Kardinál Burke (foto: K. Kubíková)

Tento rozhovor poskytl kardinál Burke Duším a hvězdám v Brně během odpolední části konference Nejmenší z nás. Původně mělo jít o plnohodnotný rozhovor s asi osmi otázkami, bohužel byl jsem až na konci zástupu žadatelů o rozhovor a ty předchozí se poněkud protáhly, což bylo nutno nějak kompenzovat – takže nakonec jsem mohl dát jen tři otázky, které již nebylo možné dál rozvíjet.

Vaše Eminence, jak se Vám líbí v České republice, která je proslulá coby jedna z nejateističtějších zemí světa? Vidíte tu na první pohled nějaké rozdíly oproti např. Polsku či USA?

Během návštěvy v České republice se setkávám převážně s věřícími katolíky, a tak musím říci, že jsem v této tzv. ateistické zemi potkal mnoho velmi zbožných lidí. Navštívil jsem například Jihočeskou univerzitu, kde byla na mé přednášce a následné diskusi velmi pěkná účast. Z otázek, které účastníci kladli, bylo znát, že mají hluboké myšlení i hlubokou víru. Můj dojem z České republiky je tedy velmi pozitivní. Z rozhovorů s katolickými věřícími vím, že tu jsou i velké problémy, protože mnoho lidí v Boha nevěří a i ti, kdo se považují za věřící, mnohdy svou víru nepraktikují. Také na mě ale udělaly velký dojem skupiny zbožných katolíků, které v České republice vydávají silné svědectví o své víře.

Jistě jste za svůj život navštívil spoustu klášterů a katolických komunit. Myslíte, že si budete ještě za takový rok-dva pamatovat návštěvu vyšebrodského kláštera? A co by Vám ji tak mohlo nejvíce připomínat?

Na návštěvu ve Vyšším Brodě, v tamním překrásném kostele a klášteře, jistě nezapomenu nikdy. Viděl jsem tam hrdinské dílo obnovy cisterciáckého kláštera, který se po vyhnání mnichů ocitl prakticky v ruinách. Myslím, že věrnost cisterciáků, kterou jsem tam viděl, jistě přitáhne další povolání. Nezapomenu na klášter jako celek, na prvním místě ale na nádherný kostel. Rovněž jsem tam měl příležitost uctít relikvii pravého Kříže Kristova v překrásném relikviáři, Závišově kříži, který je tam uložen, a navštívil jsem knihovnu, jež uchovává mnoho vzácných náboženských děl.

Hlásat Evangelium je úkolem každého křesťana, včetně laiků. Vždycky to bylo těžké. Ti z nás, kteří se snaží hlásat a bránit katolickou víru a hodnoty na veřejnosti, však dnes čelí novému jevu – skutečnosti, že se proti nám stále častěji používá prohlášení a dokumentů našich vlastních pastýřů. Jak máme my jako laici hájit katolickou víru a práva katolíků, jestliže se zdá, že i papež je proti nám?

Víme, jaká je naše katolická víra. Víme, co Církev vždy učila. O tom musíme věrně svědčit, ať se děje cokoli. V dějinách Církve to není poprvé, co zažíváme zmatky a evidentní hereze v samotné Církvi. Mám na mysli například strašlivou krizi arianismu v prvních křesťanských stoletích, která se týkala dvou přirozeností jediné Osoby Ježíše Krista. Musíme tedy prostě zůstávat pevní, živit se ze zdrojů naší víry, z nauky Církve, a vydávat věrné svědectví, i když se zdá, že nám odporují i někteří lidé na velmi vysokých místech v Církvi. Sv. Pavel v listě Galaťanům napsal, že i kdyby přišel anděl z nebe a hlásal nám jiné učení, než co učil Kristus, máme následovat nauku Kristovu. Myslím, že toto musíme mít na mysli a zůstávat věrní tomu, co Církev vždy učila a praktikovala.

Otázky kladl Ignác Pospíšil

Odpovídal Raymon Leo kardinál Burke