Tag Archives: Afrika
Africké „ne“ poznámce pod čarou
V Římě v sobotu skončila čtyřdenní konference africké církve s názvem Africká křesťanská teologie: Vzpomínky a misie pro 21. století. Skončila stejně tiše jako začala, bez většího zájmu. Za účasti mnoha kardinálů, biskupů, kněží, teologů a laiků se sympozium zaměřilo na aktuální problémy církve a společnosti v různých částech Afriky.
Přestože se konference věnovala řadě aspektů specifické situace partikulárních církví v Africe, několik silných vyjádření zaznělo i k nejožehavějšímu tématu posledních měsíců a možná celého pontifikátu argentinského papeže, k přijímání pro znovusezdané rozvedené, které je podle kritiků jen zástěrkou pro rozvolnění pravidel pro všechny lidi žijící v takzvané neregulérní situaci. Paulinus Odozor, organizátor konference a uznávaný specialista na morální teologii, profesor na americké univerzitě Notre Dame, kterého v roce 2009 Benedikt XVI. jmenoval do přípravné komise synodu afrických biskupů, v rozhovoru pro Crux nastínil africký pohled na tuto otázku.
Proč máme povinnost přijímat křesťanské uprchlíky
Když sleduji všechny ty diskuse o tom, zda přijímat uprchlíky z Afriky a Blízkého východu, kolik a jaké, občas se nestačím divit, co všechno z lidí vypadne. Můj názor je jasný – měli bychom přijímat uprchlíky, v prvé řadě ty křesťanské! A troufám si dokonce tvrdit, že je to v současné situaci naše jednoznačná povinnost. Proč? No, dovolím si to rozvést…
A) Proč přijímat uprchlíky?
A1) Protože na to máme.
Je to tak. Jsme na tom tak dobře, že si můžeme dovolit pomáhat. A – tady není žádných pochyb – kdo může pomáhat, ten pomáhat musí. Tím více, že:
A2) Západ je zodpovědný za neštěstí, které ty lidi potkalo.
Ano, JE! To USA a část EU rozbordelily Irák tak, že se stal líhništěm terorismu a ideálním podhoubím Islámského státu. Stejně totéž platí u Lybie. A i Sýrie, kde by – nebýt systematické podpory protibašárovského terorismu ze strany USA a části EU – žádné občanské války a Islámského státu rovněž nebylo. Rád bych připomněl, že ČR nejenže neodsoudila žádnou z těchto nedomyšlených agresí a nezodpovědností, ale dokonce některé z nich hlasitě a explicitně podporovala.
Ebola: Kolik nás bude stát naše hloupost?
Hrozivá epidemie eboly, která zachvátila Západní Afriku a nyní ohrožuje celý svět, je velikou tragédií. Nejen z pohledu lokálního, ale i celosvětového, neboť minimálně její ekonomické dopady zasáhnou celý svět. Ne-li něco horšího. A můžeme si za to sami.
Je zřejmé, že Západní Afrika sama není schopna řešit problém takového rozsahu. Ponechme stranou, nakolik si za to může sama a nakolik si dává civilizovaný svět záležet na tom, aby v takovém nemohoucím stavu zůstala, protože mu to vyhovuje. Podstatné je, že včasný a dostatečně rázný zásah OSN a civilizovaného světa mohl epidemii zadusit (či alespoň výrazně omezit) už v zárodku. Na jejím začátku ale nepřišel. A vlastně nepřišel dodnes.
Ebola zabila dalšího z milosrdných bratří
25. září 2014 večer zemřel ve věku 69 let na madridské klinice Carlose III. katolický kněz a šéflékař nemocnice milosrdných bratří v Sierra Leone, P. Dr. Manuel Garcia Viejo OH.
Ebole, která u něj byla diagnostikována 20. září, podlehl ve stejné nemocnici jako další kněz milosrdných bratří P. Miguel Pajares OH, nemocniční kaplan a převor milosrdných bratří v Liberii, po kterém se stal druhou obětí eboly na evropské půdě.
Ebola masakruje i zdravotníky a misionáře
Africká epidemie eboly, která již zabila více než tisíc lidí, kosí i ty, kteří se o nemocné starají – zdravotnický personál, misonáře a kněze.
V nemocnici v Madridu dnes ráno zemřel španělský katolický misionář P. Miguel Pajares OH – navzdory původním optimistickým zprávám život pětasedmdesátiletého kněze z řádu milosrdných bratří nezachránil ani rychlý transport do nejlepší španělské nemocnice, ani aplikace dosud řádně neotestovaného léku ZMapp, v nějž vkládají lékaři velkou naději a jemuž přisuzují záchranu dvou nakažených Američanů.
Bratr George Combey, který společně s otcem Pajaresem pracoval v liberijské nemocnici milosrdných bratří v Monrovii (do Španělska neodletěl, protože onemocněl až po odletu bratra Pajarese), zemřel již včera. Ebola nakazila také nejméně dvě ze čtyř řeholnic tam pracujících (obě afrického původu), u nichž se ale povolení k převozu do madridské nemocnice nepodařilo získat. Minimálně jedna z nich již zemřela. Již dříve zemřel na ebolu ředitel nemocnice, bratr Patrik Nsamdze. Velkou paseku nemoc napáchala i mezi dalšími zaměstnanci a spolupracovníky nemocnice.
Lži páně profesora
Novopečený pan profesor M. C. Putna, jehož netřeba čtenářům představovat, je opět ve svém „živlu“. Ačkoliv u příležitosti nedávné patálie kolem své profesorské nominace se nechal v televizi slyšet, že akce typu Prague Pride jsou mu bytostně cizí a nemá chuti se jich dále zúčastňovat, letos jej bylo vidět v prvních řadách. A nejen to, na závěr si neodpustil „kázání„. Má na ně samozřejmě „právo“, vždyť studoval mj. také teologii, samozřejmě tu modernistickou, nikoli tradiční.
Problém je ale v tom, že toto tzv. „kázání“ je snůškou lží. Mluví o nenávisti vůči gayům a lesbám, pod niž zahrnuje každý nesouhlas s jejich sexuálním životem a argumentuje citáty z Písma o lásce. Jestliže současně přitom zamlčuje, za co především Bůh potrestal Sodomu a Gomoru, nebo slova sv. Pavla, že „chlapcomilci…nedostanou nebeské království…“ (1 Kor 6,10) a že „muži zanechali přirozeného obcování se ženami a zahořeli ve svých touhách k sobě navzájem a hanebné činy páchali…“ (Řím 1,27), potom jde jednoznačně o podvodnou manipulaci s Písmem sv.
Africká naděje
Čas od času se v tisku objeví zprávy o konverzích křesťanů k islámu, ale také o konverzích opačných – od islámu ke křesťanství. K islámu se obrací křesťanské obyvatelstvo nejspíše v islámských zemích, a to zejména ve dvou případech: