Báseň o svobodě lidského ducha, který se rozhodl neuhýbat z cesty, ačkoli jej zahalují temné závoje nejistoty a vlastní slepoty, a tak našel bezpečnou cestu k dokonalému štěstí, napsal svatý Jan od Kříže a přeložil Gustav Francl. Také druhá báseň Víta Obrtela (*22.03.1901 – Olomouc, † 12.06.1988 – Praha) líčí ponoření se člověka do hořkosti okamžiku, které může vyústit v nečekané znovuzrození.
VSTOUPIL JSEM A NEVÍM KAM
Vstoupil jsem a nevím kam.
Duch můj v nevědění žije
a přece tím silnější je.
*
Místo, kam jdu, neznámé je,
leč jak jsem tam dorazil,
nevěda, co se to děje,
všechno jsem hned pochopil.
K vysvětlení nemám sil:
duch můj v nevědění žije
a přece tím silnější je.
*
Vědění, nad které není,
plné míru, svatosti,
v temné hloubce osamění
procítěné v radosti
nad tajemstvím, které ctí
duch, jenž v nevědění žije
a který tím silnější je.
*
Poznáním proniknut zcela
byl jsem v sebe pohroužen.
Ztratil jsem vědomí těla
a můj cit byl otupen
zatímco duch, svoboden,
beze slova volně žije
a právě tím silnější je.
*
Koho tato místa hostí
sám sobě se vzdaluje
a dřívější vědomosti
jsou jen marná naděje.
Jeho pravda vyšší je
čím víc v nevědění žije,
neboť duch tím silnější je.
*
Čím více se člověk zvedne,
o to méně rozumí,
že mohou i mraky temné
prosvětlovat hloubku tmy.
A ten, kdo to chápat smí,
pozná, že duch silnější je,
jestli v nevědění žije.
*
Chápat takto bez vědění
značí k větším výškám jít,
které nedokáže ani
moudrá věda vysvětlit.
Vždyť neumí pochopit,
že i beze slov duch žije
a právě tím silnější je.
*
Vědu, jež se v kráse třpytí
na vrcholku nejvyšším,
nelze si však osvojiti
ani cvikem, učením.
Pokora je vítězstvím,
jímž každý duch silnější je
jestli v nevědění žije.
*
Chce-li kdo z vás poznati ji,
pak ta věda spočívá
na citu, který se zpíjí
pravdou, již Bůh ukrývá.
Jeho milost schopnost dá
duchu, který silnější je
byť i v nevědění žije.
LIBOSAD
Jak mol v náhodném plameni, tak zemřít,
jako to zlaté nic. Jak prsten nevěrné milé se smeknout v hlubinu bezedné tůně. Jako stvol slabostí zlomený, z bláta být vykroužen v džbán hliněný, z něhož se do dna napije
věčný opilec.
Vždyť na světě jen pro něho čas lásky a růží jest.
*
Zdroj: OD KŘÍŽE, sv. Jan. Poezie sv. Jana od Kříže. Karmelitánské nakladatelství: Kostelní Vydří, 2003. ISBN 80-7192-471-7.
OBRTEL, Vít. Z rosy zrozená. Jan V. Pojer: Brno, 1944.
To rozuzlení je sice opravdu nečekané ale co má báseň Libosad společného s básní svatého Jana od Kříže ? Jedná se o kontrast ?
Obě básně mají společný motiv, je na interpretaci každého, jak vyloží jednotlivé závěry.
Ostatně v Boží lásce (i spravedlnosti) se mnohdy topíme jako mol v náhodném plameni.
Zajímalo by mne, zda máte svolení Karm. nakladatelství ke zveřejnění básně sv. Jana od Kříže, není to zde první případ.
Ukázka v počtu jedné nebo několika málo básní z většího básníkova díla je přípustná, samozřejmě pokud to není tak, že člověk sbírku postupně vytěžuje. Jinak by ani nemohly existovat školní čítanky. Nicméně asi je to otázka na Neu, protože já nemám přesný přehled o tom, kolik básní od koho zde použila.
Obávám se, že autorský zákon to vidí jinak: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bibliografick%C3%A9_citace. Navíc vybrat 2 básně z cca 10ti není totéž, co „ukázka v počtu jedné nebo několika básní z VĚTŠÍHO básníkova díla“; a ať tak či onak, je to v rozporu s autorským zákonem. Na vira.cz také zveřejňují úryvky z Karmel. knih, ale vždy se svolením…
@Kropetjinde:
Stránka kterou odkazujete, mi opravdu říká, že je zde problém, ale s chybějícími bibliografickými citacemi, nikoliv s použitím části díla, to mi z ní rozhodně nevychází.
Pokud jde o básně sv. Jana od Kříže, nevím, kolik a jak velkých jich bylo v knížce, kterou Karmelitánské nakladatelství vydalo. To musí posoudit Nea, která měla knihu v ruce a básně vybrala. O doplnění citací ji požádám.
Otázku používání jednotlivých básní ze sbírek proberu s nějakým právníkem, který trochu rozumí autorskému právu a případné nedostatky poté rovněž napravíme, ale jsem přesvědčen, že zde nejsou.
Eventuální problém s publikacemi mi nebyl znám, od cinika jsem dostala k tomuto publikování schválení i po otázání se. Proto to není otázka na mě v pravém slova smyslu. Kde je to reálné, bibl. údaje doplním.