VORP vyzývá rodiče k jednotnému postupu proti Chládkově svévoli

Výbor na obranu rodičovských práv (VORP) vydal prohlášení, ve kterém vyzývá rodiče k jednotnému postupu proti svévolným snahám ministra školství Marcela Chládka (ČSSD) omezit alternativní způsoby vzdělávání i nestátní vzdělávací instituce.

Nikdy jsem se netajil tím, že považuji pana Chládka za bezkonkurenčně nejhoršího ministra školství v dějinách samostatné České republiky, který je velkou hrozbou pro domácí vzdělávání i nestátní školství, pro práva dětí i rodičů. Což ostatně pádně dokládají i jeho každodenní činy.

S prohlášením VORPu se proto plně ztotožňuji a doporučuji všem (a především pak samozřejmě rodičům, co mají děti a chtěli by je vyučovat doma či dát na církevní nebo soukromou školu), aby si je přečetli a zapojili se do aktivního odporu proti ministrovi, který si tak nějak odmítá přiznat, že komunistický režim už padl. Dokonce i ve školství…

Ignác Pospíšil

 

Prohlášení Výboru na obranu rodičovských práv                                                                   19.7.2014

VORP již delší dobu se znepokojením monitoruje situaci ohledně novely školského zákona… (Pokračování textu…)

VORP vyzývá rodiče k jednotnému postupu proti Chládkově svévoli Read More

Boj o právo na domácí vzdělávání aneb Proč děti nepatří státu

Romeike vs. Německo

Romeikovi

Uwe a Hannelore Romeike jsou manželé pocházející ze spolkové země Bádensko-Württembersko. Oba jsou vysokoškolsky vzdělaní a hluboce věřící evangelikální křesťané. V době, kdy se začal jejich boj proti státnímu monopolu na vzdělávání, byli rodiči čtyř dětí (dnes jich mají šest) ve věku 3-11 let.

Své tři školou povinné děti odhlásili ze základní školy v Bietingheim-Bissingenu v roce 2006 a Hannelore coby žena v domácnosti začala své děti sama vyučovat.

Romeikovým se nelíbilo, jakým způsobem stát jejich děti vzdělává. Zkrátka, že německé školy již nevyznávají křesťanské hodnoty, na nichž oni zakládají výchovu svých dětí; nejstarší syn Daniel se učil z učebnice, jež obsahovala explicitní až vulgární popisy sexu, jiné učebnice vedly dle názoru Romeikových děti k neúctě vůči autoritám v rodině, nebo obsahovaly okultní praktiky.

Nelíbila se jim ale ani úroveň výuky, její způsob a vedení. Uwe Romeike, povoláním učitel hudby, uvedl: „Situace ve veřejném školství se od doby, kdy jsem sám navštěvoval základní školu, velmi změnila. Stát věří, že děti musí být socializovány, vyrůstat a jednat stejným způsobem, jinak by nezapadly do společnosti.” (Pokračování textu…)

Boj o právo na domácí vzdělávání aneb Proč děti nepatří státu Read More

Času již nezbývá

Pronásledování křesťanů v Německu: rodiče osmi dětí Eugen a Louisa Martensovi dostali oba den vězení za to, že se jejich dcera odmítla zúčastnit dvou hodin hluboce amorální sexuální výchovy a oni ji v tom podpořili. Tento osud již potkal v Německu desítky křesťanských rodičů.

Winston Churchill nepatří zrovna mezi mé oblíbence. Pravda, byl to vynikající řečník a showman a měl kuráž, na druhé straně byl i diletantem, který napáchal obrovské škody svými nekompetentními zásahy do vedení bojových operací, a taky cynikem, který si až příliš často a svévolně sám určoval, co je a co není morální, jak se mu to zrovna hodilo.

Nicméně nyní ocituji jeden z jeho nejslavnějších (a nejgeniálnějších) výroků, který se navíc vztahuje k českým dějinám. Churchill v něm zhodnotil Chamberlaineho politiku apassementu a předevím její nejkontroverznější a nejhořčí plod – Mnichovskou dohodu: „Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily si hanbu. A budou mít válku.“

Proč tu ten výrok cituji? Protože dle mého skromného soudu má nadčasovou platnost. Není jen reakcí na konkrétní ostudnou událost a obrovský omyl britských a francouzských politiků, ale zároveň perfektně vystihuje logiku určité varianty zásadních politických a ideových střetů. Že v určitých střetech určité typy ústupků válku naopak přibližují a bez jakékoliv protihodnoty zásadně poškodí stranu, která je udělala. A tak dnes již zdánlivě neaktuální výrok zůstává aktuálním a nadčasový, protože pokud budeme chtít, můžeme ho snadno aktualizovat tím, že Francii a Británii nahradíme někým jiným. A on bude stále platit a geniálně vystihovat situaci. Zkusíme to?

„Katolíci měli na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolili si hanbu. A budou mít válku.“ Tak co? Sedí to? Asi moc ne. Ta poslední věta si budoucí čas nezaslouží, protože válka už dávno běží, někde v rovině kulturní, jinde již i v podobě navýsost krvavé, byť mnozí katolíci (a možná dokonce jejich velká většina) se doposud tváří, že se nic neděje… (Pokračování textu…)

Času již nezbývá Read More

Chládek v akci (Jsou lidovci k něčemu?)

Marcel Chládek (ČSSD) obsadil ministerstvo školství a obratem zahájil útok na práva rodičů, když oznámil, že do dvou let zlikviduje domácí vzdělávání na druhém stupni základních škol (viz Zprávy ČT, začátek reportáže ve 40:50). Nebude to pro něj problém – je zatím zavedeno pouze experimentálně. Sice se podle Národního ústavu pro vzdělávání osvědčilo, pročež on bude doporučovat jeho zachování, ale taková fakta samozřejmě nemohou zastavit marxistického radikála, kterého žene vpřed myšlenka, že dítě patří státu (a tudíž i do školy, kde si je stát může pořádně obrábět dle svého, rodičům navzdory).

Když tato vláda vznikala, upozorňoval jsem na to, že se na nás řítí katastrofa, protože ty z pohledu křesťanů a křesťanské politiky zásadní posty obsadí ti absolutně nejhroší možní lidé, a pana Chládka jsem jmenoval coby jednoho z těch nejhorších výlupků české radikální levice, kteří se derou do klíčových křesel. Je od pana ministra hezké, že takto briskně a přesvědčivě potvrdil, že mám pravdu. (Pokračování textu…)

Chládek v akci (Jsou lidovci k něčemu?) Read More

To nejdůležitější v roce 2014

Jiří Dienstbier ml.

Stojíme na začátku nového roku a přihlížíme formování nové vlády. Vyhlídky jsou neradostné – navrhovaná podoba vlády vypadá příšerně, nás katolíky v ní (a vlastně ani v Parlamentu) fakticky nikdo nezastupuje a ty nejdůležitější posty obsazují ti nejhorší možní lidé…

Má-li tento rok přinést vůbec něco dobrého, je zapotřebí, aby křesťanští voliči konečně začali věnovat pozornost tomu, co politici dělají (a především ti, co se tváří, že zastupují křesťanské hodnoty). Aby si ujasnili, co je důležité, aby aktivně tlačili politiky a média, aby v těch důležitých věcech podporovali a prosazovali ta správná rozhodnutí. A aby už nikdy a za žádných okolností nevolili ty zákonodárce, co je zklamou. (Pokračování textu…)

To nejdůležitější v roce 2014 Read More

Problém šátku

Česká republika má první dvě studentky, žačky střední zdravotnické školy v Ruské ulici v Praze, které musely ukončit studium, protože jim škola neumožnila nosit ve škole šátek (podrobnosti ZDE). Nejsem žádný přítel islámu a rozhodně mi nevadí, když mu u nás někdo přistřihuje křidélka. Problém ale je, že zde už se ocitáme daleko za hranicí toho, co je ve slušné a spravedlivé společnosti povoleno…

Neexistuje žádný smysluplný důvod, proč by muslimky nemohly na hodinách teoretické výuky nosit šátek. Není to problém hygienický (!) a rozhodně ani společenský (ženy na rozdíl od mužů nemusí v místnosti sundávat pokrývku hlavy a ještě před takovými sto lety by na leckteré venkovské škole u nás byl problém najít ve třídě byť i jen jedno jediné děvče bez šátku). A pokud jde o školní řád – ten si přece škola stanoví sama. A nedovoluje-li muslimkám jejich šátek nosit, pak je chyba asi v něm. Protože naopak existuje poměrně zásadní důvod proti takovémuto zákazu. (Pokračování textu…)

Problém šátku Read More

Sexmise v Liberci a křesťanský náměstek

Liberec z Ještědu

V Liberci vzniká „zábavně-vědecké centrum“ IQlandia, v němž by měla (mimo jiné) fungovat i výstava Sexmise – výstava o sexu, která si mimo jiné klade za cíl seznamovat děti s tím, co to je orální sex, a poučit je, co je v sexu přirozené a co přesahuje únosné meze. Výstava má být přístupná dětem od dvanácti let, ovšem dle pořadatelů nikdo nebude bránit rodičům ani učitelům, aby na ni brali i děti podstatně mladší.

Doporučuji tedy všem rodičům z okolí Liberce, kterým záleží na správné výchově jejich dětí, aby si dávali pozor, kam budou učitelé jejich děti vodit. Aby jednou nezjistili, že pro poučení navštívily spolu s celou třídou výstavu, která chápe seznamování desetiletých dětí s orálním sexem jako „přirozené“ a „uvnitř únosných mezí“ – a samozřejmě se tento pohled snaží dětem vštípit. (Pokračování textu…)

Sexmise v Liberci a křesťanský náměstek Read More

Klaus a sodomité: Média ve službách ďábla

Ona karikatura

Václav Klaus nikdy nebyl mým oblíbencem a od jeho zločinné amnestie je můj náhled na něho ještě horší, nicméně tentokrát udělal všem slušným a zdravě uvažujícím lidem obrovskou službu, když na svých stránkách vyvěsil jednu karikaturu (viz obrázek).

Přínos této karikatury přitom není jen v tom, že je založena na zdravém rozumu a zdravém názoru. Ještě více nám poslouží její zveřejnění a následná reakce médií jako nádherný příklad a důkaz toho, jak naše média cíleně pracují na destrukci vkusu, morálky a zdravého rozumu ve společnosti. (Pokračování textu…)

Klaus a sodomité: Média ve službách ďábla Read More

A opět studenti proti komunistům

Zítra je 17. listopad, Mezinárodní den studenstva a Den boje za svobodu a demokracii. V ČR si v něm připomínáme střet studentů s nacistickým (1939) a komunistickým (1989) režimem. V Jihočeském kraji budou oslavy těchto svátků zvláštním způsobem okořeněny tím, že studenti opět vytáhnou do ulic demonstrovat proti komunistům, či přesněji proti tomu, že čerstvě uzavřená krajská koalice ČSSD a KSČM dosadila na post radní pro školství komunistku Vítězslavu Baborovou. (Pokračování textu…)

A opět studenti proti komunistům Read More

Veřejné vzdělávání a další negativní revoluce

G. K. Chesterton (1914)

Byli bychom poplašeni, kdyby nám hřebeny v okamžiku zčesaly všechny vlasy z hlavy nebo kdyby nám náš kapesník úplně setřel nos z tváře. Moderní plýtvání a zkáza, morální i materiální, jsou přitom ničením tvrdých věcí věcmi měkkými. Taková je barvitá pointa rčení Písma o kazící rzi a molu. Mol je křehčí než odění. Rez je měkčí než železo. Těžká pontifikální roucha musíme chránit před hněvem motýla. Meč paladinů musíme střežit před pouhým červeným prachem čili rzí, stejně lehoučkým jako dámská růž. Jsou to malichernosti, které stravují a chabé věci, s nimiž se bijeme marně.

Platí to o společnosti i o idejích, které společnost ovládají. Nejvíce to pak platí o všech těch měkkých pochybnostech, které z nich užírají. Tyto pochybnosti nejsou nikdy silné, ani tehdy ne, když vítězí. Nikdy se nevyjasní, ani neospravedlní, ani tehdy ne, když zničí a zatemní vše ostatní. Vytváří jen anarchii, nemohou se vzepnout tak vysoko, aby byly schopné usurpace. Nebylo by těžké ukázat v moderní Anglii na příklady podivných triumfů beztvarých věcí, kterou jsou samy o sobě negativní. (Pokračování textu…)

Veřejné vzdělávání a další negativní revoluce Read More

Drábek: Děti do školek!!

Ministr Drábek

Ministr Drábek se patrně rozhodl nám všem dokázat, že TOP 09 je ve skutečnosti pokroková a levicová strana. Chce rodičům umožnit odpis z daní za to, že pošlou malé dítě do školky a vrátí se do práce (více ZDE). Podle něj na tom ale stát vydělá, protože na výběru daní a ušetřených dávkách stát vydělá více, než do věci vloží. V jeho vizích jej podporuje i premiér.

Člověk si může nad takovým nesmyslem pouze odplivnout a položit si otázku: „Opravdu si o nás pan ministr (a celá naše „pravicová vláda“) myslí, že jsem naprostí volové?“ (Pokračování textu…)

Drábek: Děti do školek!! Read More

Hovoříme s dětmi o Bohu (Společně k Bohu IV)

 Z předcházejících úvah už víme, že první náboženská výuka dětí se děje beze slov. V pocitu bezpečí, jistoty, sytosti, v maminčině náručí, tam už v kojeneckém věku prožívá dítě skrytost v náručí Božím. Je až s podivem, jak péče rodičů o dítě zobrazuje Boží otcovskou péči o člověka: Velcí i mocní se sklánějí k malému bezmocnému tvoru, ujímají se ho, pečují o něj, chrání ho. Jako dítě je zcela závislé na rodičích, tak je člověk závislý na Bohu. Rodiče svou láskyplnou péčí ukazují dítěti, jak hodný je Bůh Otec.

A pak přijde čas, kdy je třeba povídat dítěti o Bohu i slovem. Každá maminka, když o to má zájem, vycítí, kdy je ta nejvhodnější chvilka, prvně dítěti o Bohu povědět. Třeba si malý Tomáš hraje na koberci s odstřižky látky, kterou maminka stříhá na nové, větší gatě. Tomášek najednou vyskočí a úprkem se rozběhne mamince do náručí. Vyškrábe se jí na klín a chytí ji kolem krku. A v téhle tiché láskyplné blízkosti poví maminka Tomáškovi: „Jak je krásné, že se máme rádi?“ Tomáš teď prvně uslyší o Bohu: To je ten, kdo mu dal maminku. Jindy se doví, že i to krásné jablko, které dostane, nechal dobrý Bůh vyrůst pro něj na stromě.  (Pokračování textu…)

Hovoříme s dětmi o Bohu (Společně k Bohu IV) Read More

Čemu se v prvním roce naučíš… (Společně k Bohu II)

Když si dítě v patnácti letech volí zaměstnání, obvykle se říká, že v této době se rozhoduje celá jeho budoucnost. Je to pravda jen částečně, protože důležitější než povolání je jeho charakter – osobnost, – a tu si dítě s pomocí rodičů vytváří už od narození. A nejen od narození – už před narozením se tvoří hluboké základy osobnosti.

O tom, jaký je život dítěte pod srdcem matky, se ještě donedávna nevědělo nic. Teď víme, že matka už v těhotenství ovlivňuje budoucí osobnost dítěte. Maminky slyší v poradně, že nesmějí brát zbytečně žádné prášky, že nesmějí kouřit. A kněz jim k tomu může povědět, že základní charakter dítěte roste už pod jejich srdcem z toho, jestli na dítě myslí s láskou nebo se zlostí, jestli žije klidně nebo v hádkách a pláči. Že si proto nemají připouštět žádné starosti a mít oči otevřené pro všechno pěkné a radostné, aby i jejich dítě bylo radostným, veselým, pokojným člověkem.

Víme také, že nejsou pravdivé názory, že s výchovou je čas začít, až dítě dostane rozum a začne chápat. Že se musí naopak začít hned po narození, aby dítě dostalo rozum a začalo vůbec chápat. (Pokračování textu…)

Čemu se v prvním roce naučíš… (Společně k Bohu II) Read More

Lekce Zlého: Dobré příběhy bez Boha

Pan Černý se zde ve svém článku Dobré filmy, cenzura a křesťané zabýval špatnými filmy a cenzurou ve filmu. Špatných filmů a knih jsou samozřejmě spousty a o jejich nedobrém vlivu bylo už řečeno a napsáno hodně. Já bych se ale zaměřil trošku jinam, kde se dle mého soudu skrývá ještě větší nebezpečí, než ve „vyloženě špatných filmech“. (Pokračování textu…)

Lekce Zlého: Dobré příběhy bez Boha Read More

Co by mělo být důležité pro katolického voliče

Již za měsíc a týden proběhnou v České republice parlamentní volby, které rozhodnou o směřování země na další čtyři roky. To je velice důležitá věc, která by nás neměla nechat klidnými. Většina z nás má volební právo a je naší povinností s ním naložit moudře, ku prospěchu všech. Duše a hvězdy vám v příštích dnech plánují poskytnout sérii článků, v nichž se jednak rozliční autoři budou zamýšlet nad tím, jaké povinnosti a úkoly klade na voliče katolická víra, jednak vám bude poskytnut přehled kandidujících stran a toho, co nabízejí. Dnes se nad povinnostmi, které klade na voliče katolická víra, zamyslí šéfredaktor. (Pokračování textu…)

Co by mělo být důležité pro katolického voliče Read More

Škola za školou aneb Půvaby domácího vzdělávání II

V první části tohoto dvoudílného článku o domácí škole jsem se zaměřil na politicko-právní aspekty domácího vzdělávání v České republice. Dnes se chci věnovat podstatnější otázce – proč je dobré zodpovědně zvážit, zda nemáme učit svoje děti svépomocí? Jaké jsou přednosti domácího vzdělávání oproti klasické školní docházce? A jsou s domácí školou spojena také některá rizika? (Pokračování textu…)

Škola za školou aneb Půvaby domácího vzdělávání II Read More

Škola za školou aneb Půvaby domácího vzdělávání

Povinná školní docházka… Tento novověký prostředek demokratizace v přístupu ke vzdělání má svůj rub i líc. Nelze rozumně popírat dobro širokého rozšíření gramotnosti ve společnosti, vždyť snadná dostupnost vzdělání má bezprostřední vliv na kvalitu života nejen jednotlivců, ale společnosti jako celku. Také však nelze přehlédnout, že školy se pod kuratelou moderního státu stávaly a do velké míry dosud zůstávají převodovou pákou novodobých a s křesťanstvím neslučitelných ideologií. V případě komunismu to je zcela zřejmé, ale stejnou měrou to platí o školství, spoutaném duchem liberalismu. (Pokračování textu…)

Škola za školou aneb Půvaby domácího vzdělávání Read More