Proti kardinálu Sarahovi: hořké a jedovaté plody ideologie

Žijeme v pozoruhodné době, kdy je možné veřejně odporovat kardinálovi Římskokatolické církve a ponižovat ho. Neznám kardinála Saraha osobně, ale z jeho spisů mám dojem, že dát se ponižovat považuje za užitečný prostředek duchovního života. Musím však žasnout nad absencí jakéhokoli smyslu pro otcovský zájem a milosrdenství v Roce milosrdenství.

Zdá se, že nesmysly, které P. Lombardi chrlí ve snaze obhajovat neobhajitelné, jsou bez hranic.1 Doufejme, že až se tohoto břemene zbaví, což bude už brzy, bude se moci vrátit k duchovně prospěšnějším činnostem. Z jeho objasnění jasně zaznívá ideologie, která je základem odmítnutí výzvy kardinála Saraha, aby se kněží při celebraci Mše sv. vrátili k tradičnímu postoji. Jde o ideologii, která už dlouhá léta brání Církvi v návratu k liturgickému životu nezbytnému k tomu, aby mohla plnit své poslání ve světě, ideologii, která nemá žádnou oporu v Tradici a de facto je rozchodem s ní. Každý, kdo dosud věří, že Mše Pavla VI. představuje kontinuitu s římským ritem katolické Tradice, by se měl rychle probrat.

Centrálním bodem ideologie, která poháněla pokoncilní reformu liturgických knih, je zničení tradičního chápání Mše jako oběti, to jest jako zpřítomnění Kristovy Oběti na Kalvárii, Oběti, kterou Syn přinesl Otci. Bez římského kánonu, jehož se reformátoři pokusili zcela zbavit, ze tří nových eucharistických modliteb není zřejmá skutečnost, že Mše je oběť. To je to, oč jde, když se někdo snaží tvrdit, že sama podstata Mše spočívá v orientaci versus populum. Většina katolíků dnes věří, že Mše je společná hostina a úkolem kněze je pronést slova, která změní chléb a víno v Tělo a Krev Krista pro účely svatého přijímání. Mše je tu pro ně. Kněz stojící čelem k lidu toto chápání snadno vyvolává a zároveň nutí k silně horizontálnímu prožívání Mše. Téměř univerzální praxe přijímání na ruku vstoje ve frontě, jako když čekáme ve fastfoodu na sendvič, je výsledkem úmyslného potlačování přijímání vkleče do úst, přičemž věřícím se tvrdí, že vestoje a na ruku je po 2. vatikánském koncilu jediný způsob. Naprostý nesmysl. Naprostá ideologie.

Obhajoba celebrace versus populum P. Lombardim nemá kromě ideologie žádné jiné opodstatnění. Tvrdit, že odstavec 299 Všeobecných pokynů k Římskému misálu (IGMR) je základem celebrace versus populum jako nutné normy, je nestoudnost. O významu latinského textu v této části IGRM se toho napsalo už hodně, nehledě na jeho překlad. Mnoho let jsem učil latinu a trvám na tom, že závěr, že Mše se vždy musí celebrovat čelem k lidu, nelze z odstavce 299 vyvodit. Zájmeno quod, které uvozuje větu vztažnou, se nemůže vztahovat k celebraci Mše versus populum. Kromě toho Kongregace pro bohoslužbu již v září 2000 odmítla výklad, že důsledkem odstavce 299 je povinné zavedení volně stojícího oltáře a tudíž i povinné celebrace versum populum.

Samy rubriky Pavla VI. navíc předpokládají, že kněz celebruje ad orientem. Je frustrující muset to opakovat pořád dokola, ale skutečnost je taková, že většina našich biskupů rubriky nejspíš nikdy nečetla ani v angličtině, natož v latině. Rubriky u Orate fratres uvádějí: Stans postea in medio altaris, versus ad populum…. Jasný a snadný překlad zní: „Stojí uprostřed oltáře a obrátí se k lidu…“ Proč by se měl obracet k lidu, jestliže už stojí čelem k němu? I další rubriky vyzývají kněze, aby se obrátil k lidu. Znovu říkám, že je únavné to pořád vysvětlovat, ale poté, co jistí mocní zpražili kardinála Saraha, je nutno některá fakta zopakovat a ukázat, že nepřátelství vůči chápání Mše sv. jako Nejsvětější Oběti (přes všechny zbožné řeči) živila a živí čirá ideologie.

Mnohé z toho, co se dnes děje, a důvod, proč k tomu může docházet, souvisí se zdivočelou papolatrií. Je ironické, že 2. vatikánský koncil toho tolik a s takovým nadšením namluvil o kolegialitě mezi biskupy a papežem, přičemž realitou po koncilu je vysoce centralizované papežství, jehož moc se zdá být bez hranic. Spekulace o rezignaci Benedikta XVI. jsou zřejmě nekonečné. Snad si představoval, že papežská moc a papežská autorita jsou dvě naprosto odlišné věci a že je dokonale možné vzdát se moci a zachovat si autoritu, neboť, jak někdo řekl, moc pochází z úřadu, zatímco autorita se získává. To je látka k úvaze. Avšak prohlašovat v tomto kontextu, že mimořádná forma nikdy nesmí ani nemůže nahradit formu řádnou, jak to učinil P. Lombardi, nemá žádnou oporu ani v motu proprio Summorum pontificum, ani v racionálním myšlení, ani v žádném dokumentu Magisteria.

Co můžeme s touto ostudnou epizodou dělat? Nic moc, kromě modlitby. Modlit se, ano, a hodně. Avšak pokud jde o mě a moje stádo, budeme se i nadále klanět Bohu v Nejsvětější Oběti Mše sv. nikoli tak, že se kolem stolu díváme jeden na druhého, ale tak, že se společně obracíme čelem k Pánu.

P. Richard G. Cipolla

Překlad Lucie Cekotová

http://rorate-caeli.blogspot.com/2016/07/contra-cardinal-sarah-bitter-and.html

9 Responses to Proti kardinálu Sarahovi: hořké a jedovaté plody ideologie

  1. a b napsal:

    Tisíce kostelů a kostelíčků s hlavním oltářem v absidě směrem ke Kristu jako k
    vycházejícímu slunci i jeho druhému příchodu jsou němými svědky odvěké řádné katolické bohoslužby. Co je „mimořádného“ na této formě bohoúcty? Není to spíše tak, že „koncilní obnova“ řádnou bohoslužbu pořádně zprotestantizovala tj. cíleně zredukovala. Žádné proměňování a oběť. Žádný svatostánek, žádná mřížka připomínající východní ikonostas, tudíž žádné poklekání a žádné ticho jako v kostele. A jako pohádková odměna: stolečku (uprostřed chrámu) prostři se k přijímání na „trůn nemytých rukou“.

    • Libor Rösner napsal:

      Ze mše svaté se stala hostina, kněz už mši neslouží, ale předsedá liturgii, křest nesmývá dědičný hřích, ale je přijetím nového člena do farnosti atd.

      • matěj napsal:

        Zrovna u sousedů (odkazováno i odtud):

        „Za prvé si musíme připomenout, že při každé mši svaté Ježíš, v nekrvavé formě, obětuje Svůj život na kříži za spásu hříšníků. Pak to, že kněz je skutečně Alter Kristus, což znamená, že se kněz při mši svaté skutečně stává obětí spolu s Ježíšem Kristem. To se ukazuje, když kněz říká: „Toto je Moje Tělo“ a „Toto je Moje Krev“. Kněz neříká: „Toto je Ježíšovo Tělo“ nebo „Toto je Ježíšova Krev“.“ [http://rexcz.blogspot.cz/2016/08/p-pio-mse-svata-jako-kalvarska-obet-2014.html]

        Proč je pak nepřijatelné, aby byl tento Alter Kristus obrácen k lidu (nemluvě o tom, že „v originále“ se asi taky neotočil zády, ale to je asi spíš vedlejší)?

        • František napsal:

          Pretože je to mimo a proti pôvodnej apoštolskej tradície a to by vám malo úplne stačiť.

          Dúfam, že báchorke, vedecky a historicky spoľahlivo prekonanej, že apoštoli slúžili smerom k ľudu, už neveríte.

          Ale pridám ešte čosi, lebo to kňaza i veriacich mýli- majú dojem, akoby boli jeden pre druhého. Silou mocou to evokuje jedáleň a nie Kalváriu.
          Kňaz v podstate po celý svoj život ako slúži, sa pozerá na ľudí(potom skĺzne k tomu, že hrá pred ľuďmi divadlo, prihovára sa ľuďom a už nie Bohu, alebo po vyprázdnení kostolov čumí na chórus a dvere. Pritom Pána – v Bohostánku (ak bol teda starý oltár ponechaný) má za chrbtom a keď sa ukláňa, ukazuje k Bohostánku a teraz som v pomykove ako to napísať, takto: tú časť svojho tela, kde chrbát stráca svoje slušné pomenovanie.

          „Geniálna reforma“, len čo je pravda. A to je iba zlomok z toho, čo by sa dalo napísať.

        • anežka napsal:

          Nepřijatelné je to proto, že Ježíš Kristus je Bůh, kněz-ačkoliv jedná v intencích Krista- Bohem není, tudíž je správné, aby byl obrácen tváří k východu a usměrňoval naše zraky nikoliv na sebe, ale na Boha a jeho spásu.

          • Jaroslav Klecanda napsal:

            Zkuste prosím zajet do Říma a podívat se, jak jsou orientovány papežské baziliky a chrámy prvotní Církve … :-)

            • anežka napsal:

              Milý pane Klecando. Když mi zaplatíte cestu, ráda si tam zajedu.Ale stejně nechápu, jak to souvisí s tím, aby byl kněz otočen tváří k lidu a nikoliv k Bohu.Adorace náleží Bohu a nikoliv božímu lidu, jak se spousta kněží dnes domnívá. Např. náš pan biskup, když psal náborový list pro mladé muže, aby se dali na kněžství, ani jednou nezmínil Boha, ale jen lidi, kterým jako kněží budou sloužit. Přála bych vám, abyste se už konečně probudil ze svého růžového snu, že vše je v Církvi správně a jen my zpátečníci to trochu kazíme.

        • Libor Rösner napsal:

          Už jen výzva, aby v NOMu byl před tzv. obětním stole kříž s korpusem čelem ke knězi, popř. pacifikál na stole, aby kněz proměňoval směrem ke Kristu, usvědčuje tento styl z toho, že to s ním není v pořádku.

  2. solipso napsal:

    Jen poznámečka: Pokud jsou jedovaté plody hořké, pak je kvůli jejich hořkosti nikdo nebude jíst a je tedy vše v pořádku. Jako hrozbu bych viděl spíše sladké a vonné jedovaté plody.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *