Jak se chovat v kostele (1): Úvod

Kostel je místo, kterému se jen málokdo z nás vyhne. I zapřísáhlý ateista občas shledá nevyhnutelným jej navštívit, nejčastěji kvůli pohřbu či svatbě někoho blízkého, při návštěvě vánoční mše či jako turista. A pokud není vyložený asociál, jistě netouží trhnout si ostudu a vyvolávat pobouření názornými ukázkami nevychovanosti a toho, jak se člověk v kostele chovat nemá.

Toto je úvodní ze série článků, která přináší stručné shrnutí pravidel slušného chování v kostele. Snažil jsem se ji napsat tak, aby ji pochopili a mohli použít i lidé nevěřící či konvertité, kteří kostel teprve začínají navštěvovat a jsou „zcela mimo“.

Je třeba zdůraznit, že série je primárně psána pro české prostředí římskokatolického kostela a už v jiných zeměpisných šířkách či v chrámech jiných katolických církví (např. u nás se můžeme setkat s kostely řeckokatolíků) mohou být pravidla chování poněkud odlišná.

Kostel je místo velice specifické. Protože jestliže je v běžném světě závažné porušování pravidel slušného chování bráno jako doklad nevychovanosti provinilce a jeho neúcty vůči ostatním přítomným lidem, v kostele jako prostoru posvátném je navíc ještě vyjádřením neúcty jak vůči společenství, jemuž kostel patří, tak především vůči Bohu samotnému. A tomu se každý slušný a rozumný člověk vyhne i před pacifistickými evropskými křesťany, kteří ho za to (na rozdíl od arabských muslimů) nebudou chtít na místě rozčtvrtit či ukamenovat.

Je bohužel smutnou pravdou, že v dnešní době se běžně setkáme s hrubým porušováním pravidel slušného chování v kostele i od praktikujících věřících, dokonce i od některých kněží. To ale neznamená, že tato pravidla nejsou platná a že jejich porušování neuráží Boha a nepobuřuje ty, co je znají a dodržují. Nevychovanost ostatních by nás nikdy neměla vést k tomu, abychom klesli na jejich úroveň.

Jelikož toto není téma, které by bylo možné snadno vyčerpat, a navíc čtenář si nemusí všechno zapamatovat, rád bych zdůraznil jednu věc, kterou je dobré si zapamatovat především, jakýsi hlavní princip:

Kostel je stavba, která slouží jako prostor, kde se na oltáři vykonávají nejposvátnější obřady, kde je ve svatostánku uchováváno Tělo Kristovo a kam věřící přicházejí za soukromými i společnými modlitbami a bohoslužebnými úkony. Hlavní povinností jeho návštěvníků je respektovat důstojnost a posvátnost tohoto místa, projevovat patřičnou úctu Bohu a jeho symbolům a nerušit ostatní návštěvníky v jejich soustředění a modlitbách.

Pokud si toto zapamatujete a budete se podle toho chovat, máte napůl vyhráno.

Ignác Pospíšil

15 Responses to Jak se chovat v kostele (1): Úvod

  1. Ignác Pospíšil napsal:

    Vyšlo a je diskutováno i na iDnesáckém blogu autora:

    http://ignacpospisil.blog.idnes.cz/c/436753/Jak-se-chovat-v-kostele-1-Uvod.html

  2. Ivka napsal:

    Neuctivé chování katolíků a i některých kněží, jak zde vzpomenuto, opravdu existuje.
    Jak se potom mají chovat v posvátných prostorách nevěřící nebo hledající, když není příklad.
    Muži docela často /Vánoce, konzerty/ nesundávají v kostele čepice.
    Hluk v kostele není také ničím výjimečným, už neplatí přísloví “ bylo tam ticho jako v kostele“ :O(

    • Josef napsal:

      A co třebas pejsci v kostele, jak jsem viděl v Praze při půlnoční? Chovali se slušně a nevyrušovali.

      • Ignác Pospíšil napsal:

        K tomu dojdeme později. Obecně lze říci, že zvířata v kostele nemají co dělat, jedinou výjimkou může být nezbytný asistenční pes…

    • MichalD napsal:

      Neuctivé chování (i katolíků) v kostele bylo patrně problémem i dříve, možná jen v jiných formách. Dokladem toho je např. zmínka v Tomáškově katechismu „Uctivě [na mši sv.] se chová ten, kdo je přítomen ve slušném oděvu, slušně stojí, klečí nebo sedí, neplivá na zem, neohlíží se ani nesměje a zbytečně nemluví“ (dnes už plivání na zem asi častým prohřeškem není).

      Zásadní rozdíl ale je, že dříve se tyto neuctivosti děly navzdory vůli a příkladu pastýřů, dnes naopak často v důsledku jejich konání. Jak se asi může vypěstovat cit pro posvátnost chrámového prostoru u mladého člověka, který je od útlého věku formovaný „dětskými mšemi“ s „kolem mlýnským“ a skončí u „animek“?

      Např. zde: http://goo.gl/w1Xsf0 je možné spatřit jeden z hrůzných dokladů, kam je možné až dojít, a to pod přímým vedením kněží (jedná se o poutní kostel Narození Panny Marie ve Vranově u Brna, při kterém je diecézní duchovní centrum, takže předpokládám že se toto dopuštění děje i s vědomím biskupství).

      • Lukáš Biskupický napsal:

        Tohle je do nebe volající; a bohužel, nejde o ojedinělé úlety, ale spíše o celkový trend. Vzpomeňme na „Ranní rozcvičku“ v poutním kostele ve Cvilíně u Krnova (7. 7. 2011) za aktivní účasti, kněze, řeholníků a řeholnic…

      • MichalD napsal:

        ad Lukáš: Ano, ukazuje to, kdyby na nic jiného, na totální ztrátu citu pro posvátno – vtírá se však otázka, nakolik je tato ztráta následována (nebo předcházena?) ztrátou víry v reálnou přítomnost, což vede k otázce, s jakou intencí dotyční slaví mši sv. (resp., abych nebyl „včerejší“, s jakou intencí předsedají slavení eucharistie).

      • Lukáš Biskupický napsal:

        d MichalD: Ano, naprosto logické domýšlení. Takové chování věřícího lidu v kostelech (s vědomím, a tedy „souhlasem“ kněží a biskupů) svědčí o ztrátě úcty k posvátnu a o absenci bázně Boží, jednoho z darů Ducha svatého. Kostel byl dříve nazýván Domus Dei (Dům Boží), dnes je bohužel chápán spíše protestantsky jako shromaždiště věřících či budova pro „naše spolčo“…

      • soplisko napsal:

        Mně se spíš zdá, že jsou mnozí kněží předpřiposráni, aby náhodou nebyli označeni za strnulé triumfalisty, rubrikáře a farizeje. Proto jsou všemi deseti pro každou profanaci, obscenitu a pitvornost, protože doufají, že se tak zavděčí a budou třeba moci snáze předat evangelium. Ne z přesvědčení, ale ze strachu. Jakkoliv je to pochopitelné, je to dle mého názoru veskrze odsouzeníhodné.
        I zatvrzelého názorového odpůrce je možno přesvědčit, pokud je schopen přijmout bezrozporné argumenty. Co ale zmoci s blbcem, který je ovládán strachem?

      • Adanedhel napsal:

        PANE BOŽE ! Co tam ty flundry dělají ? Mám štěstí, že jsem ještě nikdy na žádné animované mši nebyl, a popravdě nevím, co to vlastně je. Mohl by mi někdo erudovaný vysvětlit oč jde ?

  3. Václav napsal:

    Ve velkém kostele kam chodí spousta turistů bývá často Nejsvětější svátost umístěna, popřípadě vystavena k adoraci v oddělené kapli. Párkrát jsem takovou kapli navštívil a opravdu tam lidé chodí ve vší úctě a vážnosti adorovat. Ti kteří přicházejí a odcházejí obvykle otevírají a zavírají dveře velice dlouho a opatrně. Aby neporušili posvátné ticho.

    • MichalD napsal:

      To je hezké, že Ti, co jdou za Naším Pánem do adorační kaple, se chovají uctivě. Je však správné, když z hlavní chrámové lodi uděláme muzeum nebo koncertní sál a „konflikt zájmů“ řešíme odsunutím svatostánku z centra chrámu někam do ústraní? Navíc i tak zůstává v chrámu stále oltář s ostatky, takže problém uctivého chování se přesunem sanctuaria nijak neřeší.

      Problém však není v tom, zda se chová uctivě ta hrstka, která ještě věří v reálnou přítomnost a chodí adorovat (tam asi nějaké excesy moc nehrozí), ale co dovolujeme dělat v kostele těm ostatním. Tam je jádro pudla: naše benevolence a dopuštěné blasfemie nutně u nevěřících vedou ke ztrátě posledních zbytků respektu ke křesťanství, u těch vlažně věřících pak k erozi zbytků jejich víry.

      • nino napsal:

        Osobne nie som stupencom toho, aby chramy boli volne pristupne neveriacim, pretoze sa potom len tazko brani vnimaniu tychto chramov, ako v prvom rade kulturnych a umeleckych pamiatok. A tym sa meni ich vyznam v ociach verejnosti.
        Napriklad, mozno sa mylim, ale nemyslim si, ze by v stredoveku boli takto otvorene a navstevovane chramy zo strany neveriaich, v tej dobe napr. zidov a mohamedanov.
        Druha vec je, ze moze tento priestor neveriaceho povzniest k duchovnu, pripustam, ze i to moze byt argument, ale stale je to len ludsky teoreticky vyvratitelny argument stojaci oproti praxi veriacich predkov a ich tradiciam.
        Mozno kompromis, pristup pre neveriacich len v uplne zadnych a obmedzenych castiach by bol mozno na mieste.
        Ale urcite nie je dobre, ak kostoly su preplnene kvoli neveriacim turistom, a katolik nema ani priestor v pokoji sa pomodlit.
        Ono takisto, neveriaci turisti sa samozrejme teoreticky dokazu spravat slusne, ale nikdy sa nebudu spravat s takou uctou, aku si dany priestor skutocne zasluhuje, to je proste fakt.

  4. Ignác Pospíšil napsal:

    Zajímavý odkaz, byť ne se vším se dá souhlasit… http://www.katolickenoviny.sk/image/2011_etiketa/etiketa.pdf

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *