ESLP: Práva muslimů mají přednost před svobodou projevu

ŠTRASBURK, Francie, 26. října 2018 (LifeSiteNews) – Podle jedné z hadís (dalšího autoritativního zdroje islámské nauky kromě koránu) se zakladatel islámu Mohamed oženil se šestiletou dívkou, s níž tři roky nato začal žít. Evropský soud pro lidská práva přesto rozhodl, že nesmí být nazýván pedofilem. Rakušanku, která se tohoto výroku dopustila, shledal vinnou ze znevažování náboženství a odsoudil ji k zaplacení pokuty 480 eur a úhradě nákladů řízení.

Žena na semináři s názvem Základní informace o islámu v roce 2009 konstatovala, že Mohamed „měl rád sex s dětmi“ a dodala: „Šestapadesátiletý muž a šestiletá? Jak se tomu dá říkat, když ne pedofilie?“ Vídeňskému krajskému trestnímu soudu to stačilo k tomu, aby v polovině února 2011 rozhodl, že tím chtěla říct, že Mohamed měl pedofilní sklony, a odsoudil ji. Ani odvolací soud rozsudek nezvrátil. (Pokračování textu…)

ESLP: Práva muslimů mají přednost před svobodou projevu Read More

Další mučednice pro čistotu

V místní pobočce největšího prodejce devocionálií Catholic Supply na Manchester Road v St. Louis vládl v pondělí 19. listopadu klid. Dovnitř vešel podsaditý muž středního věku a zaznamenal, že v obchodě jsou jen tři lidé, vesměs ženy. Dvě byly prodavačky – jedna padesátnice a druhá kolem dvaceti –, třetí byla zákaznice, která právě přišla. Po krátkém rozhovoru muž řekl, že si skočí do auta pro kreditní kartu, hned se vrátí a něco si koupí. Avšak když se znovu objevil, nedržel v ruce kreditku, nýbrž revolver. Tři vyděšené ženy zahnal do rohu obchodu, kam nebylo vidět, a donutil je, aby se svlékly. Dvě z nich – zaměstnankyně obchodu – potom namířenou zbraní přinutil, aby uspokojily jeho perverzní choutky.

Surovec potom přistoupil ke třetí oběti, zákaznici, která si podle svých přátel přišla jen koupit materiál na výrobu růženců, jež používala k apoštolátu. Byla to třiapadesátiletá Jamie Schmidtová, obyčejná matka tří dětí, která pracovala jako sekretářka na St. Louis Community College na západním předměstí Wildwoodu a žila ve farnosti sv. Antonína Paduánského v High Ridge v sousedním okrese Franklin. Zřejmě na ní nebylo nic mimořádného. Potom ale něco velmi mimořádného udělala. Paní Schmidtové, která se právě stala zděšenou svědkyní sexuálního útoku na druhé dvě ženy, násilník přikázal, aby si klekla a udělala totéž. Nahá, bezbranná a před nabitou zbraní mířící jí na hlavu ale prostě řekla ne.

Tváří v tvář smrti Jamie pokojně odmítla nechat zneuctít svou čistotu, osobní důstojnost i manželský slib. A za přímočaré odmítnutí podrobit se požadavkům útočníka si vysloužila střelu z těsné blízkosti, která ji na místě srazila. Ani to však zrůdě nestačilo. Před obětí krvácející v agónii na podlaze trval na tom, aby druhé dvě traumatizované ženy dál ukájely jeho chtíč, než z obchodu konečně odešel. Jamie byla rychle převezena do nemocnice, ale ještě ten večer zemřela.
(Pokračování textu…)

Další mučednice pro čistotu Read More

Jak se dělá revoluce v Církvi

Nenápadně, postupnými kroky, s texty, v nichž je spousta pravověrných a autenicky katolických tezí, někdy až 99 procent. Exorcisté říkají, že i ďábel skrze posedlé osoby vypovídá většinou pravdivě. Jenže je to jako nápoj, který z více než 90 procent neobsahuje nic otráveného, jenže i to mizivé procento jedu v něm je schopno člověka usmrtit.

Klasickým dokladem je tady dosud málo známý „Pastorační návrh“ argentinské biskupské konference a pochvalná odpověď vatikánské Kongregace pro nauku víry z přelomu let 2013-14, které i s dopisem argentinského episkopátu zveřejňujeme níže. Biskupové tady reagují na nedávno schválené argentinské zákony o manželství pro všechny, rozuměj i pro homosexuální a lesbické páry, a o právu na změnu genderové identity, tj. že muž, který se „cítí“ být ženou, si může „změnit pohlaví“, rovněž tak žena, která se „cítí“ být mužem.

Argentinští biskupové v dopise Kongregaci pro nauku víry samozřejmě zdůrazňují, že tyto zákony jsou pro ně neakceptovatelné a odmítají je. Jenže už tady pozorný čtenář najde kapičku jedu, když uvádějí: „Připouštíme, že není možné tento druh zákonů kanonicky uznat…“. Jaképak „připouštíme“? Tyto zákony nutno přece kategoricky odmítnout, protože jsou v rozporu s katolickou naukou a nebezpečné pro společnost! (Pokračování textu…)

Jak se dělá revoluce v Církvi Read More

Schválení Františkovy agendy synodou bylo dobře zajištěno

Pamatujete se, jak v letech 2014 a 2015 rozčilení biskupové protestovali, že zaměstnanci Vatikánu manipulují biskupskou synodu? Když se letos sešla synoda k diskusi o mladých lidech a povolání, tón stížností byl jiný. Zúčastnění biskupové už nemohli tvrdit, že je manévrování personálu překvapuje. Manipulace byla až příliš zjevná.

Po skončení synody George Weigel [na stránkách Catholic Herald] komplexně shrnul, jak setkání probíhalo. Uvádí, že napětí mezi personálem synody a biskupy, kteří se jí účastnili, bylo evidentní. K tvrdému přístupu generálního sekretáře synody Weigel poznamenává: „Myslí-li to papež František s lepším fungováním biskupské synody vážně, měl by Lorenzovi Baldisserimu poděkovat za jeho službu a poohlédnout se po novém generálním sekretáři – hned teď.“

Tento scénář je nicméně nepravděpodobný, protože Františkem jmenovaný kardinál Baldisseri je jedním z nejskalnějších papežových přívrženců. Jeho taktika při říjnovém zasedání byla vykalkulována tak, aby podpořila dva papežovy hlavní cíle, totiž zvýšení učitelské autority synody a zajištění toho, aby poselství biskupů odpovídalo papežovým preferencím.

Vidíte, v čem je problém? Není snadné vysvětlit biskupům, že mají učit autoritativně, a vzápětí jim říkat, co mají učit. Má-li synoda jen oštemplovat papežskou politiku, pak sama o sobě příliš velkou autoritu nemá. (Pokračování textu…)

Schválení Františkovy agendy synodou bylo dobře zajištěno Read More

Kardinál Burke: Dohoda s Čínou je „nehorázná“

Kardinál Burke

22. října 2018 (LifeSiteNews) — Nedávno podepsaná dohoda mezi Vatikánem a Čínou o jmenování biskupů je „naprosto nehorázná“ a jde o „zradu mnoha vyznavačů a mučedníků, kteří dlouhá léta trpěli a byli vydáváni na smrt“ pod vládou komunistické strany, řekl kardinál Raymond Burke. Podle listu The Australian uvedl Burke během nedávné návštěvy Austrálie, že v kurii existují hluboké spory, z nichž některé se soustřeďují na smlouvu mezi Vatikánem a Čínou, a to v době, kdy komunistická země zvyšuje náboženskou perzekuci.

Svatý stolec podepsal „provizorní dohodu“ s Čínskou lidovou republikou o jmenování biskupů 22. září po mnohaměsíčních spekulacích a obavách mezi katolíky. Papež František se zároveň rozhodl obnovit společenství s Katolickou církví pro „oficiální“ biskupy jmenované čínskou vládou a vysvěcené bez papežského souhlasu. Dohodu kritizovalo mnoho expertů na Čínu i dalších katolíků, zejména hongkongský kardinál na odpočinku Joseph Zen, který je dlouhodobě ostrým kritikem smlouvy, již nazývá „zradou“ a „kapitulací“. Kritici tvrdí, že dohoda zaprodává autoritu papežského úřadu, když pravomoc jmenovat biskupy dává do rukou čínské komunistické straně, a že tím rovněž zrazuje tamní podzemní církev. Katolíci věrní Římu musejí řadu desetiletí praktikovat víru tajně a spolu s dalšími křesťany jsou terčem zvýšené náboženské perzekuce ze strany vlády. (Pokračování textu…)

Kardinál Burke: Dohoda s Čínou je „nehorázná“ Read More

Co se tu chystá?

Papežský dokument Episcopalis communio, který fakticky rekonstituoval biskupskou synodu, doprovázelo nespokojené reptání. Vysocí preláti si stěžovali na „manipulaci“ a dosáhli toho, že sekretariát [synody] mírně ustoupil.

Co však komentátoři analyzují velice pomalu, je konečný cíl a záměr nedávno zavedených změn. Jednotlivosti jsou sice složité, ale cíl je prostý. Je jasné, že synoda se má stát nástrojem cudně skrývané revize katolické sexuální etiky.

Prozatím se ukázalo, že synodální cesta k liberálním reformám není až taková brnkačka. Amoris laetitia, papežský produkt poslední synody, jak známo vyústil v dubia, na něž František nutně musel reagovat tichým pohrdáním (jako každý absolutní monarcha). Nová synodní pravidla mají této eventualitě zabránit. Závěrečný dokument synody o mládeži – koncipovaný skupinou, v níž dominují lidé jmenovaní Františkem, vyhotovený dlouho dopředu a synodním otcům předložený jen k letmému nahlédnutí – dostane papežské imprimatur a tím se okamžitě stane součástí řádného magisteria. (Pokračování textu…)

Co se tu chystá? Read More

Stará francouzská pohádka připomíná katolíkům moc Panny Marie

V jedné knize o ptácích, která obsahuje povídky, básně, eseje, slavné citáty i vyobrazení ptáků, jsem narazil na následující tradiční francouzskou pohádku. Při čtení jsem si uvědomil, že to je nejen krásný příběh, ale i poučení pro katolíky dnes, ve světě – ale bohužel i v Církvi – který se zdá stále nepřátelštější vůči těm, kdo bojují za život, pravdu, zdravý rozum a svatost.

Pěnkava v máji

Kdysi za dávných, pradávných časů žila byla jedna pěnkava dost moudrá na to, aby si postavila hnízdo na lípě rostoucí v klášterní zahradě. Moudrá? Vnuknutí bezpochyby přišlo shůry. Vždyť Bůh bdí nade vším, i nad životem jedné pěnkavky. Prozřetelnost se probouzí každé ráno dávno před rozbřeskem.

Pěnkava tedy sedávala na stromě mezi čerstvými májovými lístky. Byl mariánský měsíc květen a na loukách kvetly narcisky, jimž se někdy také říká „rukavičky Panny Marie“. Osmkrát denně ve svém hnízdečku uprostřed kláštera slýchala modlitby řeholnic a od primy přes tercii až po kompletář se jí stále vracela dvě slova. Uslyšela je, naslouchala a potom si je zkusila zazpívat sama svým ptačím hrdélkem. Nevěděla, že tato dvě slova lidem přinesl anděl, když přišel na zem zvěstovat nám spásu. Listy se chvěly ve větru a sluneční paprsky mezi nimi se pohupovaly jako kadidelnice. V zeleném vlnícím se světle a lehounkém vánku pěnkavka stále znovu opakovala dvě slova: Ave Maria, Ave Maria! (Pokračování textu…)

Stará francouzská pohádka připomíná katolíkům moc Panny Marie Read More

Kardinál Sarah na synodě: „Musíme odvážně hlásat mravní nauku“

VATIKÁN, 18. října 2018 (LifeSiteNews) – Kardinál Robert Sarah ve svém vystoupení na synodě energicky hájil nauku Církve o sexualitě a rodině.

Cindy Woodenová z tiskové agentury Catholic News Service (CNS) uvedla, že Sarah na synodě promluvil 16. října a ve svém příspěvku řekl, že Církev musí „odvážně hlásat křesťanský ideál odpovídající katolické mravní nauce, kterou nesmí rozřeďovat, ani nesmí skrývat pravdu kvůli tomu, aby do Církve přilákala mladé lidi.“ U prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, který se v posledních letech proslavil důraznou obranou katolického učení o manželství a rodině, to není nic neobvyklého.

Představitelé Církve z celého světa se sešli v Římě, aby diskutovali o „mladých lidech, víře a rozlišování povolání“. Vzhledem k tomu, že v pracovním dokumentu se objevuje termín „LGBTQ“, však začali obránci rodiny bít na poplach s tím, že synoda je zevnitř zmanipulována tak, aby prosazovala názory odporující autentické katolické nauce. Malé skupiny na synodě už také vyzvaly Církev, aby uznala „jiné formy rodiny“ a věnovala větší pozornost homosexuálům a „skutečnostem“, jimž čelí, přičemž konkrétně bylo zmíněno „manželství“, náhradní mateřství a adopce. (Pokračování textu…)

Kardinál Sarah na synodě: „Musíme odvážně hlásat mravní nauku“ Read More

Perónovo pravidlo

Velmi často mi lidé posílají něco pravověrného (nebo zdánlivě pravověrného), co František řekl, a ptají se mě, co o tom soudím.

Ale on přece řekl, že tělesné vzkříšení je skutečné!“ [1]

Ale on přece řekl, že mše není divadlo!“ [2]

Ale on přece řekl, že Eucharistie je skutečně živý Ježíš!“ [3]

Ale on přece řekl, že v seminářích nesmějí být homosexuálové!“

Odpovím na to moudrými slovy Henryho Sirea z jeho zásadní knihy The Dictator Pope (Papež diktátor):

Vypráví se, že [argentinský autoritářský prezident] Juan Perón v dobách své slávy jednou navrhnul, že do tajů politiky zasvětí jednoho svého synovce. Vzal mladíka s sebou, když přijímal delegaci komunistů. Když si vyslechl jejich názory, řekl jim: ,Máte úplnou pravdu.ʻ Druhý den přijal delegaci fašistů a i na jejich argumenty odpověděl: ,Máte úplnou pravdu.ʻ , Potom se synovce zeptal, co si o tom myslí. Mladík řekl: ,Mluvil jsi se dvěma skupinami lidí s diametrálně odlišnými názory a oběma jsi řekl, že s nimi souhlasíš. To je naprosto nepřijatelné.ʻ Perón odvětil: ,I ty máš úplnou pravdu.ʻ – Tato anekdota ilustruje, proč nelze očekávat, že papeže Františka správně odhadne někdo, kdo nechápe tradici argentinské politiky, tedy jev, který se vymyká zkušenostem zbytku světa. Církev se Františkem dala zaskočit, protože k němu nemá klíč: je to církevní verze Juana Peróna. Těm, kdo se ho pokoušejí interpretovat jinak, uniká jediné relevantní kritérium.“ [4] (Pokračování textu…)

Perónovo pravidlo Read More

Za snahu chránit nenarozené zatčen kněz a čtyři další lidé

MONTCLAIR, New Jersey, 1. října 2018 (LifeSiteNews) — V sobotu 29. 9. časně ráno policie zatkla pět zastánců života a obvinila je z nezákonného vniknutí za to, že vstoupili do potratovny Pilgrim Medical Center v New Jersey s růžemi a zastávali se práv nenarozených.

Hovořili s maminkami až do příjezdu policie,“ uvedla organizátorka z hnutí Red Rose Rescue Monica Migliorino Millerová. „První hlídkový vůz dorazil na místo do deseti minut.“

Adele Gilhoolyovou, postarší účastnici akce, policisté z policejního oddělení v Montclairu vyvedli ven, ale neobvinili. Pět dalších však policie odvezla, alespoň některé z nich dokonce v poutech, a vznesla proti nim obvinění. Mezi nimi byl i františkán P. Fidelis Moscinski. Když ho policisté vedli ven s rukama spoutanýma za zády, jeden z přihlížejících ho podpořil slovy: „Děkujeme, otče! Děkujeme, že jste knězem pro Boha.“ Ostatními zatčenými aktivisty byli Patrice Woodworth, Matthew Connolly, William Goodman a žena, která se rozhodla vystupovat jen pod přezdívkou „Baby Jane Doe“.

Všechny nás překvapilo, jak rychle se na scéně objevila policie,“ napsal William Kuchinsky. „Během dalších deseti minut ze střediska smrti vyvedli prvního ochránce nenarozených, byl to myslím Will Goodman, a potom postupně i ostatní. Nikdo nečekal, že policie přijede tak rychle, ani že aktivisty tak hbitě zatkne.“   (Pokračování textu…)

Za snahu chránit nenarozené zatčen kněz a čtyři další lidé Read More

Řím odmítl schválit prohomosexuálního rektora jezuitské koleje v Německu

Řím prakticky vyhodil rektora jezuitské koleje svatého Jiří ve Frankfurtu. Odmítl mu totiž vydat nihil obstat na další období.

P. Ansgar Wucherpfennig SJ (společně s frankfurtským děkanem P. Johannesem von und zu Eltz) veřejně obhajoval homosexuální svazky jako něco, „co je třeba oceňovat“, a dokonce takovýmto dvojicím žehnal. Kongregace pro katolickou výchovu spolu s Kongregací pro nauku víry mu nyní odebrala nihil obstat k výkonu funkce rektora, do níž ho zvolil akademický senát. 

