Tag Archives: MONOS
MONOS píše ministru Hegerovi
Předseda Monarchistického občanského sdružení napsal jménem své organizace ministru Hegerovi dopis, ve kterém protestuje proti snahám zavést u nás potratovou pilulku RU-486 a upozorňuje na to, že za současného stavu legislativy by to bylo nezákonné:
Praha 5. února 2013
Vážený pane ministře,
podle našich informací stále probíhá proces registrace potratových tabletek RU-486 (Mifegyne). Tento přípravek znamená smrtelné nebezpečí pro život nenarozených dětí (Listina základních práv a svobod, čl. 6, odst. 1), ale i vážné nebezpečí pro zdraví a život jejich matek. Nepochybujeme, že jako lékaři jsou Vám známy veškeré kontraindikace, spojené s tímto „lékem” (prostředek určený k zabití může být jen těžko nazván lékem, aniž by se svědomí zachvělo).
Tato země nepotřebuje legalizovat další metodu zabíjení. Udivuje nás, že v době ohrožení státu a jeho budoucnosti podprůměrnou natalitou sám stát doporučuje a povoluje, prostřednictvím vlády a Vás, pane ministře, uvést na trh prostředek, jehož smyslem a účelem je v důsledku vždy zavraždit dítě, tedy budoucnost samotného státu.
MONOS k volbě prezidenta
Členové monarchistického občanského sdružení MONOS považují republikánský systém za chybné politické paradigma, včetně funkce prezidenta.
Změnu volby prezidenta z nepřímé na přímou volbu považujeme za další chybný krok republikánského systému. Vede jen k dalšímu populismu, přičemž umocňuje vliv mediálních korporací na rozhodování občanů, což logicky vede ke snížení kvality volby samé a prohlubuje nedůvěryhodnost celého republikánského systému a prezidentské funkce. Souhlasíme, že všichni prezidentští kandidáti jsou – byť v různé míře – v zásadě nevolitelní. Nemyslíme si však, že návrh zúčastnit se prezidentské volby protestní formou vložením neplatného volebního lístku s hlasem pro právoplatného panovníka má nějaký praktický smysl. Vede nás k tomu několik důvodů, z nichž uvádíme zejména:
MONOS: Prohlášení k toleranci výtržnictví
Důsledky obdivu našeho ministra zahraničí Karla Schwarzenberga k ruské anarchistické skupině Pussy Riot, pobloudilci dnešního světa považované za bojovnice za demokratická práva v Rusku, se dostavily dříve než jsme tušili.
Tuto neděli narušila chrámový prostor v průběhu dopoledních bohoslužeb skupina českých napodobitelů, obdivujících tyto ruské vulgární „umělkyně“. Je samozřejmé, že i oni si vybrali ke své performanci nejposvátnější prostor českého státu, chrám sv. Víta, Vojtěcha a Václava na Pražském hradě. Bez jakékoli úcty k probíhajícímu obřadu začali vykřikovat „Vévodo české země, zbav nás Nečase a svatého Duky“. Při oficiální podpoře tak vysoko postavených osobností jako je zmíněný ministr zahraničí, ale i osobností doposud široce respektovaných, jako biskup (sic!) Václav Malý, popř. zpěvačka Marta Kubišová je atmosféra v České republice samozřejmě jiná než v Rusku. Nekonalo se tudíž žádné zatčení; skupina byla policií vyvedena a ta mohla pokračovat ve svém protestu před katedrálou. Znamená to snad důkaz vyšší demokracie u nás?
Absurdita přestupování druhého přikázání
Vycházel jsem včera ven z bytu a všiml si, že sousedé mají v zámku zasunutý klíč. Zřejmě jej zapomněli vytáhnout, když se vraceli odněkud domů, ostatně, mnoha z nás se to stalo také. Tak jsem zaklepal a otevřela mi mladá paní, která tam nebydlí – zřejmě byla na návštěvě. Zeptal jsem se jí, jestli ten klíč ve dveřích je zasunutý schválně, nebo ne. A ona na to: „JEŽIŠ, není! Děkuju moc.“ Vzala si jej a zavřela dveře.
JEŽIŠ MARIA JOZEF! MARIA PANNO! KRISTOVA NOHO! ROVNÉ AKO KRISTOVO ĽAVÉ OKO. Kolikrát podobná zvolání nebo svatá jména užívajících přirovnání, z nichž některá není ani možno publikovat, denně uslyšíme? Já jsem to tedy nepočítal, ale budou to desítky. Co mne však na tom nejvíce zaráží, je absurdita takového klení. Odkud se vlastně vzalo, jak vzniklo? V historii nejsem zrovna silný, ale nepřipadá mi nelogické se domnívat, že nějakých těch pár set a možná i mnohem méně let zpět, kdy společnost nebyla přece jen tolik ateistická či bezbožecká jako dnes a naopak křesťanská víra byla zakořeněná, byla podobná zvolání – samozřejmě trochu jinak, uctivěji formulovaná – myšlena zcela upřímně a v čistém úmyslu jako zvolání k nebesům, když se člověk například dověděl nějakou špatnou zprávu. Dnes zůstala jen podobnost formulace, ale význam je podobný, jako když někdo vykřikne „to mi poser záda“. Nehledě na to, že lidé už často ani neví, že to vůbec vyslovují. Moje máma byla jednou na kafi s jednou svou známou, která je právě takovým případem. Schválně si ji zkusila otestovat a za krátký časový úsek, když dotyčná hovořila, si spočítala počet těchto zaklení, aniž by jí samozřejmě předem informovala o tom, co činí. Když jí pak řekla, že těch „ježišmaria“ bylo asi 14, dotyčná na ní vyvalila oči a sdělila jí, že vůbec neví, že to říká.
MONOS odsoudilo Prague Pride
Monarchistické občanské sdružení (MONOS) odsoudilo již druhé konání Prague Pride. Zde kompletní text prohlášení:
Monarchistické občanské sdružení MONOS vyjadřuje zásadní nesouhlas s druhým konáním tzv. pochodu Prague Pride, připravovaným na den 18. srpna v Praze, zahrnujícím však celotýdenní program plný perverze. Tato přehlídka zvrhlosti a nevkusu, inspirovaná akcí Gay Pride, konané – jak typické! – v hlavním městě Evropské unie, Bruselu, má navíc letos začít na Václavském náměstí pod sochou sv. Václava. Určení tohoto místa začátku pochodu lze považovat za vrchol provokace a za výsměch všem zdravým tradicím českého národa, za urážku ideálů ztělesňovaných tímto českým knížetem a světcem, hlavního patrona české země a symbolu české státnosti.
