Monthly Archives: Únor 2012
Lvi přicházejí
Levy prichádzajú. Prečo Európa a Amerika smerujú k novej tyranii – tak se jmenuje nová kniha bývalého slovenského ministra vnitra Vladimíra Palka. Dostala se mi do rukou včera a přečetl jsem ji na jeden zátah. Hodnocení? Dle mého soudu by měla být pro křesťany povinnou četbou, protože představuje unikátní shrnutí řady zásadních informací, které by jim měly být známé, protože jsou klíčové pro křesťanské politiky, voliče i klérus.
S Palkem je možno nesouhlasit. Je možno se s ním přít v detailech i v poměrně závažných stanoviscích. Kupříkladu bych nikdy nepodepsal jeho tvrzení, že slušní lidé nepálí korán. Nicméně obrovské množství užitečných informací v jeho díle je nerozporovatelných, protože je to prostě soubor fakt. Fakt nejen poučných, ale rovněž přehledně a poučně uspořádaných.
Válečná horečka a lži maskované jako pravda
Írán
Poté, co jsem si přečetl vcelku fundovaný článek Ignáce Pospíšila o situaci v Sýrii, kde ale v diskusi již čtenáři prokazovali poněkud velké neznalosti moderního ozbrojeného střetu, včetně nekonvenčních strategií a tzv. „asymetrické válečné doktríny“, rozhodl jsem uvést na pravou míru několik mýtů a obecně oblíbených omylů, které se v diskusi pod článkem objevily…
Omyl č. 1
„Írán je nebezpečná země ovládaná maniaky a fanatiky.“
Samozřejmě že iránský teokratický režim není nic světoborného, prostí Peršané i příslušníci národů a národností žijící v Iránu nejsou nadšeni svým vládním režimem. Což ovšem nevypovídá vůbec nic o tom, zda opravdu touží po změně režimu a zda jsou opravdu plni nadšení a touhy zopakovat si například lybijský či momentálně aktuální syrský scénář tzv. „regime change“, za pomocí bojůvek ozbrojenců, jejichž násilné činy se v tzv. „nezávislých“ západních sdělovacích prostředcích nikdy neobjeví. Neobjeví se tam ani mrtvá těla vojáků, policistů, či příslušníků jiných naboženství, která jsou jejich obětmi při tzv. „nenásilných protestech“.
Odvahu k životu potřetí v Brně
„Nemůžeme pokrátit cenu jedné kategorie lidského života – nenarozených, aniž bychom zároveň pokrátili cenu lidského života vůbec…“ – Ronald Reagan
V Brně se 29. února již potřetí uskuteční pro-life pochod Odvahu k životu. Tentokráte jsou pořadatelem akce Mladí křesťanští demokraté, hlavním koordinátorem je Pavel Horáček. Vzhledem k závažnosti daného tématu vybízím k účasti každého, kdo bude moci přijít.
O smrti spravedlivého
Sv. Jan Maria Vianney
„Velkou cenu má v Hospodinových očích
oddanost jeho věrných až k smrti.“ (Ž 116,15)
Pro nekajícího hříšníka je smrt strašná, je vražedná, protože ho odvádí od požitků a pozemských rozkoší. Zdrcený fyzickým utrpením vidí spravedlivého Soudce, vidí peklo, které ho už za chvíli pohltí. V té strašné chvíli ho opouští všechno stvořené, opouští ho také sám Bůh. Spravedlivý naopak umírá s radostí a nadějí, protože žil podle zásad evangelia, následoval Ježíše Krista a konal pokání. Pro spravedlivého je smrt koncem všeho zla, koncem smutku, pokušení a nebezpečí, ale je také počátkem štěstí, bránou do života, odpočinutím a věčným štěstím. Všichni lidé, dokonce i ti nejhorší, touží po spokojené a šťastné smrti. Proč ale tak málo užívají prostředky, které k tomuto cíli vedou? Protože jsou zaslepeni. Chci vás tedy vroucně pozvat, abyste změnili svůj život a tak, jak se patří, se připravovali na tu rozhodující chvíli. S tímto záměrem vám ukáži, jaké ovoce získáváme z dobré smrti a vyjmenuji prostředky, které je třeba používat, abychom se dobře připravili na poslední chvíli.
Co zbývá?
Co zbývá z duše středověkého člověk, z duše doby milované Christianitas? Zbývají snad katedrály, důkazy „temnoty“ časů svatých mužů a žen? Nejsou snad už jen prázdnou slupkou a smutným mementem, při němž radši odvracím zrak, abych nemusel vidět balónky letící k žebroví klenby, smutné tváře zapomenutých svatých, k nimž se už nikdo nemodlí, jak hledí na barevné reje kdysi řeholních sester s kadidlem v rukách, kterak vzývají samotného ďábla?
Dlouhá stébla varhan buď mlčí, nebo vydávají kakofonii zvuků hodných pekla.
Méně dětí stojí míň…
Obama - hrozba pro USA
Barack Obama vysvětlil Američanům, proč tolik stojí o to, aby každá žena v USA měla přístup ke kontrole porodnosti, včetně abortiv, zdarma. Je to prosté: znamená to méně dětí a méně dětí stojí míň peněz. Takže na tom stát ušetří a může věnovat více peněz třeba na prodloužení života…
Je hezké, že panu prezidentovi chybí stud natolik, že nemá zábrany mluvit přímo a demonstrovat tak sobectví a hloupost, které ho naplňují. Ale ono taky co by se dalo čekat od člověka, který označuje neplánované dítě za trest a který coby senátor v illinoiském senátu sveřepě bojoval proti legislativě, která měla znemožnit infanticidu dětí, co náhodou přežijí potrat…
Rozhlédnutí 2012/02/12
Vítejte u sedmého letošního rozhlédnutí. Je první neděle po Devítníku, nacházíme se tedy v době předpostní. Ze svátků a památek v tomto týdnu bych vypíchl památky sv. Valentýna (14), sv. Faustina a Jovity (15) a sedmi sv. zakladatelů řádu servitů (17).
Zprávy o postavení křesťanů ve světě jsou stále horší a horší, proto vyzývám čtenáře, aby na své bratry mysleli ve svých modlitbách.
Tradiční katolicismus na českém internetu
Na Katopedii byla založena stránka Tradiční katolicismus na českém internetu, která má shromáždit odkazy na nejznámější a nejkvalitnější česky psané tradičně katolické stránky. Pokud vás napadne nějaká, která tam chybí, klidně ji zde připoměňte.
Ignác Pospíšil
Není to o pravdě ani spravedlnosti…
Včera jsme mohli v Hyde parku ČT24 sledovat exhibici jedné nepříliš dobré spisovatelky, která se pokouší udělat si jméno alespoň jako bojovnice proti restitucím církevního majetku, když už její literární kariéra za mnoho nestojí. Byla to přehlídka naprosté ignorance, nechutnosti a hesel jak z 50. let. Paní chartistka nám tak opět dokázala, že pravdu měl kardinál Tomášek, když se zdráhal podpořit Chartu 77, protože měl pocit, že je plná komunistů, které odlišuje od těch vládnoucích jen fakt, že neuspěli ve stranické kariéře.
O pamatování na smrt
Sv. Jan Maria Vianney
„Když se blížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky a ta byla vdova.“ (Lk 7,12)
Nic nás tak skutečně nedovede odpoutat od světa a jeho příjemností a současně zachytit tu strašnou chvíli, která rozhoduje o celé věčnosti, jako pohled na mrtvého doprovázeného na místo věčného odpočinku. O tomto přemýšlí církev, když nám třikrát v roce čte evangelium o mrtvých, které Pán Ježíš vzkřísil. Když nám církev připomíná smrt, chce nás připravit na cestu do věčného domova. Poprvé nám staví před oči dvanáctiletou dívku, jedinou dceru velice bohatých rodičů, o kterou usiluje smrt nedbaje na žal nešťastných rodičů. V druhém případě smrt zachvacuje mladíka v pětadvaceti letech a také nedbá na to, že je jedinou potěchou a oporou ovdovělé matky. Konečně ve třetím případě mluví evangelium o smrti Lazara, který svým sestrám Martě a Marii Magdaleně zastupoval otce. Zdálo by se, že kosa smrti musí ušetřit alespoň mladého Lazara. Ale ne, protože ve čtyřiceti letech ho pokládá do hrobu a přenechává červům. Ježíš Kristus tedy musel udělat tři zázraky, aby těmto zemřelým vrátil život. Otevřme tedy oči, bratři, pohleďme na pomíjivost života, už zavčas se odpoutávejme od světa, dříve, než to za nás zcela udělá neúplatná smrt. Král David o tom často přemýšlel a zavčas se připravoval na tuto konečnou cestu. Abyste i vy postupovali stejně, ukáži vám, jak nutně musíme pamatovat na smrt, odpoutávat se od světa a sjednocovat se s Bohem.
