Hotový déšť milosrdenství: Pontifikát čistek aneb deset let defenestrací
Nejde jen o Stricklanda. Dlouhá řada biskupů, které papež František předčasně odstranil, nabrala za poslední rok a půl na tempu: „Zasáhni jednoho, aby se z toho poučilo sto dalších.“ Rozumu se vymyká každý jednotlivý případ, ale celkový počet je šokující. Řeč je o defenestracích biskupů ze strany papeže Františka, jimiž se vyznačuje celý jeho pontifikát.
Poslední nehorázný případ se týkal biskupa z Tyleru Msgre. Josepha Stricklanda, který byl po nátlaku nuncia na „dobrovolnou rezignaci“ bez jakéhokoli zdůvodnění odstraněn ze své diecéze. (https://www.duseahvezdy.cz/2023/11/13/papez-frantisek-osobne-odvolal-americkeho-biskupa-josepha-stricklanda/) Neexistuje žádná zmínka o finančním či sexuálním skandálu, s nímž by byl spojen, tím méně o tom, že by se provinil herezí (což by bylo jeho kariéru zřejmě naopak posunulo výš). Jednodušeji řečeno se zdá, že Strickland se dopustil zločinu urážky majestátu, jelikož opakovaně vyjadřoval stanoviska, která se nelíbila církevnímu politbyru: odpor proti vakcínám založeným na buněčných liniích z potracených plodů, nesouhlas se žehnáním homosexuálních dvojic, odpor proti Traditionis custodes. A také neodpustitelná neřest dostatku seminaristů: v diecézi, která má jen něco přes 130 tisíc pokřtěných a 84 kněží, se jich ke kněžství připravuje 21.
Tuto neřest má Strickland společnou s dalším biskupem zachyceným ve vatikánském hledáčku: Msgre. Domiquem Reyem, biskupem z Fréjusu-Toulonu, v jehož diecézi jsou více než rok zmrazena kněžská svěcení a probíhá apoštolská vizitace. Zdá se, že řešení je na obzoru: podle Jeana-Marie Guénoise z listu Le Figaro půjde o „čestné východisko (…) jak pro Msgre. Reye – který zůstává v úřadě – tak pro jeho pastorační práci“. Spočívat bude v tom, že koadjutorem diecéze Fréjus-Toulon bude jmenován Msgre. François Touvet, biskup ze Châlons v departementu Champagne, který bude právem následnictví na Msgre. Reye útočit z boku. Bude to jakési dvojvládí na čtyři roky dělící Reye od osudných pětasedmdesátých narozenin, či spíše, vezmeme-li v úvahu, co se stalo biskupovi z Albengy-Imperie Msgre. Mariovi Oliverimu, zmrazení obvyklých biskupských pravomocí. Je dost obtížně pochopitelné, jak může současně fungovat úplná jurisdikce biskupa nad jeho diecézí a sdílení této jurisdikce s koadjutorem.
Strickland a Rey jsou však jen poslední z dlouhé série, která, připomeňme si, začala 25. září 2014 odvoláním biskupa z paraguayského Ciudad del Este (Paraguay) Msgre. Rogera Ricarda Livierese Plana, člena Opus Dei, který odmítl rezignovat pod tlakem Svatého stolce. Bylo mu vytýkáno několik věcí: že se ujal amerického kněze obviněného ze zneužití mladíka nad 18, jehož případ byl později zamítnut pro nedostatek důkazů, že špatně spravoval diecézní finance a konečně velké provinění, že chtěl ve vlastní diecézi vybudovat samostatný seminář.
Poté přišel 8. listopad 2014 a odvolání kardinála Raymonda Lea Burkea z úřadu prefekta Apoštolské signatury, nejvyššího soudního orgánu Svatého stolce. Kardinál Burke byl jmenován patronem Řádu maltézských rytířů a z tohoto úřadu byl propuštěn 19. června 2023, kdy mu ještě nebylo 75 let. Nahradil ho kardinál Gianfranco Ghirlanda, jemuž je 81.
Další na řadě byl výše zmíněný biskup z Albengy-Imperie: Papež František přijal jeho rezignaci po více než roce, co měl Msgre. Oliveri vedle sebe koadjutora, který ho prakticky nahradil. Rovněž 1. září zůstal bez práce Msgre. Josef Clemens, mnohaletý osobní sekretář kardinála Ratzingera, když se František rozhodl zrušit Papežskou radu pro laiky.
1. července 2017 byl na konci pětiletého funkčního období propuštěn tehdejší prefekt Kongregace pro nauku víry kardinál Gerhard Müller, který na vlastní žádost nedostal žádný jiný úkol. Rekordně rychlá defenestrace 24. října 2018: papež odvolal biskupa z Memphisu Msgre. Martina Davida Holleye, jehož sám jmenoval dva roky předtím. Začala série odvolávání „z administrativních důvodů“.
V roce 2018 začaly čistky v Argentině. Nejprve byl ani ne týden po pětasedmdesátých narozeninách odejit arcibiskup z La Plata Msgre. Héctor Aguer, který tak zůstal bez střechy nad hlavou. Pak přišel na řadu Msgre. Pedro Daniel Martinez Perea, biskup ze San Luis. V roce 2017 zaujal postoj proti otevřenosti Amoris lætitia; v prosinci 2019 Svatý stolec nařídil v jeho diecézi apoštolskou vizitaci a 13. března následujícího roku byl biskup předvolán do Říma, aby podal rezignaci. 9. června 2020 bylo oznámeno, že ji papež přijal. Bez vysvětlení, bez možnosti odvolání. I on byl poslán domů bez dalšího úkolu.
Dalšího argentinského preláta Msgre. Eduarda Maria Taussiga, biskupa ze San Rafaela, zásah prefekta Kongregace pro kněze kardinála Beniamina Stelly v roce 2020 přinutil zavřít vzkvétající seminář. V roce 2022 byl „vyzván“, aby v pouhých 68 letech odešel z úřadu. Papež jeho rezignaci přijal.
17. ledna 2019 se papež rozhodl zrušit Papežskou komisi Ecclesia Dei a její sekretář Msgre. Guido Pozzo byl v pouhých osmašedesáti odložen do funkce hospodářského správce Papežského hudebního sboru Sixtinské kaple. Úctyhodné místo. Další na řadě byl Msgre. Francesco Cavina, 14. listopadu 2011 jmenovaný biskupem v Carpi, který byl po necelých osmi letech, po tragickém zemětřesení a tvrdé práci na rekonstrukci, přinucen k rezignaci. Ve čtyřiašedesáti zůstal bez jakéhokoli úkolu a dodnes žije u příbuzných jako „nezaměstnaný“.
Milosrdenství se nedočkala ani další „oběť zemětřesení“. Rok 2020 byl ve skutečnosti rokem vyhazovu monsignora Giovanniho D’Ercola, který byl rovněž přinucen podat rezignaci. Po tragickém zemětřesení v L’Aquile (2009), kde byl pomocným biskupem, se jako biskup v Ascoli Picenu ocitl po zemětřesení v Amatrice-Norcii-Vissu (2016-2017) v první linii. Ani v jeho případě nebylo dáno žádné oficiální vysvětlení. Bylo nicméně poměrně jasné, že mu příliš neposloužilo video, v němž vyjádřil nesouhlas s trvajícími omezeními svátostného života Církve kvůli covidu.
Listopad 2021. Pařížského arcibiskupa Msgre. Michela Aupetita jeden francouzský týdeník obvinil, že před devíti lety byl až příliš pozorný k jisté ženě. Francouzské státní zastupitelství zahájilo předběžné vyšetřování pro sexuální zneužití zranitelné osoby. Sedmdesátiletý Aupetit podal rezignaci, kterou papež okamžitě přijal. Připustil, že tak učinil pod nátlakem médií, neboť, jak řekl, očerněný člověk již nemůže vládnout. Případ byl letos v září odložen, protože se trestný čin nestal.
Motus in fine velocior. Proto bylo za poslední rok a půl zachváceno milosrdenstvím rovnou šest prelátů.Msgre. Giacomo Morandi po necelých pěti letech v úřadu sekretáře Kongregace pro nauku víry nasedl 10. ledna 2022 na vlak, aby vystřídal Msgre. Massima Camisascu v diecézi Reggio Emilia-Guastalla. Patrně odměna za Responsum k žehnání homosexuálních dvojic.
9. března 2022 papež František odvolal v pouhých osmapadesáti letech biskupa z Areciba (Portoriko) Daniela Fernándeze Torrese, který odmítl rezignovat. Důvody jsou jasné, nikoli však veřejně připustitelné: odmítnutí podepsat nejprve společné prohlášení portorických biskupů, které hlásalo povinnost katolíků nechat se naočkovat proti covidu-19, a poté další prohlášení týkající se omezení mší ve starém ritu. Torres rovněž odmítl poslat své bohoslovce do nově schváleného interdiecézního semináře. Absolutně nesynodální postoj.
Tentýž osud postihl dva sekretáře papeže Benedikta XVI.: Msgre. Georg Gänswein byl doslova vykopnut z Říma a bez úkolu poslán do Německa a Msgre. Alfred Xuereb byl odeslán jako nuncius do Koreje a Mongolska, přičemž jeho mise byla ukončena, když se připravovala Františkova apoštolská cesta. Ve čtyřiašedesáti nezaměstnaný.
Sérií (prozatím) uzavírá torpedování Stricklanda a Reye. Rovněž bychom si měli připomenout zacházení, jehož se dostalo kardinálovi Giovannimu Angelovi Becciu, náhlé propuštění Msgre. José Rodrígueze Carballa, jednání s Msgre. Andrém Léonardem a zrušení Kněžského bratrstva svatých apoštolů, které založil. Stále zřetelněji se ukazuje, že tento papež nemá v úmyslu brát zajatce, přes všechno proklamované milosrdenství a synodalitu. Ještě znepokojivější jsou nucená odstraňování obyčejných biskupů, kdy důvody nejsou známy nejen veřejnosti, ale ani jim samotným. Další nebezpečná známka špatného chápání plenitudo potestatis. A také naprosto nemilosrdného uplatňování hesla „zasáhnout jednoho, aby se poučilo sto dalších“.
Překlad Lucie Cekotová
Regis Martin
Regis Martin je profesorem teologie a spolupracovníkem Centra pro etiku ve veřejném životě Veritas na Františkánské univerzitě ve Steubenville. Licenciát a doktorát z posvátné teologie získal na Papežské univerzitě sv. Tomáše Akvinského v Římě. Martin je autorem řady knih, včetně Still Point: Loss, Longing, and Our Search for God (2012) a The Beggar’s Banquet (Emmaus Road). Jeho nejnovější kniha, vydaná nakladatelstvím Scepter, se jmenuje Looking for Lazarus: A Preview of the Resurrection (Hledání Lazara: Náhled na vzkříšení)
Moje rada? Odstoupit
Církev, která vždy stála za zdravým rozumem, možná bude muset požádat papeže, aby odstoupil, aby se věci daly znovu do pořádku.
Představte si, že byste byli požádáni kardinálem Manuelem Fernandezem, prefektem Dikasteria pro nauku víry, abyste mu pomohli sestavit oficiální prohlášení o možnosti žehnání párům stejného pohlaví. Samozřejmě, že je pro, ale líbilo by se mu, kdybyste se k němu přidali i vy. A nezáleží na tom, proč se vás vůbec zeptal; Jde o to, že to udělal, tak co mu řeknete? Jít to nacpat? Ne, to zjevně nebude stačit. Dobře, takže to zkusíte říct méně hrubě, jako například: „Děkuji za optání, Vaše Eminence, ale to téma mě naplňuje takovou hrůzou a znechucením, že bych to raději nedělal.“ Bude to fungovat?
Stejně na tom nezáleží, kardinál Fernandez už to napsal sám. Pak ji pošle papeži Františkovi, který schválí to, co napsal, podepíše věc a – bingo – okamžité postavení Magisteria. Dokonce mu dá jméno. „Fiducia supplicans, O pastoračním významu požehnání.“
Tak co teď? Oslovuje celý svět a vyvolává mezi věřícími nekonečný zmatek a zděšení. Dokonce i biskupové jsou kvůli tomu ve zbrani. Co se tedy bude dít dál?
Nuže, předpokládejme znovu, že by se na vás uprostřed této katastrofy obrátil sám papež s prosbou o radu. „Co mám dělat?“ ptá se trochu frustrovaně. „Líbí se to jen Němcům a LGBTQ lidem a nikdo z nich si nemyslí, že to zašlo dostatečně daleko! Samozřejmě nemohu uspokojit všechny. Chci říct, že nejsem kouzelník!“Takže, co řeknete papeži? Kdybych to byl já, řekl bych toto: „Vaše Svatosti, při vší úctě, jsou dvě věci, které musíte udělat, a dvě další, které byste mohl udělat. První dva jsou poměrně snadné. Zbavte se Fernandeze; a pak výpis deklarace. Pokud jde o zbývající dva, ty jsou volitelné, ale vřele doporučuji obě. Rezignujte na úřad, jehož obsazení se stalo tak mučivým; Pak odejdi do nejbližšího kláštera a žij v modlitbě a pokání.“
Kdo ví, třeba se podaří bývalého prefekta přesvědčit, aby bývalého papeže doprovázel do mlčení? Mohlo by to udělat zázraky s jejich dušemi.
Mimochodem, pravděpodobnost, že se to stane, je nulová. Tak proč se obtěžuji? Není to trochu jako plivat do větru? Nebo se snažíte o kvadraturu kruhu? Dělám to, protože to vyžaduje evangelium. I když nejsem svatý Pavel, nebráním se ani jeho parafrázování. Který měl ve svém listě Galaťanům (2,14) tu drzost, že povolal samotného sv. Petra, prvního papeže, v neméně věroučném bodě. Když člověk nechodí vzpřímeně, když nedokáže být přímočarý, není pochyb o tom, že mu to někdo musí říct. A tak to Pavel oznámil Petrovi, napomínaje ho do očí v Antiochii. A tak, při vší úctě, je třeba sebrat odvahu a říci to papeži.
Řekněte mu, co přesně? Že je celý mokrý. To, že jím podepsané a doručené prohlášení je naprosto mylné. „Velký podvod“, abychom použili jazyk kazašského arcibiskupa Tomashe Pety a jeho pomocného biskupa Athanasia Schneidera, kteří tvrdí, že jím navrhované požehnání párům stejného pohlaví spolu s těmi, kteří se dopouštějí cizoložství, „přímo a vážně odporuje Božímu zjevení a nepřerušené, dvoutisícileté nauce a praxi katolické církve“. Dodávají, že se jedná o „závažné zneužití nejsvětějšího Božího jména, protože toto jméno je vzýváno při objektivně hříšném spojení cizoložství nebo homosexuální činnosti“.
Stručně řečeno, nelze ji zachránit. Tvrdí, že pokud bude ponechána svému osudu, sama Církev riskuje, že se stane „propagátorem globalistické a bezbožné genderové ideologie“. A tak, aby se napravily škody, které jsou dalekosáhlé a hluboké, musí padat hlavy. Počínaje chlápkem, který to napsal. Tím to ale nekončí; Nemůže být jediným padajícím chlapem v místnosti.
Myslíte si, že je to bezcitné řešení?
Pro koho? Určitě ne pro mladého muže, o kterém mi kdysi vyprávěl zesnulý P. Benedikt Groeschel, kterého zoufale hledal pro radu ohledně pokračujícího boje s přitažlivostí k osobám stejného pohlaví. „Jsem v jakémsi pekle,“ řekl moudrému starému knězi. „A jednoho dne se z toho pekla budu chtít dostat. Ale než to udělám, otče, slib mi prosím dvě věci: Zaprvé, že to se mnou nikdy nevzdáš, a zadruhé, že nezahodíš mapu.“
S Fiducia Supplicans to vypadá, jako by církev právě zahodila mapu. A bez mapy se v podstatě vzdává všech, kteří bojují se sexuálním hříchem. V dokumentu rozhodně není nic, co by tomuto mladému muži mohlo přinést útěchu nebo povzbuzení. Nebo bezpočet dalších, kteří bojují, často vyloženě hrdinským způsobem, aby překonali své trápení. Kteří přijímají tvrdá slova Matky Církve s naprostým a upřímným přesvědčením. Nechtějí se vyžívat ve svém hříchu, v bezpečí s vědomím, že díky Otcovu požehnání je všechno jen v pořádku. Hledají milost, trochu naděje, která by jim řekla, že boj, i když je těžký, nakonec stojí za to. Ale vy budete marně hledat, abyste našli nějaké uznání skrytých dramat, která ve svých životech předvádějí.
S Fiducia Supplicans to vypadá, jako by církev právě zahodila mapu. A bez mapy se v podstatě vzdává všech, kteří bojují se sexuálním hříchem.Jak je to všechno neuvěřitelně smutné. Koneckonců, neříkal snad papež ještě před dvěma lety pravý opak toho, co se říká nyní? Dokud nebude mezitím zrušen zákon o kontradikci, nemůže mít Církev obojí. Jakkoli dalece si papež František přeje rozšířit dosah své vychvalované „pastorační vize“, nikdy nemůže obsáhnout požehnání hříchu. Buď jsou cizoložství a sodomie špatné a ti, kdo se takových praktik dopouštějí, se dopouštějí vážného hříchu a potřebují pokání; Nebo na tom není nic špatného ani nepatřičného a žádný kněz by neměl stát v cestě těm, kteří přicházejí, aby jejich svazky byly požehnané.
To je cesta šílenství. A církev, která vždy stála za zdravým rozumem, možná bude muset požádat papeže, aby odstoupil, aby se věci daly znovu do pořádku.
Historie Církve neuvěřitelně zrychlila ve svém tempu.
Tento článek z New Daily Compass z 25. listopadu loňského roku nám ještě ukazuje tyrana na vrcholu své moci – Jorge Bergoglio si byl v posledních deseti letech svého pontifikátu tak naprosto jistý svou absolutní nadvládou nad Církví, že se neobtěžoval odpovídat na Dubia, vysvětlovat likvidaci celých řádů – či biskupů kdekoliv na světě.
Je začátek roku 2024 – a my zažíváme bezprecedentní situaci: proti papeži se postavily už stovky biskupů světové Církve. Nástupci apoštolů nalezli znovu svou důstojnost a využili svého nezadatelného práva. Deklarace „Fiducia supplicans“, povolující žehnání párům žijícím ve smrtelném hříchu, byla odmítnuta.
Z tolika zemí zaznělo ústy biskupů a několika kardinálů: „Jedná se o jasnou herezi.“
Tohle je naprostá porážka Jorge Bergoglia. Ale co víc: prefekt Dikasteria pro nauku víry při zveřejňování deklarace jasně uvedl, že „Fiducia supplicans“ vznikla z přímé iniciativy papeže – na jeho přání a s jeho pomocí.
Vešlo tedy celosvětově ve známost: současný papež je heretik.
Aby byl člověk katolickým křesťanem, členem katolické Církve, musí splňovat dva požadavky: musí být pokřtěn a musí souhlasit s učením Církve. Pius XII. to vyjádřil slovy: „K členům Církve se vpravdě počítají jen ti lidé, kteří přijali koupel Znovuzrození a vyznávají pravou víru.“ (Mystici Corporis Christi)
Současný papež veřejně pravou víru nevyznává, stalo se to nyní všeobecně známým. Proto je nyní všeobecně známým i to, že je heretikem – hlásání zjevně heretického učení ho automaticky vylučuje, exkomunikuje z katolické Církve. A i podle zkušených teologů, skutečných odborníků na církevní právo, jako je např. svatý Robert Bellarmin, exkomunikovaný heretik pochopitelně nemůže být papežem.
Není tedy už třeba žádného soudu nad Jorge Bergogliem, je třeba už jen jediné věci. Aby biskupové oficiálně oznámili všemu Božímu lidu toto: Jorge Bergoglio odpadl od víry, sám sebe tím exkomunikoval z Církve a proto přestal být papežem katolické Církve.
Do tohoto vyhlášení biskupy ale samozřejmě současný papež formálně zůstává papežem.
Vyprosme pravověrným biskupům a kardinálům, aby Duch Svatý byl s nimi – a dal jim nadpřirozenou moudrost a odvahu. Amen.
Ono by to bylo určitě správné, kdyby biskupové vyhlásili to, co uvádíte. Háček je v tom, že se tací těžko najdou a pokud by se našli, vedlo by tok ohromnému otřesu v církvi, neboť uctívačů současného papeže je stále dost.
Myslím, Davide, že k sesazení Jorge Bergoglia ze stolce svatého Petra nakonec dojde – a dojde k tomu prostou nutností tohoto aktu.
Kristu věrní biskupové a kardinálové už nyní vidí, že situace ve Vatikánu překročila veškeré hranice únosnosti.
…
Církev ve stavu schizmatu žije ve skutečnosti už velmi dlouho – zvlášť za tohoto pontifikátu hovořit o jednotě Církve je již zcela iluzorní.
Ve stavu dokonané apostaze je přece již dávno většina německých biskupů. Naprosto nepřijatelné, prokazatelně heretické ideje šíří „biskupské konference“ Rakouska, Belgie či Itálie (znovu to zopakuji: kardinálové právě těchto zemí svou volbou stvořili diktátora na papežském stolci).
Není třeba se tedy obávat toho, že razantním prohlášením ohledně papeže způsobím schizma. Naopak: je víc než žádoucí, aby Církev opustili i všichni vyznavači bergogliánských herezí – vždyť už teď ve skutečnosti nejsou členy Církve: vyznávání a hlásání herezí je samo automaticky exkomunikovalo.
Církev se tímto razantním řezem jen velmi očistí – zbaví se rakovinových metastáz, které jí celá desetiletí berou sílu k plnému životu.
…
Věci se daly do pohybu. Pokud preláti označili deklaraci „Fiducia supplicans“ za heretickou, jsou si již sami dobře vědomi toho, co oznámili celé katolické Církvi: současný papež je heretik.
Za „papeže“ Bergoglia jasně mluví jeho činy. Nezbývá, než se modlit, aby byla Církev zbavena falešného proroka a ďábelského vlivu, který skrze něho působí.
Možná to tady už někdo dával, pokud ano, omlouvám se za zdvojení. Pokud ne, berte to i jako dotaz, zda o tom ví někdo něco více, podle všeho to na podvrh nevypadá:
17. 12. řádila nad Buenos Aires silná bouře a blesk vyrazil klíče ze sochy sv. Petra a srazil mu z hlavy svatozář. je to den Bergogliových narozenin, den poté vydal to neštěstí FS.
Viz –
https://pch24.pl/media-w-dniu-urodzin-franciszka-piorun-uderzyl-w-figure-sw-piotra-utracila-aureole-i-klucze/
Jakou odpadovou jímkou se stal současný Vatikán, dokazuje pornografická kniha, vydaná v roce 1998 dnešním prefektem Dikasteria pro nauku víry Fernándezem. Úryvky z ní nyní zveřejnil portál „Caminante Wanderer“ či „Rorate Caeli“.
Je to čtení pro silné povahy, jde o text opravdu protikristovský, kde se pornografie proplétá s úchylnou pseudomystikou.
Je otázkou, kde Fernández nasbíral zkušenosti pro barvité líčení mnoha erotických scén…
A je mnohem větší otázkou, co vlastně v očích Jorge Bergoglia kvalifikovalo Fernándeze na post prefekta. Je velice pravděpodobné, že papež jmenoval tohoto homosexuála zcela záměrně (že je F. této sexuální orientace, o tom hovoří nejen „řeč těla“, jeho mimika a gesta; byl zveřejněn i osobní dopis dobré přítelkyně papeže, kde tato žena jásá, že vlivné dikasterium ve Vatikánu povede homosexuál). Současný prefekt je vděčný za své postavení – a boj za „práva LGBT“ samozřejmě vnímá jako svůj osobní boj. (Podobná charakteristika pak platí pro papežova oblíbence Jamese Martina, SJ.)
Naprostá vychýlenost lidí, kteří mají za úkol vést Církev, je snad už všem lidem, majícím dospělý a samostatný úsudek, zřejmá.
Nejde teď o to, kdo je či není homosexuál, protože Církev i tyto naše bratry přijímala s láskou, pochopením a touhou pomoci dávno před Bergogliem. – Jde o to, že se papež a jeho klika odvažují před očima celého světa falšovat katolickou křesťanskou morálku a samotné Písmo svaté – a že tento svůj náboženský podvod vydávají za autentickou katolickou nauku.
A povrchní, Písma a katechismu absolutně neznalí členové Církve jásají nad „milosrdenstvím“, které je zrušením pojmu hřích a širokou cestou do Pekel.
Je čas svrhnout pyšné z trůnu.
Uvádzate, že „… byl zveřejněn i osobní dopis dobré přítelkyně papeže, kde tato žena jásá, že vlivné dikasterium ve Vatikánu povede homosexuál“.
Nespochybňujem Vaše tvrdenie, ale uveďte, prosím, zdroj, z ktorého čerpáte.
Tu zprávu zveřejnilo několik serverů. Ona argentinská řeholní sestra se k instalaci nového prefekta vyjádřila několikrát. Např. „Church Militant“ ze dne 6. října 2023 uvádí interview s touto osobní přítelkyní papeže (rozhovor proběhl 18. září 2023). Sestra Maria Lucia Caram Padilla chválí papeže za to, jak je inovativní. Uvádí v rozhovoru právě to, že je papežem jmenován homosexuál do čela dikasteria ve Vatikánu. Jediný jmenovaný prefekt v té době je právě Fernández.
Samotná dominikánská řeholnice je také dostatečně „inovativní“ – nevěří v panenství Matky Boží, svěřila se se svým přesvědčením, že jde o výmysl a Panna Maria podle ní žila se svatým Josefem.
Ďakujem,
Informácia: Sr. María Lucía Caram Padilla v španielskej televízii prezradila, že kardinál „Tucho“ Fernandez, nový prefekt CDF, je homosexuál.
Zdroje: https://twitter.com/ProtecttheFaith/status/1710423663185445176
https://www.churchmilitant.com/news/article/celebrity-nun-claims-vaticans-doctrine-chief-is-gay
I já moc děkuji – za vložení odkazu.
A sám bych teď rád odkázal na opravdu dobrou analýzu nynějšího stavu katolické Církve. Je stručná, jasná i přehledná – odhaluje velice dobře to, jaké je v současné chvíli v naší Církvi postavení ctitelů Tradice, postavení modernistů – i lidí stále lavírujících.
Stať pana doktora Radomíra Malého je zveřejněna (12.1.2024) na portálu „Apologie Církve“ pod názvem „Dojde v katolické Církvi ke schizmatu?“
Opravdu stojí za přečtení – měli by si ji přečíst příslušníci všech tří uvedených skupin…
Ano, stať pana dr. Malého je výborná!
Může dobře k sebezpytování, kam vlastně patřím.
Moc děkuji nejen autorovi, ale i za upozornění!
Je moc hezké, že na těchto stránkách můžeme vytvářet společenství.
Děkuji za Vaše poděkování – a moc děkuji i panu Ignáci Pospíšilovi za to, že svými prostředky a svou prací existenci tohoto místa setkávání umožňuje.
Ať nám všem Bůh požehná – a chrání nás na všech našich cestách. Amen.
Poučení o Františkovi (Ničiteli) z knihy sv. Roberta Bellarmina Námitky protestantům
Autor: Robert Morrison | Sloupkař Remnant
Bůh ochrání církev před zničením, ne nutně před poškozením. V souvislosti s otázkou Boží ochrany Církve má mnoho katolíků sklon pohlížet na zaslíbení Našeho Pána, že brány pekelné nepřemohou (Matouš 16:18), jako na lakmusový papírek, podle kterého lze identifikovat „pravou Církev“. Říkají, že pokud by Církev měla utrpět škody, které tvrdí tradiční katolíci, nemohla by to být pravá Církev. Jako takoví musí buď zavírat oči před krizí v Církvi od Druhého vatikánského koncilu, nebo dospět k závěru, že všechny tyto problémy se odehrály ve falešné církvi, takže katolická Církev zůstává nedotčena pustošením Druhého vatikánského koncilu a Františka. Ale sv. Robert Bellarmin jasně viděl jinou realitu: papež, který ničí, může způsobit značné množství škod a jediné zaslíbení, které v tomto ohledu máme, je, že Bůh zasáhne dříve, než papež zničí Církev.
Pokud jde o to, co můžeme udělat, zdá se rozumné argumentovat, že tradiční katolíci (kolektivně) by měli dělat více pro to, aby „prosili Pána, aby použil lék“. Jinými slovy, podporoval by sv. Robert Bellarmin dlouhé období – nyní šest desetiletí – „uznávání a odporování“ papežů, aniž by vynaložil větší úsilí prosit o Boží zásah, než jaký jsme viděli? Zdá se, že přinejmenším on (a všichni ostatní svatí) by viděli, že Bůh by s větší pravděpodobností zasáhl, kdyby ti, kdo tento problém rozpoznali, udělali vše, co je v jejich silách, aby prosili o Boží milosrdenství modlitbou, pokáním a usilováním o svatost.Proto bychom měli vroucně prosit Boha, aby nejen odstranil nebo obrátil Františka, ale také aby odstranil nebo obrátil všechny falešné pastýře, kteří prosazují bludy, které jsou v rozporu s ryzí katolickou vírou. Do té doby máme povinnost zůstat v Církvi a vzdorovat Františkovi, ničiteli. Svatý Roberte Bellarmine, oroduj za nás! Neposkvrněné Srdce Panny Marie, oroduj za nás!
Víte, jakou přezdívku kard. Fernandez v katolických kruzích dostal? Pornoprefekt! Je to na http://www.pch24.pl
Pravá(možná i levá) ruka Františkova………
Znovuobjevená kniha kardinála Fernándeze obsahuje barvité erotické pasáže o „spiritualitě a smyslnosti“
Jonathan Liedl Autor: Jonathan Liedl pro CNA
Kniha kardinála Victora Manuela Fernándeze z roku 1998 s provokativními, sexuálně nabitými tématy se znovu vynořila, což pravděpodobně přispělo k dalšímu zkoumání již tak bojovného prefekta vatikánského úřadu pro nauku.
Šestadvacetiletá práce s názvem „Mystická vášeň: Spiritualita a smyslnost“ obsahuje barvité popisy lidských sexuálních vztahů a diskusi o tom, co argentinský teolog popisuje jako „mystický orgasmus“.Téměř stostránková kniha také podrobně líčí imaginární erotické setkání s Ježíšem Kristem na břehu Galileje, které bylo podle Fernándeze založeno na duchovním zážitku, který mu prozradila šestnáctiletá dívka.Kniha, která původně vyšla v Mexiku, byla znovu upozorněna 8. ledna Caminante Wanderer, tradicionalistickým katolickým blogem se sídlem v Argentině, který popsal „mystické pašije“ jako „nerozumné“ a „příležitost k hříchu“ pro potenciální čtenáře.
Podobně italský tradicionalistický web Messa in Latino uvedl, že kniha je „skutečně skandální a zjevně rouhačská“.
Fernández před zveřejněním nereagoval na žádost EWTN News o komentář.Není to poprvé, co kniha se sexuálním zaměřením vydaná argentinským teologem vyvolala kontroverzi.
Když byl Fernández v červenci 2023 jmenován do čela Dikasteria nauky víry, jeho kniha z roku 1995 „Heal Me With Your Mouth: The Art of Kissing“ se znovu objevila a stala se předmětem značné kritiky.
Kniha byla kritizována pro svá erotická témata a vyobrazení a mnozí tvrdili, že dílo je nevhodné pro celibátního kněze.
Fernández řekl, že nelituje toho, že napsal knihu „Uzdrav mě svými ústy“, kterou popsal jako „pastorskou katechezi pro dospívající“, „ne jako teologickou knihu“.
Podobně jako „Heal Me With Your Mouth“ se „Mystické umučení“ neobjevuje na oficiálním seznamu Fernándezových publikací, které kolovaly ve Vatikánu, když byl oznámen jako nový šéf DDF.
Velká část „Mystického utrpení“ se zaměřuje na církevní tradici božské lásky, se zvláštním zaměřením na to, jak lze božskou extázi prožívat nejen duchovně, ale i tělesně. Fernández hojně cituje světce a mystiky, jako byli Augustin, Jan od Kříže, Terezie z Ávily a blahoslavená Angela z Foligna.
„Svědectví mystiků nám ukazují, že vztah s Bohem může blahodárně ovlivňovat i erotickou rovinu člověka, až po jeho sexualitu,“ píše Fernández.ztah mezi lidskými sexuálními vztahy a intimitou s Bohem je v katolické církvi již dlouho zkoumán, a to i v dílech, jako je teologie katecheze těla sv. Jana Pavla II.
Fernándezovo dílo se však odlišuje svými grafickými popisy a zaměřením na sexuální potěšení nejen alegorické pro božské spojení, ale také jako jeho konstitutivní, zejména v pozdějších kapitolách děl.Fernándezová popisuje „zážitek lásky, vášnivé setkání s Ježíšem, o kterém mi vyprávěla šestnáctiletá dospívající dívka“, v šesté kapitole knihy „Má krásko, přijď“.Pasáž hovoří o setkání s Kristem u Galilejského jezera, když se koupe a leží v písku, a obsahuje dlouhý popis líbání a laskání jeho těla od hlavy až k patě. V celém úryvku je Blahoslavená Matka zobrazena jako přihlížející a souhlasící s tím, aby se setkání uskutečnilo.Závěrečná část knihy se zaměřuje na lidský orgasmus a jeho spojení s božskou intimitou, často s využitím barvitých, provokativních popisů.Například v kapitole nazvané „Mužský a ženský orgasmus“ Fernández poskytuje rozsáhlý, podrobný popis pohlavního styku a nabízí své hodnocení rozdílů v mužských a ženských preferencích a zkušenostech s orgasmem.
Kardinál Fernández reaguje na pozdvižení kolem sexuálně explicitní knihy: „Určitě bych to teď nenapsal“
Tyler Arnold Autor: Tyler Arnold pro CNA
Washington, D.C. Newsroom, 8. ledna 2024 / 19:10 (CNA).
Kardinál Víctor Manuel Fernández, jeden z nejmocnějších mužů ve Vatikánu, reagoval na kritiku knihy, kterou napsal v 90. letech o spiritualitě a smyslnosti.
„Určitě bych to teď nenapsal,“ řekl Fernández, který slouží jako prefekt Dikasteria pro nauku víry, Cruxovi s tím, že knihu napsal, když byl mladší.“Dlouho po této knize jsem napsal mnohem vážnější knihy, jako například ‚Léčivá síla mystiky‘ a ‚Transformující síla mystiky‘,“ řekl Fernández pro Crux.Kardinál poznamenal, že knihu se sexuální tematikou zrušil krátce po jejím vydání a „nikdy nedovolil, aby byla znovu vydána“. Dodal, že ji napsal pro mladé páry, „které chtěly lépe porozumět duchovnímu významu svých vztahů“, ale pak si uvědomily, že „by mohly být špatně interpretovány“.“To je důvod, proč si nemyslím, že je dobré to teď šířit,“ řekl Fernández. „Ve skutečnosti jsem to neschválil a je to v rozporu s mou vůlí.“Není to poprvé, co Fernándezová čelí kritice kvůli sexuálně explicitním textům. V loňském roce se znovu objevila jeho dřívější kniha z roku 1995 „Heal Me With Your Mouth: The Art of Kissing“, která také obsahovala erotická témata. Také tuto knihu obhajoval a v té době řekl, že je to „pastorská katecheze pro dospívající“ a „ne teologická kniha“.V polovině prosince 2023 zveřejnilo Dikasterium pro nauku víry, které vede Fernández, deklaraci, která umožňuje kněžím udělovat „spontánní“ pastorační požehnání „párům stejného pohlaví“ a dalším párům v „neregulérních situacích“. Nepovoluje však liturgické požehnání, uznávání občanských svazků ani žádné úkony, které by způsobily, že by požehnání vypadalo jako manželství.Deklarace se setkala se smíšenými reakcemi biskupů po celém světě, přičemž nejostřejší kritiku vyvolali afričtí biskupové.
9 LEDNA 2024
Kardinál. Sarah v hledáčku? Papežův důvěryhodný novinář ho vyzývá, aby opustil kolegium kardinálů
Životopisec papeže Farncisze, Austen Ivereigh, spojený se skupinou ze St. Gallenu, požaduje odchod kardinála Roberta Saraha z kardinálského kolegia. Podle Ivereigha se měl Sarah vzdát purpuru, protože silně kritizoval věroučnou deklaraci Fiducia supplicans.
Austein Ivereigh je autorem biografie papeže Františka, která vyšla v roce 2014. Prozradil v něm zákulisní informace o tom, kdo a jak zorganizoval volbu Jorgeho Maria Bergoglia papežem. Týkala se kardinálů ze St. Gallenské skupiny, která se po léta scházela kolem kardinála Carla Marii Martiniho. Ivereigh měl přístup k nejlepším zdrojům, protože byl několik let asistentem kardinála Cormaca Murphy-O’Connora, jednoho z nejdůležitějších členů skupiny v St. Gallenu.
V původní verzi životopisu Ivereigh informoval o přímých rozhovorech mezi Jorgem Bergogliem a Petrohradskými, během nichž měl budoucí papež souhlasit s jejich plánem dosadit ho na trůn svatého Petra. Udělení takového povolení by bylo porušením pravidel pro volbu papeže, a proto byl ve druhé verzi životopisu tento detail odstraněn, ale všechny ostatní informace týkající se role svatého Gallenu zůstaly.
Po vydání jeho životopisu mu František poskytl rozhovory; Novinář je v anglicky mluvícím prostoru považován za jednoho z nejlepších znalců Františkova myšlení. Papež kontaktuje Ivereigha osobně. V prosinci 2023 mu František odhalil podrobnosti o trestech, které uložil kardinálu Raymondu Leo Burkeovi.
Nyní Ivereigh vyzývá kardinála Saraha, aby opustil kolegium kardinálů. Guinejský kardinál je bývalým prefektem Kongregace pro bohoslužbu a svátosti. Kardinál. Robert Sarah publikoval článek, ve kterém kritizoval deklaraci Fiducia supplicans a otevřeně prohlásil, že obsahuje hereze.
„Sarah obvinil papeže z hereze a porušila tak jeho slavnostní přísahu kardinála před Bohem. Musí se vzdát kardinálského biretu,“ napsal na X.com pódium.
Podle Ivereigha, pokud je kardinál Sarah ve svém svědomí přesvědčen o správnosti svých názorů, měl by zůstat zticha a čekat, až mu historie a Bůh prokáží spravedlnost.
Zdroje: PCh24.pl, x.com
Vyhozen i ten umírněný kard. Sarah. Revoluce požírá své děti.