Autodestrukce Církve: Před 50 lety vyšel Holandský katechismus

1. března r. 1966 vyšel v Holandsku nový katechismus s církevním schválením tehdejšího arcibiskupa Utrechtu kardinála Bernarda Alfrinka. Byl to revoluční manifest tehdejšího pokoncilního katolického progresismu ve prospěch autodestrukce Církve. Právě on byl součástí příprav na společenskou revoluci r. 1968, která tenkrát proběhla v západních zemích. S Holandským katechismem je spojeno důležité jméno teologa Edwarda Schillebeeckxe z dominikánského řádu. Holandský katechismus se vznášel na všech duchovních vlnách své doby od feminismu až po sexuální revoluci a přesvědčoval své čtenáře s náboženským zápalem o konečném vítězství marxismu.

Byl přeložen do mnoha jazyků. Náboženský sociolog Massimo Introvigne vzpomíná v souvislosti s rokem 1968 a vznikem organizované revolty uvnitř Katolické církve 3 prvky: odpor proti encyklice Pavla VI. „Humanae Vitae“ (dále jen HV), marxistickou „teologii osvobození“ a Holandský katechismus. Právě v jeho textech se objevily buď dvojznačné nebo přímo heretické výpovědi o hříchu, o spasení, o eucharistii, o panenství Marie, o úloze Církve a papeže, jinými slovy: byly napadeny téměř všechny základní pravdy katolické víry.

To bylo příliš i na tehdejší pokoncilní Vatikán. R. 1968 byla na popud papeže Pavla VI. vytvořena komise kardinálů, která měla za úkol vést rozhovory s holandskými biskupy a požadovat přepracování tohoto katechismu. Postupovala však velmi nedůsledně. Chválila jeho údajný „čtivý a inovační styl“ a prý „dobré úmysly“ autorů. Ty ale – jak dnes můžeme konstatovat bez jakéhokoliv podsouvání – tady opravdu chyběly. Výtky komise byly formulovány velmi opatrně a zdvořile. Přesto ale dokázaly vyvolat u většiny katolického establishmentu v zemi tulipánů lavinu pobouření a protestů. Do čela se postavil samotný arcibiskup Utrechtu kardinál Bernard Jan Alfrink (1900-1987), špičkový reprezentant mezinárodního katolického progresismu a hlavní obhájce Holandského katechismu. Lze říci, že toto odmítnutí římských korektur bylo proto tak jedovaté, poněvadž časově souznělo s odporem proti HV.

Rozhovory mezi vatikánskou komisí a holandským episkopátem ztroskotaly. Holandští biskupové proto svolali počátkem ledna r. 1969 do města Noordwijkerhout na severním pobřeží země tzv. pastorační radu, jíž se účastnili krom biskupů i teologové a zástupci grémií laiků. 109 účastníků tam odsouhlasilo tzv. „prohlášení nezávislosti na Římu“, jež přiznávalo papeži pouze čestnou funkci nejvyššího představitele Církve a zavrhlo jeho nárok rozhodovat v záležitostech místních církví. Zároveň tato pastorační rada, která se prohlásila „holandským pastorálním koncilem“, odmítla HV.Zamítla také všechny římské korektury Holandského katechismu. Biskupové se u tohoto bodu zdrželi hlasování. Samozvaný „pastorální koncil“ však šel ještě dál a požadoval „nové radikální změny“ v oblasti morálky, protože Církev prý musí být „otevřená“. O jaké otázky jde, z dokumentu přímo nevyplývá, ale v materiálech pracovních skupin tohoto setkání se jasně požaduje církevní uznání předmanželského pohlavního styku a homosexuality, odstranění kněžského celibátu, přístup žen ke kněžskému svěcení, a církevní legalizace antikoncepce, potratu a eutanázie. To se událo r. 1969, nikoli až r. 1999 nebo 2009 .

Jednotliví holandští kněží, teologové a také biskupové vyhlásili zároveň odboj katolické nauce o antikoncepci, vyjádřené v encyklice HV. Odvolávali se přitom na údajný „paralelní učitelský úřad“, sestávající z teologů a věřících. Během pár měsíců se přenesl tento odpor vůči antikoncepci ve jménu „paralelního magisteria“ na všechny mravoučné otázky – a prostřednictvím Holandského katechismu i na všechny centrální otázky víry. Paralelně k tomu byl řádný učitelský úřad Církve zcela ignorován.

V holandském „prohlášení nezávislosti“ na římském učitelském úřadu jsou už tenkrát obsaženy všechny dnes známé modernistické postuláty a témata. Právě toto je revoluce r. 1968 v Katolické církvi: Požaduje se, aby každý mohl mluvit a konat to, co sám chce. Tím se ovšem fantazie vymyká jakékoliv kontrole – také v Církvi.

Důsledky holandského „prohlášení nezávislosti na Římu“ byly katastrofální. V r. 1966, kdy vyšel Holandský katechismus, se hlásilo 40 procent Holanďanů ke Katolické církvi. Dnes je to pouhých 24 procent. R. 1900 se hlásilo k protestantismu kalvínské nebo luteránské orientace 58 procent Holanďanů, dnes jenom 16 procent. Vývoj u protestantů a katolíků proběhl sice stejně, ale s časovým rozdílem.

Zatímco historické protestantské denominace zaznamenaly od r. 1900 neustálý odliv věřících, Katolická církev až do 60. let trvale početně vzrůstala. Teprve od vydání Holandského katechismu, tzv. „pastoračního koncilu“ a odporu vůči HV vykazuje katolicismus v Holandsku tentýž rapidní úbytek věřících jako protestantismus. To má své příčiny. Odboj proti HV, Holandský katechismus a „prohlášení nezávislosti“ vydechly téhož progresivního a Církvi nepřátelského ducha, který se rozšířil mezi protestanty právě na přelomu 19. a 20. století a kráčel ruku v ruce s marxismem, reformním socialismem a národním socialismem. Tento zhoubný duch vedl cca od r. 1900 protestanty k postupné sebelikvidaci – a totéž způsobil i u katolíků od II. poloviny 60. let 20. století. Úbytek věřících u katolíků i protestantů nezadržitelně postupuje, zatímco rapidně vzrůstá počet muslimů – a to nejen v důsledku přistěhovalectví, ale též konverzí mnohých Holanďanů.

Nicméně dnes jsou vidět i jiné signály. U protestantů se formují skupiny evangelikálního ražení, které v morálních i věroučných otázkách stojí v totální opozici vůči vedení svých denominací, které přijaly ducha tohoto světa. Totéž se děje i v Katolické církvi, kde se pozvolna formuje konzervativní a tradicionalistická opozice vůči Holandskému katechismu a „prohlášení nezávislosti“ z r. 1969. Tyto síly obnovy jsou sice slabé, ale jsou. Jaký to bude mít význam pro budoucnost, je těžké říct. Není ale vyloučeno, že už je pozdě. V té době, kdy holandští progresivní reprezentanti Katolické církve v letech 1966-9 skrze Holandský katechismus a prohlášení nezávislosti požadovali mj. i církevní schválení eutanázie, provedla Katolická církev v Holandsku svoji vlastní eutanázii. Jejího příkladu následuje dnes Katolická církev žel ve světovém měřítku.

Giuseppe Nardi

www.katholisches.info 18.2.2016

překl. Radomír Malý

11 Responses to Autodestrukce Církve: Před 50 lety vyšel Holandský katechismus

  1. David napsal:

    Co se stromem, který nese špatné ovoce? Přicházejí noví, výkonní „sadaři“, je jich jako kobylek a ti budou kácet, řezat, sekat, štípat a nakonec to hodí do ohně.
    Sekera je již přiložena ke kořenu stromů… viz Mt3,10

  2. Poutník napsal:

    Nezapomeňme, kdo všechno u nás v Čechách tehdy tento katechismus heretiků vřele doporučoval… Např. Monsignor Halík jistě vzpomene rád na revoluční časy, plné „myšlenkového kvasu“ a „nalézání pravdy“, které se dnes ozvěnou (díky opětnému vlivu starých struktur, katolicky naprosto neautentických „duchovních“ původem z Německa, Holandska, Belgie a Francie) vracejí.

    ————————————————

    Současný celocírkevní puč modernistů má kořeny právě v čase, popisovaném ve článku. – Stojí to za pokus vyhledat si, kolik různých „memorand“ a „iniciativ“ zplodili během uplynulých padesáti let např. jen němečtí „teologové“; budete překvapeni. – A odezva na všechny tyto pokusy víc a víc nařeďovat Kristovo učení?

    – Bylo to období naprostého pádu většiny západoevropských biskupů, ve kterých opravdu těžko vidět nástupce apoštolů.

    – Bylo to období, kdy se na oné nenápadné, „tajnosnubné“ herezi, kdy se autenticky katolické myšlenky těsně proplétají s heretickými, podíleli bez výjimky všichni pokoncilní papeži, kteří ve funkci pastýřů jeden po druhém selhávali. Dnešní rozval, dezorientace a chaos – ano, už jen samo zvolení zcela nekompetentního Jorge Bergoglia nástupcem Petrovým – jsou jen přímým důsledkem mnoha předchozích kroků, malých i větších zrad.

    Modleme se za to, aby celá Církev procitla z narkotického spánku – a setřásla pouta tolika, tolika herezí, kterými se za uplynulé úpadkové půlstoletí obtížila.

    • David napsal:

      Slyšel jsem promluvu P. Cantalamesy a vypadalo to, že Duch svatý zavanul v církvi až na 2. VK. Stejně to vypadá s papeži, ti začali asi také v téže době, neboť o jiných s nemluví, jiní nejsou citováni. Už se ani nehovoří o „učení církve“, ale o učení papeže Františka…

      • Markus napsal:

        Má byť Ježiš verejne v politike?
        Predchádzajúce video 0054 Prečo mi svedomie nedovolí voliť KDH som na príkaz viceprovinciálneho predstaveného stiahol Encyklika pápeža Pia XI. Quas Primas – Francúzsky kráľ zaplatil životom za neuposlúchnutie
        https://gloria.tv/video/5KuDcue6jjV

      • Stana napsal:

        Centalamessa je jeden z nejhorších modernistů ve Vatikánu. Jeho promluvy vedou k naprosté dozorientaci věřících, kteri jsou oslněni jeho rétorikou a zápalem. Je to zkušený manipulátor. V podstatě jen mate lidi. Vyhnat do poustevny a živit se jen kořínky a kát se za svoje hříchy svedena mnoha duši do pekla.

  3. Josef napsal:

    V r. 1966, kdy vyšel Holandský katechismus, se hlásilo 40 procent Holanďanů ke Katolické církvi. Dnes je to pouhých 24 procent.

    A jak to vypadá u nás?

    • David napsal:

      Špatně. V roce 1991 bylo při sčítání lidu cca 4 mil. katolíků, o deset let později necelé dva a v r. 2011 cca 900 tis. Možná někdo zná přesnější údaje, kdyžtak mne prosím opravte. Můžeme paradoxně poděkovat komunistům, že blokovali mnohé „reformy“ DVK, ale po roce 1989 jsme vše úspěšně dohnali. Velký Architekt z nás má jistě radost.

      • Ignác Pospíšil napsal:

        No, pozor, výsledky sčítání z let 2001 a 2011 nelze srovnávat, protože velkou část rozdílu činí ne ti, co odpadli, ale ti, co odmítli otázku zodpovědět (neodpověděla skoro polovina respondentů). Znám celou řadu katolíků, co otázku nezodpověděli na základě přesvědčení, že státu po tom houby, či z obav, že by ty odpovědi v budoucnu mohly být použity proti nim při pronásledování křesťanů…

  4. David napsal:

    Nebylo to spíš v r. 1991?

    • Dr. Radomír Malý napsal:

      Myslím si, že není tolik rozhodující, kolik občanů se nominálně ke Katolické církvi hlásí jako spíše to, kolik jich praktikuje alespoň každou neděli. A na to nepotřebujeme žádné oficiální statistické údaje, propad tady vidí každý, kdo porovná, kolik lidí bývalo v neděli na mši sv. ještě v r. 1990 a kolik jich je dnes. V mém farním kostele jste si r. 1989, když jste přišli pozdě, nesedli, dnes často sedí v jedné lavici celou dobu pouze jeden člověk. A tak je tomu i v jiných chrámech druhého největšího města ČR.

  5. renda napsal:

    Praktikující…a z těch většina zastává bludy…takže u nás jen pár stovek katolíků . Žádného půldruhého milionu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *