Tag Archives: LGBT
Třetí žaloba proti křesťanskému pekaři
11. června 2019 (LifeSiteNews) – Řeči LGBT hnutí o toleranci nikdy nebyly míněny vážně: Mají plně v úmyslu získat kulturní dominanci a pak se snažit „trestat“ lidi, kteří se veřejně postaví proti nim, a rozdrtit ty, kdo se jejich programu odmítají účastnit. Proto aktivně vyhledávají květináře, fotografy a pekaře, kteří s nimi nesouhlasí: potřebují totiž vytvořit odstrašující příklady, aby nás ostatní varovali, že pokud se nepodřídíme jejich pokračující transformaci národa, skončí naše hlavy nabodnuté na kopí.
Nejvýznačnějším dokladem toho je případ coloradského pekaře Jacka Phillipse z firmy Masterpiece Cakeshop, který se v jejich hledáčku bohužel ocitl už potřetí.
Možná si vzpomenete, že když Jacka Phillipse coloradská Komise pro občanská práva potrestala za to, že kvůli svému křesťanskému přesvědčení odmítnul upéct „svatební“ dort na stejnopohlavní „svatbu“, probojoval se až k Nejvyššímu soudu USA. Nejvyšší soud po několikaleté bitvě rozhodl v případu Masterpiece Cakeshop v. Colorado Civil Rights Commission poměrem hlasů 7:2, že Komise porušila Phillipsovo právo na svobodné uplatňování víry tím, že ve svém rozhodnutí znevažovala jeho náboženství.
Nebezpečí skryté v genderu
Gender se obvykle chápe jako společenská stránka pohlaví. Člověk se narodí s určitou biologickou výbavou, kterou se zařadí mezi muže nebo ženy, a postupně se učí, jak by se jakožto muž či žena měl či měla chovat. Různé kultury a subkultury pojímají roli muže a ženy různě, přičemž některé představy a požadavky jsou pochybné, ačkoli příslušníci dané kultury to často nejsou schopní rozpoznat nebo ochotní uznat. Takové stereotypy jsou omezující a je třeba se z nich vymanit. Můžou se týkat oblečení, hraček, chování, studijních oborů, povolání, ale třeba i způsobů trávení volného času nebo rodinných povinností, které jsou považovány za vhodné pro ženy či muže nebo jimi preferované. Toto pojetí genderu se na první pohled jeví jako smysluplné a obhajují ho i mnozí křesťané.
Kde však leží hranice toho, co se dá označit za (škodlivý) stereotyp? Zdálo by se, že nepřekročitelnou hranici představuje oblast sexuality či reprodukce – především to, že pouze žena je schopná rodit děti a pouze muž a žena spolu můžou mít dítě. Už na konci minulého století se však objevila teze, kterou zastává například vlivná americká autorka Judith Butlerová (jak by se asi tvářila na přechylování svého příjmení v češtině?), že kulturně zkonstruovaná je nejen společenská role ženy či muže, tj. gender, ale i samotné biologické pohlaví řadící lidi mezi muže nebo ženy. Nejspíš vám toto tvrzení připadá nesmyslné, ale tak to právě má být. Binární pohlaví musí působit jako něco předem daného a nezměnitelného, protože jedině tak je možné zakrývat a legitimizovat vztahy dominance a podřízenosti, které ve společnosti existují. Myšlenka útlaku je inspirována marxismem, který v manželství nachází obdobu vykořisťování a třídního boje a „tradiční“ rodinu spojuje se soukromým vlastnictvím, které je třeba zrušit. Genderový útlak je však sofistikovanější než útlak dělníků ze strany kapitalistů, ačkoli jeho důsledky nejsou o nic méně drastické. Každá kultura se chce reprodukovat a k tomu potřebuje omezit, lépe řečeno určitým způsobem konstruovat či produkovat sexualitu. Některé vlastnosti, sklony či způsoby chování a prožívání se označí za přirozené, ontologicky dané, případně stvořené; ostatní se označí za úchylku nebo se jednoduše popře jejich možnost či existence; vyloučí se ti, kteří pravidla odmítají přijmout. Binarita pohlaví se prezentuje jako nezpochybnitelná, ve skutečnosti se však jedná o konstrukt, který slouží k upevnění řádu.
Kardinál Sarah na synodě: „Musíme odvážně hlásat mravní nauku“
.jpg)
VATIKÁN, 18. října 2018 (LifeSiteNews) – Kardinál Robert Sarah ve svém vystoupení na synodě energicky hájil nauku Církve o sexualitě a rodině.
Cindy Woodenová z tiskové agentury Catholic News Service (CNS) uvedla, že Sarah na synodě promluvil 16. října a ve svém příspěvku řekl, že Církev musí „odvážně hlásat křesťanský ideál odpovídající katolické mravní nauce, kterou nesmí rozřeďovat, ani nesmí skrývat pravdu kvůli tomu, aby do Církve přilákala mladé lidi.“ U prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, který se v posledních letech proslavil důraznou obranou katolického učení o manželství a rodině, to není nic neobvyklého.
Představitelé Církve z celého světa se sešli v Římě, aby diskutovali o „mladých lidech, víře a rozlišování povolání“. Vzhledem k tomu, že v pracovním dokumentu se objevuje termín „LGBTQ“, však začali obránci rodiny bít na poplach s tím, že synoda je zevnitř zmanipulována tak, aby prosazovala názory odporující autentické katolické nauce. Malé skupiny na synodě už také vyzvaly Církev, aby uznala „jiné formy rodiny“ a věnovala větší pozornost homosexuálům a „skutečnostem“, jimž čelí, přičemž konkrétně bylo zmíněno „manželství“, náhradní mateřství a adopce.
Mons. Schneider: Správná katolická reakce na „Gay Pride“
Mons. Athanasius Schneider
V posledních desetiletích se ve velkých městech západního světa začaly šířit tzv. „gay pride“ pochody. Jasným cílem tohoto stále narůstajícího jevu je ovládnout náměstí všech západních velkoměst a dlouhodobě i měst celého světa, s výjimkou islámských zemí, kde by se daly předpokládat násilné protiakce.
Tyto demonstrace se konají za nesmírných finančních a logistických nákladů doprovázených propagandou nejvlivnějších sil veřejného života, totiž politických elit, sociálních médií a mocných ekonomických a finančních skupin. Tak jednoznačná podpora ze strany veřejných orgánů byla typická pro historické totalitní systémy, které chtěly společnosti vnutit určitou ideologii. Tzv. „gay pride“ demonstrace se nezaměnitelně podobají propagandistickým pochodům různých totalitních politických režimů minulosti.
Ve veřejném životě však existuje jeden významný hlas, který se dosud oficiálně či ve větším měřítku k tomuto jednohlasnému chóru podpory tzv. „gay pride“ pochodů nepřipojil. Jde o hlas Katolické církve. Totalitní charakter homosexualistické genderové ideologie se snaží dosáhnout svého nejambicióznějšího cíle, jímž je dobýt tuto poslední baštu odporu, to znamená Katolickou církev.
Prozatím se tohoto cíle bohužel do jisté míry daří dosahovat, neboť pozorujeme, že podporu těmto totalitním pochodům, zvaným „gay pride“, veřejně různým způsobem vyjadřuje vzrůstající počet kněží, a dokonce někteří biskupové a kardinálové. Tak se stávají agenty a podporovateli ideologie, která představuje přímou urážku Boha a důstojnosti lidské osoby stvořené jako muž nebo žena k Božímu obrazu a podobě.
„Lepší, pravověrná alternativa“ Světového setkání rodin
Příležitost oslavovat a sdílet Kristův pohled na manželství a rodinný život na základě skutečného magisteria Církve nabídne katolíkům „lepší, katolické nauce věrná alternativa“ Světového setkání rodin. Konference katolických rodin, kterou svolává Institut Lumen Fidei, se bude konat v irském Dublinu 22.-23. srpna, v době, kdy se bude na stejném místě odehrávat i Světové setkání rodin (WMOF). Organizátoři cítili potřebu uspořádat konferenci, na níž promluví řečníci proslulí nekompromisním hájením katolické nauky, po flagrantním nátlaku LGBT spojeném s vatikánským Světovým setkáním rodin, jehož součástí bude i návštěva papeže Františka.
Zatímco propagační akce před Světovým setkáním rodin signalizovaly, že tato událost je vstřícná k propagaci homosexuality a dalších odchylek od katolické nauky, koordinátoři Konference katolických rodin slíbili, že jejich simultánní konference bude prosazovat trvalé a neměnné učení Katolické církve o manželství a rodině.
Protiváhou nepravověrných hlasů na WMOF, např. kardinálů Blase Cupicha a Christopha Schönborna, budou na Konferenci katolických rodin tak neochvějní představitelé katolického pravověří, jako je kardinál Raymond Burke a biskup Athanasius Schneider. Kardinál Burke promluví v živém videovstupu na téma „Obnova prorodinné kultury“ a biskup Athanasius Schneider pronese, rovněž prostřednictvím videa, přednášku „Situace v Církvi a fatimská tajemství“.
Na Světovém setkání rodin promluví P. James Martin SJ
Světová katolická média věnují velkou pozornost zprávě, že jedním z hlavních řečníků na nadcházejícím 9. světovém setkání rodin v irském Dublinu (21.-24. 8. 2018) bude nechvalně proslulý P. James Martin SJ. Promluví na téma „Jak mohou farnosti podporovat rodiny, jejichž člen se považuje za LGBTI+.“ Martin uvádí, že ho pozval Vatikán a arcidiecéze Dublin.
Oficiální webové stránky Světového setkání rodin zdůrazňují, že „hlavním tématem všech tří dnů pastoračního kongresu a všech zvolených témat je Amoris laetitia“. Řečníků bude celkem asi 200, Martin však bude jedním z nejdůležitějších. Významné je, že sekce „Hlavní události pastoračního programu“ na uvedených webových stránkách jmenuje mezi přednášejícími pouze jeho a kardinála Taglea z Manily.
Ve stejný den, kdy byla oznámena účast P. Martina na Světovém setkání rodin, přinesla irská média zprávu, že podle irského primase arcibiskupa Eamona Martina z Armaghu jsou „LGBT páry vítány mezi dobrovolníky“ této akce.
Rychlý sešup irské církve pokračuje.
Teplé procházky Prahou – příklad gendrové ideologie ve školství
Prázdniny jsou za rohem. Studenti už nemají nejmenší zájem se cokoli učit, učitelé jim cokoli vykládat. A tak se pořádají výlety, přednášky a sportovní akce, které mají alespoň trochu zabavit.
Proto vedení jednoho pražského gymnázia, kam chodím, vyhlásilo na závěr školního roku DEN KLÍČOVÝCH KOMPETENCÍ. Že nevíte, o co jde? Hned vysvětlím – dle návrhu Evropské komise se ve školách EU již nezískávají znalosti a dovednosti, ale právě klíčové kompetence. Jde o „souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti.“ Co má být konkrétní náplní klíčových kompetencí? Pro ten účel byla vytvořena tzv. „průřezová témata“. Ta mají formovat žáka/studenta, „rozvíjet“ ho v oblasti postojů a hodnot. Jedním z průřezových témat je i „Výchova k myšlení v evropských a kulturních souvislostech“ či „Multikulturní výchova“.
Na našem gymnáziu byl vydán seznam jednotlivých „dílen“, z kterých si studenti vybírají ke každé „dílně“ klíčové kompetence, které mají rozvíjet.
Nový italský ministr hodlá chránit přirozenou rodinu
Lorenzo Fontana
Mezi ministry nové italské vlády je i Lorenzo Fontana, katolík, který hájí přirozenou rodinu, odmítá euthanasii a přimlouvá se za podporu domácího vzdělávání. Osmatřicetiletý Fontana byl čtyři roky poslancem Evropského parlamentu, než byl v březnu zvolen místopředsedou italského parlamentu za Ligu Severu Mattea Salviniho. V prvním kabinetu Guiseppe Conteho se stal ministrem pro rodinu.
V rozhovoru pro list La Nuova Bussola Quotidiana Fontana uvedl, že usiluje o to, „aby politika všech ministerstev byla přátelská k rodině, protože děti jsou investicí do budoucnosti.“ Nový ministr pro rodinu – nikoli „pro rodiny“, jak sám zdůrazňuje – dal na srozuměnou, že děti nejsou zátěž, nýbrž zdroj, a proto hodlá pomáhat početným rodinám a podporovat homeschooling, neboť „rodina je první školou“. Proto chce odstraňovat překážky bránící tomuto typu vzdělávání, které se v jiných zemích již rozšířilo.
Ministr dále slíbil, že nebude schválena euthanasie, jak požadují někteří radikální poslanci včetně koaličního Hnutí pěti hvězd, a ujistil, že do Itálie nedorazí manželství homosexuálů.
Ve stejném smyslu se vyslovil v rozhovoru pro italský deník Corriere della Sera, kde ujišťuje, že má v úmyslu bránit „přirozenou rodinu, kde má dítě jednu matku a jednoho otce“.
V Ekvádoru zvítězila svoboda projevu
Ekvádorský Nejvyšší soud zamítl žalobu LGBT aktivistů proti ekvádorské biskupské konferenci, Ekvádorskému evangelikálnímu společenství a ekvádorským adventistům pro ohrožení základních lidských práv v souvislosti s Pochodem pro rodinu. Ten se v různých ekvádorských městech konal 14. října loňského roku a do ulic dostal milión lidí ze čtrnáctimiliónového národa. Účastníci protestovali proti návrhu zákona, který pod záminkou boje proti násilí na ženách útočí na rodinu a na právo na život, a pod heslem „Moje děti nechte na pokoji“ odmítli LGBT a genderovou indoktrinaci ve školách.
LGBT lobby se u soudu nejprve domáhala předběžného opatření, které by konání pochodu zakázalo. Slyšení však bylo nařízeno až 16. října, tedy dva dny po konání pochodu, a soud rozhodl, že nemá smysl vydávat předběžný zákaz akce, která už proběhla. Homolobby tedy požádala o ústavní ochranu pro údajné ohrožení základních práv. Žalovanými byli kromě protestantských pastorů také katoličtí biskupové, přestože svolavateli pochodu byli laici-fyzické osoby, jejichž jména byla známa. Ekvádorská justice žalobu nečekaně připustila a nařídila slyšení na 25. října. Jak biskupové, tak protestantští duchovní se odmítli dostavit s poukazem na ohrožení náboženské svobody a svobody projevu. Na jejich podporu vznikla petice CitizenGo, k níž se připojilo přes 36 tisíc lidí z celého světa. Soud rozhodl o nedůvodnosti žaloby, LGBT organizace se však odvolaly a teprve ekvádorský Nejvyšší soud 17. ledna 2018 případ odložil.
Arcibiskup Trudeauovi: „Nemůžete být pro potraty a zároveň katolík“
OTTAWA, 26. ledna 2018 (LifeSiteNews) – Ottawský arcibiskup Terrence Prendergast napsal v úvodníku listu Ottawa Sun, že je „logicky nemožné“, aby se premiér Justin Trudeau pokládal za katolíka a současně byl pro potraty. Arcibiskup v článku kritizoval požadavek vlády liberálů, podle něhož musejí zaměstnavatelé nabízející letní brigády pro mládež podepsat prohlášení, že souhlasí s potraty a s transgenderismem, chtějí-li dosáhnout na státní podporu. Prendergast vytýká Trudeauovi „falešné“ tvrzení, že Charta práv zahrnuje i „právo“ na potrat. Arcibiskup-jezuita si rovněž postěžoval na „popletené osobní výroky“ premiéra o tom, že jeho katolicismus jde dohromady s podporou potratu na požádání.
„V rozporu s tvrzením premiéra neexistuje žádná charta reprodukčních práv či reprodukčních svobod,“ napsal Prendergast. „O tom se může přesvědčit každý Kanaďan, který si Chartu práv a svobod přečte na internetu. Přesto teď Kanadský úřad pro zaměstnanost a sociální rozvoj může odmítnout finanční podporu organizacím nabízejícím letní brigády, pokud se k neexistujícímu právu nepřihlásí.“
Arcibiskup Prendergast vysvětlil, že tento nový propotratový požadavek kanadské katolíky konsternoval, protože „toto [propotratové] prohlášení vylučuje každou katolickou farnost či charitativní organizaci ze [státní] finanční podpory určené na letní studentské brigády“.
