Monthly Archives: Září 2011
Vzpomínka na krále Moravy
Dnes si připomínáme 375. výročí úmrtí Františka kardinála z Ditrichštejna (1570-1636), biskupa olomouckého, předního rádce čtyř habsburských panovníků a hlavního architekta rekatolizace Moravy. Pro své suverénní postavení na Moravě byl dokonce nazýván králem z Kroměříže, či králem moravským…
Není asi překvapením, že česká veřejnost, zpracovaná komunistickým a postkomunistickým školstvím, nedokáže dostatečně ocenit tuto velkou a fantastickou osobnost. V obecném povědomí je vnímán (pakliže vůbec uvízl v paměti) jako „ten zlý“, protože rekatolizátor samozřejmě ani nemůže být jiný.
Rozhlédnutí 2011/09/18
Vítám čtenáře u dalšího Rozhlédnutí. Anglojazyčným pro-life světem hýbe dění okolo otce Pavoneho, prezidenta organizace Priests for Life, kterého jeho biskup povolal zpět do diecéze. Papež jmenoval nového nuncia pro ČR.
V nastávajícím týdnu nás čeká především svátek svatého evangelisty Matouše (21. 9.) Z ostatních památek bych připomněl svaté mučedníky Eustacha (20. 9.) a Mořice (22. 9.) a sv. Pia z Pietrelciny (23. 9.)
O pýše
Sv. Jan Maria Vianney
Bože, děkuji ti, že nejsem jako jiní lidé, vyděrači, nepoctivci,
cizoložníci, nebo i jako tento celník.(Lk 18,11)
Takto obyčejně mluvívají lidé falešně zbožní – pyšní, zamilovaní v sobě, takoví, kteří stále kritizují postupování druhých. Podobně se ozývají lidé bohatí, kteří s opovržením pohlížejí na chudé, jako kdyby chudí měli jinou přirozenost. Můžeme dokonce říci, že je to všeobecné mínění. Protože i v nižších společenských skupinách potkáváme prokletý hřích pýchy a vidíme, jak se každý chce vynášet nad druhého, jak se přeceňuje a má o sobě to nejlepší smýšlení. Pýcha je též pramenem všech pádů a příčinou rozmanitých neštěstí ve světě. Také často dochází k tomu, že se lidé ve své zaslepenosti chlubí tím, co by měli se studem skrývat. Jedni se pyšní tím, že se jim zdá, že mají větší schopnosti, jiní se pyšní svým majetkem nebo penězi a nepamatují na to, že od toho, který více přijal, se tím víc před Bohem čeká. Opravdu, všichni musíme se sv. Augustinem říci: „Bože můj, dej, abych poznal, čím jsem, a budu se stydět pohrdat sebou samým.“ Budu vám dnes vyprávět o tom: 1) jak pýcha zaslepuje člověka a činí ho odporným v očích Božích i lidských; 2) jak se můžeme tohoto hříchu dopustit; 3) jaké prostředky máme užívat k tomu, abychom se v tomto hříchu polepšili.
Svetové dni mládeže s Juventutem
Na tohtoročné Svetové dni mládeže v Madride prišlo mnoho mladých ľudí a spoločenstiev. Nechýbalo medzi nimi ani Juventutem, celosvetové hnutie mladých katolíkov, ktorí vyznávajú tradičnú spiritualitu cirkvi spojenú s tzv. mimoriadnou formou rímskej liturgie. Z česko-slovenskej pobočky Juventutem sme mali možnosť zúčastniť sa len dvaja a to na prvej časti stretnutia v rámci príprav v miestnych diecézach. Po dlhej a náročnej ceste sme dorazili do Amorebiety, kde bolo zabezpečené ubytovanie v karmelitánskom diecéznom centre pre duchovnú obnovu. Amorebieta sa nachádza asi 20 km od baskickej metropoly Bilbao. Je to menšie mesto obklopené krásnou krajinou. Diecézne centrum sa nachádza na okraji mesta v tichom prírodnom prostredí, čo bolo ideálne na duchovnú prípravu. Stretlo sa tu vyše dvesto mladých ľudí vo veku približne od 16 do 35 rokov rôznych národností. Najpočetnejšiu skupinu tvorili Francúzi. My Slováci sme spolu s Angličanmi, Holanďanmi, Američanmi, Nigérijčanmi a ďalšími boli zaradení do anglicky hovoriacej skupiny. O program tohto stretnutia a jeho úspešný priebeh sa okrem organizátorov starali aj kňazi a seminaristi z Bratstva sv. Petra (FSSP), Inštitútu Dobrého Pastiera či z rehoľného spoločenstva Kanonici od Matky Božej.
Stat Crux, dum volvitur orbis…
Stat Crux, dum volvitur orbis...
Kříž stojí, i když svět je v pohybu… Možnosti překladu slovesa volvitur jsou nepřeberné. Dá se použít i výrazu „i když svět jančí“. Toto heslo mnichů kartuziánů si vždycky připomínám, když vidím na našich polních cestách, lukách nebo i v zahradách soukromých domů krucifix.
Kříž, symbol naší spásy a víry, stojí pevně navzdory všem finančním i nefinančním krizím, změnám vlád a hrozbám prasečí i neprasečí chřipky. Kříž je znamením toho, co je pevné a neměnné, věčné pravdy. Kdo by ji chtěl zničit, se zlou se potáže. Když sledujeme osudy lidí, kteří v rouhačském obrazoboreckém nadšení po r. 1918 se podíleli na likvidaci křížů jako domnělých pozůstatků „temna“, zjistíme, že mnoho jich dopadlo špatně. Dokumentuje to mj. sborník Ve jménu demokracie z r. 1922. Muž, který házel po kříži kameny, aby rozbil korpus Krista, přišel v továrně, kde pracoval, o ruku – právě o tu ruku, jež metala po krucifixu šutry. Někteří lidé, kteří demonstrativně pálili kříže na nádvořích škol, měli později co dělat s požárem, který jim zničil značnou část majetku. Kříže hořely také v Lidicích na dvoře Horákova statku, jak dosvědčili pamětníci. Zhruba o dvacet let později přesně na tom místě provedli esesáci strašlivý masakr lidických mužů. Bůh není mstivý, ale zakazuje, aby byl urážen a posmíván. Tresty, které postihly ikonoklasty a rouhače, jim měly připomenout jejich strašlivý hřích, a tak je zachránit pro věčnost.
Modlit se svými slovy – nebo naučené modlitby? (Společně k Bohu VII)
Už víme, že nestačí mluvit s dětmi o Bohu, že je třeba zároveň učit děti, jak mají mluvit s Bohem – modlit se. Ale musí se vědět, jak na to, nebo už v předškolním věku dětem modlitbu znechutíme. Přidržování k příliš dlouhé modlitbě, nesrozumitelnost, násilné donucování, to jsme si minule uvedli jako hlavní chyby.
První modlitbou je děkování a radost z Božích darů. Později se připojí i prosby. Děti se večer rády modlí na způsob litanií nebo přímluv v kostele. Maminka i děti vzpomínají, co kdo pěkného v tom dnu zažil. Všichni odpovídají: „Děkujeme ti, Pane Bože.“ Potom se přidají i prosby a všichni odpovídají jako v kostele: „Prosíme tě, vyslyš nás.“ Může se tu objevit i projev lítosti malého násilníka, který se pral se sestřičkou.
Machiavellismus není křesťanský
Křesťanství a jeho morálka mají jednu zásadu, kterou jeho okolí těžko přijímá, pokud je vůbec schopné ji pochopit. Vlastně ji mají zásadní problém přijmout i pochopit i všemožní sváteční a napůl „křesťané“. Ta zásada říká, že vedle morálně indiferentních skutků existují i skutky obejktivně dobré a objektivně zlé. A že NIKDY není možné konat zlo za účelem dobra. Že sebelepší úmysl nemůže omluvit objektivně zlé jednání.
Rozhlédnutí 2011/09/11
Panna Maria Bolestná
V nadcházejícím týdnu nás čekají především svátek Povýšení svatého Kříže (14. září) a památky sv. Jana Zlatoústého (13. září), Panny Marie Bolestné (15. září) a svaté Ludmily (16. září). Jelikož sv. Ludmila, babička a vychovatelka sv. Václava, je patronkou vychovatelů, je 16. září rovněž dnem církevního školství.
Duše a hvězdy vyhlásily další ročník ankety Zlatý brk, nominační kolo potrvá do 15. října. Zároveň upozorňuji na víkendové setkání ve Znojmě-Hradišti, tematicky věnované pronásledování křesťanů.
Krakovská mystička blahoslavená Anděla Salawa
Anděla Salawa
Královské město Krakov je městem světců. Během jeho tisícileté historie zde mnozí známí a také u nás uctívaní světci žili (např. sv. Stanislav, sv. Jan Kentský), ostatky jiných zde byly přeneseny a dodnes jsou zde uctívány (sv. Florián). Také Krakov moderní doby, Krakov minulého století, se světci může chlubit. Krátce zde pobýval (1920-1922) sv. Maxmilián Maria Kolbe, polský minoritský kněz, zakladatel Rytířstva Neposkvrněné, který právě zde vydal první číslo Rytíře Neposkvrněné. Od roku 1884 zde až do své smrti v roce 1916 působil sv. Albert Chmielowski. V krakovských Lagiewnikach krátce žila a nakonec zemřela dnes již celosvětově známá a uctívaná polská mystička sv. Faustina Kowalská. Na přelomu 19. a 20. st. však v Krakově žila i jiná, u nás prakticky neznámá polská světice a mystička, bl. Anděla Salawa. Letos v srpnu uplynulo 20 let od jejího blahořečení, které vykonal papež Jan Pavel II. při mši sv. na krakovském náměstí 13. srpna 1991. A včera tomu bylo přesně 130 let, co se narodila.
Život bl. Anděly Salawy je potvrzením teze o. Garrigou-Lagrange OP, že každý křesťan bez ohledu na podmínky života a svůj životní stav je přinejmenším vzdáleně povolán k mystickému životu. Na moci křtu sv. a jiných svátostí jsme povolání k duchovnímu životu, který má procházet etapou očišťování (via purgativa), osvěcování (via illuminativa) a sjednocování (via unitiva) až k mystickému sjednocení, které je přípravou na vstup do nebeské slávy.
A světlo přijde
Bůh se na mě oknem dívá
skrz tmu která skrývá vinu jako písek krev
Vím že utrpení nevymizí vím to
a stejně je mně to líto
Stejně jako to že svět lidí nemůže být čistý
protože nikdy nevyhladím to špatné sám ze sebe
Tak děkuji za naději
A za vědomí že život má smysl
Přes všechnu tu trýzeň bolest a lítost
Vždyť jednou přijde světlo napořád.
Pavel Bělobrádek
