Kamil J. Svoboda

Pan náměstek Kamil Jan Svoboda (KDU-ČSL) mi zaslal stanovisko ke svým údajným výrokům o výstavě Sexmise (viz předchozí příspěvek) a zodpověděl mi dotazy na toto téma. Níže cituji či místy stručně parafrázuji jeho vyjádření…

Nicméně ještě před tím považuji za svoji povinnost omluvit se za nepřesné informace v prvním článku na toto téma: životopis pana Svobody, který jsem využil při sepsání článku, nebyl dostatečně aktualizován – jeho dcery jsou dnes již obě žačkami na prvním stupni základní školy, takže bylo zbytečné ptát se, jak si představuje vkusnou výstavu na toto téma pro předškolní děti.

Zároveň bych mu rád poděkoval za to, že mi neváhal odpovědět, byť je aktuálně na dovolené.

Pan Svoboda v prvé řadě prohlašuje, že redaktor Lubas překroutil jeho vyjádření:

„Řekl jsem, že se na výstavu půjdu podívat právě z toho důvodu, kdyby mým dcerám hrozila školní exkurze, abych se mohl jako zodpovědný rodič rozhodnout, zda povolím svým dcerám takovouto návštěvu. Vkusná (i když bych se vsadil, že jsem tento termín nepoužil) výstava o lidské sexualitě by měla především upozornit na to, že člověku vlastní a správná je sexualita pokud možno v manželství, především pak bych kladl důraz na věrnost partnerovi jako výraz úcty k němu a zároveň jediné jisté ochrany před sexuálními chorobami.“ Zároveň mi sdělil, že jej redaktor přepadl telefonicky na dovolené a že v té době neměl o výstavě vůbec žádné informace, jen věděl, že se nějaká taková výstava má otevírat.

Na otázku, jak by měla vypadat výstava na toto téma pro předškolní děti (jak jsem již výše uvedl, byla zbytečná a vycházela z mylného předpokladu o věku dětí pana náměstka) odpověděl takto:

„Nevím, jak by měla vypadat výstava tohoto typu pro předškolní děti, a především jsem přesvědčen o její nepotřebnosti.„

Na otázku: zda si může být rodič jistý, že dítě nebude diky aktivitě školy touto výstavou „poučeno“ bez jeho vědomí či proti jeho vůli a co pro to má dělat odpověděl takto:

„Takový rodič by se měl především zajímat o to, na jaké výstavy jeho dítě v rámci školní výuky dochází. Vzhledem k tomu, že každá takováto výstava je placená, je nutné vybrat od žáků příspěvek a tudíž by takováto informace měla být zapsána v Žákovské knížce. Rodič, který se o své dítě zajímá, se tedy dle mého názoru tuto informaci dozví dopředu.“

Zároveň dodal, že je možné, že (pokud shledá výstavu problematickou) vydá pro školy pod něj spadající metodický pokyn, podle kterého bude třeba při návštěvě výstav podobného typu písemný souhlas alespoň jednoho z rodičů. K tomu dodává: „Já osobně bych například zakázal svému dítěti návštěvu dnes tolik  oblíbených projektů vypreparovaných lidských těl a ani já bych se jí osobně nezúčastnil, protože k ní mám dostatek informací.“

Otázky kladl a odpovědi zeditoval

Ignác Pospíšil