Limburgský biskup Georg Bätzing, frankfurtský děkan i provinciál jezuitů P. Johannes Siebner SJ otce Wucherpfenniga hájili a rozhodnutí Říma označili za přehnané a „v rozporu se subsidiaritou“. (Pokračování textu…)

Řím odmítl schválit prohomosexuálního rektora jezuitské koleje v Německu Read More

Kardinál Sarah odmítl zvolení do klíčového výboru synody o mládeži

VATIKÁN, 4. října 2018 (LifeSiteNews) — Kardinál Sarah byl na začátku synody zvolen členem informační komise odpovědné za zveřejňování zpráv z vatikánské synody o mládeži, tento post však „z osobních důvodů“ odmítl.

Biskup Fabio Fabene, podsekretář biskupské synody, řekl na čtvrteční tiskové konferenci ve Vatikánu novinářům, že kardinál Robert Sarah, prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, neupřesnil, co ho k odmítnutí funkce vedlo. Uvedl jen, že jde o „osobní důvody“. Guinejský kardinál Robert Sarah je rovněž autorem dvou vysoce oceňovaných knih Bůh, nebo nic a Síla ticha.

Fabene dodal, že místo kardinála Saraha se stal členem komise kardinál Wilfrid Napier z Durbanu v Jihoafrické republice. (Pokračování textu…)

Kardinál Sarah odmítl zvolení do klíčového výboru synody o mládeži Read More

Viganò pod kůží

O tom neřeknu ani slovo,“ pravil papež František k reportérům na palubě papežského letadla cestou z Dublinu do Říma.

Přesto celých zhruba třicet dní od zveřejnění svědectví arcibiskupa Viganò o tom František mluví téměř denně. Jistě, tón mění ze zbožné oběti po záštiplné obviňování způsobem, který naznačuje bouřlivé emoce a vnitřní zmatek. Zřídkakdy však Viganò přestává jeho myšlenky zaměstnávat – při mši v Domě svaté Marty, v letadle cestou z Tallinu i při pravidelné promluvě při Anděl Páně.

Viganò se mu dostal pod kůži. Právě proto ze středně- či dlouhodobého hlediska bude k nějaké oficiální reakci muset dojít, přes všechny spekulace v opačném smyslu. Bude zajímavé pozorovat, jaké prohlášení Svatý stolec nakonec vydá. Možnosti jsou jen tři: (Pokračování textu…)

Viganò pod kůží Read More

Papežova strategie: Jak zmanipulovat výsledky synody o mládeži

Kromě delegátů volených biskupskými konferencemi se nadcházející synody o mládeži zúčastní 39 delegátů jmenovaných přímo papežem Františkem. Na seznamu je několik jeho blízkých spojenců v řadách hierarchie: předseda německé biskupské konference kardinál Marx z Mnichova; kardinál Cupich, který se vyjádřil, že Církev má na práci důležitější věci než řešení krize související se zneužíváním; kardinál Tobin, jenž popírá, že by cokoli věděl o McCarrickovi, přestože jsou důkazy o stovkách kněží, kteří o tom „věděli všecko“; P. Antonio Spadaro, šéfredaktor La Civiltà Cattolica proslulý tweetem, že v teologii (té moderní?) 2+2=5; a arcibiskup Vincenzo Paglia, předseda dekonstruované Papežské akademie pro život a velký kancléř vybrakovaného Institutu Jana Pavla II. v Římě. 

Všechny tyto postavy byly středem zájmu pro svou nepravověrnost a všechny zuřivě kritizovaly katolíky, kteří se stavějí proti papežově progresivní agendě.

V určitém směru tento vývoj delegátů nepřekvapuje. V jiném ohledu je však alarmující. U mnohých z těchto mužů je prokázáno, že jsou nestydatými lháři (použijeme-li Viganových slov), neboť popřeli, že věděli o predátorství nyní již bývalého kardinála McCarricka, nebo popírali, že krize související se zneužíváním je primárně důsledkem aktivní homosexuality mezi kněžími. Stejně jako nedávná fotografie ze soukromé papežské schůzky týkající se zneužívání, na níž se všichni usmívají a vypadají uvolněně, stejně jako nyní již rozsáhlá série papežských promluv, v nichž papež sám sebe přirovnává ke Kristu mlčícímu při svém utrpení a své kritiky označuje za žalobníky podobné satanovi, je i tento vývoj dalším hřebíčkem do rakve jakýchkoli rozumných očekávání, že by papež nebo někdo z jeho předních spolupracovníků mohli vzít vážně jak skandál kolem zneužívání, tak zničující Viganovu zprávu. (Pokračování textu…)

Papežova strategie: Jak zmanipulovat výsledky synody o mládeži Read More

Souvislost mezi liturgickými excesy a zneužíváním mladistvých

Víme, že existují dobří a svatí kněží, obrazy nejvyššího Velekněze a Dobrého pastýře, kteří nám neúnavně slouží, kteří opravdově pracují pro naši spásu a jsou jedním z důvodů, proč být katolíkem představuje největší radost na světě. Snad každý z nás zná nějakého takového dobrého kněze, nebo jich známe několik či mnoho. Víme, že jsou často nedoceňovaní a v dobách, jako je tato, vystaveni nezaslouženým pochybám a podezírání jen kvůli vinám některých spolubratří – vinám, které oni sami zavrhují a odsuzují stejně jako laici.

My všichni, laici v lavicích i kněží u oltáře, si však musíme klást těžké otázky. Patrně nejdůležitější zní: Co umožnilo, že tolik „mužů Božích“, včetně biskupů, se stalo rukojmími ďábla? Dá se identifikovat nějaká příčina – kromě všeobecných příčin, jako je Adamův pád, nezřízená žádostivost a nebezpečí, která provázejí pozice spojené s výkonem nějaké autority – specifická pro posledních 50 let, tedy období, do něhož spadá většina případů kněžského zneužívání?

Systémovou příčinou odchýlení se od kněžských povinností, mravní laxnosti a zhýralosti je atmosféra nevázaného antinomismu či anarchie, která doprovázela liturgické reformy a deformace šedesátých a sedmdesátých let, kdy neukázněné sebeoslavy nahradily katolický ideál (jehož se nedosahovalo všude, jenž se však všude vyžadoval) kněze podřizujícího se kázni náročné liturgické formy s jejími úctyplnými rubrikami a vštěpováním bázně Boží. Kněz býval mužem vysvěceným k přísné a střízlivé službě u oltáře. Jelikož se v těchto desetiletích všechno rychle změnilo, stal se zničehonic centem pozornosti, „předsedajícím“, který mluví lidovým jazykem a manipuluje shromážděným lidem. Kněží byli vrženi do lví jámy marnivosti, popularity, sentimentálnosti a uvolněnosti, a ne každý byl Danielem, který unikl bez újmy. V dohledu nebyla žádná askeze; jakékoli zlo, jež by předtím zastavil stavovský kodex cti, dostalo nyní volnou ruku. (Pokračování textu…)

Souvislost mezi liturgickými excesy a zneužíváním mladistvých Read More

Svatý stolec podepsal „Provizorní dohodu“ s Čínou

Kardinál Zen

Jak oznámil Vatikán, Svatý stolec podepsal „Provizorní dohodu“ s Čínskou lidovou republikou o jmenování biskupů. V jejím rámci se papež František rozhodl „o obnovení plného  společenství osmi zbývajícím biskupům, kteří byli konsekrováni bez papežského pověření“. Hongkongský kardinál Joseph Zen nicméně očekávanou dohodu s ateistickou komunistickou Čínou nedávno nazval „naprostou kapitulací“, která znamená, že papež a vysocí představitelé Vatikánu „vydávají stádo do vlčích tlam“.

V prohlášení tiskové kanceláře Svatého stolce se uvádí, že Provizorní dohoda byla podepsána v Pekingu během setkání mezi Mons. Antoinem Camillerim, podsekretářem Svatého stolce pro vztahy se státy, a Jeho Excelencí panem Wangem Chaem, náměstkem ministra zahraničí Čínské lidové republiky, kteří stojí v čele vatikánské a čínské delegace. „Během tohoto setkání oba představitelé podepsali Provizorní dohodu o jmenování biskupů,“ uvádí zpráva z Vatikánu. Svatý stolec popsal Provizorní dohodu jako „plod postupného a vzájemného sbližování“, která „byla uzavřena po dlouhém a uváženém vyjednávání a zahrnuje periodické vyhodnocování jejího plnění“. Dohoda se týká „jmenování biskupů, které má značný význam pro život církve, a vytváří podmínky pro širší spolupráci mezi oběma stranami“. „Tato dohoda je výrazem sdíleného přání, aby plodný a prozíravý institucionální dialog pozitivně přispěl k životu katolické církve v Číně, k dobru čínského lidu a míru ve světě,“ sděluje tiskové středisko Svatého stolce. [1]

Uzavření dohody mezi Vatikánem a Čínou do konce září se podle zpravodajů očekávalo. V informativní nótě, kterou rovněž vydal Vatikán, se uvádí, že papež František rozhodl o obnovení plného  společenství osmi zbývajícím biskupům, kteří byli konsekrováni bez papežského pověření, v naději, že „přijatá rozhodnutí budou začátkem nové etapy, umožňující překonat minulá  zranění a uskutečnit plné společenství všech čínských katolíků“. [2] (Pokračování textu…)

Svatý stolec podepsal „Provizorní dohodu“ s Čínou Read More

K výročí úmrtí Pavla VI. (6. srpna 1978)

Letos v srpnu jsme si připomněli čtyřicáté výročí úmrtí Giovanniho Battisty Montiniho, od roku 1963 do roku 1978 papeže Pavla VI. Jeho pontifikát změnil život Církve ve 20. století.

Giovanni Battista Montini se narodil v Concesiu v italské provincii Brescia 26. září 1897. Jeho rodinné prostředí bylo poznamenáno silným sklonem k liberalismu a stopou jansenismu, což se projevovalo především v liturgické oblasti. Jeho ranou formaci nadto ovlivnily promodernistické liturgické tendence oratoriána P. Giulia Bevilaquy (který byl jeho duchovním vůdcem a jehož v roce 1965 jmenoval kardinálem). Dne 19. května 1920 byl mladý Montini v sotva dvaadvaceti letech vysvěcen na kněze, a to aniž by se kvůli chatrnému zdraví teologicky vzdělával v semináři. Jakmile přišel do Říma, byl povolán na Státní sekretariát a jmenován církevním asistentem sdružení „Fuci“ (Federazione Cattolici Italiani). Tato činnost ho intenzivně zaměstnávala, nakonec však z ní byl odvolán kvůli svým inovativním liturgickým představám a výrazné tendenci k politizaci mládeže. Jeho otec Giorgio býval poslancem za Italskou lidovou stranu, a proto politika spolu s liturgií zůstala jednou z jeho velkých vášní.

V prosinci 1937 byl monsignor Montini jmenován substitutem Státního sekretariátu, kde nahradil Mons. Amleta Tardiniho. Kromě několika měsíců strávených na nunciatuře ve Varšavě neměl žádné diplomatické zkušenosti, ale na Státním sekretariátu pracoval bez přerušení až do roku 1954, kdy ho Pius XII. jmenoval milánským arcibiskupem, aniž by mu však udělil kardinálský klobouk. Povýšení bylo ve skutečnosti odstraněním, jehož příčiny zůstávají dosud nejasné. Podle kardinála Siriho byl poslán do Milána po negativním posudku tajné komise zřízené Piem XII., který v něj ztratil důvěru kvůli tomu, že Montini chránil předsedu Katolické akce mladých Maria Rossiho, jenž tehdy bojoval za to, aby se Církev otevřela sociálkomunismu. (Pokračování textu…)

K výročí úmrtí Pavla VI. (6. srpna 1978) Read More

Je třeba všechny kanonizace přijímat jako neomylné?

Kanonizace Jana XXIII. a Jana Pavla II. a oznámení nadcházející kanonizace Pavla VI. vyvolaly v tradičních kruzích jisté kontroverze. Na jedné straně byly vznášeny námitky proti tomu, jak byly tyto procesy vedeny, i proti tvrzení, že tito papežové projevovali hrdinské ctnosti. Na druhé straně existuje sklon k názoru, že tradicionalisté by měli akceptovat všechny kanonizace jako neomylné, protože se to pokládá za tradiční teologické stanovisko. Zdá se, že posledně uvedená tendence získává převahu, a výsledkem je, že katolíci do značné míry dospěli k závěru, že jakmile je někdo prohlášen za svatého, je jejich povinností jeho svatost akceptovat a přestat jeho kanonizaci zpochybňovat. Cílem tohoto eseje je tento závěr odmítnout a představit alternativní pohled na povinnost katolíků ve vztahu ke kanonizacím.

Názor, který zde předkládáme, je třeba hned na počátku pečlivě vysvětlit. Netvrdíme, že katolíci mohou pravdivost kanonizací vyhlášených papežem svobodně přijmout nebo odmítnout, jak se jim zlíbí. Rovněž nejde o názor, že kanonizace nejsou autoritativní v tom smyslu, že jejich nárok na to, aby byly akceptovány, vyplývá čistě z předložených důkazů o svatosti kanonizované osoby a vůbec ne ze samotné skutečnosti oficiálního vyhlášení. Toto vyhlášení samo o sobě zakládá u katolíků povinnost víry. Ani nejde o názor, že kanonizace Jana XXIII. a Jana Pavla II. jsou mylné, protože tyto osoby nedosáhly blaženého patření v nebi. Svatostí těchto dvou papežů se zde nezabýváme. Tvrdíme zde jen to, že ne všechny kanonizace musejí katolíci akceptovat jako neomylné úkony magisteria Církve. (Pokračování textu…)

Je třeba všechny kanonizace přijímat jako neomylné? Read More

Odklon od Tradice: O náboženské svobodě a Druhém vatikánském koncilu

Papež Pavel VI. dne 7. prosince 1965 promulgoval deklaraci Dignitatis humanae, která zejména prohlásila, že lidská osoba má právo na náboženskou svobodu [1]. Konciloví otcové tvrdí, že toto právo je založeno na důstojnosti lidské osoby a má být uznáno v právním uspořádání společnosti tak, aby se stalo občanským právem [2]. V celém dokumentu se otcové zabývají důsledky tohoto „práva“ na úrovni jednotlivce, společenství i společnosti.

Má však jednotlivec či skupina lidí skutečně přirozené právo na náboženskou svobodu? Podle papežů 18., 19. i 20. století až do Druhého vatikánského koncilu nikoli. Předkoncilní papežové v encyklikách odsuzovali mnohá tvrzení, s nimiž pak přišel Druhý vatikánský koncil. Analýza jejich spisů (vzhledem k výše zmíněným úrovním), které tezím koncilu odporují, odhaluje, že náboženská svoboda naprosto není v souladu s tradiční katolickou naukou. (Pokračování textu…)

Odklon od Tradice: O náboženské svobodě a Druhém vatikánském koncilu Read More

Čeho je třeba k obnově Církve podle biskupa Schneidera

Mons. Athanasius Schneider

27. srpna 2018 (LifeSiteNews) – Biskup Athanasius Schneider z kazašské Astany zveřejnil osmibodový seznam opatření, která považuje za nezbytná k reformě Církve ponořené v krizi po věrohodných odhaleních zkaženosti a jejího krytí papežem Františkem. Biskup Schneider uvedl, že neexistuje „rozumný a přesvědčivý důvod zpochybňovat pravdu obsaženou v dokumentu arcibiskupa Carla Maria Vigana,” a navrhnul potřebné kroky k obnově Církve.

Podle jeho vlastních slov je třeba:

  1. Aby Svatý stolec a sám papež začali nekompromisně čistit římskou kurii a episkopát od homosexuálních klik a sítí. 
  2. Aby papež hlásal jednoznačně božskou nauku o těžce hříšné povaze homosexuálních aktů. 
  3. Aby byly vydány rázné a podrobné normy, které zabrání svěcení mužů s homosexuálními sklony na kněze. 
  4. Aby papež obnovil čistotu a jednoznačnost celé katolické nauky ve vyučování a kázání. 
  5. Aby byla v Církvi učením papeže a biskupů a praktickými normami znovuzavedena stále platná křesťanská askeze: praktikování postu, tělesných kajících skutků a sebezáporu. 
  6. Aby se v Církvi obnovil duch a praxe zadostiučinění a pokání za spáchané hříchy. 
  7. Aby se v Církvi začalo se stoprocentně garantovaným procesem výběru biskupských kandidátů, kteří jsou prokazatelně muži Božími; je lepší nechat diecézi několik let bez biskupa než jmenovat člověka, který není skutečným mužem Božím, pokud jde o modlitbu, nauku a mravní život. 
  8. Aby v Církvi, především mezi kardinály, biskupy a kněžími, vzniklo hnutí odmítající jakýkoli kompromis a flirtování se světem.

Arcibiskup Viganò, který byl v letech 2011-2016 apoštolským nunciem ve Washingtonu, vydal podrobnou jedenáctistránkovou zprávu, v níž uvádí, že papež František zakrýval zneužívání, jehož se dopouštěl nyní již bývalý kardinál McCarrick.

(zkráceno)

Překlad Lucie Cekotová 

https://www.lifesitenews.com/news/bishop-schneiders-to-do-list-to-renew-church-in-wake-of-vigano-revelations

Čeho je třeba k obnově Církve podle biskupa Schneidera Read More