Africké „ne“ poznámce pod čarou

Kardinál Onaiyekan

V Římě v sobotu skončila čtyřdenní konference africké církve s názvem Africká křesťanská teologie: Vzpomínky a misie pro 21. století. Skončila stejně tiše jako začala, bez většího zájmu. Za účasti mnoha kardinálů, biskupů, kněží, teologů a laiků se sympozium zaměřilo na aktuální problémy církve a společnosti v různých částech Afriky.

Přestože se konference věnovala řadě aspektů specifické situace partikulárních církví v Africe, několik silných vyjádření zaznělo i k nejožehavějšímu tématu posledních měsíců a možná celého pontifikátu argentinského papeže, k přijímání pro znovusezdané rozvedené, které je podle kritiků jen zástěrkou pro rozvolnění pravidel pro všechny lidi žijící v takzvané neregulérní situaci. Paulinus Odozor, organizátor konference a uznávaný specialista na morální teologii, profesor na americké univerzitě Notre Dame, kterého v roce 2009 Benedikt XVI. jmenoval do přípravné komise synodu afrických biskupů, v rozhovoru pro Crux nastínil africký pohled na tuto otázku.

Podle Odozora si africká církev vyřešila otázku svátostí pro lidi v neregulérních situacích už před mnoha lety a nic se pro ni v tomto ohledu nezměnilo ani s papežovou exhortací. Konečné rozhodnutí? Kdo není v milosti posvěcující, k přijímání nemůže. Jedná se o všeobecný konsenzus, znovusezdaní či polygamisté vědí, že k přijímání nemohou a pravidla akceptují, říká Odozor. Ten je mimochodem absolventem největšího kněžského semináře na světě, Bigard Memorial Seminary v Nigérii, kde se na kněžství připravuje až tisíc bohoslovců.

Tato skutečnost jen potvrzuje, že černý kontinent je spolu s Asií nejdynamičtější částí světové církve. I proto si zaslouží pozornost, které se mu příliš nedostává. Naopak, někteří biskupové shlížejí na konzervativnější Afričany z patra. Zatímco skandální výrok německého kardinála Waltera Kaspera o tom, že by se Afričané na synodě o rodině pro jistotu neměli zapojovat do diskusí, protože jim nerozumí, je notoricky známý, rovněž bývalý primas zdecimované belgické církve Godfried Danneels smetl ze stolu názor, že by naděje mohla přijít z Afriky a podotkl, že afričtí biskupové se možná ještě jednou budou u těch belgických učit, jak se vypořádat se sekularizací.

Kardinál Onaiyekan: Pravidla je třeba dodržovat

Stejnou rezistenci africké církve vůči připouštění lidí v neregulérních svazcích ke svátostem vyjádřil i John Onaiyekan, ještě Benediktem XVI. jmenovaný kardinál a arcibiskup nigerijské Abujy, jehož diecéze je zasažena islámskými teroristy z Boko Haram. Onaiyekan dokonce vloni přežil pokus o vraždu, když na jeho auto cestou z Beninu do Nigérie začali střílet ozbrojenci. Kardinálovi se tehdy nic nestalo, dlouhodobě však kritizuje nigerijskou vládu, že nedělá pro křesťany dost.

Podle Onaiyekana neexistuje v africké církvi žádná zásadní debata o Amoris laetitia a eucharistii pro znovusezdané, protože lidé přijímají tradiční nauku a tedy i zákaz. „Katolíci i nekatolíci v Africe jsou přesvědčeni, že existují určitá pravidla, která je třeba dodržovat. Že někdo není exkomunikován ještě neznamená, že může přijímat eucharistii.“ Stejná situace je podle kardinála s polygamisty, kteří si také uvědomují svoji situaci a přijímání se nedožadují do doby než dají svůj život do pořádku. Pevnost nauky v oblasti manželství údajně zvyšuje kredit katolické církve mezi jinými náboženskými uskupeními.

Kardinál říká, že papež František je populární mezi jeho muslimskými přáteli, protože nestaví rovnítko mezi islám a terorismus. Podle něj je sice pravda, že islám není teroristické náboženství, ale je třeba se vypořádat s faktem, že většina teroristů jsou muslimové. Kardinál se pro Crux vyjádřil také k novému americkému prezidentovi. Onaiyekan uvedl, že řada Nigerijců doufala, že Donald Trump bude méně opatrný než Barack Obama a pomůže Nigérii čelit hrozbě islámského terorismu, ale žádné konkrétní změny dosud nenastaly.

Zoufalá situace na severu Nigérie dokonce v lednu přiměla Onaiyekana k nezvykle silnému vyjádření, když pohrozil vládě, že pokud nezajistí pořádek, lidé vezmou spravedlnost do svých rukou. „Má-li se církev zachovat zodpovědně, měli bychom se toho my biskupové organizačně chopit, nakoupit pušky a rozdělit je mezi lidi. Každý má právo na sebeobranu, když nemá jinou alternativu,“ řekl Onaiyekan.

V boji proti epidemii AIDS pochválil Ugandu, která dosáhla výborných výsledků s programem ABC – (A)bstinence, (B)e faithful, (C)ondoms. Ugandská mládež je řadu let vedena k tomu, aby neměla předmanželský sex a v manželství byla věrná. Kondomy jsou prezentovány až jako poslední možnost. Počet nakažených se za dvacet let snížil z téměř třiceti na sedm procent populace. Naproti tomu v Jižní Africe, kde se prevence zaměřovala téměř výhradně na užívání prezervativů a nikoliv na změnu chování, k žádné velké redukci počtu nakažených nedošlo.

Kardinál Arinze: Nejsem konzervativní, jsem normální

Kardinál Arinze

Africkou stálicí ve Vatikánu je dnes už čtyřiaosmdesátiletý, přesto stále stejně robustní a energický, kardinál Francis Arinze. Bývalý prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, jehož místo dnes zaujímá jiný Afričan, kardinál Robert Sarah z Guineje. Arinze je potomkem kmene Igbo, narodil se jako Anizoba Arinze animistickým rodičům a jako devítiletý chlapeček se i přes jejich odpor dal pokřtít a začal používat jméno Francis, které získal při křtu.

Ve třinácti letech se rozhodl vstoupit do semináře, ale jeho otec mu to zakázal, protože by nemohl mít děti. On však pod vlivem dnes beatifikovaného nigerijského trapisty Cypriána Iwene Tansiho (1903-1964) do semináře stejně odešel. Anizobova, tedy vlastně Francisova, matka konvertovala ke katolické církvi krátce před jeho kněžským svěcením v roce 1958 a přijala jméno Bernadetta, otec konvertoval v druhé polovině šedesátých let a přijal jméno Joseph.

Arinze je sebevědomý a hrdý na svůj původ, ostatně jeho nejnovější kniha, kterou napsal spolu s kardinály Robertem Sarahem, Christianem Tumim, Théodore Sarrem, arcibiskupem Samuelem Kledou a dalšími osobnosti africké církve se jmenuje Nová Kristova vlast – Afrika. V knize Afričané pozvedají hlas proti návrhům kardinála Kaspera na synodách o rodině. Když ale na to přijde, umí Arinze střílet do vlastních řad. Podobně jako Sarah nejednou protestoval proti liturgickým přehnanostem, které mají v Africe hlavně podobu tance.

V rozhovoru s Johnem L. Allenem jr. opět Arinze tanec při mši kritizoval, ačkoliv je významnou součástí africké kultury a Afričané vždy ponesou obětní dary jiným způsobem než třeba Američané. Pochválil naopak vysokou míru zájmu o církev a jistou míru sociální kontroly, aby například nebyl na kněze vysvěcen ten, kdo je ve svém povolání zjevně nejistý. Připustil, že africká církev je konzervativní, ale nevidí na tom nic špatného, protože dva plus dva jsou vždycky čtyři. (Odlišný názor má jezuita Antonio Spadaro, šéfredaktor listu La Civiltà Cattolica a důvěrník papeže Františka, který napsal na Twitter: „Teologie není #matematika. 2 + 2 v #teologii může být 5. Protože má co dělat s #Bohem a skutečným #životem #lidí.“)

Arinze také zmiňuje, že v každé zemi má rodina nějaké problémy, například v Africe to není problém s rozvody, ale s polygamií. Když muž chce syna a jeho žena mu jej nedokáže dát, najde si jinou ženu, aniž by tu první opustil. V čem je takový polygamista horší než ten kdo se rozvedl a uzavřel civilní sňatek? Případy jsou z hlediska katolické morálky analogické, lze na ně aplikovat stejnou logiku.

Podle kardinála Arinzeho je v mnoha ohledech křesťanství víc napadáno v Evropě než v Africe. Když jde po letišti v klerice, namísto pasu od něj lidé chtějí požehnání. Být konzervativní je normální. Jestli čeká na papeže z Afriky? Nemyslí si, že je relevantní, odkud papež pochází. Důležité je, jestli dokáže přinést to, co se od něj očekává. Pokud toho není schopen, nezáleží na tom, jestli je ze stejné vesnice. Jediné, na čem záleží totiž je, jestli je to katolík.

Lucie Amálie Sulovská

K tématu anglicky: https://cruxnow.com/an-african-moment-in-rome/

S laskavým svolením autorky převzato z jejího postojáckého blogu.

32 Responses to Africké „ne“ poznámce pod čarou

  1. nevěřící Tomáš napsal:

    cit: „Jediné, na čem záleží totiž je, jestli je to katolík.“

    Škoda, že o PF to v žádném případě nelze tvrdit…

  2. Fr. Albert T.O.P. napsal:

    O Africke Cirkvi se rika, ze je jako tamejsi reky – siroke, ale mělké.
    Cernousci Evropu fakt nezachrani.

    • Ignác Pospíšil napsal:

      Zatímco o české Církvi se už raději neříká nic…

      • Fr. Albert T.O.P. napsal:

        To se mýlíš, Ignáci. O české Církvi se říká mnohé, ale není to rozhodně lichotivé.

    • matěj napsal:

      Tak „černoušci“? Že by kromě povinného antisemitismu byl nezbytnou ideovou výbavou „tradičního katolíka“ i otevřený rasismus?

      A když teda pomineme to rasistické výrazivo, u něhož je velmi smutným překvapením, že to šéfredaktor vůbec pouští: pokud máte nějaké doklady toho, co „se říká“, rovnou je předložte. Jinak doporučuji Vaší pozornosti nedávnou reakci jednoho zdejšího častého přispěvatele, třeba by Vás mohla inspirovat, že slušný člověk, natož katolík nepodložené „se říká“ nešíří: http://www.duseahvezdy.cz/2017/01/21/lzi-a-manipulace-prof-halika/#comment-60120 … pokud se tedy ta reakce neměla jako obvykle týkat jen těch ostatních, zatímco katolíci bez uvozovek by směli pomlouvat a nactiutrhat, jak se jim zlíbí.

      • Fr. Albert T.O.P. napsal:

        To jsem se skutečně dostali do doby, kdy ani katolíci nesmí věci označovat pravými jmény?
        Černoch je černoch, běloch je běloch. Hledáte-li v označení „černoušek“ otevřený rasismus, pak tento se nachází pouze ve vaší hlavě.

        • Ignác Pospíšil napsal:

          Při vší úctě, já v tom označení otevřený rasismus a neopodstatněné pohrdání vidím také. Černoch samozřejmě je černoch, ale označit černocha „černoušek“ (přinejmenším pokud explicitně nemluvíme o dětech) není neutrální ani slušné. Pokud to nevidíte, měl byste trochu více zapracovat na svém vzdělání v oblasti slušného chování a užívání jazyka.

        • Tomáš napsal:

          „Cernousci Evropu fakt nezachrani.“
          Tahle nabubřelá věta je podle Vás slušná? Pokud takto deformují modernisté terciářům povědomí, nechtěl bych nikdy takovým být.

      • Ignác Pospíšil napsal:

        Ad Matěj:

        1) Povinnou výbavou každého (nejen tradičního) katolíka je antijudaismus (odpor k judaismu jako ke každé jiné falešné víře), ne antisemitismus, který je s katolickou vírou neslučitelný.

        2) Pustil jsem příspěvek, protože obsahuje relevantní názor a není vyloženě vulgární. Pokud jde o jistě zcela nevhodný výraz černoušek, věřím, že autor má potenciál nechat si to vysvětlit (i když si nejsem moc jist, jestli k tomu může přispět zrovna tento Váš příspěvek).

        • matěj napsal:

          [1] Je pravda, že ten antisemitismus nebývá tak otevřený, ale princip je stejný. Typicky to totiž končí přesně tak, jako tu předvádí Fr. Albert: to už se nesmí věci označovat pravými jmény? (Už chybí jen v dalším příspěvku přidat obvyklé pokračování těchto výhovorek, že přece černoušek je milá zdrobnělina, která byla samozřejmě myšlena jedině v dobrém, takže pokud snad koho napadlo co jiného, vypovídá to o leda něm, rozhodně ne o Fr. Albertovi.) Nebo jindy: to už nesmí katolický biskup svobodně projevit svůj názor na historická fakta? No preferoval bych, aby se biskupové zdrželi laických soudů o historii, stejně jako je myslím zcela oprávněné žádat, aby se papež zdržel laických soudů o klimatu. Je to stejný princip, jako s tím přijímáním znovusezdaných, kdy možná někteří přece jen žijí tak, že v těžkém hříchu nejsou, ale budilo by to veřejné pohoršení a mátlo věřící, tak k Eucharistii nesmějí ani ti — možná J.Ex. ve skutečnosti přece jen není antisemita, i když veřejně říká přesně ty stejné věci, ale zkrátka nemá budit veřejné pohoršení a riskovat, že tím zmate sobě svěřené duše, které už třeba nerozpoznají, že to, co zní jako běžné antisemitské (protože v plynových komorách samozřejmě o žádný judaismus nešlo) poudačky, je ve skutečnosti neumělé, leč upřímné laické hledání historické pravdy. Zkrátka „plná a všem přiznaná volnost pronášeti zjevně a veřejně jakékoliv názory a myšlenky vede příliš snadno ke zkáze mravů a myslí“. :-)

          [2] Jistě má každý potenciál odvrátit se od zla. Ale dělat, že to byla jen nešikovnost v používání jazyka, když z mnoha a mnoha jiných příspěvků je zjevné, že autor žádnou formulační neobratností netrpí, je přece lhaní si do kapsy. Přece ani sám nevěříte, že je potřeba Fr. Albertovi vysvětlit, jak se používá čeština, a ne že projevený rasismus je s katolicismem naprosto neslučitelný. Češtinu používat umí.

    • petr napsal:

      „Podle Odozora si africká církev vyřešila otázku svátostí pro lidi v neregulérních situacích už před mnoha lety a nic se pro ni v tomto ohledu nezměnilo ani s papežovou exhortací. Konečné rozhodnutí? Kdo není v milosti posvěcující, k přijímání nemůže. Jedná se o všeobecný konsenzus, znovusezdaní či polygamisté vědí, že k přijímání nemohou a pravidla akceptují, říká Odozor.“

      Ano, jsou nám příkladem, protože místo mělkosti, kterou nespravedlivě uvádíte, platí u nich bezvýhradné následování magisteria… spíš my v naší kotlině bychom se měli stydět za ochotu ke kompromisům, týkající se podpory pontifikových „novot“ v AL.

      • Autorka napsal:

        Afrika má podle mého následující problémy:

        *Lidé na rozdíl od Evropanů rozumějí přirozenému zákonu (a tedy církevní nauce o morálce, který je s ním totožný), ale často mají problém chápat to, čemu vlastně věří. To je markantní problém všude na světě, ale konkrétně v Africe má podobu náboženského synkretismu, kdy vzniká cosi mezi pohanstvím a katolictvím. Není žádným tajemstvím, že mnozí nejen věřící, ale i takoví ti jednodušší duchovní pořád například radši vyhledají šamana než lékaře. Není to ani nutně vina koncilu, kardinál Sarah, jehož rodiče konvertovali dva roky po jeho narození a byli zřejmě opravdu upřímně zbožnými lidmi, taky ještě v deseti letech absolvoval například rituální obřízku a to byla padesátá léta. Je třeba samozřejmě oddělit, co je součástí kultury a co má náboženské konotace, ale bohužel tam je to velmi úzce propojeno.

        *Z toho pramení i problém, kterého jsem si všimla v souvislosti s klérem (oni mají furt tendenci církevní tresty jako suspenze či exkomunikace veřejně vyhlašovat a rozhodně jimi nešetří), že se málokdy stává, že by nějaký kněz byl potrestán v souvislosti s vadným morálním učením, což je problém v Evropě, mnohem častěji se jedná o nějakou pro nás těžko představitelnou věc, na jejímž základě pak vznikne odpadlická sektička. Je to v naprosté většině případů problém charismatiků!!! Kteří začnou příliš věřit svým vlastním silám a schopnostem, tedy nadpřirozeným schopnostem, protože tam lidé prostě v to nadpřirozeno pořád věří, takže spíš než halíkovština je tam problémem baziliánštna.

        Příkladem budiž z nedávna jistý P. Kibuuka z Ugandy, který se považoval za léčitele, dokonce prý vyléčil muslimského magnáta ze Středního východu, který mu daroval velké jmění a nechal se pokřtí, shromáždil okolo sebe množství věřících a nakonec i několik kněží. Kampalský arcibiskup Lwanga, který je i jinak známý velkou panovačností, všechny nejdřív suspendoval, po pár dnech exkomunikoval, načež vznikla sektička a exkomunikovaní kněží se navzájem vysvětili na „biskupy“.

        *Liturgie. To, co považujeme za africký nešvar je ve skutečnosti evropský import. Rasistický předpoklad pokrokových strůjců a provaděčů liturgické deformy, že Afričané jsou opice a podle toho musí jejich liturgie vypadat (totéž si ale asi mysleli o Evropanech). Tradicionalističtí kněží působící v Africe naopak poznali, že tamní lidé dokážou liturgii silně prožívat a přímo se vyžívat ve všem tom nesmírném bohatství tradiční liturgie. Oni třeba po tom všem cirkusu při proměňování ani neceknou, ani malé děti, dokážou konsternovaně hledět na monstranci, věří tomu. A protože tomu věří, nemyslím, že by návrat k liturgii starých misionářů způsobil poprask, na rozdíl od Evropy. Navíc krásná tradiční liturgie odlišuje katolickou církev od bohoslužeb všech těch ostatních protestantských uskupení, co tam s úspěchem působí.

        A třeba „ad orientem“ má pro ně i jiné konotace než pro nás. Arcibiskup z Beninu Pascal N’Koué k tomu řekl: „Orientace na východ je společná mnoha náboženstvím; když se podíváme na muslimy, imám a následovníci proroka se vždy obrací směrem k Mekce, při každé modlitbě. Podíváme-li se na tradiční africká náboženství, duchovní a jeho lid se vždy obrací směrem k božstvím (hory, pramen vody, strom), aby složili oběti. Nikoho ani nenapadne, že se k nim kněz obrací zády. (…) Všechna velká náboženství se obrací k něčemu posvátnému, k nějakému božstvu. Nečistá lidská mysl tuto orientaci potřebuje, i když Bůh je všude. Neměla by liturgická inkulturace v Africe začít právě orientací a postavením kněze versus Deum, když tomu tak je v tradičních afrických náboženstvích a v islámu?

        Víc artikulovat co je podstatou víry a obnovit krásu liturgie a bude to dobré. Tamní církev má potenciál být solí země, protože lidé jsou zatím vesměs nezkaženi blahobytem…

        • Autorka napsal:

          Myslím, že poměrně zdařilý dokument jedné slovenské misionářky z Beninu, který odhaluje jak velkou oddanost na straně jedné, tak některé liturgické přehnanosti na straně druhé.

          https://www.youtube.com/watch?v=lwiHhS4QlNg

        • Berchmans napsal:

          Pozice Afriky by mohla být v určitém ohledu analogická k pozici Irska v 7. století. Analogie jistě není dokonalá, ale stojí za úvahu. Také Irsko byla relativně čerstvě konvertovaná země, také v Irsku existovalo mnoho pro nás obtížně představitelných podivností v liturgické praxi a silné sklony k magickým praktikám a synkretismu, nicméně katolická víra zde přes všechny problémy zůstala nedotčena módními herezemi – a proto právě ostrovní misionáři mohli tak účinně působit na obnovení církevní kázně na ariánskou zhoubou zdevastovaném Kontinentu.

  3. pepa napsal:

    http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=25460

    Kladl bych však důraz na nekažení evangelia a držení se Božího slova jako priority, na tomto vše stojí nebo padá.
    V Evropě díky hierarchické poslušnosti, která místo Boha poslouchá člověka a staví ji nad poslušnost k Bohu, se mnohé v církvi začíná hroutit, zatímco v Africe je Slovo, zdá se, posvátné a nesmí se na něj sahat…ani papežem, který se staví nad Slovo a dovoluje si až příliš zacházet se svým modernismem se zednářským nátěrem

    • Tomáš napsal:

      To máte pravdu. Ale musí to být Boží Slovo z katolického tisku a ne z modernisticko-ekumaniackého, který je nejrozšířenější na NOMu. Sám bych takový dobrý výtisk potřeboval.

      • pepa napsal:

        Nevím, zda máte na mysli Bibli (Písmo svaté starého a nového zákona /vč.deuterokanon.knih/ česká biblická společnost 1985, schváleno ČBK v Praze 23.9.1994),
        na kterou jsem si zvykl a jsem s ní více spokojen než s Biblí „21“ nebo Jeruzalémskou, která mi nesedí. V bibli s českým ekumenickým překladem nevidím nějaké zásadní hereze, záleží na tom, zda jste víc fundovaný nebo dokonce kněz,který je odborníkem své profese,
        ale moje námitka,že v Africe jsou vůči Božímu Slovu zásadovější a považují ho z normu bez diskuse, byla spíš poukazem na to, že ne mělkost, jak hanlivěji uváděl Fr.Albert ve svém 1. komentáři, ale úcta /bez diskuse/ vůči Božímu slovu, zaslouží od nás pro Afričany uznání, na rozdíl od Evropy, která si myslí, že s Božím slovem se může manipulovat, jak se to hodí, podle potřeby /AL a jiné výtvory FP/

        • Tomáš napsal:

          Právě ty „ekumenické“ už začaly obsahovat poupravené výrazivo kvůli protestantům a dalším sektám. Jinak předpokládám, že znáte Ježíšův výrok na adresu těch, kteří by změnili jediné písmenko v Božím Slově…

          • petr napsal:

            Tomáši, odvádíte však pozornost od toho postatného, o čem je článek…snahy /NE/dovolit , co se týká znovusezdaných-rozvedených či lidem, žíjící v polygamii, přistupovat ke svátostem, jak o to usiluje W.Kasper, vč. německého kléru a autor AL. A stavění se nechumelisticky k hříchu homosexuality a mluvit o tom, kdo jsem já, abych soudil … a mnohé jiné excesy, týkající opravování nauky, to je to, co je hodno odsouzení a protestů, nejen žel, z řad laiků.
            A toto záměrně a trestuhodné opravování Božího slova a stavění se nad něj, skutečně již není a nebude nikdy v pořádku.

          • jindřich napsal:

            Zajímalo by mě, Tomáši, zda vy něco víte víc…
            Vím jen od svého známého, že brzy se bude číst z nových misálů a z jiných překladů Písma od ambonů…
            Toto jste měl na mysli? Nestrašte, až tak? :-)

      • Víťa napsal:

        http://www.lifenews.sk/content/biskup-schneider-neokatechumen%C3%A1t-je-tr%C3%B3jsky-k%C3%B4%C5%88-v-cirkvi

        Můžete prosím vysvětlit, oč v Nomu jde a koho nebo co tak označujete a proč nálepkujete jakýmsi negativním nádechem? Nerozumím dobře, oč se jedná a prosím o vysvětlení, zdá se mi, že v komentářích docela často o tomto mluví.
        Odkaz, který uvádím, jsem sice našel hned, ale co je to za hnutí u nás v Česku?

  4. petr napsal:

    https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=proti-diskreditaci-tovarysstva-jezisova

    Autor správně zdůrazňuje problém dnešní doby v kléru, kdy si všímá pojmu poslušnosti a poukazuje na úskalí falešné poslušnosti, která vede do pekel…Přál bych si, aby si kněží dobře rozmysleli, kam kráčí…zda skutečně za Pánem i za cenu určitého násilí na sobě, jestliže se statečně rozhodnou následovát Pána a přijmout nelehký kříž, ke kterému patří zásadní absence kompromisů s modernismem a zednářstvím FP a těch, kteří ho adorují…nebo si zvolí širokou cestu a ze strachu či pohodlnější servilitě, mlčí k devastaci církve a proti herezím neprotestují.
    Prosím, modleme se za kněze, aby věděli, co mají dělat, aby obstáli na Božím soudě, přece jen v sázce je jejich věčný život a těch, které jim Pán svěřuje. Pro „pár“ pozemských let, strávených celkem v klídku a falešné poslušnosti vůči FP , jestliže nenajdou odhodlání se vzepřít, chtějí riskovat šťastnou věčnost? Pak jaký je smysl být angažován v kněžské službě, pokud by jako kněz sloužil Božímu nepříteli, přece je jasné, že i Boží nepřítel odmění – a po zásluze, ale nebe to nebude… Záměrně možná? zveličuji, ale tato realita je dnes již tady, ať se to kněžím líbí či nikoliv.
    Neexistuje třetí cesta…kdo není se Mnou, rozptyluje…říká Pán

    Jan 6,67 I vy chcete odejít?
    Jan 6,68 Šimon Petr mu odpověděl:“Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života…
    Jan6,70 …Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel. Mínil Jidáše… Ten ho totiž měl zradit, jeden z Dvanácti.
    Možná se teď kněží mohou ohradit, ale „falešnou“ poslušností se odvracejí od Boha a jeho Slova a za svého pána přijímají někoho jiného…a nelze dvěma pánům sloužit

  5. Jaroslav Klecanda napsal:

    Zajeďte si prosím, do některé z rovníkových zemí Afriky v Guinejském zálivu, kde má své lokace zábřežská charita (jezdí se jednou za dva roky do dané země), a uvidíte realitu:
    – uspořádání domů ve vesnici prozrazuje mnohoženství místních „bohatých“ bez ohledu na vyznání
    – kněz je „celibátník“ – má v takové vesnici a ve svém společenském postavení jen 1 (!) manželku
    – na polích pracují jen ženy, muži v bílých róbách přes den sedí ve stínu vesnice
    – biskupská rezidence je nejvýstavnější dům města
    – biskup jezdí v nejlepším autě na okrese, někteří mají k dispozici vrtulník, většinou dar od „národních bossů“, a tento stroj slouží jen k jejich přepravě, ne k charitnímu dílu …

    Případné oponenty upozorňuji – jedná se bohužel o situaci současné Církve v rovníkové Africe (tedy KHS, jak se s oblibou tady píše)! Apropó – pokud někdo chce oponovat, prosím, aby uvedl datum svého pobytu v některé z výše uvedených lokací zábřežské charity – dovolím si to pak překontrolovat, jestli tam skutečně dotyčný diskutující byl … Děkuji za pochopení.

    To celé píši, abychom nebyli ve slepé naději vůči „africké církvi“. A moc se mi líbí zamyšlení pana Berchmanse – i z takovéhoto „kotle“ reality může Bůh uvařit něco pro budoucnost Církve, ale jinak, než si to my lidé lidsky představujeme.

  6. Miloslav napsal:

    Nemůžete však, pane Jaroslave, popřít i při nastínění všech těchto negativ v rovníkové Africe, snahu místní církve poslušně žít Desatero a nepřiklánět se k novotám PF. O to snad v celém článku jde, uvědomit si, ať je situace, co se týká kléru a tamější církvi jakákoliv, nejsou tak jako my v Evropě, ochotni ke kompromisům a zradě Desatera v oblasti rozvedených-znovusezdaných. Nakonec i kardinál Sarah, je zářným příkladem a obráncem tradiční nauky církve. Možná že je vhodné připomenout i naše másla na hlavě – v německy mluvících oblastech vymizení svátosti smíření, hromadného přistupování k Božímu stolu bez předchozího očištění ve zpovědi, která tam téměř vymizela../zase jak kde/, souhlas s kasperovštinou a novotami FP, zamoření modernismem a zednářstvím, atp.
    Neidealizujme si ani situaci v Africe,ale ani u nás v Evropě, nejsmě jiní, naopak, se týká kompromisů v dodržování nauky a desatera, pak nás afričané svou schopností poslouchat Boha právě v otázce herezí AL převyšují a mohli bychom se od nich v lecčem i učit.

    • Jaroslav Klecanda napsal:

      Pěkný den, obávám se, že tradiční biskupové a kněží, jak o nich píšete, se v Africe moc nevyskytují (v tom popisu místní církve jsem ještě zapomněl na časté animalistické prvky užívané v kde čem), ale jsou zde v Evropě, kam byli vytlačeni ze svého původního prostředí, které jim doma nedává žádný prostor …

      • Tomáš napsal:

        Jen technická poznámka: „Pěkný den“ není křesťanský pozdrav.

      • Autorka napsal:

        Tak v tomhle se teda mýlíte. Všechny Vaše přípodotky jsou samozřejmě částečně pravdivé , byť ne v absolutním měřítku, podle Vašeho popisu to vypadá, že v rovníkové Africe nežije nikdo, kdo by svoji víru žil poctivě (a kdo ty dobré biskupy vychoval?), ale tohle je tak křivdící nesmysl, že se musím ozvat. Je to přesně naopak, část kléru „načichla Evropou“ (např. kardinál Turkson, moje největší zklamání současného pontifikátu), ale biskupové, co zůstávají doma jsou obvykle ti velmi konzervativní v morálce (v liturgii jak kdo, třeba Samuel Kleda nebo Pascal N’Koué pomalu nevytáhli nos z Kamerunu, resp. Beninu a jsou velmi konzervativní i v liturgii). Africká kardinálská reprezentace je pouze z menší části tvořena kuriálními kardinály, větší část tvoří kardinálové, kteří jsou normálně v Africe, v článku hovoří třeba kardinál Onaiyekan, nebo mě napadá kardinál Ouédraogo, kardinál Zubeir, kardinál Okogie, Wamala, Kutwa, nakonec i ten Sarah byl před příchodem do Říma arcibiskupem Conakry, kde žijí všehovšudy 2 % křesťanů. Po něm nastoupil Vincent Coulibaly, který je rovněž velmi příkladným biskupem.
        Opravdu jim křivdíte, nevím jestli úmyslně, ale rozhodně jim křivdíte zle. Většina afrických zemí má za sebou svoji marxistickou éru, kdy synkové kmenových vůdců odcházeli studovat na Západ a vraceli se jako přesvědčení marxisté, kteří aplikovali svoje poznatky, země zničili a Církev trpěla. Teď má většina zemí stabilní vládu a „národní vůdci“ sem tam nějakého biskupa obdarují, běžné je to třeba v Kamerunu nebo v Gabonu (tamní prezident Ali Bongo Ondimba je sice muslim, ale má velmi dobré vztahy s tamním Institutem Krista Krále, Gabon je zemička tradicionalistům zaslíbená), ale v takové Nigérii biskupové statečně bojují s muslimskými vůdci, kteří si nad jejich osudem myjí ruce.

        Nedávno tu byla zpráva, že kardinál Kutwa z Pobřeží slonoviny zakázal pohřeb významného zednáře, nejen, že odmítl mši sám sloužit, ale taky to zakázal všem kněžím své diecéze, proč to asi udělal? Aby měl výhody? To těžko, vzhledem k africké korupci mu za to určitě něco slibovali a přesto odmítl. Kdo by odmítl u nás? O polygamii hovoří všichni tři duchovní v textu, neříkáte nic nového. Samozřejmě si to nelze idealizovat, je to člověk od člověka, jako všude, ale Vy je odsuzujete šmahem všechny.

        • Jaroslav Klecanda napsal:

          Pěkný den, prosím nepromítat své zrcadlení do mysli druhých. Neodsuzuji, jen jsem napsal, že je bohužel i navenek vidět určitou problematičnost „afrického“ katolictví. Vůbec jsem se nevyjadřoval k tomu, že zřejmě všechny africké země se strukturou katolické Církve prošly ve 20. století nebo procházejí nyní v 21. století obdobím mučednictví, které své ovoce přinese v budoucím čase podle Božích záměrů. Jen jsem se snažil dotknout přílišné idealizace tamějších poměrů. A pokud to tam znáte a byla jste tam, jistě jste při hovoru s tamními otci biskupy slyšela odpovědi: „Ano, tak to tady je, ale s tím já sám nejsem schopen nic udělat, tak se tady žije … „. A nepochybuji, že tito služebníci Církve tak přitom nežijí!
          U otců biskupů si ale přece jen kladu otázku, zda jsou schopni zahlédnout, že jejich příbytek je svou kvalitou (= téměř evropskou) skutečně bezpečně rozeznatelným v jakémkoliv biskupském městě, kde jsem byl …
          A ještě se zastavím u rozměru zevšeobecnění: jen ten, kdo ho užívá, ho pak dosazuje do posouzení skutečností a do myšlení druhých. Když napíši, že je bohužel časté, nebo obecné to a to, neznamená to přece, že tím píši, že to tak činí všichni, nebo že to platí na všechny. Ale ruku na srdce, to tu je dost veliký problém. Viz klasický případ: nějaká liturgická nesprávnost je milovaným argumentem, jak odsoudit všechny a všechno … Ale to je bohužel způsob myšlení a jednání, které mnohým lidem náramně vyhovuje – já jsem spravedlivý (jediný spravedlivý) a ostatní … šak to známe … :-) Krásný den!

          • Josef napsal:

            Pane Klecando, přečtěte si znovu Váš komentář z 3.4. 2017 13.29. Vaše myšlení je jak korouhvička ve větru. A Vaše soudy ostré jako břitva. Šak to známe…

  7. jan napsal:

    http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=25791

    Překvapil mě mile, milý kardinál Müller, jenže co ho asi tak čeká v nejbližší době od pontifika?
    Nechejme se překvapit, ale určitě se František postará, aby na jeho post přišel někdo jiný, kdo nebude „dementovat“ jeho /Františkovy/ heretické záškodnické úmysly skrze práve AL, která bezostyšně chtěla dovolit přijímání svátostí rozvedeným-znovusezd.
    Když tedy „mlčení po pěšině“ ohledně dubií, alespoň statečný kardinál…uvádí vše na správnou míru. Ale kdo se ho zastane, až ho bude chtít František odstranit? Najdou se tací?
    Modleme se za tohoto statečného kardinála, který určitě tuší, jak moc riskuje a přesto se zastává Magisteria a neměnného Božího Slova.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *