Tag Archives: rouhání
Skandální tweety Austena Ivereigha
Britský novinář Austen Ivereigh, životopisec papeže Františka, pořádně rozčeřil už tak rozbouřené vody, a to svými skandálními komentáři na Twitteru.
Začalo to jeho tweetem týkajícím se problematiky homosexuálních kněží. Napsal, že v této otázce nejde ani tak o celibát a čistotu, jako spíše o skrývání toho, kým jsou (tj. jakou mají orientaci). Popírání tohoto faktu podle Iverigha znemožňuje prožívání jejich slibů ve svobodě.
To byl ovšem jen začátek. Ještě obludnější „myšlenku“ si nechal na potom. To když taktéž na Twitteru odpovídal uživateli jménem Carloz L. Lanz, jenž napsal, že kněží by měli být heterosexuálové a zároveň dodržovat celibát. Následují tak Krista, který neměl žádné homosexuální sklony.
„Proč píšete, že Pán neměl homosexuální sklony? Podle jakých znamení, slov nebo gest usuzujete?“ kontroval Austen Ivereigh.
Islám v konkrétní praxi
K smrti odsouzená pákistánská katolička, manželka a matka 4 dětí Asia Bibi se údajně konečně dočkala spravedlnosti. Nejvyšší soud její země zrušil tento trest a prohlásil ji za nevinnou. Připomeňme jen, že strávila ve vězení čekáním na popravu téměř 10 let. Její delikt? Jako zemědělská dělnice diskutovala se svými muslimskými spolupracovnicemi o náboženství a řekla historickou pravdu, že Mohamed na rozdíl od Krista za nikoho krev neprolil. Za toto „strašlivé rouhání“ ji soud pod nátlakem radikálních muslimských organizací poslal na popraviště.
Na první pohled to tedy vypadá, že spravedlnost konečně zvítězila. Jenže omyl. V zemi probíhají masové demonstrace svolávané muslimskými duchovními, na nichž účastníci halasně a fanaticky protestují proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, soudce prohlašují za zrádce muslimské víry a dožadují se jejich zavraždění. Volají rovněž po revizi osvobozujícího verdiktu a potvrzení rozsudku smrti. Podle informací serveru kathnet ze 4.11. se pákistánská vláda už vyjádřila, že nebude bránit přezkoumání rozhodnutí Nejvyššího soudu a obnově původního verdiktu, znějícího na smrt. Zalekla se spontánního muslimského fanatismu.
Proč vadí hrob generála Franka?
Generál Franko a prezident Eisenhower
OSN zaslala španělské vládě zvláštní žádost. Jak informoval polský internetový portál fronda.pl dne 3.8., mají být ostatky generála Franka, uložené v bazilice v Údolí padlých u Madridu, přeneseny jinam, tj. tam, kde by nemohly být předmětem veřejné úcty. Údolí padlých se naopak má stát pietním místem pro údajné „oběti frankistického fašismu“. Španělsko je vyzváno, aby prý „skoncovalo s fašistickým dědictvím“.
Zmatek nad zmatek a matení pojmů! Franco nikdy nebyl „fašistou“, k této protikřesťanské ideologii italského původu se nikdy nehlásil. Franco byl voják, jehož myšlenkový svět tvořily katolická víra, rodina a vlast. Pro tyto hodnoty chtěl žít i umřít. Ideologiemi jakéhokoliv typu pohrdal včetně fašistické. Nálepkou fašismu jej poctili komunisté. Jestliže OSN toto jejich klišé přejímá, pak jen dokazuje, v jakém ideologickém poli se nachází.
Víra (11): Hříchy proti víře + Závěr
Proti ctnosti víry jsou hříchy proti víře. Ty uvádí Katechismus katolické církve: dobrovolné pochybování o víře (bod 2088), nevěra, blud, odpad (bod 2089), pověra (bod 2111), modloslužba (body 2112 až 2114), zapření víry (bod 2471), rouhání (bod 2148). Některé z těchto a podobných hříchů jsou zároveň i proti dalším ctnostem jako stydění se za víru je proti statečnosti a provádění pověrečných úkonů odporuje nábožnosti.
Hřích nevěry je těžší než jiné hříchy, neboť hřích je tím těžší, čím více se člověk jím odděluje od Boha. U nevěry pak člověk nemá ani správné poznání Boha. Nesprávným poznáním Boha se mu člověk nepřibližuje, neboť to, o čem má za to, že poznává, není Bůh. Pokud s nevěrou je spojen odpor vůči tomu, co patří k víře, jde o nejtěžší hřích; tíži hříchu nevěry zmírňuje nevědomost, pokud není spojena se zlobou (srv. STh II-II q. 10 a. 3). Ten, kdo víru jednou přijal a od ní odpadl a neplní svůj křestní závazek, hřeší tíže než ten, kdo víru nikdy nepřijal. S ohledem na to bludaři, kteří přijali evangelium, hřeší více než židé, kteří víru v evangelium nikdy nepřijali. Protože však židé přijali ve Starém zákoně předobraz křesťanské víry a Starý zákon špatně vykládají, je jejich nevěra těžší hřích než nevěra pohanů, kteří žádným způsobem nepřijali víru v evangelium. (srv. STh II-II q. 10 a. 6)
Rouhání představuje jakési umenšování Boží dobroty, neboť buď něco popírá o Bohu, co mu přísluší, nebo o něm něco tvrdí, co mu nepřísluší, a tak odporuje vyznání víry. Někdy je však spojeno ještě nenávistným citem vůči Bohu, jenž je schvalován vůlí, a to činí tento hřích ještě těžším.
Dotaz voličům Karla
Tento článek obsahuje z dokumentačních důvodů obrázky, jejichž shlédnutí nelze doporučit dětem ani citlivějším povahám. Vlastně jejich shlédnutí nelze doporučit nikomu, nicméně autor dospěl k názoru, že bez jejich začlenění by nebylo dost dobře možné utvořit si představu o zrůdnosti díla autora, kterého pan Schwarzenberg tak podporuje.
Ignác Pospíšil, šéfredaktor
Nechci vás tímto dotazem nikterak provokovat. Nechtěl už jsem presidentské volby nijak komentovat a zapojovat se do debat, neb to nemá smysl, ale toto je tak závažné, že činím výjimku.
Zajímalo by mě, co říkáte, milí katolíci a voliči Karla, na to, že pan Schwarzenberg podpořil „umělce“, jehož „dílo“ je postaveno především na rouhání, a jestli to nějak ovlivní Váš postoj ke Karlovi.
Cituji z článku na http://www.novinky.cz/kultura/282063-schwarzenberg-zahajil-sokujici-vystavu-videnskych-akcionistu.html:
Kontroverzní výstavu vídeňských akcionistů Hermanna Nitsche, Günthera Bruse, Otty Muehla a Rudolfa Schwarzkoglera za účasti prvních dvou jmenovaných zahájil ve čtvrtek večer v pražském Doxu ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.
Ministr na úvod řekl, že obvykle nezahajuje výstavy, ale že v šedesátých letech žil ve Vídni a přišel do styku s akcionisty.
„Měl jsem čas se věnovat něčemu mnohem zábavnějšímu, než je politika, v té době jsem se zajímal o moderní umění.“A současně dodal, jaký význam mělo hnutí akcionistů: „Rok 1968 měl na západě jiný význam než u nás. Skončil jim poválečný biedermeier.“
V rozhovoru pro vice.com Karel Schwarzenberg prohlásil:
„Ve Vídni jsem doslova vyrůstal na akcích vídeňských akcionistů Hermanna Nitsche, Güntera Bruse, Rudolfa Schwarzkoglera a Otto Muehla.(…)
Jednou za čas nastane povstání proti něčemu, co je ve francouzštině nazýváno la politique de papa, proti obrazu světa, ideálům a politice fotrů. To už se několikrát stalo, například v třicátých letech, ve zmiňovaném roce 1968, na konci osmdesátých let a teď. Většinou jsem na straně mladých lidí. (…)
Většinou ale s jejich ideály souhlasím.(…)
Jde hlavně o následky, které se projeví po několika letech. Například z událostí z roku 1968 vzešlo v Německu hnutí zelených, které se následně rozšířilo do celé Evropy.“
Hleďme, jaký je Karel konservativec! Většinou je na straně revoluce.
Hleďme, jak je noblesní! Jeho oblíbenec Günter Brus proslul tím, že se pomazal exkrementy, pil moč a nechal se zatknout poté, co masturboval při zpěvu rakouské hymny.
Následují ukázky blasfemií z „díla“ H. Nitsche:
Vzhledem k tomu, že ornát v popředí s pravděpodobností hraničící s jistotou pochází z doby před II. vat. koncilem, je posvěcený. Je to tedy jasné znesvěcení.
Některá „umělecká díla“ si můžete i koupit: Krev, křída a náplast na vyšívaném ornátu, 107 x 67 cm, 1972
Uvedené příklady satanského umění nejsou v žádném případě ojedinělými kousky z dílny Schwarzenbergem oblíbeného autora. Použijeme-li vyhledávač obrázků, zjistíme, že jak v případě Nitsche, tak Bruse, jde spíše o standard než výjimky.
Na můj dotaz se mi dostalo zatím tří reakcí. Jejich autoři shodně vypovídali, že pokud výše uvedené performance nebyly vystavovány přímo na výstavě zahájené Karlem, je vše v pořádku.
Mám za to, že okolnost, že ty obrázky nepocházejí z té výstavy zahajované Karlem, je pro něho spíše přitěžující než polehčující.
Pokud by přišel zahájit výstavu do DOXu a tam uviděl teprve toto, nemohl by už nic moc dělat. Leč pokud výstavy běžně nezahajuje, ale zde učinil výjimku, jak sám pravil, je zřejmé, že věděl, do čeho jde. Navíc výslovně přiznal, že „na akcích vídeňských akcionistů Hermanna Nitsche, Güntera Bruse a dalších doslova vyrůstal.“
P. S. Nepište mi prosím, že jinou možnost než volit Karla nemáte. Jít volit není povinnost, a jestliže neexistuje kandidát, kterého by bylo možné volit s čistým svědomím, není to ani nezodpovědné.
Karel Mach
Další promluva o hříchu
Sv. Jan Maria Vianney
Ten, kdo žije v hříchu jedná jako zvíře. Zvíře, které nemá rozum, zná pouze své tělesné žádosti. Člověk, který se stává podobným zvířeti, vzdává se užívání svého rozumu a nechává se vést touhami své mrtvoly, to je těla. Nezná nic lepšího než dobře jíst, dobře pít a požívat všech prázdnot světa, které zanikají jako vítr. Jak moc jsou takoví ubožáci politováníhodní, když se ženou za tímto větrem a lapají po něm. Nic nezískají a dávají za to vše. Dávají v šanc svou věčnost za prachbídný kouř světa.
Jak je smutné, milé děti, když je duše ve stavu hříchu. Může v tomto stavu zemřít a můžeme si být jisti, že nemá nic záslužného před Bohem. Proto je také ďábel tolik spokojen, jestliže duše žije ve stavu hříchu a setrvává v něm. Vidí totiž, že pracuje pro něj a že po smrti bude jeho jistým majetkem. Když je duše ve stavu hříchu, je celá prašivá, totálně shnilá, pohled na ni je nesnesitelně ošklivý. Je nejvýš politováníhodná. Když si uvědomí, že dobrý Bůh se na ni dívá, mělo by to přispět k tomu, aby se nad sebou zamyslela. Jakou má člověk radost ve hříchu? Jen řekněte, jakou? Ach, docela žádnou. Mívá hrozné sny, které posílá ďábel, padá z propasti do propasti. Ach, konejte tedy vše, co je možné, milé děti, abyste opět dosáhly toho, že se budete líbit Bohu. S velkou vroucností přistupte ke svaté zpovědi. Ano, učiňte to a uvědomte si, že pak budete moci spát pokojně jako anděl. Člověk pociťuje nevypověditelnou radost, když se v noci probudí a může se modlit k Bohu. Má na rtech jen díkůvzdání, vznáší se k nebi tak lehce, jako se orel ve vzduchu vznáší k obloze.
Evangelium je argument! I v politice!
Jednou z petic, které otec Umlauf doporučuje ve svém článku, v němž lituje toho, že Češi dosud nezaložili českou pobočku či obdobu Wir sind Kirche, je obskurní petice Evangelium není politický argument. Je to neobyčejně zajímavé, protože doporučuje petici, která dílem bezobsažně plácá, dílem hlásá věci s křesťanstvím naprosto neslučitelné, věci v nepřehlédnutelném rozporu s tím, co Kristus říkal a učil. A která, formálně protestujíc proti „zneužívání Evangelia v politice“, je ve skutečnosti sama evidentním zneužitím Evangelia a brutálním porušením druhého přikázání. Rozeberme si tu slátaninu poněkud podrobněji.
Bůh si najde cestu…
Blasfemická socha „Zvěstování Panny Marie“, která od roku 2007 hyzdila obec Bohdaneč u Zbraslavic, někdy mezi 17. a 18. zářím zmizela. Kdo ji odřízl a odstranil, není dosud známo, policie pátrá a majitel vypsal odměnu půl milionu (více podrobností ZDE)…
Stat Crux, dum volvitur orbis…
Stat Crux, dum volvitur orbis...
Kříž stojí, i když svět je v pohybu… Možnosti překladu slovesa volvitur jsou nepřeberné. Dá se použít i výrazu „i když svět jančí“. Toto heslo mnichů kartuziánů si vždycky připomínám, když vidím na našich polních cestách, lukách nebo i v zahradách soukromých domů krucifix.
Kříž, symbol naší spásy a víry, stojí pevně navzdory všem finančním i nefinančním krizím, změnám vlád a hrozbám prasečí i neprasečí chřipky. Kříž je znamením toho, co je pevné a neměnné, věčné pravdy. Kdo by ji chtěl zničit, se zlou se potáže. Když sledujeme osudy lidí, kteří v rouhačském obrazoboreckém nadšení po r. 1918 se podíleli na likvidaci křížů jako domnělých pozůstatků „temna“, zjistíme, že mnoho jich dopadlo špatně. Dokumentuje to mj. sborník Ve jménu demokracie z r. 1922. Muž, který házel po kříži kameny, aby rozbil korpus Krista, přišel v továrně, kde pracoval, o ruku – právě o tu ruku, jež metala po krucifixu šutry. Někteří lidé, kteří demonstrativně pálili kříže na nádvořích škol, měli později co dělat s požárem, který jim zničil značnou část majetku. Kříže hořely také v Lidicích na dvoře Horákova statku, jak dosvědčili pamětníci. Zhruba o dvacet let později přesně na tom místě provedli esesáci strašlivý masakr lidických mužů. Bůh není mstivý, ale zakazuje, aby byl urážen a posmíván. Tresty, které postihly ikonoklasty a rouhače, jim měly připomenout jejich strašlivý hřích, a tak je zachránit pro věčnost.
Křesťané, proč opuštíte své bratry?
Křesťané jsou nejpronásledovanější skupinou v tomto světě. Jejich pronásledování má mnoho podob. Od příležitostné diskriminace a zatím ještě jen poměrně lidsky se tvářícího útlaku ze strany stoupenců antidiskriminační a LGBT ideologie a tzv. „ochránců lidských práv“ západního světa až po vyložené mučení a vraždění, které ve „svých“ zemích praktikují především muslimové, komunisté, ateisté a hinduisté.
