Utrpení Krista
Postní doba je skutečně dobrou příležitosti k rozjímání, kým je pro nás Pán Ježíš Kristus. Jakou roli hraje v našem životě? Jakým způsobem se naše přináležitost k Němu projevuje? Nejdojemnější scénou a nejvíce usvědčujícím okamžikem pro nás je Jeho osamělé bdění v Getsemanské zahradě. Okamžik bdění s Kristem není pro nás nadobro ztracen – ještě stále si můžeme vybrat, zda Ho necháme třást se a potit úzkostí samotného, nebo přidáme trochu ze svého času a zálib pro setrvávání jenom v Jeho společnosti. Básně napsala Nea Marie Brkičová a Bohuslav Reynek.
V zahradě
Ustanovil jsi mě do mezery prázdna
Každým dnem kličkuji mezi suchem a mlhou
Ó kéž by mlhou!
Její napodobeninou
Mezi zuby a rty drolí se zbytečná vyznání
Krutá hra dvou tvorů beze jména
A Ty jen čekáš, kdy ze rtů nám budou padat perly
Kdo umí rozmlouvat s Tvým Křížem, Pane?
Je někde taková dívka, žena, muž nebo dítě
Jež hovoří s tímto Znakem veškeré slávy
Srozumitelným jazykem?
Nikdo nezůstává v zahradě s Tebou
Nikdo není strážcem Tvých úzkostí
Po celou noc celé dlouhé věky
Čekáš, až Tě někdo občerství
Pohlédne Ti do Tváře podle pravdy
Zatímco sedíš, smutný
A přece plný milostivého pokoje
Malí přátelé z nebe
Rozsvěcují nepatrný jas
Aby každý, kdo Tě přece někdy zavolá
Byl na okamžik pohlazen
Tvou svatou tísní
Zahrada malých modravých světel
Něžně Tě kolébá, můj milý Pane
Když připraven vzdát se všeho
Co rukama svíráme a upustit nechcem
My z Tebe vzešlí
Dáváš se všemu, co dostalo jméno
Tak jako slunce rozvírá spánek
Kříž
Hle, kostra z jeslí,
už není slámy,
ven jesle vynesli,
kříž sám je s námi.
zbyla jen holá
se hřeby břevna,
bez osla, vola
kříž, bída zjevná.
noc bez andělů,
den bez koledy,
ran křídla tělu:
kam vzlétnou bědy –
kdy naposledy?
*
Zdroj: REYNEK, Bohuslav. Básnické spisy. Archa: Zlín, 1995.
Pěkné (jak básně, tak fotografie :-))
Taky bych řekl… 🙂
Děkuji Vám. Fotografie je dílem velmi šikovné paní Mariky Pečené. Netrvala na zveřejnění jejího jména, ale nyní se naskytla dobrá příležitost 😉 Tímto jí děkuji.
Mám duši básníka, když po prameni toužím.
Vaše báseň mne zasáhla. Právě to, co z ní vytrysklo jako z pramene studánky. Díky. Anna Frey
Anno, díky.