Tag Archives: Tomáš Halík
Slovo předsedy Akce D.O.S.T. k 17. listopadu
Petr Bahník
Zhruba před měsícem jsem na stránkách webového magazínu Neviditelný pes zaznamenal názorovou přestřelku Alexandra Tomského s profesorem Tomášem Halíkem. Tomský v ní reagoval na jednu z Halíkových filipik o „dobrodiní“ masové imigrace a trefně odhalil sofistický charakter její argumentace. Natolik trefně, že měl Halík potřebu v následné reakci Tomskému podkuřovat udělováním titulů „gentlemanský kritik“, „oponent na úrovni“ a podobně, aby tak obratně neutralizoval dopad Tomského kritiky, celou diskusi „přátelsky“ zahrál do autu a ještě měl poslední slovo. Tomský naštěstí dokázal Halíkovu šmajchlování odolat a odpověděl opět razantní kritikou. (Inu signatář Manifestu D.O.S.T., to máte marné.)
Ale proč o tom teď píšu? Připomnělo mi to datum sedmnáctého listopadu. Tomáš Halík se o něm totiž v té diskusi s Tomským zmiňuje a dojemně líčí, jak zvonil klíči. V témže textu ovšem jen o několik řádků níže píše (vlastně vyhrožuje) všem konzervativcům, aby si prý zvykli na to, že „svět už nebude jako dřív“! Dobrá, jenže většina těch lidí, kteří v listopadu 1989 řečeno s Halíkem „zvonili klíči“, si přála právě jenom to, aby svět byl zase n o r m á l n í, tak jako dřív. Aby k snídani byly křupavé rohlíky z pekárny pana XY, domy byly udržované (a obydlené), aby sedláci sedlačili, křesťani se modlili, universitní profesoři se těšili oprávněné úctě a policisté chytali zloděje a nemlátili lidi po hlavě kvůli názorům. Halík evidentně zvonil z jiného důvodu, zvonil pro „krásný nový svět“, který definitivně dorazí i to málo, co z naší kultury a civilizace ještě zbylo.
Kardinál Duka zakázal kontroverzní akce Akademické farnosti spojené s Prague Pride
Kardinál Duka
Jeho Eminence Dominik kardinál Duka, 36. arcibiskup pražský a primas český, zakázal pražské Akademické farnosti, spravované Mons. Tomášem Halíkem, podíl na pořádání dvou vysoce kontroverzních akcí tematicky i časově kolidujících s Prague Pride 2015, které pořadatelé Prague Pride původně uváděli v programu své akce.
Mons. Tomáš Halík k tomu řekl: „Pražský arcibiskup kardinál Duka využil svého práva vydat zákaz obou akcí s odůvodněním, že sice neodmítá dialog v církvi na toto téma, ale považuje časovou souvislost s Prague Pride za nevhodnou… Respektujeme jeho rozhodnutí s tím, že k potřebné akademické diskusi a otevřenému dialogu na toto téma se vrátíme později za příznivějších okolností.“
Tomáš Halík sa opäť raz znemožnil
Tomáš Halík s kardinálem Dukou
Aj keď problematika slovenského referenda o rodine je už pasé, predsa sa k nej aspoň stručne vrátim. Priznám sa, že som po referende cítil veľké sklamanie a neubránil som sa skepse a porazeneckým náladám. Ďakujem preto za povzbudivé reakcie na môj príspevok k tejto téme. Takže vďaka Vám: MichalD, Radomír- 1, Karel, František, Pax Jan, Michal Kretschmer, či Liluša. Vaše slová pomáhajú.
Najviac bolí, že nás sklamali niektoré katolícke osobnosti, zvlášť Anton Srholec, Dominik Duka a Tomáš Halík. Tomu posledne menovanému sa budem venovať trochu podrobnejšie. Ak totiž tento problematický prelát verejne šíri nepravdy, nemôžem mlčať a musím sa ozvať. Mám na mysli rozhovor, ktorý Halík poskytol slovenskému serveru aktuality.sk. (Tomáš Halík: V referendách vidím nebezpečný nástroj populizmu)
V pripojenom článku citujem jeho vyjadrenia, uvedené v inkriminovanom rozhovore.
Už samotný názov, pod ktorým bol rozhovor uverejnený, napovedá veľa. Halík vidí v referendách nebezpečný nástroj populizmu. Lenže ja mám iné životné skúsenosti. Strávil som v nemeckom jazykovom priestore takmer trinásť rokov života. Vo Švajčiarsku som žil zhruba rok a zažil som tam viaceré referendá. Nezaregistroval som, žeby Švajčiari vnímali referendá ako nebezpečný nástroj populizmu. Problém teda zrejme nie je v referendách, ale v samotnom Halíkovi.
Tomáš Halík opět zrazuje víru i Církev: Podráží katolíky těžce vybojované referendum
Tomáš Halík
Tomáš Halík poskytl Aktuality.sk rozhovor, který následně vyšel i na ChristNetu a který těžko chápat jinak než jako zradu nejen katolické víry, ale i Církve jako společenství lidí a společenského činitele.
Halík v rozhovoru napadá referendum o rodině, které má podporu Konferencie biskupov Slovenska a o němž se pochvalně vyjádřil i papež František (paradoxně na jiném místě jej Halík označuje za největší morální autoritu na světě), hrubě uráží řeckokatolického kněze, který se provinil jen tím, že je daleko lepší kněz než Halík a nebojí se hlásat, co má hlásat, a naopak chválí k referendu nepřátelské vyjádření (menšiny) slovenských evangelíků.
Rodičky potřebují empatii, ne zákaz porodů doma!
MUDr. Bohuslav Svoboda (ODS)
Svobodův hon na matky domorodičky mi silně připomíná Chládkův hon na homeschoolery. V obou případech si dotyční, mající na své straně majoritu obyvatelstva, vyšlápli na menšinu, která odmítá státní monopol na životy svých dětí. V obou případech jde o témata zasahující téměř každého člověka. A v obou případech se užívá spíše emocí a diskusních faulů, než racionální argumentace. Asi neexistuje lepší důkaz pro toto tvrzení než skutečnost, že Bohuslav Svoboda si na podporu svého návrhu na zákaz domácích porodů „vypůjčil“ článek z iDNES týkající se „domácího porodu“, který vyšetřuje policie pro důvodné podezření (matka nechodila na kontroly, těhotenství tajila), že se jednalo o vraždu. Tedy opravdu „typický domácí porod“…
Přitom by stačilo méně hysterie a více pochopení. Napadá mě paralela s jedním Halíkovým vyjádřením (já cituju Halíka!) směrem k bojovným ateistům: „Bůh, tak jak si jej představujete, opravdu neexistuje.“ To samé, obávám se, vzniklo v případě boje proti domácím porodům. Vznikla představa typické domorodičky, proti které se dá bojovat a nepotřebujeme k tomu ani pochopení, ani argumenty. Studentka filosofické fakulty (či jiného humanitního oboru), neholená primitivka, oděna v batikovanou sukni, živící se klíčky a odmítající očkování, která doma rodí z nejrůznějších poetických důvodů, které jsou tak pitomé, že ani nemá cenu snažit se s nimi polemizovat.
Otevřenost nebo ghetto?
Michal Krestchmer
Máme jako katolíci být otevření vůči světu či se uzavřít? K této otázce můžeme zformulovat ještě tyto (a další) podotázky:
- Máme vytvářet nějaké uzavřené komunity či žít sami bez styku nebo jen minimálním stykem s pohanským světem kolem nás?
- Máme sice žít ve světě mezi nevěřícími, ale styk s nimi omezit jen na nutnou péči o materiální dobra (zaměstnání, nakupování, využívání veřejné dopravy apod.)? To znamená tedy nemít přátele mezi pohany a nekatolíky, chránit děti od styku s nevěřícími dětmi, nezúčastňovat se většiny „kulturních“ akcí, nečíst světské knihy atd.
- Máme se přizpůsobit vyjadřování lidí tohoto světa, u kterých dochází v mnoha případech k posunu významu slov? Máme hlásat víru „dnešním jazykem“?
- Máme se podobně oddělovat od „katolických modernistů“ (co je ovšem oxymóron) či lidí zasažených pokoncilní mentalitou církve?
Domnívám se, že na tyto a podobné otázky není jednoznačná odpověď platná pro každého katolíka, byť by si každý měl položit tyto otázky s ohledem na svou vlastní situací. Naznačuji některé přístupy; lze o nich diskutovat.
Apostata, ne-li přímo ateista v kněžském rouchu
Dr. Radomír Malý
Nám všem dobře známý profesor Tomáš Halík, první český nositel Tempeltonovy ceny, se opět projevil jako apostata. A to dokonce v Katolickém týdeníku, jenž už dávno není katolickým, konkrétně ve 21. čísle. Prohlašuje tam u příležitosti převzetí Tempeltonovy ceny doslova: „Dějinná zkušenost naší části světa ukazuje, že ateismus není o nic méně imunní vůči pokušení moci a násilí, než náboženství. Já jen přeji ´novému ateismu´, až bude starší a dospělejší, aby byl alespoň tak tolerantní, jako je naše dnešní staré evropské křesťanství…“
To je opravdu od pana profesora přímo“kopernikánský“ objev! Až dosud se mělo za to, že náboženství, z kontextu vyplývá, že hlavně katolické, bylo vždy nositelem moci a násilí, ateismus naopak ztělesněním tolerance a lidskosti. Halík najednou přichází s přímo „geniálním“ odhalením, že ani ateismus není „imunní vůči pokušení moci a násilí…“, čili je vlastně na stejné úrovni jako náboženství a může být zdrojem násilí a krutosti právě tak jako náboženství. Ó, ta vzácná objektivita, hodná geniality mediální hvězdy českého katolicismu!
Profesor profesoru soudruhem
Je až dojemné, jak profesoři drží při sobě. Ve chvíli, kdy vznikla kontroverze ohledně profesury Martina C. Putny, přispěchal na pomoc profesor Tomáš Halík. V situaci, kdy došla na přetřes profesura Tomáše Halíka, ochotně přišel na pomoc dnes již také profesor Martin C. Putna, ačkoliv s argumenty natolik chabými, že není od věci se domnívat, že tak učinil se značnou nechutí a pouze z povinnosti.
Ve svém článku Zavražděný je vinen se nejprve snaží obrátit pozornost na Daniela Solise, který byl iniciátorem dotazu po vědeckosti Halíkových publikací. Halíka považuje za zavražděného, Solise za vraha, což je vzhledem k vývoji celé kauzy dosti kuriozní. Solise pak vykresluje jako internetového publicistu, který se obírá spikleneckými teoriemi a rozhodně nemůže být považován za akademického pracovníka, ačkoliv Daniel Solis byl do doby, než přišlo udání od Tomáše Halíka, vysokoškolským pedagogem. Kdo jiný než vysokoškolský pedagog je „akademikem“?
Tomáš Halík by měl odejít z Univerzity Karlovy
Skutečnost, že knihy Tomáše Halíka nejsou odbornými publikacemi, považuji za evidentní fakt, o kterém lze stěží pochybovat. Existují určitá kritéria kladená na odborné publikace. Texty, která tato kritéria nesplňují, nejsou odbornými publikacemi. Knihy Tomáše Halíka tato kritéria ani v nejmenším nesplňují. Ergo odbornými publikacemi nejsou.
Štvanice
Tomáš Halík mne označil v souhrnné reakci na několik jemu ne příliš přátelských článků za „ultrakatolíka“ a „dědice druhorepublilového fašismu“. Mohu podotknout, že obě nálepky považuji za urážlivé a zcela falešné. Jsem katolíkem, to přiznávám, ale skutečně nechápu, proč by mě někdo měl označovat za „ultrakatolíka“. Co to vlastně je „ultrakatolík“? Já se považuji za katolíka zcela bez přívlastků. Ještě absurdnější je tvrzení o tom, že jsem dědicem druhorepublikového fašismu. S žádnou formou fašismu jsem neměl, nemám a nebudu mít nikdy nic společného. Tomáš Halík by měl lépe vážit svá slova. Já ho také nenazývám ultramodernistou a dědicem prvorepublikového modernismu, i když v jeho případě by šlo o nálepky celkem oprávněné.
