S kardinálem Burkem o stavu Církve po synodě (3)

Kardinál Burke

Jeho Eminence Raymond Leo kardinál Burke, patron Suverénního řádu maltézských rytířů, poskytl tento rozsáhlý rozhovor americkému listu The Wanderer během své nedávné pouti do kostela Panny Marie Guadalupské v La Crosse v americkém státě Wisconsin. Zabývá se v něm celou řadou témat, včetně nedávné řádné synody o rodině, a uvádí svá doporučení, jak se mají věřící vyrovnávat s nejistotou a zmatkem, které v současné době vládnou mezi klérem i věřícími laiky.

Rozhovor uveřejňujeme se souhlasem listu The Wanderer. První dva díly naleznete ZDE a ZDE.

Otázka: Mohl byste něco říci věrným kněžím, které zbavuje odvahy současná atmosféra věroučného zmatku a rozvratu v Církvi? A co laici? Jestliže jsou věrní laici ve farnostech (nebo diecézích), kde dochází k praktikám odchylujícím se od autentické nauky Církve, jaká je správná reakce? Na koho se mají laici obrátit, jestliže učitelský úřad Církve přijímá za své pastorační praktiky, které protiřečí jejímu nezměnitelnému učení?

Odpověď: To slýchám od mnoha dobrých kněží. Dokonce i biskupové se mnou mluví o tom, jak je obtížné vypořádat se se zmatkem, když předkládají nauku Církve. Prý nedrží krok se současnou církevní praxí nebo jsou dokonce proti papeži. Jeden arcibiskup mi řekl: „Jak to, že o nás, kteří učíme jen to, co Církev učila vždycky, najednou média a jiní říkají, že jsme nepřátelé papeže?“ Odpovídám: „Víme, co Církev učí. Je to uloženo v Katechismu Katolické církve, a pokud jde o manželství a rodinu, v dokumentech Magisteria. Přečtěte si Familiaris consortio, přečtěte si Casti connubii, přečtěte si Humanae vitae! Víme, co Církev učí, a toho se držíme.“

Nesmíme se dát zbavit odvahy. Situace všeobjímajícího zmatku je skličující. Chápu to a vím o tom. Je to těžké, protože věřící si přečtou noviny a různé zprávy a říkají kněžím: „Vy nejdete s dobou,“ nebo „vy nenásledujete papeže Františka.“ Papež nemůže učit nic jiného než to, co Církev učila a praktikovala vždycky, ani nás k ničemu takovému nemůže vybízet.

I pro mě je skličující pozorovat takový zmatek. Člověka to může dezorientovat a může vzniknout pokušení prostě mlčet a dovolit, aby to tak šlo dál, s tím, že to je Boží vůle. Tak to ale nemůže být. Přemýšlel jsem o tom a řekl si: „Ne, my kněží a biskupové jsme skutečnými učiteli víry. Církev nám svěřila poklad víry a toho se musíme držet. Nezradíme ho a neopustíme ho tím, že budeme následovat populární trendy všeho druhu.“

V apoštolském listu papeže Jana Pavla II. Novo millennio ineunte je překrásná pasáž, kde se říká, že lidé pořád hledají nějaké zaklínadlo nebo nějaký nový program pro pastorační praxi Církve. Jan Pavel II. však odpovídá: „Ne, program je stejný jako vždycky. Je to Ježíš Kristus v živé tradici“ (srv. č. 29).
Pokud jde o laiky, všude, kam přijdu, velmi povzbuzuji laická hnutí, organizace a sdružení, aby pořádaly „dny víry“, na nichž by dobří, solidní řečníci prezentovali pravdy víry, a ještě více s tím související dny modlitby. Laici musejí o těchto věcech psát. Když zůstáváme zticha, vyvolává to dojem, že i my se účastníme všech těchto zmatků a omylů. To je, jak víme, dílo ďáblovo – to je mistr zmatku a omylu.

Otázka: Řekl byste prosím, co si myslíte o nedávných poznámkách papeže Františka při setkání v kostele luteránské evangelické církve v Římě? [1] Zdá se, že poznámky Svatého otce, čteme-li je velmi pozorně, naznačují, že luteránská manželka katolíka může v Katolické církvi přistupovat ke svatému přijímání.

Odpověď: Poznámky papeže Františka byly především proneseny naprosto spontánně. Podle mého soudu, jak jsem je četl, nebylo jasné, co Svatý otec říká. Vznikl však dojem, že nekatolík může přistoupit k oltáři a dostat svaté přijímání, pokud se ve svém srdci rozhodne, že to je v pořádku.

Podstatné je toto: papež nemůže učit nic jiného, než co o přijímání Eucharistie Církev učila vždycky. Člověk, který nemá katolickou víru v Eucharistii, nemůže k přijetí svátosti přistoupit. Nadto víra nutná k přijetí Eucharistie není něco, o čem se člověk může rozhodnout sám. Vyžaduje, aby se člověk katechezí připravil k úplnému přijetí katolické víry, a tedy vstoupil do společenství Církve. Plné společenství s ní je dovršeno svatým přijímáním – a nutné kroky nelze obejít. Takto je třeba interpretovat poznámky Svatého otce.

Otázka: Mohl byste také nějak komentovat projev Svatého otce při nedávné návštěvě německých biskupů ad limina, v němž vyjádřil své znepokojení nad „erozí katolické víry“ v Německu? Svatý otec zaznamenal „prudký pokles účasti na nedělní mši, stejně jako úpadek svátostného života“. [2]

Odpověď: Ano, tento projev papeže Františka znám. Zdá se, že je velmi solidní a poskytuje dobré vedení. Podle mého názoru se toto poselství jeví jako něco, čeho je v Německu zoufale zapotřebí. Některá veřejná prohlášení představitelů Církve v této zemi, včetně prohlášení biskupské konference, jsou skandální.

Ti, kdo odpovídají za vedení Církve, jsou hlavními zastánci rozkladu její disciplíny, pokud jde o nerozlučitelnost manželství. Musejí se velmi vážně podívat na smutnou skutečnost, že lidé nepraktikují víru, nechodí do kostela a neúčastní se svátostí. V Německu, zemi, která v minulosti praktikovala katolickou víru až v hrdinském stupni, došlo k velké ztrátě víry. Existuje tam zoufalá potřeba nové evangelizace. Mám za to, že právě k tomu vyzývá projev papeže Františka.

Také jsem přesvědčen, že katoličtí představitelé v Německu nemohou zaujmout postoj, že církev v jejich zemi se liší od církve v Guineji, církve ve Spojených státech nebo církve kdekoli jinde a že proto mohou mít odlišnou pastorační praxi. Ne, Církev založená Kristem je jedna, svatá, katolická a apoštolská, jako tomu vždy bylo a vždy bude.

Otázka: Jedním z charismat maltézských rytířů je obrana víry. Předpokládáte, že rytíři (a dámy) se ujmou přední role v hlásání a obhajobě nauky Církve o sexualitě, manželství a rodině? Probíhají nějaké projekty?

Odpověď: Je jasné, že rytíři a dámy maltézského řádu jsou ve stejné situaci zmatku, které čelí dobří kněží i věřící laici. U rytířů je to obzvlášť znepokojivé, protože jejich primárním účelem je obrana víry a péče o chudé (tuitio fidei and obsequium pauperum). Tyto dvě věci od sebe ve skutečnosti nelze oddělit. Nemůžete mít opravdovou péči o chudé, pokud není prodchnuta důslednou obranou víry. Při svých schůzkách s velmistrem a při každé příležitosti, kdy mám možnost s rytíři mluvit, je naléhavě vyzývám, aby přijali odpovědnost za stav, v němž se Církev nachází, a postavili se do čela obrany pravd víry.
V tomto úsilí by nám měl být příkladem sv. Pavel, heroický apoštol pohanů, který byl vystaven všemožným zkouškám a obtížím. Na konci svého života mohl napsat sv. Timoteovi: „Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval“ (2 Tim 4,7). Vyzývám rytíře, aby také oni bojovali dobrý boj v současné situaci, kdy čelíme rozbujelému zmatku: musíme být vůdci. Když člověk přijme velkou čest být maltézským rytířem či dámou, musí přijmout i odpovědnost za to, že bude obráncem víry.

Modlete se růženec

Odpověď: Jistě máte velkou radost, že tento týden můžete strávit na poutním místě Panny Marie Guadalupské v La Crosse, kde budete 12. prosince [2015 – pozn. překl.] celebrovat pontifikální Mši sv. v den jejího svátku. Než skončíme, mohl byste prosím uvést něco k tomu, jak je Panna Maria, Hvězda nové evangelizace, v těchto bouřlivých časech Církve majákem naší naděje, na něž se můžeme s největší jistotou spolehnout?

Odpověď: Každý rok se na tuto příležitost velice těším. Především je to skutečně svaté místo – místo proniknuté modlitbou a zbožností. Panna Maria to všechno vede a směřuje ke svému božskému Synu. Mše sv. v den jejího svátku je vyvrcholením celoročního duchovního úsilí, k němuž nás inspiruje. Ona je skutečně majákem naší naděje.

Uprostřed všeho toho zmatku lidé někdy ztrácejí odvahu a dokonce se bojí, že je před námi apokalypsa. Ale svěříme-li se do mateřské náruče Přesvaté Matky, ona nás udrží blízko svého Syna. Říká nám stejně jako služebníkům na svatbě v Káně, kteří byli v tak beznadějné situaci: „Udělejte všechno, co vám řekne“ (J 2,5).

Maria je majákem, který nás vede zpět k tradici, k základům naší víry. Nedovolí, abychom se nechali svést takzvanými „novými myšlenkami“, které jsou světské a víře neodpovídají. Musíme se ještě vroucněji modlit růženec a prosit ji o její přímluvu za Církev v dnešní době.

Kromě toho, že je Matkou Církve, je také Matkou našeho kontinentu a Hvězdou nové evangelizace. Co udělala, když přišla? Především žádala postavit kapli, kde by mohla ukazovat Boží milosrdenství. Jak jinak než v kapli, kde se slouží Nejsvětější Oběť, kde se věřící mohou vyzpovídat, kde se mohou modlit a projevovat svou zbožnost.

Otázky kladl Don Fier

Odpovídal Raymon Leo kardinál Burke

Přeložila a poznámkami opatřila Lucie Cekotová

[1] http://www.tedeum.cz/2015/11/28/papezova-rada-luterance-voditko-k-posynodalni-apostolske-exhortaci/

[2] http://rcmonitor.cz/evropa/7325-Frantisek-o-korozi-viry-a-nadmerne-institucionalizaci-cirkve-v-Nemecku

Zdroj: http://thewandererpress.com/frontpage/interview-with-cardinal-burke-insights-on-the-state-of-the-church-in-the-aftermath-of-the-ordinary-synod-on-the-family-3/

 

13 Responses to S kardinálem Burkem o stavu Církve po synodě (3)

  1. renda napsal:

    Kristus přítomný v živé tradici ….

  2. Markus napsal:

    Kardinál R. Burke 8.II. 2016 na návsteve v Krakowe:
    https://www.youtube.com/watch?v=8pej1bwdfPo
    Svatá omsa v kostole sv. Petra a Pavla v Krakove:
    https://www.youtube.com/watch?v=KL5CSkonjq0

  3. Václav napsal:

    Rád bych věděl co se změnilo ohledně rodiny, kromě toho že byl urychlen rozhodovací proces o platnosti nebo neplatnosti manželství ? Přičemž podmínky zůstávají stejné. Jestli někoho z věřících pobuřují mediální útoky na papeže a církev a chtěl by vědět co si o tom myslím tak bych mu řekl ať za ně děkuje Bohu a modlí se za ty novináře.

    • Lucie Cekotová napsal:

      To, že podmínky zůstávají stejné, právě naneštěstí není pravda. Lze mluvit o stejných podmínkách, když o neplatnosti manželství může rozhodovat samosoudce, který ani nemusí být kanonista, přičemž byla zrušena povinnost druhého souhlasného rozsudku, a tedy možnost jakékoli kontroly?

    • MichalD napsal:

      Pokud chcete vědět, co se změnilo, přečtěte si včerejší papežovo interview a pak si zkuste, ve světle papežových odpovědí, sám odpovědět na několik otázek: Mohou manželé používat antikoncepci z eugenických důvodů? Je dovoleno použít jako ochranu před znásilněním i hormonální antikoncepci? Je těhotenství v okamžiku uzavření manželství důvodem k jeho neplatnosti? Co je to eucharistie? Mají být veřejní hříšníci pověřováni veřejnou službou v církvi? Je papež sídelním biskupem římské diecéze? Má biskup povinnost se vyjadřovat pokud v jeho diecézi hrozí zavedení zákonů protiřečících Božímu a přirozenému zákonu? Proč nemohl kard. Ratzinger za života Jana Pavla II. zasáhnout proti P. Macielovi? Je dovoleno státům chránit svoje hranice? Je v pořádku, když kněží, pokud „to nemohou dělat“, opouštějí službu?

      Jistě se najde někdo, kdo bude schopen všechna papežova tvrzení vysvětlit pravověrně a tvrdit, že se nic nezměnilo. Problém ovšem je, kdyby nic jiného, že progresivní většina v katolické církvi a sekulární média v tom čtou docela něco jiného, jak se lze lehce na netu přesvědčit.

      Podobně se to má i s poslední inovací kanonického práva. Ano, teoreticky je možné, že i po 8.12.2015 budou existovat diecéze, kde se nic nezmění – čertovo kopýtko je ale právě v tom, že se zde otevřel prostor ke zcela zásadní změně praxe, který, obávám se, bude rychle využit.

  4. Dr. Radomír Malý napsal:

    Kardinál Burke jako obvykle nezklamal. Mluví mi ze srdce.

  5. Poutník napsal:

    ”Bílá holubice letěla přede mnou, až jsme přišli na jednu pláň. Pak vzlétla holubice do výše a zmizela ve vzduchu. Uprostřed pláně stál kostel a měl špičatou věž. Z nebe jsem slyšela hlas, jak volá:
    „Podívejte se, Moji věrní, co se děje!“

    Pak jsem viděla, jak se otevřelo nebe. Velký meč padal dolů a přeťal kostel přesně na dvě poloviny. Viděla jsem, jak se dvě poloviny rozestupují. Byly to dvě otevřené části, takže jsem mohla nahlédnout dovnitř. V pravé části jsem viděla lidi a pak i v levé.

    Pak se najednou ukázala na levé části kostela písmena ve zvláštní formě.Tvořila slovo „Efraim“. To slovo jsem musela hlasitě vyslovit. “

    /Efraim byl nejvýznamnější z kmenů, které obývaly severní Izraelské království. Zpronevěřil se ale víře v Boha: porušil smlouvu mezi Bohem a Jeho lidem tím, že uzavřel spojenectví se Sýrií – a paralelně s touto zradou na vlastním národu začal přebírat úctu k syrským modlám.

    Vrcholem bylo, že se Efraim kromě naprostého pádu do děsivé idolatrie a náboženské nečistoty provinil tím, že se spolu se Sýrií pokusil sesadit judského krále v Jeruzalémě.

    – Prorok Izajáš předpověděl jeho naprostý zánik – a tak se i stalo: na Efraim dopadl Boží hněv – a „přestal být národem“, r. 722 byl zničen Asyřany.

    Tato prorocká vize Idy Peerdemanové se týká všech kruhů v katolické Církvi pěstujících nevěru Pánovu učení – i jejich budoucího osudu./

    ”V pravé části byla busta papeže se dvěma zdviženými prsty. V pozadí jsem viděla chrám sv. Petra. Pak hlas opět promluvil:
    „Dívej se!“

    Nyní to vypadalo tak, že jsem se mohla skrze sklo dívat do levé části. Přes skleněné okno se lila čistá voda, jako by se vše změnilo na vodu.
    Hlas řekl:
    „Dívej se! Všechno bude rozředěno.“

    Pak jsem viděla, jak vlny vnikly dovnitř a zaplavily levou polovinu kostela. Pravá polovina kostela stála ještě na pláni a stala se před mýma očima úplným kostelem. Pak sestoupil z nebe obraz Paní s křížem a zeměkoulí/ jde o obraz Paní všech národů/. Neviděla jsem ovce. Obraz se vznášel kolem kostela. Pak se náhle obraz zastavil vedle kostela. A já jsem viděla přibíhat celé stádo ovcí a vnitřně jsem pochopila:
    „Pomýlily se a byly rozptýleny.“

    Slyšela jsem hlas, jak volá:
    „Slyšte! Ona musí zachránit svět.“”

    ———————————————-

    Tolik vize Idy Peerdemanové z 8. prosince 1975. (Kniha „Eucharistické zážitky“, vydaná Maticí cyrilometodějskou.)

    Panna Maria i sám její Syn ukázali vizionářce v celé sérii obrazů hluboké selhání velké části Církve, zrazení Kristova učení mnohými duchovními i laiky – ukázali jí ale i pád nositelů falešného evangelia – a obnovu Církve, očištění jejího učení na přímluvu Matky Boží.

    Prosba Panny Marie zní: “Modlete se, aby na Církev i svět skutečně sestoupil Duch svatý.”

    Tato – pro naši přítomnost velmi aktuálně formulovaná prosba – je obsažena v krásné, zcela Kristocentrické, modlitbě Paní všech národů. Modleme se ji –právě v této těžké hodině Církve i světa.

  6. Karol Dučák napsal:

    Anička Kateřina, nechcem sa Vás dotknúť, ale obávam sa, že u Vás prevládajú emócie nad znalosťou historických faktov. Preto nebude na škodu dať prednosť faktom pred emóciami. K prenasledovaniu pravoslávnej cirkvi došlo v Poľsku v medzivojnovom období (1918—1939). V tomto období katolíci zbúrali pravoslávnym okolo 150 chrámov. Ak ovládate ruštinu, viac si o tom môžete prečítať na: http://www.baltwillinfo.com/mp10-08/mp-21.htm
    V záujme objektivity je však potrebné jedným dychom dodať, že prenasledovanie pravoslávnych veriacich v Poľsku nedosiahlo ani zďaleka také masové rozmery a také drastické formy ako prenasledovanie gréckokatolíkov Pravoslávnou cirkvou. Čiže ak si zosumarizujeme fakty, k prenasledovaniu pravoslávnych veriacich naozaj došlo, ale neporovnateľne horšie bolo prenasledovanie gréckokatolíkov zo strany pravoslávia.
    Mimochodom gréckokatolík som aj ja, pretože môj nebohý otec bol gréckokatolík. Poznám dobre tak Gréckokatolícku cirkev ako aj Rímskokatolícku cirkev, pretože moja nebohá mamka bola horlivá rímskokatolíčka a vďaka nej sa omnoho viac stotožňujem s Rímskokatolíckou cirkvou. Vždy však dávam prednosť znalosti historických faktov pred emóciami, ktoré sú najhorším radcom človeka v každej situácii.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *