Tag Archives: stát
Drábek: Děti do školek!!
Ministr Drábek
Ministr Drábek se patrně rozhodl nám všem dokázat, že TOP 09 je ve skutečnosti pokroková a levicová strana. Chce rodičům umožnit odpis z daní za to, že pošlou malé dítě do školky a vrátí se do práce (více ZDE). Podle něj na tom ale stát vydělá, protože na výběru daní a ušetřených dávkách stát vydělá více, než do věci vloží. V jeho vizích jej podporuje i premiér.
Člověk si může nad takovým nesmyslem pouze odplivnout a položit si otázku: „Opravdu si o nás pan ministr (a celá naše „pravicová vláda“) myslí, že jsem naprostí volové?“
Boj o právo na život (Seznam základních požadavků na křesťanské politiky II)
Mezi základní témata, která si vyžadují od křesťanské politiky mimořádnou pozornost, patří lidská práva. Zde je ovšem třeba zdůraznit, že mluvíme-li o lidských právech, jsou to skutečná lidská práva, tj. lidská práva křesťansky pojatá, ne jejich karikatura založená na ateismu či pohanství. Protože prvním a nejdůležitějším lidským právem je právo na život, probereme ho dnes jako první a samostatné.
Náboženství, politika a povinnost
G. K. Chesterton
Šéfredaktor The Illustrated London mě onehdy výtečně usadil, když mi připomněl, že jsem obrátil trasu korunovačního průvodu. Mohu k tomu říct jen tolik, že jsem se přesně držel přesného popisu v jedněch novinách. Možná mě mělo napadnout, když už jsem sám novinář, že novinám nemám jen tak věřit. Zřejmě s tím nepůjde udělat nic jiného, než uspořádat korunovaci ještě jednou, aby se uvedla do souladu s tímto listem. Dává mi to ale také záminku, abych se zmínil o jedné z mnoha ozvěn této události.
V mnoha vlivných kruzích si všímám snah škrtnout ze státní hymny nejlepší verš. Je to příznačné pro mnohé z našich „reforem“, které vzcházejí z pocitu vytříbenosti a ne ze smyslu pro to, co je správné. Když říkám nejlepší verš, myslím který mate a kazí triky všech nepřátel státu. A za nejlepší jej označuji proto, že díle, které nikdo nijak zvlášť nechválí ani nechrání z důvodů literárních, je nejzvláštněji národní, nejjedinečnější, nejupřímnější a nejenergičtější a také zdaleka nejdemokratičtější. „God Save the King“ jako báseň nikdo nevynáší stejně vysoko jako „Mariners of England“ zrovna tak, jako obrázek Johna Bulla nikdo nevynáší jako něco podobně krásného a souměrného jako je třeba Donatellův Sv. Jiří. Je to vlastecká zvláštnost a nejzvláštnější a nejvlastenečtější je na ní právě ta část, kterou chtějí tihle lidé škrtnout. A eticky je ona část též výtečná.
