvedl, že se proti rozsudku odvolá. Jak rovněž řekl v rozhovoru po svém odsouzení, velice by si přál hovořit se ženou, jíž se případ týkal, a vždy k tomu byl ochoten. (Pokračování textu…)

García Jones / Hnutí pro-life / Překlady Lucie Cekotové

Zákony připouštějící v některých případech potrat jsou mravně závadné

10. 6. 2019 - by Ignác Pospíšil - 9 Comments.

Poznámka překladatelky a šéfredaktora: Nedávno vzbudil pozornost českých obhájců života rozhovor s předsedou Hnutí pro život Radimem Ucháčem v Konzervativních novinách, z něhož vyplývá, že Hnutí pro život změnilo názor, neboť „zakázat potraty není naším [HPŽ] cílem“. Pro všechny, kdo si stejně jako my myslí, že legislativní zákaz potratů cílem být musí, jsme se rozhodli uveřejnit následující článek. Jakkoli se analýza v něm uvedená týká konkrétního zákona jednoho státu USA, jeho argumentace má obecnou platnost a může být užitečná i nám.

ANALÝZA

20. března 2019 (LifeSiteNews) – Toto je třetí ze série článků varujících hnutí pro život před nebezpečími kompromisů v otázce potratu.

V prvním článku vydaném v roce 2015 (https://www.lifesitenews.com/opinion/four-reasons-why-i-cant-support-the-20-week-abortion-ban-and-you-shouldnt-e) jsem shrnul logické omyly nejběžnějších výjimek, které bývají obsaženy v prolife návrzích zákonů. Jde o výjimky, které dovolují potrat v určitých situacích a v určitých fázích vývoje dítěte. Druhý článek z roku 2017 (https://www.lifesitenews.com/opinion/20-week-abortion-ban-is-a-compromise-with-no-chance-of-passing ) se hlouběji zabýval pomýlenou politickou strategií prolife legislativy, která tyto výjimky obsahuje. V tomto článku se budu podrobněji věnovat mravním důvodům, proč zastánci života nemohou podporovat zákony, jako je návrh zákona státu Georgia zakazující potrat dětí, kterým již tluče srdce, avšak dovolující zabíjení dětí počatých při znásilnění, při vágně definovaném ohrožení „zdraví“ matky a při postižení nenarozeného dítěte.

Aby to tedy bylo zcela jasné, georgijský zákon má tři znepokojující paragrafy:

Žádný potrat se nepovoluje a nebude proveden … kromě případů, kdy:

1. Lékař rozhodne, že podle opodstatněného lékařského úsudku hrozí medicínsky závažný stav*.

2. Lékař rozhodne, že podle opodstatněného lékařského úsudku je těhotenství z lékařského hlediska marné**.

3. Těhotenství je důsledkem znásilnění nebo incestu.

* Georgijský zákon definuje „medicínsky závažný stav“ jako vážné fyzické poškození nebo smrt matky. Problémem zde je to, že úmyslné zabití dítěte není nikdy z lékařského hlediska nutné. Zákon má však dovolit léčbu matky způsobem, který může dítě nepřímo poškodit v důsledku poskytnutí nezbytné péče matce.

** Georgijský zákon definuje „těhotenství z lékařského hlediska marné“ tak, že nenarozené dítě má podle opodstatněného lékařského úsudku vážnou a neléčitelnou vrozenou nebo chromozomální anomálii neslučitelnou se životem po narození. Problém zde spočívá v tom, že soud nad životem a smrtí se ponechává na lékařích, kteří mají propotratové smýšlení a téměř vždy pokládají genetická postižení za „neslučitelná“ se životem.

Tuto mravní analýzu bych rád začal konstatováním, že můj nesouhlas s návrhem zákona státu Georgia zakazujícím potraty dětí, jimž tluče srdce, neznamená odsouzení motivace jeho zastánců. I já jsem upadal do pokušení kompromisu v zásadní věci v zájmu zvýšení šance na vítězství či, jak si mezi sebou říkáme, „v zájmu záchrany alespoň některých dětí, když už nemůžeme zachránit všechny“. (Pokračování textu…)

Křesťanská politika / Krize Církve / Montagna, Diane / Překlady Lucie Cekotové / Výchova a vzdělávání

Italský ministr pro rodinu podpořil procesí na smír za Gay Pride

3. 6. 2019 - by Ignác Pospíšil - Leave a Comment

ŘÍM, 31. května 2019 (LifeSiteNews) — Italský ministr pro rodinu veřejně podpořil smírné procesí k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, které se konalo v severoitalské Modeně v sobotu 1. června. Cílem procesí je zadostiučinění za „gay pride“, která se v tomto městě odehrála ve stejný den. Ministr Lorenzo Fontana řekl ve videorozhovoru, že s procesím „absolutně souhlasí“. „Jsem rád, že ho pořádáte, a přeji vám hodně štěstí,“ řekl Fontana organizátorům. Portál LifeSiteNews přinesl před akcí interview s Cristianem Luglim, jedním z organizátorů procesí.

LifeSite: Cristiano, povězte nám něco o tomto smírném procesí.

Lugli: Veřejné procesí na smír se koná v Modeně v sobotu 1. června v 10.00. Organizuje ho Výbor svatého Geminiána, skupina katolických věřících z Modeny a Reggio-Emilia, která se svěřila do ochrany patrona města svatého Geminiána, modenského biskupa ze 4. století. Smírné procesí se koná ve stejný den jako modenská „gay pride“.

V čele procesí bude nesen velký krucifix. Budeme se modlit růženec, zpívat latinské litanie ke všem svatým a modlit se smírnou modlitbu k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu papeže Pia XI. Rovněž budou čteny úryvky z encykliky Pia XI. Miserentissimus Redemptor o smíru, jímž jsme všichni povinni Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu.

Jsme přesvědčeni, že „gay pride“ je velmi vážným skutkem proti Bohu, proti Panně Marii a svatým, protože se snaží převrátit přirozený řád, který si přeje sám Bůh. Je to veřejný hřích proti přirozenosti a magisterium Církve učí, že zjevný veřejný hřích vyžaduje veřejný úkon smíru. To je také účelem procesí. (Pokračování textu…)

Barillas / Politika / Překlady Lucie Cekotové / Pronásledování křesťanů

Mexický arcibiskup stíhán za „nenávistný projev“

30. 5. 2019 - by Ignác Pospíšil - 3 Comments.

MEXICO CITY, 23. května 2019 (LifeSiteNews) — Arcibiskupa Jesúse Carlose Cabrera Romera ze San Luis Potosí ve středním Mexiku udal LGBT aktivista za „nenávistný projev“, totiž za hlásání katolické nauky o homosexualitě a posvátnosti manželství. Paul Ibarra, který řídí organizaci Red de Diversificadores Sociales v San Luis Potosí, podal na arcibiskupa stížnost Úřadu pro náboženské záležitosti při mexickém federálním ministerstvu vnitra. Ibarra žádá, aby se arcibiskup Cabrero veřejně omluvil a svá prohlášení odvolal, a pokud tak neučiní, aby dostal důtku či dokonce peněžitý trest.

List La Razón citoval Ibarrova slova: „Arcibiskup pokračuje v homofobních výrocích a v těchto případech vidíme všude, že když se Církev staví do opozice [proti redefinování manželství], dojde k dalšímu řetězci akcí, nejprve k výhrůžkám a potom k násilí, a do takových extrémů to nechceme nechat zajít.“ (Pokračování textu…)

Esolen, Anthony / Hnutí pro-life / Křesťanská politika / Krize Církve / Překlady Lucie Cekotové

Křesťané jsou zrozeni k boji: neutíkejte před tímto povoláním

28. 5. 2019 - by Ignác Pospíšil - 9 Comments.

Žádné odsouzení v celém Písmu, nic o plamenech pekelných, ani o červu, který neumírá, nezní mému sluchu tak strašně jako to, co náš Pán říká ochočené církvi, církvi bezbřehé tolerance, církvi ochutnavačů vína, církvi přátelských interview, církvi snižování laťky, církvi slepých vedoucích slepé – církvi v Laodiceji: „Protože jsi vlažný, ani studený, ani horký, vyplivnu tě ze svých úst.“

Vážně jsme přesvědčeni, že také naši spoluobčané nevyplivnou vlažné ze svých úst? Kdy si Církev získala přátele tím, že o to usilovala? Kdy lidské ohledy způsobily obrácení lidských srdcí od sebe samotných k Bohu? Když na prvním místě uvažujeme o tom, co si myslí jiní, nepřevracíme tím Ježíšovo přikázání a neříkáme, „hledejme nejprve věci tohoto světa a Boží království nám bude přidáno“?

Vidím, jak za mého života bláznovství nemravnosti a popírání Boha s ohromující rychlostí smetá a rozbíjí poslední ubohé hráze, které vybudoval kdysi křesťanský lid. Úděsné věci se oslavují a vnucují zranitelným dětem. Základní společenství rodiny je jako cihla plná děr a rozpadající se v prach. Stát, oděný směšným hávem demokracie a souhlasu lidu, se navrací na svůj pradávný trůn. Podle vodičů jeho loutek-služebníků jediného božstva neexistuje absolutně nic, co by se mohlo vymykat jejich pravomoci.

Nejsem Tertulián, soptící odporem nad svým starým pohanstvím a klasickým vzděláním. Nejsem povahou bojovník. Proto se musím stát bojovníkem z milosti, potvrzené Duchem svatým, protože jak píše papež Lev XIII. v encyklice Sapientiae christianae (1890), „křesťan je zrozen k boji“. (Pokračování textu…)

Greninger / Krize Církve / Polemiky / Překlady Lucie Cekotové

Obrana katolických blogů

24. 5. 201923. 5. 2019 - by Ignác Pospíšil - 3 Comments.

Poznámka překladatelky: Prosím laskavé čtenáře, aby si místo OnePeterFive do následujícího textu dosadili Duše a hvězdy.

Někteří lidé za současné krize v Církvi kritizují ty, kdo odhalují pravdu. Tvrdí, že je lepší žít dobrým katolickým životem, jak nejlépe to jde, a veškeré zprávy ignorovat. „Lépe nevědět,“ říkají třeba. „Kdo se moc ptá, moc se dozví.“ Zapomínají však na to, že žít dobrým katolickým životem nebo se informovaně rozhodovat, kam máme chodit na mši, komu máme naslouchat a jaké modlitby se máme modlit, je bez lidí, kteří odhalují pravdu, nemožné. V zásadě jde o obdobu tvrzení: „Nebylo by lepší prostě nevědět, co je hřích? Pak bychom za něj nebyli odpovědní.“ A i když někdo skutečně vede svatý katolický život, jiní možná ne, a ti stále potřebují pomoc.

Někteří lidé pravdu už našli a žijí ve společenství, které ji miluje. Ti, kdo mají to štěstí, že jejich farnost je silně pravověrná, jako ta, do níž patřím já, možná nepotřebují duchovní rady nebo bystré články na blogu, jako je OnePeterFive, aby vedli dobrý katolický život. Je však smutnou skutečností, že většina katolíků pravdu dosud neobjevila.

Kolik katolíků v pátek činí skutky pokání formou zdrženlivosti od masa nebo jinak? Kolik katolíků ví, že „svoboda vyznání“ je špatná? Kolik katolíků ví, že trest smrti je legitimní? Skutečnost je taková, že mnozí katolíci potřebují pravdu a je důležité, aby se k nim dostala.

Ve světě, kde jsou informace nesmírně snadno dostupné, má blud mnohem více prostoru, a proto je třeba dát mnohem více prostoru i pravdě. Jestliže blogy jako OnePeterFive přinášejí zprávy o tom, co dělá papež, i když to je špatné, mají k tomu důvod. Existuje mnoho špatných blogů, z nichž některé nepochybně šíří lži, ale nemůžeme šmahem odsoudit všechny. Čím více je zla, tím víc dobra se musí stavět proti němu; čím více nactiutrhačných zpráv, tím víc pravdivých jim musí klást odpor. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Překlady Lucie Cekotové / Pronásledování křesťanů / Smits, Jeanne

Kněz v Nizozemí odvolán – za „protihomosexuální“ kázání?

23. 5. 2019 - by Ignác Pospíšil - 25 Comments.

10. května 2019 (LifeSiteNews) — Otec Marc Massaer k 1. červenci opustí svou farnost v nizozemské diecézi ’s-Hertogenbosch. Jeho odvolání mnozí pokládají za důsledek důrazného kázání, které měl 26. prosince loňského roku a v němž mluvil proti genderové ideologii a stejnopohlavním svazkům. P. Massaer zveřejnil zprávu o svém odchodu na webových stránkách farnosti 7. května a vysvětlil, že přijal návrh biskupa de Korteho, aby farnost svatého Kryštofa v městečku West Maas en Waal v krátké době opustil. Jeho nové působiště dosud není známo.

Třebaže sám kněz souvislost svého odstranění s „kontroverzním“ (z pohledu holandského mainstreamu) kázáním nezdůrazňoval, jisté je, že má za sebou období sporů ve svými farníky, příslušníky osmi bývalých katolických farností, které osm uplynulých let vedl sám, neboť z nich v důsledku úbytku kněží i věřících v kdysi silně katolickém jižním Nizozemsku byla vytvořena jedna „superfarnost“.

Projevy nepřátelství začaly po „druhém svátku vánočním“, jak se mu říká v Holandsku. Je to den pracovního volna, kdy mnoho nominálních katolíků, kteří jinak přicházejí do kostela jen zřídka, má ve zvyku chodit na mši. P. Massaer sloužil mši v jednom ze svých osmi kostelů, ve Walenu. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Překlady Lucie Cekotové / Schneider, Athanasius

K otázce heretického papeže (2.)

12. 5. 201915. 5. 2019 - by Ignác Pospíšil - 26 Comments.

Tato teorie – sesazení heretického papeže nebo ztráta úřadu ipso facto pro herezi – je jen teologickým názorem, který nesplňuje nutná teologická kritéria odvěkosti, univerzálnosti a konsenzu (semper, ubique, ab omnibus). Neexistuje žádný výrok univerzálního řádného magisteria ani papežského učitelského úřadu, který by teorie o sesazení heretického papeže nebo ztrátě papežského úřadu ipso facto pro herezi podporoval. Podle středověké kanonické tradice, z níž později vznikla sbírka Corpus Iuris Canonici (církevní zákoník platný v latinské Církvi do roku 1918), mohl být papež v případě hereze souzen: Papa a nemine est iudicandus, nisi deprehendatur a fide devius“, tj. „papež nemůže být nikým souzen, leda pokud by se shledalo, že se odchýlil od víry“ (Decretum Gratiani, Prima Pars, dist. 40, c. 6, 3. pars). Kodex kanonického práva z roku 1917 však normu, která hovořila o heretickém papeži, vypustil. Neobsahuje ji ani Kodex kanonického práva z roku 1983.

Církev vždy učila, že i heretik, který je pro formální herezi automaticky exkomunikován, může nicméně platně udělovat svátosti a heretik či formálně exkomunikovaný kněz může in extremis dokonce vykonávat jurisdikci a udělit kajícníkovi svátostné rozhřešení. Předpisy pro volbu papeže, které platily až do Pavla VI. včetně, dokonce připouštěly, že i exkomunikovaný kardinál se může volby zúčastnit a sám být zvolen papežem: „Žádný kardinál elektor nesmí být vyloučen z aktivní a pasivní volby nejvyššího pontifika kvůli exkomunikaci, suspenzi, interdiktu či jinému církevnímu trestu nebo pod touto záminkou. Všechna tato opatření je pro účely volby nutno pokládat za pozastavená“ (Pavel VI., apoštolská konstituce Romano Pontifice eligendo, č. 35). Tento teologický princip je třeba aplikovat i na případ heretického biskupa nebo papeže, kteří i přes své hereze mohou platně vykonávat úkony církevní jurisdikce, a tudíž svůj úřad kvůli herezi ipso facto neztrácejí. (Pokračování textu…)

Krize Církve / McLean, Dorothy Cummings / Překlady Lucie Cekotové

Německý biskup: Po amazonské synodě „v Církvi nic nebude jako dřív“

9. 5. 201910. 5. 2019 - by Ignác Pospíšil - 28 Comments.

ESSEN, Německo, 3. května 2019 (LifeSiteNews) – Prohomosexuální německý biskup předpovídá, že po setkání biskupů ve Vatikánu letos na podzim nastanou v katolické Církvi převratné změny v sexuální morálce, kněžství mužů a kněžském celibátu.

Podle oficiálních webových stránek německých biskupů Katholische.de biskup Franz-Josef Overbeck, ordinář essenské diecéze, řekl novinářům, že říjnová synoda o Amazonii povede k „převratu“ v Církvi a „nic už nebude, jak bylo“. Overbeck uvedl, že se bude zkoumat hierarchická struktura Církve, její sexuální morálka a celkový obraz toho, kdo je to kněz („Priesterbild”), a že i roli žen v Církvi je třeba znovu promyslet. Biskup dále informoval, že diskutovat se bude o poklesu počtu katolíků v Evropě a v Latinské Americe, „nesmírném zneužívání“ přírody a porušování lidských práv.

Synoda se bude konat 6. – 27. října a jejími hlavními tématy jsou ekologie, teologie a pastorační péče, zájmy domorodců a lidská práva. Podle Katholische.de Overbeck řekl, že František, který má jihoamerický pohled, je zárukou „uvědomování si těchto výzev“. Očekává se, že z Církve zmizí její „eurocentrická struktura“, slíbil Overbeck a uvedl, že místní církve v Latinské Americe a jejich kněžstvo budou stále více nezávislé. K nedostatku kněží v Evropě i Latinské Americe essenský biskup prohlásil, že místní církve už dnes většinou vedou věřící ženy. „Tvář místní církve je ženská,“ řekl Overbeck. (Pokračování textu…)

Hoffman, Matthew Cullinan / Křesťanská politika / Překlady Lucie Cekotové

Brazilská poslankyně: „Ať žije Kristus Král!“

8. 5. 2019 - by Ignác Pospíšil - 12 Comments.

1. května 2019 (LifeSiteNews.com) — Brazilská poslankyně zvolená do dolní komory brazilského parlamentu v zahajovacím projevu prohlásila, že jako katolička je věrná „Kristu, Králi vesmíru“, a skončila zvoláním „¡Viva Cristo Rey!” (Ať žije Kristus Král!).

Christine Nogueira do Reis Tonietto, lidově nazývaná „Chris Toniettová”, je sedmadvacetiletá právnička a členka hnutí Dom Bosco Centrer (Centrum dona Boska), které se snaží katolíkům vštěpovat znalosti katolické nauky a vést je ke katolické zbožnosti, zejména k pravidelnému přijímání svátostí. Do brazilské Poslanecké sněmovny byla zvolena za konzervativní Sociálně liberální stranu, která nominovala i současného brazilského prezidenta Jaira Bolsonara.

„Chci toto funkční období, naše funkční období, zasvětit Kristu, Králi vesmíru, Panně Marii z Aparecidy, patronce Brazílie, země, která se původně nazývala Země svatého Kříže,“ řekla Toniettová svým kolegům. „Chci zde potvrdit svůj morální závazek k obraně života od početí, k obraně rodiny a křesťanských hodnot, k boji proti potratu, genderové ideologii, korupci a zločinnosti.“

„Naléhavě vyzývám brazilskou mládež, aby neztrácela naději v náš národ. Chci sloužit své zemi s veškerou láskou, s veškerým etickým a mravním nasazením a silou, jak mě inspiruje moje katolická víra. Přeji vám všem skvělé a požehnané funkční období a ať Bůh žehná našim činům v tomto zákonodárném sboru. Ať žije Kristus Král!“

Zvolání „Viva Cristo Rey” se v Latinské Americe a zejména v Mexiku stalo populárním ve 20. a 30. letech minulého století za pronásledování katolíků mexickou vládou a po zavedení svátku Krista Krále papežem Piem XI. v roce 1925. Účastníci „Cristiady” neboli povstání Cristeros, které na obranu katolické víry propuklo v Mexiku v roce 1926, ho užívali jako bojové heslo. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Překlady Lucie Cekotové / Schneider, Athanasius

K otázce heretického papeže (1.)

2. 5. 201915. 5. 2019 - by Ignác Pospíšil - 8 Comments.

“Přednedávnem se i na českých webových stránkách objevily reakce na obsáhlý článek Mons. Schneidera o problému heretického papeže (https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=pasqualucci-ke-schneiderovi , https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=papez-heretik ), nikoli však text sám. Přinášíme ho proto v plném znění, z praktických důvodů na pokračování. Věříme, že v kontextu vystoupení předních katolických teologů a myslitelů, kteří papeže Františka obvinili z hereze, je tento příspěvek do diskuse o to cennější..

Mons. Athanasius Schneider
Speciálně pro Rorate Caeli
20. března 2019

Otázka, jak se konkrétně vypořádat s heretickým papežem, nebyla dosud v celé katolické tradici řešena způsobem, který by se blížil skutečnému všeobecnému souhlasu. Žádný papež ani ekumenický koncil dosud neformuloval relevantní věroučný výrok ani nevydal závazné kanonické normy týkající se eventuality zacházení s heretickým papežem v době, kdy vykonává úřad.

V dějinách neexistuje případ papeže, který kvůli herezi či údajné herezi o svůj pontifikát přišel. Papeže Honoria I. (625-638) posmrtně exkomunikovaly tři ekumenické koncily (Třetí konstantinopolský v roce 681, Druhý nikájský v roce 787 a Čtvrtý konstantinopolský v roce 870) kvůli tomu, že podporoval heretickou nauku zastánců monotheletismu, čímž přispěl k šíření této hereze. Papež svatý Lev II. (682/683) potvrdil dekrety Třetího konstantinopolského koncilu, nad papežem Honoriem vyhlásil anathema („anathematizamus Honorium“) a konstatoval, že jeho předchůdce „Honorius, místo aby tuto apoštolskou Církev očistil, dovolil, aby neposkvrněnou víru poskvrnila bezbožná zrada“ (Denzinger-Schönmetzer, č. 563).

Liber Diurnus Romanorum Pontificum, sbírka formulářů používaná v papežské kanceláři do jedenáctého století, obsahuje text papežské přísahy, podle něhož musel každý nový papež, který se ujímal úřadu, odpřisáhnout, že „uznává šestý ekumenický koncil, který věčným anathematem postihl původce hereze (monotheletismu) Sergia, Pyrrha atd. společně s Honoriem“ (PL 105, 40-44).

V některých breviářích až do 16.-18. stol. byl papež Honorius ve čteních matutina na svátek sv. Lva II. 28. června, zmiňován jako heretik: „In synodo Constantinopolitano condemnati sunt Sergius, Cyrus, Honorius, Pyrrhus, Paulus et Petrus, nec non et Macarius, cum discipulo suo Stephano, sed et Polychronius et Simon, qui unam voluntatem et operationem in Domnino Jesu Christo dixerunt vel praedicaverunt.“ To, že toto čtení v breviáři vydrželo řadu století, dokazuje, že mnoho generací katolíků nebylo pohoršeno skutečností, že konkrétní papež byl ve velmi ojedinělém případě shledán vinným herezí nebo podporováním hereze. V těch dobách ještě věřící i církevní hierarchie dokázali jasně rozlišovat mezi nezničitelností katolické víry, kterou Bůh garantuje magisteriu Petrova stolce, a nevěrností a zradou konkrétního papeže při výkonu jeho učitelského úřadu.
(Pokračování textu…)

Krize Církve / Překlady Lucie Cekotové

Blahořečení „Satanelliho“, patrona komunistických teroristů a dopravních nehod

29. 4. 2019 - by Ignác Pospíšil - 25 Comments.

V Argentině došlo dnes [27. 4. 2019] k něčemu nepředstavitelnému: spolu se třemi dalšími byl dnes blahořečen jako „mučedník“ Enrique Angelelli, biskup z La Rioja, který zemřel v roce 1976 při autonehodě.

Známý španělský katolický novinář Luis Fernando Pérez Bustamante to komentoval takto: „Neslavný den v dějinách Církve. Biskup blízký teroristickému hnutí Montoneros bude blahořečen jako mučedník. Taková urážka památky skutečných mučedníků nemůže a nesmí zůstat nepotrestaná. Papež mohl těžko klesnout hloub. Toto blahořečení je vpravdě dokonalým shrnutím tohoto pontifikátu. Je to naprostý opak skutečné svatosti, skutečné tradice, katolického étosu, morálky, věroučné a duchovní poctivosti.“

Minulý rok, když se tato neuvěřitelná zpráva poprvé objevila, jsme [portál Rorate Caeli] uveřejnili následující redakční text, který v tento den hanby opakujeme.

***

V divokých letech po Druhém vatikánském koncilu existovalo mnoho radikálních biskupů. Enrique Angelelli, biskup z argentinské La Rioja, byl patrně ten nejradikálnější. Byl komunistou ve všem kromě názvu a důrazně podporoval teroristickou organizaci „Montoneros“, levicově teroristickou odnož perónistického hnutí. Lze bezpochyby říci, že strašlivá vojenská diktatura, která v Argentině vládla od roku 1976 do falklandské války, vznikla jako brutální přehnaná reakce na teroristické útoky koordinované organizací Montoneros ve prospěch socialisticko-perónovské revoluce. (Pokračování textu…)

Krize Církve / O víře / Překlady Lucie Cekotové

Kard. Sarah: Evangelizace je křesťanská povinnost

23. 4. 2019 - by Ignác Pospíšil - 10 Comments.

8. dubna 2019 (LifeSiteNews) – Kardinál Robert Sarah řekl, že katolíci mají povinnost evangelizovat a že přinášet nepokřtěným Krista je „naléhavým úkolem“ Církve. Prefekt Kongregace pro bohoslužbu a disciplínu svátostí to uvedl v odpovědi na otázku, jak mají katolíci obracet druhé a přitom neupadat do „proselytismu“, který nedávno kritizoval papež František. Ten při návštěvě Maroka koncem března vyzval křesťany, aby aktivně neusilovali o konverze ke své víře, neboť „cesty misijního poslání nevedou proselytismem“. Papež nevysvětlit, co „proselytismem“ míní. [1]

Portál Aleteia v rozhovoru z 5. dubna položil kardinálu Sarahovi otázku: „Jak můžeme obracet druhé, aniž bychom se uchylovali k proselytismu, který během své cesty do Maroka kritizoval papež František?“ Kardinál odpověděl, že Církev dostala „od Pána Ježíše poslání: ,Byla mi dána všechna moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získávejte mi za učedníky všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.ʼ Tohoto naléhavého úkolu se Církev nemůže zříci,“ dodal. Africký prelát dále citoval svatého Pavla: „,Běda mi, kdybych nehlásal evangelium,ʼ řekl svatý Pavel. To dělali misionáři v Africe i na jiných kontinentech. Při svém prvním setkání s lidmi jim ihned vyložili evangelium a jeho požadavky, aniž by někoho k něčemu nutili. Neznám žádného misionáře, který by lidi nutil stát se křesťany. Evangelizovat je však povinnost.“ Kardinál Sarah konstatoval, že Pán Ježíš je „jediná cesta ke spáse“.

„Ať jde o muslimy, buddhisty nebo animisty, každého musíme evangelizovat hlásáním Ježíše Krista, který je jedinou cestou ke spáse. Nejde tedy o proselytismus, protože pohany nebo muslimy nenutíme zbraněmi, nýbrž nabízíme jim cestu ke spáse. Naše náboženství je založeno na lásce a násilí zakazuje,“ řekl pan kardinál. [2] (Pokračování textu…)

Brown Michael / Politika / Překlady Lucie Cekotové / Pronásledování křesťanů

Kanada: pokuta 55 tisíc dolarů za biologickou pravdu

17. 4. 2019 - by Ignác Pospíšil - 18 Comments.

5. dubna 2019 (LifeSiteNews) — Říkali jsme, že to přichází. Varovali jsme, že se to stane. Nekřičeli jsme bezdůvodně. Měli jsme pravdu. A teď je to tady, jak hlásá novinový titulek: „Kanadský soud uložil pokutu 55 tisíc dolarů Billu Whatcottovi za vyjádření křesťanských názorů na transgenderismus“. Jinými slovy, Whatcott nazval biologického muže (který sám sebe identifikuje jako ženu) biologickým mužem. To byl jeho zločin.

Jde o strašlivé zneužití justice a útok na svobodu slova a vyjadřování. John Carpay, předseda organizace Justice Center for Constitutional Freedom, která Whatcotta hájila, v protestu uvedl: „Kanadský Nejvyšší soud dlouho zastával názor, že svoboda vyjadřování je zdrojem síly demokracie.“ To však neplatí, když se dotkne transgenderového aktivismu. Tam svoboda končí. Carpay dodal: „Ve společnosti je plno lidí s různými názory. Rozhodnutí soudu podkopává základní principy svobodné společnosti a poškozuje zdraví kanadské demokracie.“

Přesně tak. Jak jsem však často konstatoval, cíl radikálního LGBT aktivismu je stále stejný: opozici je třeba umlčet. (A dokud nebude právně umlčena, je třeba ji společensky ostouzet.) (Pokračování textu…)

Barillas / Historie / Překlady Lucie Cekotové / Společnost

Španělští conquistadoři přinesli Mexiku pravou víru

11. 4. 2019 - by Ignác Pospíšil - 20 Comments.

MEXICO CITY, 5. dubna 2019 (LifeSiteNews) — P. Hugo Valdemar z arcidiecéze Mexico City ocenil španělské misionáře, kteří před pěti sty lety „dali nám Mexičanům to největší, co máme: pravou víru“.

Levicový mexický prezident Andrés Manuel López Obrador napsal minulý měsíc papeži Františkovi a králi Filipovi VI. Španělskému listy, v nichž žádá omluvu za násilí, kterého se v 16. století dopouštěli španělští conquistadoři na mexických domorodcích.

P. Valdemar napsal 1. dubna v úvodníku mexického listu Contra Réplica: „Nelze upadat do historického manicheismu, aniž bychom tím napáchali nesmírnou újmu na nás samotných, totiž že domorodci byli ti hodní, téměř ve stavu rajské milosti, zatímco ti zlí byli španělští conquistadoři, kteří přicházeli zničit velkou kulturu.“ Třebaže kněz uznává tragédii dobývání, píše dále: „Historická pravda je velice složitá a pravdou je, že dobyvateli nebyli Španělé, ale domorodci, národy podrobené aztécké říši, které měly dost krutosti a vykořisťování, jemuž byly vystaveny.“ P. Valdemar domorodé spojence španělských conquistadorů ocenil za to, že povstali proti aztécké říši, která praktikovala lidské oběti. „To vedlo k tomu, že se k hrstce dvou stovek Španělů přidaly celé národy, například Tlaxcaltékové, ale i další, a umožnily tak něco, co by se samotným Španělům nikdy nepodařilo.“ I když přiznává i „určité excesy při šíření víry“, tvrdí, že „misionáři byli velkými obránci domorodých obyvatel“. „Díky nim [misionářům] byla uznána jejich lidská důstojnost, byli osvobozeni z otroctví, jejich kultura byla chráněna a především se nám díky španělské katolické Církvi dostalo největšího daru, víry v Ježíše Krista, jediného Spasitele člověka, a zjevení Panny Marie Guadalupské, kterou Jan Pavel II. nazval příkladem a hvězdou evangelizace,“ napsal P. Valdemar. V narážce na to, jak misijní horlivost španělských kněží přispěla ke vzniku moderního mexického národa smíšením Španělů a domorodců, P. Valdemar dále píše: „Od Španělska jsme skrze mimořádné misionáře, jako byl Pedro de Gante, Motolinia, Fray Juan de Zumárraga a Tata Vasco de Quiroga, dostali to největší, co my Mexičané máme, pravou víru, víru v Ježíše Krista, a tedy i přístup k věčné spáse … potlačení ďábelského barbarství lidských obětí a temnoty modlářství, přístup k nejvyšší kultuře, té západní, jejíž součástí dnes jsme, třebaže jsme si na druhou stranu uchovali mnohé hodnoty domorodého světa, pohostinnost, silné sociální cítění a smysl pro sounáležitost, i dědictví památek, jež dnes hrdě ukazujeme miliónům turistů, kteří k nám přijíždějí.“ (Pokračování textu…)

Krize Církve / Kwasniewski, Peter / O víře / Překlady Lucie Cekotové

Odsouzeníhodné omyly o manželství a rodině: dialog na onom světě

6. 4. 2019 - by Ignác Pospíšil - 11 Comments.

Doby velkých zmatků zažila Katolická církev už dřív. Třebaže při pohledu zpět litujeme těchto období i vzpurných lidí, kteří je umožnili, zároveň z nich čerpáme moudrost a odvahu, uvědomíme-li si, že pastýři Církve sice ne vždy zachovávají víru nedotčenou nebo ji hájí, jak by měli, ale věřící mají ze křtu vyplývající základní povinnost pevně se držet pravé víry bez ohledu na to, jaký nátlak musejí snášet. Před časem jsme představili tři hypotetické scénáře, v nichž byly duše v roce 366, 638 a 1332 odsouzeny za to, že vlastní nedbalostí následovaly pastýře, kteří je vedli na scestí (https://www.duseahvezdy.cz/2018/01/21/ale-papez-to-rekl-aneb-vymluva-ktera-vam-u-boziho-soudu-nepomuze/).

Představme si, jak by to mohlo vypadat dnes …

Andělé přivádějí duši před Krále králů a Pána pánů. Jeho vzezření je oslnivé a z jeho ran se linou proudy světla.

Soudce: Služebníku špatný, nyní zbavený odznaků církevní důstojnosti, jak ses opovážil rozsívat zmatek a nejednoznačnost o zločinu rozvodu, fikci „druhého sňatku“ a svatokrádežném připouštění cizoložníků ke svaté hostině oběti mé lásky?

Duše (třese se): Myslel jsem, že dělám správnou věc.
Soudce: Nikdy jsi nečetl slova, která zaznamenal můj spolehlivý služebník Matouš? „Proto muž opustí otce a matku a přilne ke své manželce, a ti dva budou jedno tělo. Proto již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ Mohl jsem mluvit jasněji?

Duše (odvážněji): Ale někdy se ti, kteří měli být jedním tělem, zase rozejdou, stanou se opět dvěma jednotlivci a jdou si každý svou cestou. Nemáme se starat i o jejich potřeby, i když se rozešli?

Soudce: Křesťané spojení v manželství se v mých očích nemohou rozejít. Zůstávají jedním tělem, dokud je smrt nerozdělí. Nikdo nemá moc rozloučit, co jsem já spojil. Člověk si o sobě myslí, že je mocný, protože dokáže rozbít atom a svými zbraněmi by dokázal i zničit zemi, kdybych mu to dovolil. Ale rozloučit ty, kteří se z mé vůle stali jedním tělem, nemůže. Nepoložili moji služebníci, Jan Křtitel, Thomas More, John Fisher, Peter ToRot a mnozí další, při obraně nerozlučitelnosti manželství i vlastní život? Učil některý z učitelů mé Církve někdy něco jiného? Nepotvrzoval tuto pravdu ve věrnosti mému slovu jeden papež za druhým a neodsuzovali papežové každou otevřenou i skrytou odchylku od ní?

Duše: To je pravda, ale pak mě oklamali ti, kdo prohlašovali, že na zemi mluví tvým jménem!

Soudce: Proč ses nechal oklamat? Pravda je v Evangeliu – v tom Evangeliu, které jsi měl na základě svého svěcení hlásat vhod či nevhod ke spáse lidstva. „Mojžíš vám dovolil propustit vaše manželky pro tvrdost vašeho srdce; ale nebylo tomu tak od počátku. Ale pravím vám: Kdo propustí svou manželku, vyjma cizoložství, a vezme si jinou, cizoloží; a kdo si vezme propuštěnou, cizoloží.“ To jsem řekl a to jsem tím také mínil. Rozvod nebyl na počátku v Božím plánu. Nikdy to nebyl Boží plán. Když jsem mezi vás přišel v těle, zjevil jsem, že pouze a jedině tvrdost srdcí, která nemají milost, vede manžela k tomu, aby zapudil manželku, nebo manželku, aby zavrhla manžela. Trpěl jsem a zemřel na kříži, abych pro každého člověka získal srdce z masa podobné mému: srdce schopné a ochotné trpět a zemřít za přítele, za bratra či sestru, manžela, manželku, rodiče nebo dítě. Stále dávám tuto milost těm, kdo mě o ni prosí. To jsi měl také učit, místo abys překrucoval a ohýbal moje slova a snažil se hledat cestičky, jak uniknout přísnému milosrdenství lásky, která všechno dává – a také všechno žádá.

Duše: Ale Mistře, toto učení je pro slabé lidi určitě příliš obtížné!

Soudce: Je příliš obtížné pro lidi samotné. V tomtéž Evangeliu jsem řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je všechno možné.“ I když jsem mluvil o evangelních radách, o manželství platí totéž: já a jen já svou milostí umožňuji manželům, aby se věrně milovali po celý život, já působím, že dokážou uvítat tolik dětí, kolik jim jich dám, já jim umožňuji snášet v manželství i nejhorší kříže – neplodnost, zradu, zneužití, opuštění – z lásky ke mně a pro věčný život. Realitu této neporazitelné milosti světu ukazuje zástup mučedníků, kteří mě následovali v mých krvavých stopách až do nebeské slávy.

Duše: Ale co lidé, kteří i ve svých neregulérních situacích zoufale potřebují pomoc tvých svátostí?

Soudce: Všichni jste hříšníci – a každý z vás zoufale potřebuje svátostnou pomoc, má-li zvítězit nad hříchem a nakonec dojít do mého království. Ale jak víš od apoštola Jana a z trvalé nauky mé církve, existuje hřích, který neznamená odmítnutí mého přátelství, a hřích, který ho odmítá. Těm prvním Církev správně říká „všední“ a těm druhým „smrtelné“. Smrtelný hřích člověka, který člověk nečiní pokání a setrvává v něm, vylučuje z přijímání mých svátostí i z věčného života. Ženatý křesťan či vdaná křesťanka, kteří žijí sexuálně s někým jiným, kdo není jejich původním a jediným manželským partnerem, se proviňuje cizoložstvím. Žádný skutečný křesťan nikdy neučil nic jiného. Dokonce i pohan Aristoteles byl přesvědčen, že cizoložství nemůže nikdy nikdo ospravedlnit ani z něj změnou té či oné okolnosti učinit ctnost. Měl víc zdravého rozumu než mnozí z vás, kteří na zemi žijete dnes, za což byste se měli velice stydět.

Duše: Jsem zmatený. Copak to není disciplinární záležitost tvé Církve? Neponechal jsi určování podmínek pro přijímání svátostí na nás?

Soudce: Tvůj zmatek je hluboký jako podsvětí. Na Církvi jsou vedlejší podmínky: jak často člověk smí nebo musí přijímat určitou svátost, jak dlouho před jejím přijetím musí zachovat půst a podobně. Zásadní podmínky pro udělování či přijímání svátostí jsou vlastní jejich symbolice a realitě, která pochází z toho, jak jsem je ustanovil. Mluvíš, jako bys nikdy nestudoval teologii!

Duše: Víš, že jsem studoval v…

Soudce: Běda, tvá formace byla trestuhodně špatná: povrchní, neúplná, překroucená subjektivismem a sentimentalismem, naprosto narušená moderními předsudky. To byla jen zčásti tvoje vina a značně to souviselo s tím, v kterém desetiletí jsi nastoupil do školy, a s učiteli, kteří se na tobě podepsali. Z tohoto důvodu bude tvé utrpení odpovídajícím způsobem zmírněno.

Duše: Ale Pane, Pane, není milosrdnější dopřát hříšníkům lék Eucharistie?

Soudce: Konečně se dostáváme k jádru tvého zavrženíhodného omylu. Nezneužívej vznešené a majestátní jméno Milosrdenství, ani líbezné a nevýslovné tajemství mého Těla a Krve! Smilovávám se i nad nejhorším hříšníkem, jen když činí pokání a má vůli svých hříchů zanechat. Smývám jeho vinu svou nejdrahocennější Krví a jeho duši činím bílou jako sníh. Kajícího hříšníka přivinu na své Srdce s láskou mnohem větší, než má matka k novorozeněti nebo ženich ke své krásné nevěstě. Živím ho manou z nebe a vodou ze skály. Mé milosrdenství však nemůže očistit hříšníka, který svůj hřích miluje. Jeho osud bude takový, jaký si sám zvolil. Jestliže žije v hříchu, bude hřích jeho životem, a jestliže v hříchu zemře, bude hřích – to znamená odloučení ode mě – jeho věčností. Dávat někomu takovému Eucharistii znamená jen vršit na jeho hlavu žhnoucí uhlí dalších hříchů.

Duše (v zoufalé snaze se ospravedlnit): Ale nám se říkalo, že je nejvyšší čas na novou Církev, soucitnou a pečující, která je ke každému vstřícná.

Soudce: Je jen jedna jediná Církev. Já jsem její Hlavou a můj Zákon se nikdy nemění – a poslouchat ho vede ke spáse. Vítaní jsou všichni, kteří se tomuto zákonu chtějí podřídit. Vy se mému svatému náboženství naopak vysmíváte, hříšníky ukolébáváte ke spánku a konejšíte jejich svědomí, když by přitom potřebovali spíš probudit, aby si uvědomili svůj skutečný stav a činili pokání. Jenom ti, kteří uznají svou smrtelnou nemoc, budou u božského Lékaře hledat uzdravení. Jinak zemřou ve svých hříších.

Duše: Nám se říkalo, že máme každému projevovat milosrdenství!

Soudce: Mnoho lidí neví, co milosrdenství ve skutečnosti znamená. Existuje jen jediné milosrdenství: přísné milosrdenství mé pravdy, které v lásce zraňuje a uzdravuje. Jizvy mých ran, které jsem snášel, abych přinesl svědectví pravdě z lásky k hříšníkům, se mnou zůstávají navěky ve slávě. Jsou důkazem, že není slávy bez pravdy, štěstí bez utrpení, lásky k bližnímu bez lásky k Bohu nade všecko a přede vším. Bez tohoto radikálního rozhodnutí pro mě je láska jen jiné označení pro sobectví na pět písmen.

Duše (stále rozrušenější): Proč – od koho – jak jsem to měl vědět?

Soudce: Ve své trpělivosti a lásce k lidstvu jsem sesílal nesčetné svědky pravdy – je tu inspirované, bezchybné a neomylné Písmo, jednomyslné mínění Otců, společná váha učitelů Církve, mimořádná shoda magisteria po všechna staletí a i ve tvé době kardinálové, biskupové, kněží i laici, kteří neúnavně hlásali pravdu o manželství a rodině. Nemáš žádnou omluvu, ba ani stín omluvy.

Duše (vyčerpaně): Jsi spravedlivý, Pane, a tvůj soud je pravdivý.

Soudce: Archandělé, odveďte toto církevní kníže na místo, které mu náleží.

Peter Kwasniewski

Překlad Lucie Cekotová

Zdroj:
https://www.lifesitenews.com/blogs/damnable-errors-on-marriage-and-family-a-dialogue-in-the-afterlife

Mainwaring / Překlady Lucie Cekotové / Výchova a vzdělávání / Zprávy

Katolická školka odmítla přijmout dítě homosexuální dvojice

15. 3. 2019 - by Ignác Pospíšil - 33 Comments.

KANSAS, 7. března 2019 (LifeSiteNews) — Farní školka svaté Anny v Prairie Village v Kansasu je terčem kritiky za to, že odmítla přijmout dítě, které vychovává dvojice homosexuálů. P. Craig Maxim to vysvětlil v dopise rodičům, učitelskému sboru a zaměstnancům; v reakci na to vznikla petice požadující, aby škola své rozhodnutí přehodnotila. Petice adresovaná arcibiskupovi v Kansas City Josephu Naumannovi získala tisíc podpisů – z nichž polovina údajně patří farníkům – a uvádí se v ní, že „rozhodnutí odepřít Božímu dítěti přístup k tomuto báječnému společenství a vzdělání na základě představy, že svazek jeho rodičů [sic] není v souladu s učením Církve o svátostném manželství, postrádá soucit a milosrdenství Kristova poselství“.

Když kontroverze vypukla, P. Maxim požádal o radu arcidiecézi Kansas City, „neboť jako farní škola podléháme ve věci aplikace nauky Církve vedení arcidiecéze“. V dopise z 27. února P. Maxim napsal: „Arcidiecéze konstatuje, že jelikož stejnopohlavní svazky nejsou v souladu s naukou Církve o svátosti manželství a nelze je do souladu s ní uvést, nemohou rodiče v dětech utvářet chování a postoje, které by byly s učením Církve konzistentní. Vzniká tedy konflikt s tím, co děti prožívají doma. Rovněž se to může stát zdrojem zmatku pro další děti ve škole. Z tohoto důvodu arcidiecéze doporučuje nepřijetí dítěte,“ vysvětlil P. Maxim. (Pokračování textu…)

Maren, Jonathon van / Překlady Lucie Cekotové / Pronásledování křesťanů

Pronásledování za nesouhlas s transgenderovou ideologií

9. 3. 2019 - by Ignác Pospíšil - 2 Comments.

V lednu policie v severoanglickém Humberside informovala jistého přístavního dělníka, že bude vyšetřován za to, že na Tweetu zveřejnil básničku o transgenderových lidech. O několik týdnů později policie v Suffolku kontaktovala čtyřiasedmdesátiletou ženu a policejní důstojník ji vyzval, aby přestala tweetovat komentáře kritizující transgenderovou ideologii a zvážila odstranění některých svých dřívějších příspěvků na sociálních sítích. Začátkem února pak list Daily Mail přinesl zprávu, že již v prosinci policie v Hertfordshiru zatkla osmatřicetiletou matku před očima jejích dětí a zavřela ji v policejní cele za to, že se na Twitteru nepohodla s transgenderovým aktivistou.

Příběh Kate Scottowové je skutečně mrazivý. K ní domů přišli tři policisté, zadrželi ji, dopravili na policejní stanici a vyslýchali za to, že se s transgenderovým aktivistou nepohodla o „deadnaming“ (oslovování transgenderových osob proti jejich vůli rodem, který odpovídá jejich biologickému pohlaví) a o biologickém muži, který se prohlašuje za ženu, mluvila jako o muži. Za tento údajný trestný čin 1. prosince loňského roku Scottowovou zatkli, vyfotografovali, odebrali jí DNA a otisky prstů a sedm hodin ji drželi v cele. K zatčení došlo před její desetiletou autistickou dcerou a dvacetiměsíčním synem, jehož dosud kojí. Vyšetřována je evidentně stále a policie jí nevrátila mobilní telefon ani počítač, který potřebuje ke svému probíhajícímu studiu magisterského programu v oboru forenzní psychologie. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Leone / O víře / Překlady Lucie Cekotové

Útok na rodinu

4. 3. 20194. 3. 2019 - by Ignác Pospíšil - 54 Comments.

Poznámka vydavatele původního článku: Krize rodiny a manželství, která se projevuje vytrvalým šířením antikoncepce, rozvodu, smilstva, cizoložství a homosexuality, jasně pochází od ducha tohoto světa a v konečném důsledku z padlé lidské přirozenosti. Tentýž duch však nyní pronikl i do Magisteria Církve v takové míře, že to krizi ještě zhoršuje.

Následující úryvky jsou z knihy The Family Under Attack (Útok na rodinu) od P. Pietra Leoneho (vydal Loreto Publications, 2014; rozsáhlé recenze vyšly v angličtině na stránkách Christian Order a Rorate Caeli [1]), která si klade za cíl tento jev prokázat a analyzovat jeho příčiny pomocí tradičních teologických zásad svaté matky Církve.

POSUN V CHÁPÁNÍ LÁSKY

Tradice Církve rozlišuje mezi třemi základními formami lásky. Za prvé existuje láska smyslná (neboli vášnivá), jejímž příkladem je láska sexuální; za druhé láska rozumová (neboli ctnost lásky); a za třetí láska křesťanská, forma rozumové lásky pozvednutá nadpřirozenou milostí k tomu, abychom milovali Boha takového, jaký je, a bližního v Něm a kvůli Němu.

Změna nauky na straně představitelů Církve od Druhého vatikánského koncilu s jejich otevřeností vůči světu a všem jeho projevům, a konkrétně jejich nauky o manželství, spočívá v zásadě v záměně křesťanské lásky za lásku smyslnou: smysly, city, sentimentalitu. (Pokračování textu…)